Príspevky užívateľa

Kiler se na vlčku usmála když došla. Byla přátelská, to bylo hezké. A přišla jí nějak povědomá? Možná se taky občas toulala, nebo kdysi byla tulákem. Možná někdo z Kilerina mládí? I když na to vlčka sama vypadala moc mladě. A Kiler staře. No, třeba přijde na to kde ji zahlídla. "Pravda, hlavně když je eště mlha. Teďkons na podzim je to fajn." zasmála se a a zavrtěla ocasem. Byla pravda, že mlhavý rána byly hezký, na pohled i na duši nebo jak se to říká. Prostě to bylo příjemný, takovej hezkej pocit. A jak to vonělo. Kiler měla ráda vůni mlhy, takovou tu vodovou čerstvou. "Zas pravda, ale když se jeden toulá, nemá problém bejt venku. Spíš horší bejt doma někde v doupěti, když žádný nemáš." zasmála se. Kiler fakt žila pouze na nohách. Chodila Norestem, spala kde se jí chtělo. Jen přes zimu býval problém. Kór teď na starý kolena. "Jinak, sem Kiler, ty seš?" představila se. Vůbec netušila že by mluvila s nějakou princeznou. Vycítila z ní pach Nihilu a věděla o té jejich monarchii, ale že by je poznala z hlavy? To ne. Ale možná že aj kdyby to věděla tak by se její chování vůči vlčce nezměnilo. Nebyla moc fanoušek tohohle 'já jsem lepší jak ty bo jsem se narodil v lepší rodině'. Pro Kiler si byl každej vlk roven.

Tw: krev, smrti, mrtvolky, atd
(Kdyby byl někdo zmatenej, všímejte si rozdílu v písmenku - Kiler je normální Kiler (je hodná), Killer je její černý alter ego (je zlá))

Jakožto tulačka, Kiler zavítala jeden pozdní večer k hnízdiskům havranů. Místo to bylo hezké, vždy přemýšlela, že by si přála mít vlastního havrana. Však dneska tohle byla chyba. Šla večer, kdy se okolím ozýval pouze dusot jejích tlapek. A po chvíli se začala cítit jako v nebezpečí. Jakoby snad byla kořistí, pronásledovanou predátorem, snažíc se přežít. Zorničky se vlčici zúžily jak procházela porostem. Rychle se stmívalo a ona cítila tu primární potřebu se někam schovat. Najít nějaké bezpečné místo. Zrychlila, srdce jí bušilo jako o závod. Nad sebou spatřila krvavě rudý měsíc. Co to má všechno znamenat??? Pomyslela si zděšeně a dál ťapala lesem. Postupně zrychlovala až se dala do běhu. Najednou na mýtince se jí však zatemnilo před očima a ona s cvaknutím zubů dopadla na zem. Z toho pádu jí pomalu začala téct krev z čumáku..

