Príspevky užívateľa

Kiler byla naštěstí velmi bezproblémový vlček. Alespoň teď, teď by ju to mohlo aj zabít taky. Tak radši se držela svýho. Viděla jak z poza kamenů vylezl šedivý vlček. vypadal trochu vystrašeně, na to že to byl velkej kluk a žádný děcko. Nebo spíš, nedůvěřivě? Asi tak no. "Brej den, šak já ani nic nedělám." usmála se na vlčka aby vypadala trošku mile. Nechtěla problémy. Pomalu se vydala k němu blíže, sledovala kdyby dal nějak najevo, že se mu to nelíbí. "Za to ty vypadáš žes byl ve středu něčeho, rušim snad?" zeptala se a naklonila hlavičku na stranu.

Kiler se neměla čím tajit, taky si toho z kurzu moc nepamatovala. No, bylo těch informací hodně a když si to vlk neopakuje každý den tak se to rychle zapomene (jako němčina). "Hej mi se to taky líbilo!" hnedka souhlasila. Potom se musela pousmát. "Jaj v klidu, já taky ne. Jenom něco málo." zasmála se a sedla si u toho. No už jí bolely paciny taky. "No jasný! Nebo víš jak, dáme hlavy dohromady a každej si vzpomene na něco, a rázem máš celej kurz znova." vyštěkla a musela se nad tím pousmát. Ale jo, když by se víc vlků zamyslelo, jistě by na něco víc přišli. Víc hlav víc ví. Nebo tak nějak. Pohyb hlavou co Hel udělala byl taky celkem vtipnej. Taková změna názoru, aj když vlastně vůbec.
"Tož to budem dvě, svobodný duše navždy." vyštěkla a když se vlčka před ní začala smát, taky se musela smát. Na to že se sotva potkaly, jí přišla velmi sympatická, taková milá.

Kiler jen seděla a poslouchala dotazy. Některé byly až vtipné. Od někoho zaslechla příznaky předávkování máku. No řekněme si upřímně, asi všem bylo jasné, že někdo tady chce zkoušet jak moc kouzla ten mák umí. Kiler radši věřila, že předávkovat schválně se tu nikdo neplánoval. Ale tak, aby to neznělo, že si jenom utahuje z ostatních, aj ona chtěla ten mák zkusit. Zkusit se má všecko. Ne něco vynechat, že? Tak ať za svůj život zkusí aj ty přírodní drogy. Nebo by se mohla zkusit dostat do tej jeskyně od Přízraků. Dál se teda zmiňovaly bylinky co už nejsou úplně opioidy, ale spíš fakt že léčiva. No Kiler upřímně už tu pozornost ztrácela. Pak si ale vzpoměla, že vlastně je stará a može taky zdechnout na chřipku, tak ať radši ty ušiska nastraží a poslouchá!
"Když je proti nachlazení.. jak mám sežrat ten heřmánek? To mám prostě tu kytku sežrat nebo to mám nějak vařit.." zeptala se. Nachlazení, joo, to by bylo fajn se předtím preventivně preventivovat. Nachladit se na zimu nikdo nechce.

Kiler si po chvilce všimla příchozí vlčice. A byla si snad jistá, že ji odněkud zná. Vlastně si byly docela podobné. Až na to, že Kiler byla míň barevná.. neměla na sobě tu bílou. Teda vlastně jo, trochu na čumáku stařešina jedna. Ale to se nepočítá že. Nicméně Kiler potěšilo potkat další červenavou vlčku. "Zdravim." pozdravila Kiler zpátky a přátelsky zavrtěla ocasem. Nechala listí listím a vydala se za vlčkou. Trošku klusala, zastavila se však ještě před ní. "Jeee, já sem si řikala odkaď tě znám! Taky sem tě tam někde zahlídla, aj cez to kolik vlků tam bylo hah." zasmála se. Divila se, že zvládla takovou akci. Tolik vlků, pachů, bylinek, všeho. Aspoň se něco naučila. A teď přes zimu neumře jupí. "Hezký jméno, já su Kiler." taky se představila a usmála se. !Copak tu vůbec dělaš? Si ty z ňákej smečky odsaď?" narážela snad na to, jestli Hel není z Ignisu. Barevně by jim i odpovídala. Ohnivá smečka a červená vlčka. No, touhle logikou by tam měla být aj Kilera, a vskutku že kdyby byla mladší asi by tam aj došla. Teď už to ale nemělo cenu.

