Príspevky užívateľa

Modrý jí celkem podrobně vysvětlil taktiku, nezapomněl sám sebe pochválit a pak, aniž by čekal, co na to bude Klem říkat, odkráčel, aby ty králíky k ní nahnal. Jéje...a co když se to nepovede?...Půjdeme chytat něco jiného...jo, tak to uděláme...ale jak ho mám lapit? Schovala se za jedním z keřů, připravena vyrazit, Tak, teď to nezvorat...jejej, snad to dopadne dobře... Byla napjatá jako struna a nervózně pošvihávala ocasem. A jak ho chytím?...Nejlepší bude za hrkem, aby mi neutekl...

"Dobže," přikývla, že si radu bere k srdci. Vlk ji ale i pochválil, že směr je dobře a tak Klem v duchu zajásala, Hurá...tak ještě to dokázat s otevřenýma očima a je to... Dále tedy už pokračovala bez zavřených očí. Vlk se vydal za ní. Za chvíli v dálce objevili králíci. Klem se zarazila, nechtěla je vyplašit. Podívala se na Stadleye s výrazem "Tak, co teď mám dělat?" Určitě mezi ně nebudu jen tak skákat...určitě jsou mnohem rychlejší než já...

"Dobže." Přikývla a znova se soustředila. Zrovna stopování ji celkem šlo a tak přivřela oči a dala se do hledání. Myslím, že to jde odtamtud...jo, je to tak... Vydala se na tu stranu, odkud cítila pach nejsilněji a jelikož měla oči zavřené, aby se lépe soustředila, podařilo se jí narazit čumákem do jednoho ze stromů. "Jauvajs." Otřásla se, obešla strom do kterého narazila a pokračovala dále. Teď nemám čas brečet....musím najít to zvíře...a nejlíp ho i ulovit...to by bylo...

Podle Stadleyho návodu nasála vzduch a snažila se něco zavětřit. Zavřela k tomu oči, aby se mohla lépe soustředit. "Něčo čítím!" poznamenala. Hurá! Škoda, že nevím, co to je...ale to nevadí...i tak je to dobře...co by to tak mohlo být? "Myšlím, že je to králík." Snad mám pravdu...a i kdyby ne....nic hrozného se nestane... Ještě jednou zavětřila. Ba né, je to něco jiného...možná zajíc?...možná...

Bratr ji hned okřikl, aby byla zticha. "Promiň, máš pravdu," omluvila se. Pak se jí začal hned vyptávat, co tu dělá, místo, aby jí nejdříve odpověděl on. "Neviděla jsem tě v jeskyni, tak jsem tě šla hledat. A co tu děláš ty?" odpověděla a otázku mu oplatila. Když už jsem ho vystopovala až sem, tak by mi to mohl říct... "To je dobré, nic mi není, jen jsi mě vylekal," ujistila ho. "Ale...co to děláš?" vlk ji začal packou osahávat, nejspíš hledal, jestli nemá něco zlomené. Copak hledá...asi, jestli nemá bouli...

Verdandi se začala vyptávat na sourozence. "Vůbec ne!" nemohla přijít na to, proč by ji měli štvát. Vždyť je tu tolik místa...proč by to dělali... "Clay i Kardanasis jsou moc hodní." Jestlipak má taky nějaké sourozence...určitě je má...jen si nemůžu vzpomenout, jak se jmenují... "Ty máš taky nějaké sourozence, viď?" zeptala se. Třeba mi rovnou řekne, jak se jmenují...to by bylo...a nebo se zeptám, když mi to nepoví sama...

Včelička? zakroutila hlavou nad divným označením bzučivé věci, "A nevíš, co to pije?" zeptala se. Zdálo se jí, že Clay se vyzná ve všem, tak proč by neznala tohle. Hned po ukousnutí kvítku se Klem zatvářila zklamaně, kvítek vůbec nechutnal, jak si to představovala. "Brr...vůbec to není dobré. Ale podívej, lítá jen na ty modré, třeba jsou lepší!" a ukousla si další kytku. Hned ji zase ale vyplivla, byla strašně hořká. "Co na tom ty včeličky můžou vidět?"

Zatímco byla rozpláclá na zemi, ozvaly se kroky a pak se zvedl černý stín a padal přímo na ni. "Pomóc! Něco na mě padá!" vykřikla. Honem začala vstávat, ale to už něco, nebo spíše někdo na ni přistál. "Eh!" Dopad byl tvrdý a ne zrovna příjemný. To už ale poznala dotyčného, "Kardanasisi! Nemůžeš dávat pozor? Vždyť jsi na mě skočil! A co vlastně děláš venku?" uhodila na něho. To je nemehlo...Copak mě nepoznal...chová se jako novorozený srnec...tss...ále co, mohlo to dopadnout hůř....zapomeňme na to!

