Príspevky užívateľa

Oh. Kiler si vůbec nepamatovala, že by vlčka přednášela. Ale to asi bylo spíš tím, že se snažila soustředit na výklad bylin a ne úplně na to kdo to vykládal že. Hlavně že si nic nepamatovala. Ale jí se to v tom mozečku objeví až to bude potřebovat. Na to se zatím spolíhala. "Ahaa, tož to jo. To se ti omlouvám, já se moc nedívala na to kdo co říká ale spíš co říká že. Jako chápeš, ať vim který ty bylinky jsou důležitý a tak." uchechtla se. Trocha se v tom zamotala. Nevadí, pochopitelný to snad bylo.
Koukala jak na vlčku dopadl sníh. Nejdřív jí to vyhnalo toho ptáka ze hřbetu. "Ten je tvůj?" zeptala se, pohledem sledovala jak poletoval. Pak se zadívala zpátky na vlčku. Nevypadala, že by jí sníh nějak vadil. "Vidim, že sníh ti teho moc nedělá heh?" řekla překvapeně. To bylo zvláštní. To aj Kiler se musela nejdřív oklepat než z ní ten sníh opadal.
Byla trošku překvapená, že její nová společnice neumí lovit nic jiného než ryby. To je, no nebezpečný celkem. Kór teď v zimě že. "Hej, upřímně, nemyslim že to je zrovna chytrej způsob žití." podotkla. Nemyslela to zle teda. Spíše jí to překvapilo a trochu se o vlčku bála. "Navíc namočit se v takovým počasí, by ses mohla nachladit nebo něco." pokračovala ve svém překvapení. "Jaktože to neumíš?" oblízla si pysky a naklonila hlavu na stranu.

Poprosím si mazlíčka (vačici pro Kiler) a 2 malý přívěsky (pružinový náramek pro Kiler) a obojek pro Lailah

Jeej, konečně někdo kde se neštval se spisovnou mluvou. Kiler by s tímhle vořechem byla aj kamarádka kdyby nebyl tak drzej. Snad trocha úcty ke starším!! Ale to si ani ona nemyslela. Věk přece neznamená že je chytrá, že. Ani že si zalouží nějak větší úctu než ty mladý. Ale když se chovaj takhle, tak možná aj jo. "Takže smečkař jo. No poznala bych kdybych neměla čumák plnej sněhu že." zasmála se. Ale jo, už v těch pachách smeček nebyla tak zběhlá. Přece jenom ju moc nezajímali. Asi nejdůležitější pro ni byl Nihil, kdyby nebyli tak příšní se vším tím monarchováním, aj by se tam snad přidala. To jí přišlo jako dost zastaralej pohled. A moc jí to nesedělo.
"Snad by ti jazyk neupad kdybys ses svou smečkou pochlubil či? Nebo není čím se chlubit?" ušklíbla se. Čekala že když už je takhle drzej tak se hnedka bude chlubit z jaký sekty tady pochází. No jo, každá smečka skoro jak sekta. Dodržování pravidel nebylo nic pro ni.
"Přežila jsem tak deset let. Nemyslim si že ve smečkách hledáte starce co chcete krmit a starat se o ně ne? Tak nemám moc důvod se snažit někam přidat." řekla prostě. Ono smečky asi spíš, když už brali tuláky tak hledali ty silný co jim pomůžou lovit. Ne někoho starýho kdo akorát potřebuje pomoct. "Ale máš recht, však až to nebudu dávat tak mám aj kontakty na nějaký ty smečky co mi možou zachránit krk." zavrtěla ocasem. A to se vyplatí.
"Tvoja tlapa ale nevypadá moc dobře, co sa ti stalo?" zeptala se zvědavě. "Totak se toulat s špatnou tlapou je taky docela nebezpečnej způsob žití." zopakovala po něm.

