Príspevky užívateľa
< návrat spät
No jasný, mohlo jí dojít že vlčka nebude rozumět tomu, co lidi jsou. Přece jenom většina vlků tady je neznala, to asi jenom Kiler měla to štěstí, nebo spíš smůlu, je potkat. A vlastně aj kvůli tomu ostatním zviděla. Ó jak suprovej život museli mět když je dlouhou dobu nemanipulovali lidi!
Zavrtěla hlavou ze strany na stranu. "Ne ne, to sou lidi, taký bezsrstý tvoři co maj ve zvyku všechno jenom ničit a stavět přesně takovýhle věci." čumákem ukázala směrem k zbytkům hradu. "Jsou celkem divný, nemaj srst ani pořádný zuby, bez takých věcí by nepřežili, maj to jako my noru, akorát oni maj prostě velkej barák, chápeš?" optala se vlčky. Bylo jasný že je z jinýho kraje, bo nevypadala, že se tu moc vyzná. Ani tím jazykem. "Dá sa říct že sou měkký, ale uměj používat jiný věci ve svůj prospěch. Třeba vemou velkou tyč aby tě mohli bít, a pak aj když nejsou silný tak se bojíš a posloucháš je. Sou neskutečně chytrý myslím, ale asi jak v čem. Asi sou chytrý hlavně v podmaňování si." pokračovala ve vysvětlení. Takhle nějak ona vnímala lidi. Jasný, byli dost chytrý tím jak mohli stavět věci a přetvářet je do úplně jinejch podob. Ne jako vlci co svázali dva parohy k sobě ňákým provizorním lanem a nazvali to zbraň. To lidi dělali zbraně úplně jiný.
"To o tobě možu říct taky." zasmála se. Asi tady bude nějaká jazyková bariéra bohužel. Ale i přesto si vlčky porozuměly. Nějak.
"Bezďák je bezdomovec, někdo kdo nemá domov, nemá smečku, žije sám. Asi možeš říct že to je tulák, ale ne všeci maj to označení rádi. Mi třeba nevadzi." vysvětlila dál. Jí tohle vlastně představil Roihu. Nebo spíš jí představil tu možnost se tak nazvat. A asi se jí to aj líbilo. Bylo to taký zajímavý. "No jak řikám, ne každej má to označení rád. Asi maj pocit že jim to ubírá na důstojnosti. Ale já su hrdej bezďák, a budu až do posledního dechu." zasmála se. Jo, žádný smečky, jenom svoboda.
Kiler pak na vlčku koukala jak opařená. Cože. Chvilku jí trvalo než jí došlo co vlčka myslela. Jaj tak nemusí mluvit v hádankách že. Napadlo ji. Naštěstí Kiler nebyla hloupá a nějak jí došlo že s těma žebrama to holka myslela tak že je chudá, a se zubama zas že jí je zima, no jasné.
"Eeeh, jakože ti je zima co? No chvilu mi trvalo vyluštit co se mi snažiš říct upřímně." zasmála se sama sobě. Jinej kraj jiná řeč. Aspoň chápání nemá blbý. "Nemyslim že by mě zima zasáhla nijak míň než ostatní. Jenom jsem měla štígro, našla jsem kámoše co sou ochotní se se mnou po nocích zahřejvat a v lovu si pomoct. Jasná výhoda." podotkla. Bejt sama tak už je taky kost a koža. To bylo snad jasný. Navíc když už je stará takhle. To by pak ňákou noc mohla aj umrznout když by neměla tuk co by ju chránil. "No, Majdalenko, možu ti říkat Magdo? Já jsem Kiler." sedla si a podrbala se za uchem. Třeba se aj představit že.
Samci: Gilgamesh, Akaza, Hariuha
Samice: Asphodelle, Voltaire, Majdalenka
"Jde to vidět." nemohla nic než souhlasit. Co ho Kiler rozmluvila tak tenhle farjírek nezavřel tlamu. A furt jel něco. Ale asi to nebylo špatný, lepší jak ti introverti co si radši sedli do kouta a drželi hubu. To pak nebyla žádná zábava, a vlastně ani žádná konverzace že. To dá rozum. A s nima se pak vlk jenom nudil. Takže, asi Roihovi nemohla nijak vyčítat že furt mele. Aspoň nebyl nudnej. "Hodně štěstí s tim tréninkem, třeba teď když máš o prst míň tak půjdeš aj míň slyšet." zasmála se. Ale když se nad tím jeden zamyslel aj by to smysl dávalo že. Nebo právě naopak by to mohlo znamenat že frajírek ztratí všechen balanc a bude hlučnější než kdy dřív. To by se pak s tou svojou pracou mohl rozloučit. Nebo minimálně s tím stalkováním, protože mluvit mu šlo dobře.