Kiler si nad listím moc nelámala hlavu. Netřeba zatím, však nic důležitýho nedělala. Na chvilku se jí zdálo, že i někoho slyší. Nejdříve to tedy připisovala vlastním krokům, později jí to však přišlo divný. Tak se občas zastavila a poslouchala. Jakoby jí někdo sledoval. Otočila se tedy a šla po svých vlastních stopách. Bohužel čuchat moc nic nemohla, skrze všechen ten pachy mokrýho listí. Tak se spolíhala na zrak. Ještě viděla, aj slyšela dobře. Po chvilce i zahlídla něco se mihnout někde za stromama. Zastavila se a na místo se upřeně dívala. Hej esi já budu slepá tak to ať mě trefí šlak. Pomyslela si pro sebe a nad tou myšlenkou se zamračila. Ona slepá nebude!

Co tak může tulák na podzim dělat v lese? Nemá žádný povinnosti, ani místa kde by měl být, tak co může být lepšího než šlapat po křupajícím listí! Oblíbená aktivita Kilerky, vždycky se jí líbil zvuk listí pod tlapkama. Nebo vůně mokrého listí, z nějakého důvodu. Podzim byl fajn, až na tu zimu tedy. Kiler tak většinu času prospala, taková hibernace trošku. Ale vyplatilo se jí to, zatím všechno vždy přežila. Jenom letos se zdálo, že jídla bude ještě míň než posledně. Možná čas navštívit své kamarády v Nihilu, kdysi jim tam přeci pomohla vyhnat nějaký koně nebo tak něco? Bylo to už dávno, ale Nihil jí tehdy řekl, že jí kdykoliv pomůže. Snad ta nabídka ještě platí.

Magii si poprosím na Norek :).

Je fajn se toulat takhle po večerech. Sic už bývala na večer všude zima. V lesících to bylo asi nejhorší, a ještě horší to bylo když v tom lesíku byla voda. Proto se snad vydala tam kde byly přesně tyhle dvě věci. No, šla se napít. Nechtělo se jí pít z kdejaký kaluže aby něco nechytla. Takhle na zimu, by pak mohla aj chcípnout ne? A to se jí úplně do životního plána nehodilo. Bo nevim jak ostatní, ale její životní plán se skládal z toho že bude ještě nějakou dobu žít. Aaa to možná bylo všechno. Nu, Kiler si ani neuvědomovala, že je blízko území Ignisu, naštěstí na území nebyla, to by ju prej roztrhali. Jsou trapní, zabít starou vlčicu jenom bo je trochu zpomalená a nevěděla, že za hranice se nechodí. Čekala spíše, milejší smečku. Ale tak, v Iginise nebyla, jenom blízko. Tak netřeba se strachovat.

Kiler se na vlčku usmála když došla. Byla přátelská, to bylo hezké. A přišla jí nějak povědomá? Možná se taky občas toulala, nebo kdysi byla tulákem. Možná někdo z Kilerina mládí? I když na to vlčka sama vypadala moc mladě. A Kiler staře. No, třeba přijde na to kde ji zahlídla. "Pravda, hlavně když je eště mlha. Teďkons na podzim je to fajn." zasmála se a a zavrtěla ocasem. Byla pravda, že mlhavý rána byly hezký, na pohled i na duši nebo jak se to říká. Prostě to bylo příjemný, takovej hezkej pocit. A jak to vonělo. Kiler měla ráda vůni mlhy, takovou tu vodovou čerstvou. "Zas pravda, ale když se jeden toulá, nemá problém bejt venku. Spíš horší bejt doma někde v doupěti, když žádný nemáš." zasmála se. Kiler fakt žila pouze na nohách. Chodila Norestem, spala kde se jí chtělo. Jen přes zimu býval problém. Kór teď na starý kolena. "Jinak, sem Kiler, ty seš?" představila se. Vůbec netušila že by mluvila s nějakou princeznou. Vycítila z ní pach Nihilu a věděla o té jejich monarchii, ale že by je poznala z hlavy? To ne. Ale možná že aj kdyby to věděla tak by se její chování vůči vlčce nezměnilo. Nebyla moc fanoušek tohohle 'já jsem lepší jak ty bo jsem se narodil v lepší rodině'. Pro Kiler si byl každej vlk roven.

