Príspevky užívateľa

Maminka se na ní usmála, ale pak jí řekla, aby to zkusila znova. Znovu nasála vzduch. Cítila vůni květů, nasládlý pach země, zvláštně vonící vodu i nějaké zvíře, "Cítím kyťky a žemi š vodou a ještě něčo...něvím čo." Zavřela oči a soustředila se jen na to jedno. Zdálo se jí to zábavné a nad očekávání snadné, jediný problém byl, že nedokázala říci, co to je. Trochu se zamračila, že na to nemůže přijít a znovu se nadechla, aby zkoumala, co cítí.

Mamika řekla, že budou trénovat to, s čím se narodila a následně jí začala radit co má dělat. Klem tedy nasála vzduch do plic a zavřela oči pro lepší soustředění. Něco cítila, nevěděla, jak se to jmenuje, ale připadalo jí, že to voní podobně jako maso, které jim maminka nosila. "Něčo čítím, myšlím, že to bude mašo," řekla. Pak otevřela oči a upřela je na maminku, očekávaje, zda to poznala dobře, nebo ne.

Tentokrát si vzala maminka s sebou ji. Společně se vypravili, Klematis nevěděla kam. Maminka se chvílemi na ní ohlížela, vždy mírně zpomalila, ale nezastavila se a tak Klem musela celou cestu běžet, aby jí na svých malých nožkách stačila. Nakonec došly k řece, tam se maminka posadila a počkala na ní. Když k ní přicupitala, maminka jí olízla čelo a následně řekla, že si dnes budou spolu. "Dobže," přikývla, "a čo budeme dělat?"

Neznámý vlk se na ní usmál a pověděl jí něco o smělosti, z čehož nebyla moudrá, ale stejně mu úsměv opětovala. "Bašil?" zopakovala, když jí bratr odpověděl. Pak si všimla, že její dva sourozenci přestáli hrát a že se nezdá, že by v nejbližší době pokračovali. "Ploč vy nehrát?" zamračila se na ně. "Bašil ne zlý. Jinak ma-mika Bašil ne-puštila sem." Začala Bašila obhajovat. Zároveň se rozhodla pokračovat v hře a tak do cupitala ke Clay a strčila do ní. Povážlivě se zakymácela, ale podařilo se jí najít rovnováhu a zavolala na Bašila, Tak pojď Bašil!"

Vypadalo to, že mamince nevadí přítomnost cizího vlk a tak se osmělila a přicupitala k němu blíž. Podívala se na něj a naklonila hlavu na stranu. Pak popošla ještě blíž a drcla do něho hlavou. Byla si jistá, že by maminka nedovolila, aby se jim něco stalo, "Pojď hrát!" vypískla na něho. Pak zase odskočila, ale neudržela rovnováhu a svalila se na zem. Po několika pokusech se jí podařilo zvednout a otočila se na maminku, "Ma-mi, kdo to?" Nezaznamenala vlkovo jméno a chtěla to vědět.

Maminka pověděla Klematis několik slov. Jí nebyl úplně jasný, ale vycítila z toho pochvalu. Usmála se. Clay se kolem ní vydala za bratrem a ona jí následovala. Sestra vrazila do bráchy a pak si začali hrát. Různými poskoky, ťapkáním a plazením se dostala k sourozencům a přidala se k jejich pokusu o hru. Drcla do Clay hlavou a pak zkusila odskočit. Tím rychlým pohybem se ale vyvedla z rovnováhy a spadla. Rozesmála se, i když úplně nebylo jasné proč. Zkusila se postavit, ale nepodařilo se jí to a tak zůstala ležet.

Opatrně ťapkala za matkou, ale žádná sláva to nebyla. Zdálo se jí, že má moc nohou a každou chvíli se do nich zamotala. "Ech!" Spadla. Její sestřička vedle ní vypískla a ona se tak lekla, že jen co se postavila, opět se svalila. Zvedla se a rozhlédla se. Svět kolem ní jí připadal krásný a hlavně neokoukaný. Teprve nedávno se jí oči otevřely a to byla moc krátká doba. Podívala se na maminku a snažila se napodobit její pohyby.

Postupně upadala do slastného spánku a jen jemně vnímala hlas matky. Krásně jí ukolíbával, najednou se však objevil ještě další hlas, neznámý, ale ona necítila strach. Podvědomě cítila, že by jí matka nenechala ublížit. Všechen venkovní šum jí splýval do tichého šumění, které naplňovalo celé její okolí. Zdálo se jí, jakoby se k ní něco nahnulo, ale ona se tím neznepokojovala a jen spokojeně ležela schoulená do klubíčka u matčina boku. Chvílemi vydala za zvuk něco, jako spokojené zabručení, ale většinu času byla tiše.

Najednou byla z tepla v zimě a jemný kožíšek nestačil na její zahřátí. Ona ale o ničem pořádně nevěděla. Chvěla se. Najednou se jí dotklo něco teplého. Bylo to příjemné. A pak do ní něco jemně strčilo a ona se choulila u něčeho chlupatého, co jí připadalo známé. I když to neviděla a ani si to pořádně neuvědomovala, zalil jí náhle příjemný pocit klidu a bezpečí. Spokojeně vrněla a choulila se u matky. Postupně si zvykala na chladnější prostředí. Vedle ní se choulili další dva její sourozenci.