Probudila se snad v nějaké vodě, ne, co to bylo? Všude kolem ní byla tma.. ne to nebyla tma, ale pouze černota. Pod tlapkami měla vodu kterou jasně cítila, a dokonce byla schopná spatřit svůj odraz.. Takže v temnotě se nenacházela. Co to je?? Pomyslela si a zděšeně koukala kolem sebe, pak pod své tlapky na svůj odraz. Co to bylo za vodu? Čím déle se dívala, tím více to vypadalo jako.. krev! Ve vodě kde stála byl jakoby menší proud krve, snad pocházející od někud, jakoby někde tekl a do téhle vody se přimíchal. Tak teď radši to nepít.. Pro někoho to mohlo znít hloupě. Ale Kiler s její alergií, no, nechtěla riskovat. Jenže zdálo se že na to už bylo pozdě.. Kiler se procházela touhle krvavou vodou, srdíčko jí bušilo jako o závod, že snad vybuchne. A to ještě nedošla na nejhorší. Hned co se uklidnila, uviděla v dáli něco.. Nebo někoho. A zdálo se že tahle krev ve vodě pocházela odtamtud. No, když už tu je, tak tam může i dojít. K jejímu zděšení v dáli stála ona. Nebo spíše její alter-ego Killer. Celá černá, vysoká, v její blízkosti byla voda smíchána s krví která jí kapala od tlamy, a taky s černou tekutinou co jí kapala z těla. Tekutina konzistencí krvi podobná, možná trochu hustší, se mísila s krvavou vodou a vytvářela jakýsi stín. Oči jí do ruda zářily a ozařovaly všechno v okolí. Včetně té věci co měla v tlamě.. Ocas. Kiler si dobře pamatovala či ocas to byl. Tyja. Ta jedna chyba co si Kiler snad ještě neodpustila. Jak by mohla? Ublížila jí a mnoha dalším. Stála tam, koukala na Killer a krev, jak pomalu kapala do vody. Poslouchala jak kapky do vody dopadaly. V tom Killer zavrčela. "Můžeš za to." To Kiler zarazilo. Za co může? Za ten ocas? To možná, ale litovala toho! "Co?" zeptala se nechápavě potichu, jakoby jí vůbec nešlo mluvit. Byla ztracená sama v sobě. Oči černé vlčice jakoby se jí dívaly do duše. Ona věděla co vše Kiler provedla. Ona jí v tom pomohla. "Jsi slabá, tak jako oni, všechno je tvoje chyba.. I Xerro." při zmínce toho jména se Kiler nahrnuly slzy do očí. Ne, on nebyl její chyba. Ona ho chtěla zachránit. Killer se začala přibližovat zatímco Kiler měla pohled zabodnutý do země. Jak se přiblížila, odhalila něco za ní.. Hromadu mrtvých těl.. psů, vlků.. Kiler se při tom pohledu sevřel žaludek. Killer ji obešla a šeptla jí do ouška. "Neměla si se narodit.. Všechno je to tvoje chyba, vůbec umřít nemuseli!" vrčela Killer a pak se na Kiler vrhla. Ta tvrdě dopadla na zem a srst se jí smočila v té divné vodě. Koukala se Killer do očí a přemýšlela co na to říct. V tom vykřikla: "Ne! Já toho lituju, je to moje chyba.." řekla smutně a naštvaně, naštvaná byla na sebe. "Ale.. Ale.." nedokázala dokončit větu. Za to ohrnula pysky a vycenila na Killer tesáky. Uši připíchla k hlavě a vší silou se na ni vrhla. A jakoby se jí ani nedotkla. "Budeš toho litovat." Zavrčela tmavá silueta a zacouvala do tmy. Kiler stála, srst rozcuchanou, na těle černou tekutinu a krev z Killer. Najednou viděla jak všechna voda pod jejími tlapkami teče pryč od ní. A hned jí došlo co se děje.. mizí zem! Kiler se otočila, jenže neměla kam utéct. Za ní byla jen hromada mrtvých těl a všude kolem pomalu zem ubývala. Nezbývalo jí nic jiného než na těla vylézt a zachránit se. Doškrábala se až na vrchol, vyděšené k smrti. Snad se nepřidá k těm mrtvolám. Viděla jak těla padají přes okraj. To bude její konec. "Ale já si to odpouštím." vydechla když i jí zmizelo cokoliv pod tlapama, a padala dál do tmy až její tělo dopadlo na zem...

Kiler se s trhnutím probrala, pod hlavou měla malinkou kaluž vlastní krve. Rychle se rozhlížela kolem sebe, kde je. Byla na mýtince, kde taky upadla do bezvědomí. Kromě rozbitého čumáku byla nepoškozená, jen hlava jí třeštila jak o závod a v uších jí pískalo. Zmateně se rozhlédla kolem. Ještě byla tma. Měsíc stále zářil rudě nad krajinou. Spát už fakt nejdu.. Pomyslela si a zvedla se ze země. Všechno ji bolelo jak ležela v nepraktické poloze. Tiše si odlezla blíže k vodě a napila se. Po tomhle měla žízeň, samozřejmě. Ale když došla k vodě, měla pocit že chutná jako krev. Avšak byla chladná, tak se napila i přesto. Raději si po tomhle odlezla do nějakého keře kde jen ležela a pozorovala jak slunce vyšlo. Tohle může dospat i přes den..