Kiler už by se mohla schovat do teho Nihilu. Ještě teda nezhubla tolik, furt si byla schopná ulovit dostatek jídla aby přežila. Nebo najít ty co umrzly a sežrat je. Ale vlky nežrala.. zatím. No uvidíme jak moc krutá tahle krutá zima bude že.
Trošku sebou trhla když zaslechla něčí hlas. Ani se pořádně nedívala! Nebo už je snad slepá? "Brej den." pozdravila nazpět a vlčku si začala prohlížet, když k ní přišla blíž. Taky si všimla jejího ptáčka co měla na hřbetě. No mohla by snad sežrat toho ne? Když by měla hlad. Ale zas, Kiler chápala tuhle pointu mazlíčků a kamarádů, obzvlášť pro tuláky. Ti bejvaj někdy fakt až moc sami. A na to se vždycky hodí nějaká němá tvář se kterou si vlk může povídat a vypadat jako blázen že?
"Byla byla, ale jestli seš zraněná tak nečekej že tě zachránim, všecko si zas nepamatuju." zavtipkovala Kiler. Jasně, něco si pamatovala. Ale teď když všude byl sníh taky nemohla ani žádný bylinky hledat.

Volt byla jasná správňačka. No ještě aby ne když to byla panovnica! Tak asi se musela chovat nějak vybraně. Kiler ale furt zarážela ta její mluva. Ne tedy to, že mluvila spisovně a slušně, to vůbec. Na to byla zvyklá, i když jí to občas rvalo uši. Ale spíš to jak o sobě mluvila. My jsme chtěli.. Přemýšlela nad tím. Asi to nebylo tak špatné. Nakonec, bylo to originální.
Volti byla ale milá. Hezky pozdravila a tak. Nezdála se jí nijako špatná. "Ah jasně. To potom chápu. Jak se Nihilským daří se zimou vypořádat? Máte kořisti dost?" Ještě tu slušnou mluvu nezapomněla. Tak byla schopná se domuvit haha!
"Jojo, to budu já." usmála se na ni. Tak přece si ji pamatovala. "Ještě za dob Machiavelliho jsem Nihilu lecos pomohla. Jsou to slušný vlci." nebude se snažit až tak. Přece jenom tohle nebyl žádnej formální rozhovor ale normální povídačka.

Uf, tak on byl naživu. Aj když vypadal tak polomrtvě. No, možná byl jenom mrtvej uvnitř. To bývala Kiler taky. Ale pak ji trefilo uvědomění že život jí brzo skončí, tak ať si to aspoň užije než chcípne. Není čas depresovat. "Jasňačka. Já jenom žes tu tak ležel v tým sněhu žes vypadal umrznutej." zamlela něco tak zajímavě. Už ani ona nevěděla, kam se jí ten přizvuk táhl. Bylo to pořád horší.
Na vlka se pak zadívala. Fakt vypadal nějak nešťastně. Možná ta zima?
"Jsem tulák, žiju každý ráno jinak heh. Nemám asi moc zájem se usazovat." odpověděla snadně. Byla to pravda. Na co žít na jedným místě když jeden může poznat svět? Nebo minimálně Norest. "Pročpak? Vim že su malá a stará ale to vypadám tak bezbranně že bych nepřežila trochu zimky?" řekla a pokusila se o vtip. Šlo to snad dost slyšet z tónu hlasu. Ještě se u toho i usmála a zavrtěla ocasem. "Neměl bys ty snad bránit před zimou nějakou děvčicu?" vrátila mu to. Možná vypadala jakoby ji zima měla zabít, ale ne. Tak ať on taky uslyši na co vypadá. Samozřejmě to pro Kiler byla jen sranda.

Kiler ťapkala kolem jezera a koukala na tu pohromu. Vlastně stejně jako Voltaire, která byla jen kousek od ní. Akorát se neviděly, byly až moc zabraný do čumění na led. Kiler taky přemýšlela jestli tohle není moc brzo a co bude dělat až ten led neproboří a nebude mít co pít. No sníh se jí žrat nechtěl. Fakt ne.
Koukla se tak kolem sebe a vlastně jen nedaleko od ní stála panovnice Nihilu. Jéé, jaký překvápko. A zrovna jí šla na ránu. Teda samozřejmě ne jako doslova, přece si nedovolí ublížit panovnici Nihilu!! Ale hodila by se jí dát s ní řeč. Kiler se tedy klusem vydala za ní. "Zdravím Voltaire. Co Vás vede sem k jezeru?" řekla slušně. I slušněji než normálně. Inu, byla to panovnice, a v tom Nihilu to mají takový všelijaký. Takže radši se s nima nebude hádat o tom jestli ju baví si vykat nebo tykat a udělá co si žádaj. Takže bude hold slušná.