Mezigenerační porozumění, no hurá. "Myslim že soudit vlky není špatný, když fakt dělaj něco blbýho. Jako asi určitě možeš soudit nějakýho blbca co ostatnim ubližuje že? Třeba by si to pak aj uvědomil." napadlo ji. "Ale pak nemusiš zas soudit ty co si dělaj jenom věci pro sebe a ostatním neubližujou. Třeba mě nemusíš soudit za to že su tulák, bo ti nijak do tvýho života nezsahuju a jenom si tulákuju někde mimo že." dodala to i s příkladem. Tak snad ji tady Roihu nesoudil za rozhodnutí zůstat bezďákem. Když tak byla šťastná. Ať si každej pro svý štěstí dělá co potřebuje že. "Jak se do lesa volá tak se z lesa ozývá že." jedno z jejích oblíbených. "Ne dycky to tak ale je, někteří jsou prostě blbci." dodala.
"Myslim že můžeš bejt rád že tu nejsou, Jenom všechno ničej. Šak víš jak je město? Tak takový město by tu do chvily bylo všude kdyby tu lidi byli. A pak žádný lesy." řekla co znala. Lidi se hodně rozpínali, to poznala za hranicemi Norestu.
Asi moc nedávalo smysl jak to řekla že. "No jasný, ale jak o tý budoucnosti víte? Máte to snad ve snech nebo tak? Protože na to bych já asi moc nevěřila." pozastavila se nad tím. Nevěří moc na to co nevidí. "Budoucnost se taky může rychle a náhodně měnit ne? Mysliš že v tý tvý budoucnosti dycky bylo že budeš mět o prst míň?" napadlo ji.
Takový vrazi se našli asi všude. Aj v mírumilovnym Nihilu. Beztak tam byl někdo zkrytej o kom se zatim nevědělo že. "Tos měl asi štígro. Jinak by ti šéf moh dát cez držku." zasmála se. Jí takhle nikdo rozkazovat nemoh. Ona byla volná. Aj když jí zima trochu rozkazovala no.
Ahaa, takže on bejval taky tulák. Akorát si našel holku smečkovou a dolezl za ňou. No tak to je sladký, ale aj vtipný celkem. Vzdát se svobody pro lásku. Jestli to byla pravá láska že? Ale tak, některý dělali pro lásku aj horší věci. Mnohem horší. Takže možná vzdát se svý svobody není až taková oběť. "Takže nebejt ní seš taky bezďák ha."
Ah, divila se že o tomhle nezazpíval. Zrovna on. Na to jak ukecanej byl. "Cenim že držíš jazyk za zuby." asi se to dalo brát jako dobrej skill že?
Kiler nepoznala že by jí snad panivnica veliká mohla lhát do očí. Ale asi to bylo dobře, protože ju to ušetřilo toho dlouhýho proslovu co Volt očividně vedla v hlavě. (Já to číst musela ale.) Z pohledu Kilery byla Volt jen dobrá vůdkyně co se řídila smečkovýma pravidlama. Což pro ni asi bylo dobrý. Jí to asi vyhovovalo. Nevypadala tedy, že by snad ne.
Toho pohledu si Kiler všimla, a trochu z toho stáhla uši dozadu. Ale jenom na chvilku, aby to pak nešlo moc poznat, jak ju to překvapilo. Volt se na starou vlčku dívala jako děcka co se dívají na svý rodičce, po tom co jim omylem prozradí nějakej lore ze života. Moudrost? To asi úplně ne. Kiler se nepovažovala za nijak moudrou. "Hmm, toť otázka." pozastavila se nad tím, snad aby tady panovnici neřekla nějaký blbosti. "Nemyslim si že to je moudrost, spíš selskej rozum." prohodila. "Použiju logiku na řešení situací, a zatím to vždycky fungovalo. Asi su taky dobrej stratég, bo musim umět sama pro sebe lovit, a ne šecky zvířata se lovijou stejně že." pokračovala ve své myšlence. "Nemyslim si ale že by mi tohle dalo nějaký vyšší vědění, mám pocit že já se neměnim, aj když to říká každej stařešina." zasmála se nad tím. "Já mám pocit že su furt mladá a nezastavitelná! Ale spíš ten svět kolem se mění. Vlci mizej, vlci chcípaj, lesy taky mizej, kořist se mění, jenom já su furt tak nějka ve středu teho dění a sleduju to, a přizpůsobuju se." nějaká hluboká myšlenka v tý její tuláčí hlavě. Ale asi to takhle byla pravda. "V poho, šak každej bude jednou starej, nemyslim že by se za to měl nějak stydět." dodala. "Proč vás to zajímá vůbec?" zeptala se.