Sic byla už starší, ale hluchá tahle šedá vlčka nebyla. Ale řekněme si upřímně, trvalo jí trochu déle než si mladého šedavého vlčka všimla. Možná jí k tomu pomohlo těch pár slov co vlček říkal. Od svého hrabání se tedy otočila a vyrazila za ním. "Zas tak stará nejsu aby ses kolem mě mohl proplížit jak krysa." zasmála se když došla k pijícímu vlčku. Vypadal, no hodně žíznivě. Jak k té vodě doběhl a ani se neohlížel jestli ho nesleduje. "Asi nejseš odsaď co?" zeptala se, stále držela úsměv aby mlaďocha třeba nevyděsila. Posadila se kousek od něj a trpělivě čekala až dopije. Možná by mu mohla pomoct něco ulovit, vypadal hladově. Jak se sem asi dostal?

Kiler si samozřejmě vyslechla i dotazy od ostatních. A i to co na ně Tim odpovídal. Jistě to byly hodící se informace. Třeba to i ona použije. Jistě, něco na klouby a úzkosti by se jí hodilo. Jákapak to zajímavá kombinace. Trpělivě vyčkávala jestli jí Ikke odpoví nebo jestli se bude muset stavit až po plese. No, snad s tím neotravuje, ale byla hold zvědavá. Možná kvůli tomu byla stará, vždyť peci - kdo je zvědavej bude brzo starej. A to ona už byla. Už si toho zažila dost tak mohla odpočívat. Střihla ouškama a dál poslouchala ostatní vlky, a sama přemýšlela na co víc by se mohla ptát. "Co se dá brát na úzkosti?" zeptala se dál. Třeba něco takovýho spešl i bude.

Kilera se jenom toulala. Co jinýho když byla tulák že? Třeba teď když je stará a zažila kde cos tak může vlkom aj vyprávět příběhy. Jaká cestovatelka je! Jak prošla celej Norest za jedinej den.. Aj když se to nestalo. Že by se vžila do role bábinky co povídá vlčatům legendy a pohádky? Nah, to eště ne. nemůžeme se tvářit že je jednou tlapou v hrobě. Šak kolik jí bylo? 8? 13? A záleží na tom? Ne!
Ťapkala si to loukou, už ji znala, taková křižovatka mezi smečkama. Jedním směrem město a ti věřící magoři, druhym směrem Nihil a třetim a čtvrtym Ignis a Přizraci. Znala to tu, to jo. Už to prošla několikrát. A tak jí ani nepřišlo divný, když ucítila Nihilskej pach. Nějakej Nihilista se tu taky toulal. A to by nebyla ona kdyby se za ním nevydala. Půda byla trocha mokrá, ale nic co by se nedalo zvládnout. Aj když teda měla bahno mezi polštářkama.
Za chvilku aj zahlídla teho vlka. Vlčici tedy. Kdo z Nihilistů to byl netušila, zas tak moc se nezajímala. Hlavně po smrti Matery, nebo kam to zmizla. "Ahoj, taky sa touláš?" zeptala se vlčky už z dálky. Snad po ní nevyjede, sice se její magie už dlouho neprojevila, ale furt tam byla někde.