Tw: krev, smrti, mrtvolky, atd
(Kdyby byl někdo zmatenej, všímejte si rozdílu v písmenku - Kiler je normální Kiler (je hodná), Killer je její černý alter ego (je zlá))

Jakožto tulačka, Kiler zavítala jeden pozdní večer k hnízdiskům havranů. Místo to bylo hezké, vždy přemýšlela, že by si přála mít vlastního havrana. Však dneska tohle byla chyba. Šla večer, kdy se okolím ozýval pouze dusot jejích tlapek. A po chvíli se začala cítit jako v nebezpečí. Jakoby snad byla kořistí, pronásledovanou predátorem, snažíc se přežít. Zorničky se vlčici zúžily jak procházela porostem. Rychle se stmívalo a ona cítila tu primární potřebu se někam schovat. Najít nějaké bezpečné místo. Zrychlila, srdce jí bušilo jako o závod. Nad sebou spatřila krvavě rudý měsíc. Co to má všechno znamenat??? Pomyslela si zděšeně a dál ťapala lesem. Postupně zrychlovala až se dala do běhu. Najednou na mýtince se jí však zatemnilo před očima a ona s cvaknutím zubů dopadla na zem. Z toho pádu jí pomalu začala téct krev z čumáku..

Probudila se snad v nějaké vodě, ne, co to bylo? Všude kolem ní byla tma.. ne to nebyla tma, ale pouze černota. Pod tlapkami měla vodu kterou jasně cítila, a dokonce byla schopná spatřit svůj odraz.. Takže v temnotě se nenacházela. Co to je?? Pomyslela si a zděšeně koukala kolem sebe, pak pod své tlapky na svůj odraz. Co to bylo za vodu? Čím déle se dívala, tím více to vypadalo jako.. krev! Ve vodě kde stála byl jakoby menší proud krve, snad pocházející od někud, jakoby někde tekl a do téhle vody se přimíchal. Tak teď radši to nepít.. Pro někoho to mohlo znít hloupě. Ale Kiler s její alergií, no, nechtěla riskovat. Jenže zdálo se že na to už bylo pozdě.. Kiler se procházela touhle krvavou vodou, srdíčko jí bušilo jako o závod, že snad vybuchne. A to ještě nedošla na nejhorší. Hned co se uklidnila, uviděla v dáli něco.. Nebo někoho. A zdálo se že tahle krev ve vodě pocházela odtamtud. No, když už tu je, tak tam může i dojít. K jejímu zděšení v dáli stála ona. Nebo spíše její alter-ego Killer. Celá černá, vysoká, v její blízkosti byla voda smíchána s krví která jí kapala od tlamy, a taky s černou tekutinou co jí kapala z těla. Tekutina konzistencí krvi podobná, možná trochu hustší, se mísila s krvavou vodou a vytvářela jakýsi stín. Oči jí do ruda zářily a ozařovaly všechno v okolí. Včetně té věci co měla v tlamě.. Ocas. Kiler si dobře pamatovala či ocas to byl. Tyja. Ta jedna chyba co si Kiler snad ještě neodpustila. Jak by mohla? Ublížila jí a mnoha dalším. Stála tam, koukala na Killer a krev, jak pomalu kapala do vody. Poslouchala jak kapky do vody dopadaly. V tom Killer zavrčela. "Můžeš za to." To Kiler zarazilo. Za co může? Za ten ocas? To možná, ale litovala toho! "Co?" zeptala se nechápavě potichu, jakoby jí vůbec nešlo mluvit. Byla ztracená sama v sobě. Oči černé vlčice jakoby se jí dívaly do duše. Ona věděla co vše Kiler provedla. Ona jí v tom pomohla. "Jsi slabá, tak jako oni, všechno je tvoje chyba.. I Xerro." při zmínce toho jména se Kiler nahrnuly slzy do očí. Ne, on nebyl její chyba. Ona ho chtěla zachránit. Killer se začala přibližovat zatímco Kiler měla pohled zabodnutý do země. Jak se přiblížila, odhalila něco za ní.. Hromadu mrtvých těl.. psů, vlků.. Kiler se při tom pohledu sevřel žaludek. Killer ji obešla a šeptla jí do ouška. "Neměla si se narodit.. Všechno je to tvoje chyba, vůbec umřít nemuseli!" vrčela Killer a pak se na Kiler vrhla. Ta tvrdě dopadla na zem a srst se jí smočila v té divné vodě. Koukala se Killer do očí a přemýšlela co na to říct. V tom vykřikla: "Ne! Já toho lituju, je to moje chyba.." řekla smutně a naštvaně, naštvaná byla na sebe. "Ale.. Ale.." nedokázala dokončit větu. Za to ohrnula pysky a vycenila na Killer tesáky. Uši připíchla k hlavě a vší silou se na ni vrhla. A jakoby se jí ani nedotkla. "Budeš toho litovat." Zavrčela tmavá silueta a zacouvala do tmy. Kiler stála, srst rozcuchanou, na těle černou tekutinu a krev z Killer. Najednou viděla jak všechna voda pod jejími tlapkami teče pryč od ní. A hned jí došlo co se děje.. mizí zem! Kiler se otočila, jenže neměla kam utéct. Za ní byla jen hromada mrtvých těl a všude kolem pomalu zem ubývala. Nezbývalo jí nic jiného než na těla vylézt a zachránit se. Doškrábala se až na vrchol, vyděšené k smrti. Snad se nepřidá k těm mrtvolám. Viděla jak těla padají přes okraj. To bude její konec. "Ale já si to odpouštím." vydechla když i jí zmizelo cokoliv pod tlapama, a padala dál do tmy až její tělo dopadlo na zem...