Vlčka vypadala nějak zmateně. Snad chtěla vlízt tady do trosek. No Kiler se jí možná nedivila, v týhle zimě vlci dělali ledacos. Možná aj Kult měl teď víc návštěvníků jak se všeci chtěli schovat do kdejakejch baráků a domečků, kde na ně aspoň tolik větr nefoukal. Jenomže z města už se živej nedostaneš.
Kiler tedy vlčku slyšela pozdravit (a to velmi jasně). Potom co se jí zeptala jestli jí tohle patří tak se jen pousmála a zavrtěla hlavou. "Nésu tak měkká abych bydlela v něčem po lidech." zasmála se. Ani tak stará není. "Domov vlastně taky nemám, su bezďák." jak ji kdysi nazval Roihu. Asi měl i pravdu, ona domov úplně neměla. Norest byl její domov. Celej svět mohl být jejím domovem když byla tulák. "Pročpak? Co ty tu hledáš?" zeptala se. Možná zněla trochu děsivě, no její výška děsivá nebyla. Tak snad se vlčka nelekne.
"Jéé, tak to je hezký. Já totak zvířátka moc nezachraňuju, asi mě nikdy nenapadlo najít si takhle mazla." reagovala na jejího ptačího kámoše. Bylo zvláštní že se jí ptáček tak držel a neodešel. Asi ty zvířata uměly taky nějak víc přemýšlet, ale nad tím se Kiler nechtěla zastavovat jinak by z ní ještě byl vegan. A to by ju zabilo že. "Tak to máš dobrý, že totak v zimě nechcípneš. Já už musím hledat způsoby jak se v noci zahřát." dodala svoje. Asi to byla trochu nevýhoda nemít stálej pobyt.
"Jak se jmenuješ ty plavče?" zeptala se. "No hele, upřímně se o tebe trochu bojim, bo malý řeky už začaly zamrzat a myslim že ty velký začnou brzo taky." zavrtěla hlavou. "Co hlodavce? Ty taky neumíš lovit? Je to celkem jednoduchý." dodala.
Bejt v zimě zraněnej asi nebylo úplně fajne rozhodnutí. Aj když se tady vlček mohl zranit omylem že. A asi si to ani nevybral. "Jak ses zranil simtě? To by ses snad měl někde uzdravovat ne?" zeptala se a přišla blíž. No, chladit si ve sněhu zranění asi nemuselo bejt tak zlý. Kiler naštěstí nebyla zraněná. Tu by to už asi zabilo kdyby jo že.
"Eh, zatím to není tak strašný. Těžko říct esi to bude horší nebo ne. Kdyžtak si poradim že, nenechám se zabít mrazem." zavrtěla hlavou. Vždycky měla možnost jít žebrat ke smečkám ať ju vezmou. Aj když to je pod její úroveň. Nežít bylo asi ještě víc pod její úroveň.
"Tak to je smutný že nemáš holku, nevypadáš že bys byl hnusnej." řekla upřímně. Kdyby to byl nějakej šereda tak se nediví že ho holky nechcou. Ale tenhle tak špatnej nebyl. Možná holky odrazovalo jeho válení ve sněhu? "A kamarády máš? A smečku?" zeptala se.
Hel se zdála že se zasekla. Aj, co teď? To asi netušila ani jedna z vlčic, což byl trocha problém. "Oi, nemáš kam skočit?" zeptala se a zkusila se rozhlídnout kolem sebe, jestli tam Hel nemá kam skočit. A Hel mezitím zkusila sjet na trochu nižší místečko. Vypadala teda úspěšně. Až na tu trochu sněhu co jí spadla na hlavu. Nevadí, aspoň je teď níž. Kiler dala přední tlapky taky na vyšší stupínek aby líp viděla. "Nemůžeš třeba skočit do sněhu? Když ti nahrabu velkou hromadu, možeš do ní skočit ne?" napadlo ju. Možná trochu hloupý, skákat do sněhu. Ale asi to bylo lepší než skákat na tvrdej led. Sníh ten pád zbrzdil a když by ho nahrabala dost, tak by to Hel nemělo ani nijak bolet.