No tak už to začalo. Jak ve škole, ale to samozřejmě vlčice nevěděla, i když měla s lidmi zkušenosti. Nastražila ouška a poslouchala. Doufala, že něco z toho na starý kolena využije. Moc dobře si uvědomovala, že už stárne a brzo taky chcípne! Její potrhaný ucho jí už tak padalo na bok, vypadala hloupě. Ale vtipně! I když se ona nesměje, možná ostatním to přijde vtipný. A to bylo fajn.
Kiler si radši lehla, tlapiny už ju aj bolely. "Třebars mi něco z teho aj prodlouží život." uchechtla se pro sebe, i když dostatečně nahlas aby to mohli slyšet i vlci v jejím okolí.
Trošku se pozastavila nad kopřivami. To že fungují na džogance to je jasný no, ale sežrat to? To se jí nezdálo. "Ty Ikke? Nevim esi jsem hloupá ale nepřijde mi bezpečný žrát kopřivy.. nemože mi to popálit krk nebo tak?" zeptala se a hlavičku naklonila na stranu.No dle jejího selskýho smyslu to smysl nedávalo. Ale od toho tu je, aby se učila a ptala se na to co nechápe že?

Jéé, no ti vlci se tu hromadili. Tak tohle bude jistě zajímavé. Mnozí si i našli nějakého kamaráda, se kterým mohli řešit své poznatky. To muselo být fajn. Kiler teď trochu zachyběla Matery nebo Avable, vlčky se kterými se za svých mladých let bavila. Většina těch co ona jako mladší znala, už byla dávno pryč. Buď mrtvá, nebo odešli svou cestou pryč. A Kiler zůstala. Ale nač plakat nad vylitou vodou, ona si teď může dělat co chce. I když i po odchodu Arxiho byla sama, neměla ani partnera. A šak na co kluky? Má sebe a je tak šťastná, nebo to si snažila namluvit. Takové gaslightování fungovalo.
Za nedlouho začali dva vedoucí vlci mluvit. Sedla si tak na zadek a tiše naslouchala co říkali. Yay, začínáme! S tou taškou se musela trochu pousmát. No to bude vypadat až bude třicet vlků se snažit něco vyrobit. Skoro jak ti lidi!

Kiler jistě zaslechla, že mají všichni své bylinky přinést ke dvěma vlkům. Možná neznala jejich jména ale to nebylo důležité, teď se učila! Chvíli počkala, než odejde tmavý vlk v pytli a nějaký jeho napodobitelé. Byli vtipní vážně. A trošku se i ro sebe zasmála když zaslechla tmavého vlka mluvit. Co ten si o sobě myslel!
Ještě počkala než se prostor trochu uvolní a pak pobrala svoje věci a došla za dvěma vlky. Vše k nim položila, a pak si všimla že většina věcí už tu je. No, alespoň vyjde na všechny. "Zdravím, jsem Kiler, vás dva ještě neznám hah." usmála se na vedoucí vlky. Byla možná už starší, ale furt se chtěla se všemi bavit. "Nesu jenom něco co sem našla cestou. Nějakej jitrocel a tak, moc se v tom nevyznám tak sem tu žejo. Snad nevadí že teho nemám moc." pohlédla na to co před ně položila. "Těším se až to začne." očka jí skoro zářily nadšením. Opravdu se těšila, konečně něco zábavného po dlouhé době! Nu, neměla v plánu si moc povídat, minimálně ne se dvěma hlavními, když vypadali, že mají práce až nad hlavu. Tak se zase vzdálila někde do prostoru.

Kiler si tohle nemohla nechat ujít přeci! Doslechla se (kupodivu když už je stará a hluchá) o nějakém srazu léčitelů či co, a ona jakožto vlk samotář si samozřejmě nenechala ujít zábavu. Neměla toho moc co dělat a tak se alespoň na starý kolena něčemu přiučí. Třeba by se jí to i mohlo hodit, kdyby se náhodou někde zranila nebo našla někoho zraněného. Nebo kdyby onemocněla přeci! Zatím měla štěstí, že byla odolná, nebo po případě, že ji měl kdo zachránit. Teď však moc neznala, tak došla sem.
Došla na místo a cestou si ještě donesla něco svého, to se tam taky říkalo ne? Aby bylo s čim bylinkovat přeci! Nabrala nějaký jitrocel co našla. Její oblíbená věc. Taky nějaký řebříček a mák, to se mohlo hodit snad vždy. Taky kopřivy, ty nevěděla na co, ale kytka jako kytka. Všechno tohle si odložila někam, kde by to mohla použít, popřípadě darovat.
Vlastně tu snad nikoho neznala. Pár vlků možná od pohledu, ale její zrak už nebyl nejlepším tak se jí možná jen pletli. "Brýden." pozdravila, tentokrát slušně, nebo alespoň se snažila. Ona už neměla důvody se v životě snažit zapůsobit, už jí toho života moc nezbývalo, tak se ho snažila mít co nejpříjemnější pro sebe. Posadila se kousek od svých bylinek a čekala co bude.

