Príspevky užívateľa

"Taky si myslím, že je to tady jiné." Řekla zamyšleně Kiler. Ovšem další slova Celest ji zarazila. "Smečky? O žádných nevím. Cítila jsem jenom jejich pach, ale myslím, že na jejich území nejsme." Řekla Kiler a potřásla hlavou. "Jak ti králík chutná? Nejspíš není tak dobrý jako ryby, ale pořád lepší než nic." Řekla Kiler a zasmála se. "Teď si můžeš zkusit chytit králíka ty, ale musíš ho i vyčenichat." Řekla Kiler důrazně. "Není to tak těžké a vůni určitě poznáš. Hned jak ho ucítíš musíš se přikrčit k zemi a zkontrolovat jestli tvůj pach nejde k němu. Prostě musíš být proti větru. A nezapomeň se plížit jinak tě uvidí dřív než se stihneš přiblížit." Řekla Kiler a počkala až Celest dožvýká kus králičího masa.

"Ano je to tady pěkné." Řekla veselé Kiler a posadila se vedle Lysaniase. "Jakého kamaráda hledáš?" Zeptala se Kiler a zvědavě naklonila hlavu na stranu. "Třeba jsem ho viděla. Nebo ti můžu pomoct já." Řekla a začala vrtět ocasem. Potom se mírně zklidnila a rozhlédla se na moře. Opravdu to bylo krásné místo, ale pokud by vlkovi podjela tlapka mohl by spadnout a utopit se. Nervózně se podívala na vlny a mírně se oklepala aby ze sebe setřásla ten zvláštní pocit. "Tak co?" Zeptala se na konec. "Můžu ti pomoct?"

"Ehem ano, nejsem zdejší. Přišla jsem sem nedávno a moc se mi tu líbí. Ráda bych se přidala do nějaké smečky, ale zatím narážím na samé tuláky." řekla a až potom jí došlo, že to zní strašně zle tak rychle dodala: "Teda ne, že by mi vadili tuláci když já sama jsem tulák." řekla a zasmála se. "Hledám tady hlavně společnost nebo místo kde budu moci žít. A můžete mi tykat." řekla Kiler a přišla blíž. "Když říkáte, že máte družku, kde tedy je? Loví? Nebo něco jiného?" zeptala se ještě Kiler a posadila se. Chovala se jako právě odrostlé štěně, ale to jí nevadilo - byla ráda, že už není sama a má tady aspoň společnost.

"Tak dobře. Pojď za mnou." řekla Kiler a ani nepočkala na odpověď a rozklusala se dál od jezera. Zastavila až ucítila vůni králíka. Přikrčila se a pomalu se plížila vpřed. "Nejdřív ti to ukážu Celest." řekla a dál se plížila blíže ke králíkovi. Až když byla jen na pár metrů, vyběhla a vyskočila na králíka. Rychle ho zabila a donesla ho k Celest. "Příště to zkusíš ty" řekla a pustila králíka před ni. "Ochutnej." řekla Kiler.

Kiler se provházela okolo moře. Mírný vánek jí čechral kožíšek a ve vzduchu cítila všudypřítomnou vůni mořské soli. Bylo fajn se jen tak procházet když náhle uviděla vlka. "Co kdybych si s ním popovídala?" řekla si jen tak pro sebe. Pomalu vyrazila k vlkovi. "A-Ahoj" pozdravila Kiler a pousmála se. "Já jsem Kiler a ty? A vůbec co tady děláš tak sám?" zeptala se když došla k vlkovi.

"Ty jo!" řekla Kiler udiveně. "Je těžký lovit ryby ze vzduchu? To by mě v životě nenapadlo lovit ryby ze vzduchu!" pokračovala. Potom se zastavila nad další otázkou.
Podívala se po jezeře jestli nějakou rybu nezahlédne. Chvíli seděla a čekala a o kousek dál od nich se zvlnila voda a vyšly bublinky. "Myslím, že tady ryby budou. Můžeš se zkusit podívat." řekla Kiler a pousmála se.
ještě jednou se rozhlédla po jezeře. Bylo to tam vážně nádherné. Kiler náhle dostala nápad "Co kdybych tě naučila lovit?" řekla nadšeně. "Myslím jako na zemi." pokračovala.

"No lidé jsou velmi zvláštní...Někdy jsou na tebe hodní a dávají ti hnědé kuličky k jídlu, jindy tě bijí nebo uvazují vedle svých obydlí. Když jsem se ztratila od svých prvních páníčků byla jsem toulavá, ale tam dokud pocházím není život pro toulavé psy a vlky jednoduchý. Někteří lidé nemají rádi když chodíš u jejich obydlí a vytáhnou na tebe tyče a zbijí tě, jiní to začnou házet jídlo. U lidí nikdy nevíš co udělají, nikdy nepoznáš co jsi udělala špatně, oni ti to neřeknou. Páníček od kterého mám své jméno Kiler mě měl nejspíš rád. Říkal, že díky mě má peníze nebo tak něco. Chtěl po mě abych zabíjela jiné psy a vlky. Potom jsem si řekla, že tohle není správné a odešla jsem od něj. Pak jsem se dostala sem. Už cestuji hodně dlouho." zavspomínala Kiler a byla překvapená jak dlouho dokáže mluvit. "Promiň pokud ti to přijde hloupý, jsem už taková." řekla trochu provinile Kiler a posadila se. "Řekni odkud jsi ty, a jaký to je mít křídla létat?" zeptala se Kiler zvědavě.

Kiler byla překvapená jak rychle se Celestine rozpovídala. "Já jsem Kiler. Taky jsem nikdy neviděla tak velké kopce a taky jsem nikdy neviděla vlka s křídly." řekla rychle. "Já nejsem odtud a nejsem ani od moře. Pocházím od lidí, ale utekla jsem." dodala k tomu a šla si Celestine prohlédnout zblízka. "Jak ti mám říkat?" zeptala se když přišla blíž. Zvědavě si ji očichala a opravdu z ní byla cítit mořská sůl. Kiler sice nikdy u moře nebyla, ale něco jí říkalo, že v moři nejspíš ta sůl bude a navíc chvíli kolem moře šla a sůl byla cítit všude.

Vlk si jí nejspíše všimnul. Zacouvala hlouběji do křoví a přikrčila se k zemi. Doufala, že si jí vlk nevšimnul i když to bylo zbytečné. Vlk začal pomalu odcházet, ale bylo poznat, že je v pozoru. Potom se vlk ovšem zeptal jestli tu někdo není tak Kiler odpověděla: "Tady za tebou, ve křoví. Neublížím ti jenom jsem se trochu ztratila." Hned v zápětí si všimla, že ten vlk má křídla! Nikdy neviděla vlka s křídly. "Ty máš křídla?" Zeptala se udiveně a vylezla z pod keře.

Kiler už šla delší dobu a tlapky ji bolely. Rozhodla se, že půjde k nejbližší vodě. Po chvilce však zahlédla velké hory. nikdy nic takového neviděla tak se plnou rychlostí rozběhla k nim. Doběhla k vodě a hned se sehnula aby se napila. V zápětí však zahlédla jiného vlka. Pomalu se k němu připlížila a schovala se za něj do křoví.