Kiler by ani nenapadlo, že pojmenovat to co jim tu vzniklo by měl bejt problém. Přece jenom, když by se třeba potřebovali svolat a bránit jeden druhýho tak by bylo fajn zařvat jenom 'tuláci seskupit' a přišli by všichni co byli ochotní dát ruku k dílu. "Jasný smečka nejsme, furt jsme všeci samostatný tuláci. Jenom se držíme pospolu bo doby jsou zlý, a pomáháme si. Každej dělá co može aby přežil, tak si pomáháme." věřila že se jim to jednou vrátí. I kdyby se měl najít nějakej zrádce co by je jenom okrad nebo zneužil jejich laskavost. Ale nebyli smečka. To bylo to hlavní, Kiler do smečky nechtěla. "Souhlasim s tím že nebudem mět žádný pravidla. Každej si dělá relativně co chce a když zbyde jídlo navíc tak se podělí, nebo když se chce zahřát aby v noci neumrz." dodala po chvilce. Nic jakože musí vlk odevzdat polovinu svý kořisti se jí nelíbilo. To by bylo hloupý a až moc na ňu.
Kiler už Sari znala, ale ostatní ještě ne nejspíš. "Mohla by ses aj představit léčitelko." usmála se. Samozřejmě to nemyslela zle. "Každopádně já jsem tulák už dlouho, a živym se sama, takže lovit umím dobře řekla bych. Minimálně tak abych uživila sebe." to jestli by zvládla mít kořist navíc se úplně říct nedalo že. Protože Kiler nebyla nijak tlustá, neměla moc jídla navíc. "Umim ale spolupracovat dobře při lovu, takže s pomocí su schopná uštvat aj větší kořist, což by znamenalo víc jídla." zamyslela se. To by šlo. Můžou tak lovit v týmech. A dva vlci sami nesežerou celýho jelena že. Tak se rozdělí. "Bojovej výcvik se bude hodit. Určo budou nějací debílci co se nám pokusej krást úlovky." řekla rychle.
Kiler se k Hel taky přitulila. Hřála ji, a to bylo příjemné. Jistě, v zimě se to hodilo nejvíc. Než stihla něco říct tak už šedomodrá vlčka odpověděla o přízracích. Kiler nenapadlo že by o tomhle Hel nevěděla. Ale tak, ona tu vlastně nežila že. Za to Kiler, ta už tu byla dobrejch deset let nebo kolik. Nepočítala to, na co taky. Nechala taky šedavou vlčku dojít k nim.
Pak se tu však ozval další hlas. Vlčky kterou Kiler znala, takže na ni nijak více nereagovala. Byla neškodná. "Zdravíčko. Přidaj se./b] pozdravila ji taky. A Kiler se ani nemusela představovat protože Hel to udělala za ni. Ach jaké ulehčení pro stařešinu tady. "Hezký jméno Verdandi." pochválila jí ho. Líbilo se jí, opravdu.
"Sesterstvo možem být."
poprosim si slot na postavu a ukryt pro kiler (napisu ohledne toho do ticketu)
Kiler se už snažila držet poblíž svojcih nových kámošek. Jejich sesterstvo se aktivně rozlízalo, což bylo takhle na zimu super. Teď mohli všichni spat na hromadě a zahřívat se spolu. Taky lovy bejvaly teď častěji úspěšný. Aj když bylo kořisti málo. Jeden by aj řekl že teď byli taková smečka, ale tomu názvu se Kiler velmi bránila. Oni nebyli smečka přeci. Neměli vůdce a každej mohl odejít kdyby se mu v jejich sesterstvu nelíbilo. Proto taky měli pracovní název sesterstvo tulák, a ne sesterstvo smečka že. Kiler si od nich však též chtěla odpočinout, nebo vlastně i být užitečná. Tak si vyšla na lov, však držela se blízko jejich provizornímu útočisku. Napadlo ji že možná v troskách by mohlo být pár myší co se tam rozhodly schovat na zimu. Tak se vydala tam. Místo toho však před troskama našla stepovat nějakou vlčicu. "Brej den." pozdravila už z dálky a poklusem šla blíže k ní.