Kiler byla ráda, že narazila na někoho milýho. Aspoň nemusela stáhnout ocas mezi nohy a radši odejít, než se hádat s nějakým hlupákem. A že takových na světě bylo..
"Jsem Kiler jinak." usmála se. Přeci jen znát něčí jméno byla slušnost. I když si na ty slušnosti moc nepotrpěla.. No teď se do toho zamotala. Tak důležitější slušnost to byla haha. "To se mi snad ještě nestalo, že bych na ples došla náhodou." zasmála se. Měla dobrou náladu. Přeci jen, její čas se krátil tak si snažila života užívat dokud to šlo. Jako, ještě nebyla jednou tlapou v hrobě to ne! Ani se necítila staře, ale prostě už jí bylo dost let (srry nevim kolik).
"Jojo byla, minulej rok myslím.. předtím si už moc nepamatuju. Minulej rok mě sem dokonce někdo pozval!" zasmála se a podělila se o zkušenost. Kdo že to byl? Rangoo? Nebo si to jenom blbě pamatovala. No už na tom ani nezáleželo.
"Letos jsem se ani nechystala nijak, nevím, nebyl na to čas. Za to ty si hezky vyzdobená! Tak to nosíváš normálně?" zeptala se. Vskutku ty péra za ušima byly pěkný. Kiler se líbily. Měla ráda ptačí pera. Občas si po nějakém úlovku taky dala jedno či dvě za ouška. Ale pravidelně to nenosila no.

Kiler si všimla jak na ples došla nějaká další vlčice, tentokrát však s křídly. Vzhledově byla zajímavá, a vypadala, že na plese byla sama. Tak jako zatím i Kiler. Sic doufala, že za ní ten vlk, kterého pozvala stále dojde. Ustoupila tedy od ohně a vydala se za tmavou vlčicí. Snad aby jí pobyt na plese zpříjemnila, i přesto že nebyla členkou Nihilu. Zatím tedy.
"Zdravím, my se ještě neznáme či?" optala se hned co k vlčce došla. Kiler byla samozřejmě mnohem menší než vlčice. Ale nebála se jí. Věřila, že na ples nedojdou vlci s špatnými úmysly. "Jak si užíváš ples?" zeptala se a střihla ouškem. nevykala jí. Neměla to ráda, a pokud to někomu přišlo špatné, ať se s ní hold nebaví. Kiler věděla že vykat je slušné, ale když jí to nebylo příjemné tak co?

Kiler ani neřešila, že Stadley odešel. Nebude ho přeci nutit tady být když nechce. Navíc vypadal, že se mu něco stalo, což bylo poněkud zvláštní. Nu každý má své problémy, a ona se nebude zabývat cizími když má teď dobrou náladu a je na plese. Ples je přeci důležitá věc pro vlky Norestu.
Rychle střihla ušima když se začalo něco dít. Pár vlků, včetně tedy královny, či co to bylo, se zvedli a šli pro oheň. Kiler poslouchala co žlutavá vlčka říkala. Zapalování hranice znělo zajímavě. Zatím to teda na plese nezažila. Asi nějaká spešl novinka. No Kiler měla oheň ráda. Fascinoval ji. Tak zvedla svůj zadek a vydala se k hranici blíže. Ne tak aby jí chytla srst samozřejmě. Nerada by si tady hrála na Ega (Matery pochopí). Sedla si do dostatečné vzdálenosti aby se ani nepřehřála. A jen koukala, jak se oheň pomalu rozhoříval.