Kiler se s trhnutím probrala, pod hlavou měla malinkou kaluž vlastní krve. Rychle se rozhlížela kolem sebe, kde je. Byla na mýtince, kde taky upadla do bezvědomí. Kromě rozbitého čumáku byla nepoškozená, jen hlava jí třeštila jak o závod a v uších jí pískalo. Zmateně se rozhlédla kolem. Ještě byla tma. Měsíc stále zářil rudě nad krajinou. Spát už fakt nejdu.. Pomyslela si a zvedla se ze země. Všechno ji bolelo jak ležela v nepraktické poloze. Tiše si odlezla blíže k vodě a napila se. Po tomhle měla žízeň, samozřejmě. Ale když došla k vodě, měla pocit že chutná jako krev. Avšak byla chladná, tak se napila i přesto. Raději si po tomhle odlezla do nějakého keře kde jen ležela a pozorovala jak slunce vyšlo. Tohle může dospat i přes den..

Sic byla už starší, ale hluchá tahle šedá vlčka nebyla. Ale řekněme si upřímně, trvalo jí trochu déle než si mladého šedavého vlčka všimla. Možná jí k tomu pomohlo těch pár slov co vlček říkal. Od svého hrabání se tedy otočila a vyrazila za ním. "Zas tak stará nejsu aby ses kolem mě mohl proplížit jak krysa." zasmála se když došla k pijícímu vlčku. Vypadal, no hodně žíznivě. Jak k té vodě doběhl a ani se neohlížel jestli ho nesleduje. "Asi nejseš odsaď co?" zeptala se, stále držela úsměv aby mlaďocha třeba nevyděsila. Posadila se kousek od něj a trpělivě čekala až dopije. Možná by mu mohla pomoct něco ulovit, vypadal hladově. Jak se sem asi dostal?