Kiler už se tak nějak blížila k Nihilu. Stále se tak toulala kolem, nechtěla tam úplně nakráčet bez pořádný domluvy a navíc, nechtěla bejt na obtíž. Tak se snažila co nejvíce věcí přežít sama, a až dojde na nejhorší a ona bude mět fakt strach že chcípne, tak se stáhne do Nihilu a bude doufat v nejlepší. Teď tu u Nihilu však narazila na někoho novýho. Podle pachu věděla že vlčku ještě neznala. Nebo možná odněkud? Ale pamatovala si to jen matně, ten pach tedy.
Vydala se směrem za vlčkou, třeba se skamarádí že. Nebo to bude nějakej Nihilák, s těma by se kámošit měla. Dneska zrovna se radši chtěla držet u lesíka. Přece jenom díky stromům tam teho sněhu bylo míň, a tak se v tom drobná vlčka tolik nebořila. Někdy to bylo fakt otravný.

Kiler se už tak nějak stahovala směrem k Nihilu. A teď vlastně doufala, že na nějakého Nihiláka narazí. Moc by se jí to hodilo, protože tak by měla nějakou společnost na cestu k Nihilu nebo minimálně někoho kdo by mohl Voltaire předat Kilerinu zprávu. Zrovna procházela kolem Černýho jezera když zachytila pach Nihiláka. Kdo to byl nepoznala, zas tak dobře je neznala. Ale hned se za tím vlkem vydala. Čenich dala k zemi a brodila se sněhem. Už byla zima, hodně. Fakt už potřebovala najít něco bezpečnějšího. Už to přestávala být sranda tohleto. Protože Kiler se pomalu začínala bát o svůj vlastní živůtek.

Možná to tak vypadalo, ale Kiler se ještě ukončit nechtěla. Jenom se chtěla napít! A to nebyl hřích ne. Rychle tedy zvedla hlavu na vlka co šel kolem. Taky rovnou kousek od ledu couvla aby stála zas na pevným, kdyby náhodou to pod ní prasklo a ona to nečekala. "Ale je! Jenom se chcu taky napít ne?" zakřičela na vlka zpátky. Ale tak, kdyby tu nebyl mohla by třeba žrat sníh že. Z toho se taky pije. Nebo aj žere? Těžko říct.
Vlka si hnedka prohlídla ať ví s kým má tu čest. Podle pachu se jí však nedařilo zjistit odkud je. Bo větr nevál jejím směrem že, tak nic necítila. "Co ty tu v takový zimě? Na tuláka nevypadáš." vydala se směrem k vlkovi, ať tu na sebe neřvou. To bylo divný.

Kiler se už začala stahovat směrem k Nihilu. Radši. Hodně se ochladilo teď a ona na to nebyla úplně připravená. Ještě ve svým věku! No aby někde v noci neumrzla. Už teď aj bylo složitější se v noci udržet v teple a Kiler trochu pociťovala, že začíná omrzat. A to nebylo hezký, vůbec. Takže se tu toulala u Nihilu. Snad bude mět čas se za nima přidat. A dokonce aj na nějakýho Nihiláka narazila! Nějakej parohatec zase. Nejdřív ho teda viděla jenom ležet ve sněhu, tak ji už napadlo, jestli náhodou neumrzl. Tak se za ním vydala. On však po chvilce zvedl hlavu. "Zdravim, žiješ?" zeptala se a naklonila hlavičku na stranu. Přeci jen, radši ho zkontroluje ne.