Kiler jen zavrtěla hlavou. "Taky už nevím kam se poděla, ale už je to doba i co jsem v Norestu naposled zachytila její pach. Nevím, asi odešla nebo tak." pokrčila lopatkami. Bylo jí líto že svou kamarádku neviděla a nevěděla ani co se s ní stalo. Chyběla jí, samozřejmě, ale už bylo pozdě na to ji hledat.
Kiler si záhy všimla, že se se Stadleym něco stalo. Řeč jeho těla se změnila, to ona už poznala. Pozorováním ostatních, a to dělala už nějaký ten času nu. Jak napovídala šedivá srst u čumáku. Rozhodla se ale, že nejlepší bude se ho neptat, mohla by ho tak více vystresovat.
"Tak to je fajne." řekla. Už ani nevěděla co moc více říct a tak se taky podívala na okolní vlky.
Na to že tu Stad nebyl poprvé taky jen souhlasila. Ani ona tu nebyla poprvé, ale ani sem nechodila pokaždé, trochu toho teď litovala. Nemohla totiž poznat všechny vlky a pozorovat jak se smečky mění za tu dobu. Ples je totiž jediný čas kdy se více smeček sejde na jednom místě. Rychle máchla ocasem a pak pohlédla na Stadleyho. Copak udělá teď?

Kiler ohrnula pysky a malinko vyplázla jazyk nad tou poznámkou. Vypadala, že ji to urazilo, ale opak byl pravdou. Vše samozřejmě myslela s humorem. Měla teď dobrou náladu. "Zas tak stará nejsem mladíku." zavrčela vesele.
Trochu se jí zježila srst když ji vlastně připomněl nehezkou vzpomínku. Ahh ano, Killer páchala škody. A kiler kvůli nim pak trpěla. Ale bylo to dávno, už si to nemohla vyčítat. Nebo snad jo?
"Ahh aj já už to vytlačilaz paměti." pousmála se. Jméno svoji kamarádky si však pamatovala. "Avable." usmála se při vzpomínce na ni. Byla to fajn vlčka. Vlastně si byly podobné. Obě omylem zabíjely.
"Jo ta aktivně děsí aj mě." řekla. Nenechala si svou dobrou náladu nijak pokazit. Proč by. Killer už se dlouho neukázala. Tak se nemusela bát. Možná už byla taky stará?
"Furt stejnej tulák." usmála se a podrbala se při tom za uchem. "Mě jen tak něco nezabije. Lovim si pro sebe a tak no." dodala po chvilce. "Co vubec ty? Jsi na plese poprvé?" zeptala se taky.

Kiler snad ani nečekala, že by za ní někdo dorazil či dokonce si s ní pokecal. Přeci jen, byla to dlouholetá tulačka co si kamarády moc dělat nemohla. Většinou někoho potkala a pak se dlouho neviděli, či se ani vidět nechtěli. A taky zase potkala někoho nového, a nového. Možná se jí nelíbilo nemít stálé přátele, ale byla na to zvyklá.
Proto když zaslechla v davu své jméno, rychle střihla ušima a z nervozity si olízla pysky. Hned koukala, kdo že ji to volal a poznal mezi všemi vlky. Zahlédla modravého vlčka co si to k ní kráčel. No, už byla doba co ho naposledy viděla a tak chvilku trvalo než si vzpomněla, s kým že to měla tu čest. "Stadley?" zeptala se skoro nevěřícně. Inu, co ho viděla tak byl přeci štěnětem. A to byl pak rozdíl když vlk vyrostl. Ostatně i ona se změnila. Zhubla a čumák jí začínal šedivět. Taky měla problémy se zrakem, do dálky už tolik neviděla. Za to Stadley byl teď velký vlk, no vyrostl. "No změnil ses hodně." co v hlavě to na jazyku, nebo tak nějak se to říká. Tak Kiler řekla to co si myslela i nahlas. Netrápilo jí moc co říká, nejlepší byla upřímnost či?