Kiler si samozřejmě vyslechla i dotazy od ostatních. A i to co na ně Tim odpovídal. Jistě to byly hodící se informace. Třeba to i ona použije. Jistě, něco na klouby a úzkosti by se jí hodilo. Jákapak to zajímavá kombinace. Trpělivě vyčkávala jestli jí Ikke odpoví nebo jestli se bude muset stavit až po plese. No, snad s tím neotravuje, ale byla hold zvědavá. Možná kvůli tomu byla stará, vždyť peci - kdo je zvědavej bude brzo starej. A to ona už byla. Už si toho zažila dost tak mohla odpočívat. Střihla ouškama a dál poslouchala ostatní vlky, a sama přemýšlela na co víc by se mohla ptát. "Co se dá brát na úzkosti?" zeptala se dál. Třeba něco takovýho spešl i bude.

Kilera se jenom toulala. Co jinýho když byla tulák že? Třeba teď když je stará a zažila kde cos tak může vlkom aj vyprávět příběhy. Jaká cestovatelka je! Jak prošla celej Norest za jedinej den.. Aj když se to nestalo. Že by se vžila do role bábinky co povídá vlčatům legendy a pohádky? Nah, to eště ne. nemůžeme se tvářit že je jednou tlapou v hrobě. Šak kolik jí bylo? 8? 13? A záleží na tom? Ne!
Ťapkala si to loukou, už ji znala, taková křižovatka mezi smečkama. Jedním směrem město a ti věřící magoři, druhym směrem Nihil a třetim a čtvrtym Ignis a Přizraci. Znala to tu, to jo. Už to prošla několikrát. A tak jí ani nepřišlo divný, když ucítila Nihilskej pach. Nějakej Nihilista se tu taky toulal. A to by nebyla ona kdyby se za ním nevydala. Půda byla trocha mokrá, ale nic co by se nedalo zvládnout. Aj když teda měla bahno mezi polštářkama.
Za chvilku aj zahlídla teho vlka. Vlčici tedy. Kdo z Nihilistů to byl netušila, zas tak moc se nezajímala. Hlavně po smrti Matery, nebo kam to zmizla. "Ahoj, taky sa touláš?" zeptala se vlčky už z dálky. Snad po ní nevyjede, sice se její magie už dlouho neprojevila, ale furt tam byla někde.

No tak už to začalo. Jak ve škole, ale to samozřejmě vlčice nevěděla, i když měla s lidmi zkušenosti. Nastražila ouška a poslouchala. Doufala, že něco z toho na starý kolena využije. Moc dobře si uvědomovala, že už stárne a brzo taky chcípne! Její potrhaný ucho jí už tak padalo na bok, vypadala hloupě. Ale vtipně! I když se ona nesměje, možná ostatním to přijde vtipný. A to bylo fajn.
Kiler si radši lehla, tlapiny už ju aj bolely. "Třebars mi něco z teho aj prodlouží život." uchechtla se pro sebe, i když dostatečně nahlas aby to mohli slyšet i vlci v jejím okolí.
Trošku se pozastavila nad kopřivami. To že fungují na džogance to je jasný no, ale sežrat to? To se jí nezdálo. "Ty Ikke? Nevim esi jsem hloupá ale nepřijde mi bezpečný žrát kopřivy.. nemože mi to popálit krk nebo tak?" zeptala se a hlavičku naklonila na stranu.No dle jejího selskýho smyslu to smysl nedávalo. Ale od toho tu je, aby se učila a ptala se na to co nechápe že?

Jéé, no ti vlci se tu hromadili. Tak tohle bude jistě zajímavé. Mnozí si i našli nějakého kamaráda, se kterým mohli řešit své poznatky. To muselo být fajn. Kiler teď trochu zachyběla Matery nebo Avable, vlčky se kterými se za svých mladých let bavila. Většina těch co ona jako mladší znala, už byla dávno pryč. Buď mrtvá, nebo odešli svou cestou pryč. A Kiler zůstala. Ale nač plakat nad vylitou vodou, ona si teď může dělat co chce. I když i po odchodu Arxiho byla sama, neměla ani partnera. A šak na co kluky? Má sebe a je tak šťastná, nebo to si snažila namluvit. Takové gaslightování fungovalo.
Za nedlouho začali dva vedoucí vlci mluvit. Sedla si tak na zadek a tiše naslouchala co říkali. Yay, začínáme! S tou taškou se musela trochu pousmát. No to bude vypadat až bude třicet vlků se snažit něco vyrobit. Skoro jak ti lidi!