Kiler koukala nahoru na ledovec. Leskl se. Woah. Jako velmi ji to fascinovalo. A tím že do toho byla zakoukaná se trochu lekla když na ni někdo zezadu promluvil. Ale hlas poznala. "Ahoj Hel." zasmála se a otočila se na vlčku. Trošku přituhlo a zafoukal studenější vítr. Kiler na to nereagovala. Ještě jí nebyla zima, tak dobrý. "Vyšla jsem na vejlet. Ještě jsem totiž toty ledovce pořádně neprošla. A náhodou mě to napadlo." usmála se na svoji kamarádku. "Copak ty? Taky normálně ze zimy chodíš to eště větší zimy?" zeptala se. Znělo to takhle komicky. Než aby hledaly nějaký teplý místečko kde můžou přečkat zimu, tak se tyhle dvě vydaly k ledovci. No, možná by se to dalo brát jako otužování.
"Jo to je. Zrovna teď jsem na to čuměla." zrak upřela zpátky k ledovci. Třpytil se, a jak hezky. "Těžko říct kolik věcí je v tom nadobro pohřbenejch." řekla svoje myšlenky nahlas. Joo, kolik virů co by mohly vyhubit všechny vlky v Norestu se tam asi skrývá? Nebo ztracený lodě! Poklady. No ještě že ten ledovec nemá v plánu roztát že.

Yay, Kiler má novýho kamaráda! A co že se skamarádily takhle, však o to víc zajímavý to bylo ne. Samozřejmě hned taky zavrtěla ocasem. To bylo nadšení! Mohla se zase cítit velmi mladá, když se obklopí mladými vlky.
No a teď už lov. Kiler na Hel jen kývla. Super, šly teda stopovat. Radši se teď plížila za Hel, nechtěla jí to překazit. Samozřejmě že nenechá veškerou práci na ní, to vůbec! Jen by ji taky ráda viděla v akci. A navíc, už šla a byla vepředu. Nebude ji přece předbíhat jak děti ve školní jídelně..
Taky ale dala čumák k zemi. Sice šla za Hel, ale taky může stopovat po vlastním. Třeba najde i něco bližšího. Ale o tom dost pochybovala. Našlapovala lehce, jak to jen šlo. Nebyla až tak veliká aby pod ní sníh praskal nějak nahlas. A na listí a větvičky si dávala pozor samozřejmě. Stopa jí pod čumákem pomalu začala sílit. Lehounce, ale jo.

Kiler za těch pár dnů dost proťapkala dost velkej kus území. Už aj sněžilo, tak si musela dávat větší pozor aby někde nezapadla nebo neumrzla přes noc. V noci ty teploty šly hodně dolů no. To si musela už hledat nějakej úkryt. A ten její náhrdelník co našla jí moc nepomáhal. Už zjistila na co to bylo, ten šmejd ji totiž ochlazoval! No už přemýšlela že to někomu daruje nebo zahodí fakt. Zrovna takhle na zimu?
Došla až tady k území přízraků. Nebo, kousek od něho že. Spíš na území jiných vlků, kteří tu ale už nebyli. Poznala to hlavně podle toho, že některý místa byly vlkům uzpůsobený. Třeba doupata. Nebo i cestičky vychozený, ale většina z nich už zarostla.
Chtěla se napít, tak mířila k řece. Už tady jistě kdysi byla, ona tak cestovala různě tím světem. Bohužel zrovna na místě kde byla tak řeka zamrzla. No tohle. Zkusila na zamrzlý povrch vejít, jen předníma tlapkama, aby zas nechcípla. To se jí moc nehodilo. Nepraskalo to, ale s větší silou by to jistě prasklo.

Kdo by to byl čekal, že se Kiler vydá k ledovcu zrovna když napadne sníh že? Zrovna ona, která by mohla umrznout. Ale tak, věřila že její zimní srst tohle ustojí. Jasný, přežila na Norestu už kolik? Sedm zim? Tak to ju asi ani tahle nezabije. Aspoň si vybrala v pohodě počasí, na to že je zima dneska aj slunko vysvitlo. Pravda, teplý to zas nebylo, ale aspoň to nebyl takovej ten klasickej studenej větr. Z toho jí usychal čumák. Kiler se ještě rychle ohlédla na nebe. Slunko sic svítilo, ale už se blížily aj mráčky. Ajaj. No snad nebude nějaká chumelenica.
Kiler snad ani nečekala, že by tu někoho potkala. Proč sem tedy šla? No možná, ale jenom možná si chtěla zaklouzat na ledu. Tady ho bylo dost taky. Jenom si musí dávat pozor, ať si nevyhodí rameno třeba (tak jako já že).