Stopa jí vedla ke stromu. Že by se chtěl tady skovat?...Nebo co chce dělat? Co nejtišeji se doplížila ke stromu a schovala se za jedním z kořenů, Možná to přeci jen nebyl dobrý nápad, otřásla se, Je tu tma jak v liščí noře...co kdyby tu bylo strašidlo?...Ale když už tu jsem...aspoň najdu Kardanasise... Popošla pár kroků, ale podařilo se jí zakopnout o větev. Skoro se jí podařilo najít rovnováhu, ale jenom skoro a tak za chviličku už ležela na čumáku. "Pesabydotohokop! Proč se tu musí válet ty větve?" zanadávala a nevšimla si, že mluví na hlas.

Vlkovi, podle jeho slov, modrá barva při lovu nevadila. To je vlastně pravda...jak může vědět, jaké to je, když to nikdy nezkusil. Stadley hned nabídl, že spolu mohou zkusit něco ulovit, "Tak dobže!" zaradovala se. Uvidím, jak loví...a třeba se něco přiučím...však mi to moc nejde...dobře, že jsem ho potkala....ten ví snad všechno...o ceremoniálu, o lovu, o stromech...prostě všechno... Nastražila uši, aby jí nic neuniklo z toho, co bude dál modrý říkat.

Uprostřed noci se Klem probudila s pocitem, že někdo schází. Brzy přišla na to, že na svém místě schází bratr. Co ho to napadlo?...Už je tma a on se někde toulá...půjdu ho najít...jo, to je bezvadný nápad...to bude dobrodružství...překvapím ho...ten bude koukat! Potichu se vyplížila ven z úkrytu a počala hledat jeho stopu. Po chvilce se jí to opravdu podařilo. Vesele si poskočila a hned se pustila po čerstvé stopě. Ten bude koukat...

Vlčice se představila, Verdandi...a představila se i s přídavným jménem...není to dcera alfy?...nejsem si jistá....pesabydotohokop....je, nebo není?.... Vlčice ji ujistila, že jí nic není. "To je dobře," oddychla si. Modrá ji ještě rovnou varovala, aby dávala větší pozor kam běží, aby nenarazila do stromu, "Já vím, už jsem to zkusila," zasmála se.
Vypadalo to, že Verdandi si také není jistá Kleminým jménem, "Já jsem Klematis, zkráceně Klem," představila se. To je zvláštní, že si mě nikdo nepamatuje...no nic, alespoň se můžu představit komukoliv, aniž bych přemýšlela...zase už se do toho zamotávám...

No jo...když se s nimi rveme...tak nemůžeme být oblíbení... Vlk popsal toho, s kým bojoval a rovnou jí dal ještě výstrahu. asi to bude dobrý bojovník...ale musí se mu špatně plížit...když je tak barevný... "Hm...a něloví še ti špatně, když ši takový balevný?" zeptala se. To musí být strašně nepříjemný...svítit všude jako světluška...brr...ještě že já jsem hnědá...sice je hnědých vlků určitě plno, ale zase nemám problémy se skrýváním...a už se zase do toho zamotávám...

Vlk pokračoval ve vysvětlování toho, co jí čeká. To je zvláštní, že neumí...nebo zrovna on připadl na lehkého soupeře...ech, ale ta vyhlídka se mi nelíbí...ale co s tím udělám...užívejme si, dokud to jde... "A š kým jši bojoval ty?" zeptala se zvědavě. Třeba z jeho vyprávění něco pochytím...sice mám ještě dost času, ale co...mohlo by to být zajímavé vyprávění...hodně napínavé...a dobrodružné...ovšem jestli bude vyprávět...ale třeba jo, proč by nechtěl?...

Vlk jí ujasnil, co všechno musí při ceremoniálu splnit. Zabít někoho...boj na život a na smrt...Ale kdo je ten, s kým budu bojovat?...Někdo ze smečky?...legrace?...já nevím...nepřipadá mi to jako legrace...ale možné to je, však s tím nemám žádné zkušenosti... Vlk na ní mrkl a ještě dodal, že je to strašně jednoduché, Jestli o je jednoduché pro tebe, musí to být jednoduché i pro toho druhého...což znamená, že také on může zabít mě...to není pěkná vyhlídka...už nikdy nevidět smečku... Vlk pokračoval ve vyptávání, "Samožžejmě že jo!" podívala se na něho uraženě. Takhle si myslet, že sem nepatřím...tss.