Kiler naštěstí nevěděla co se Volti honilo hlavou. Ani by to nepotřebovala. Měla jen štěstí že Volti teď zrovna nešiblo. To by taky Kilka nemusela přežít.. no nebo spíš ta Volt by to nemusela přežít že. I když Kiler stárla, její magie zůstávala silná. Aj když bylo teda možný že by ju to nakonec zabilo. Jak by se vyčerpala. "Su ráda, že se vám tak daří. Přece jenom je třeba všem přát dobro co? Hlavně když vy si to aj zasloužíte." dodala jen. To bylo tak nějak všechno. Neměla k tomu moc co říci.
"Jojo, ňák se vám na území usadili krystalový koně, tak jsem vám pomáhala je vyhnat, ale to už bude doba." podotkla. Už to byly roky no. Kolik jí v tý době mohlo být? 5? No teda. Půl života zpátky. To byla ještě fit slečinka. A měla i čas začít si románek s někým z Nihilu. Ach Arxi, chyběl jí.
"To si s dovolenim nemyslim." usmála se. Nemyslela to zle, jasný že ne. Spíš prezentovala svůj názor na věc. "Smečky nejsou nic pro mě, myslim že bych se nevyrovnala s tím, že si nemožu dělat co chcu a kdy chcu ale musim se řídit tím co řeknou důležitější vlci. A na to já asi nemám." zasmála se. Ovšem obdivovala všechny co tohle zvládali. "Dík za nabídku ale! Vážim si teho, fakt." zavrtěla ocasem. Asi to teda byla nabídka ne? Nebo možná jenom snaha mět víc pomocných sluhů do smečky? Těžko říci, ale Kiler to nesoudila.
Kiler si nově příchozí namodralou vlčku řádně prohlížela. No vypadala že taky trocha s tou zimou zápasí. Ale jako všichni tady. "Ahoj." pozdravila taky když už se všeci zdravili. Asi slušnost co? Nebo aby nevypadala, že má tuhle novou chuť zabít. Hel se zatím zeptala co potřebuje, i když to bylo trochu jasný. Jasně že chtěla jenom přežít zimu a mít dost žrádla. A to aj ta vlčka potvrdila. A než Kiler stihla cokoliv říct, Hel jí nabídla ať se k nim přidá. A vlastně by Kiler ani neřekla nic jinýho. Nebyla nijak nedůvěřivá, spíš naopak. "Jo jasný, čim víc vlků tím víc tepla že." dodala a kousek ustoupila aby vlčce udělala místo. Aby mohla v klidu projít kolem do tý jejich provizorní nory, který tu tak nějak zbyla ještě po přízracích. "Úplně v chillu hej. Sme si tu všeci rovní ne." odpověděla vlčici a vydala se směrem za ní. Ta mezitím ještě dodala cosi o bývalý smečce. "Joo, pravda, aspoň nám tu nechali ňákÝ ty zbytky doupat že? Teďkons se nemusíme ani namáhat a máme skoro ke žit." usmála se a zavrtěla ocasem. Potom se ohlédla na Hel. Jestli má stále v plánu vyrazit na lov? Možná by sebou totu vlčku mohla vzít taky. Jestli teda neměla jiný plány.
Kiler na Hel jen přikývla. "Hej, ale buď opatrná, šak ta zima už je fakt hodně. Nechoď moc daleko a kdyby něco tak zavyj." odpověděla vlčici. Kiler tak mohla zůstat připravená jít své kamarádce kdykoliv pomoct. Bylo hezké že se o sebe tak staraly. Hlavně v téhle době taky potřebné. Protože tuláci to teď měli asi nejtěžší. Každou noc hrozilo umrznutí.
Když už takhle přemýšlela tak se na okraji jejich provizorního tábora objevil někdo další. A zrovna naproti Hel. Kiler se tedy rychle postavila, v případě že by ten někdo po nich chtěl vyjet. Teď v zimě a hladu si nemohl být nikdo jistej ničím. Nově příchozí však zněla dost nejistě a nevypadala, že by byla schopná jim nějak ublížit. Kiler tak radši došla blíže za Hel, ale nic neříkala. Přeci jen Hel na to byla blíže.