Príspevky užívateľa

Vlastně, jak Lailina vlčata vyrostla tak ona už ani nevěděla moc kde jsou a co dělají. No, byli to už dospívající vlci, měli vlastní názory a svou osobnost, asi se dalo čekat že se osamostatní a s rodiči nezůstanou navždy. Vlastně i díky jejich situaci doma. No Lailah a Lexa nebyli asi nelepší pár, ale Hati to tak chtěl. Jejich odlišné názory hodně výchovu vlčat komplikovaly a tak to doma často nevypadalo nejlíp. Navíc se zdálo, že se obě vlčata distancují ještě více hlavně po ceremoniálu. Lailah tedy moc nechápala proč, přeci jen projít ceremoniálem byla Hatiho pocta. Ale tak, každý to asi vidí jinak, a ona možná už byla moc stará na to, aby si svůj vlastní ceremoniál pamatovala.
Dneska však z jedné uličky zaslechla hlásek své dcerky. Maminka. To už dlouho neslyšela a zahřálo jí to u srdíčka. Nechtěla tohle vše brát tak osobně, v Kultu jeden neví kdy o své blízké přijde. Ale přece jenom měla nějakou tu mateřskou potřebu. "Sabrino? Co se děje?" hned odpověděla a začala se rozhlížet po černobílé vlčici. Když za ní takhle jde tak jen mohla doufat že se něco nestalo. Nedej Hati jestli jí jde předat zprávu že se třeba Abraxas někde utopil! To by bylo vskutku nehezké.

Ach jistě, ztráta rodiny byla pro ni náročná, ale muselo k tomu dojít. Pak by se nenaučila, že vázat se na vlky nemělo nikdy smysl. Jediné co v životě bylo jisté, byl Hati a to, že jednoho dne se s ním každý setká. A pak už jen Hati rozhodne jak váš posmrtný život bude.
"Ovšem, zřejmě to bylo třeba." pokývla jen. Asi jí rodina ani nechyběla. Měla smečku a boha, to bylo vše co potřebovala ve svém životě.
Jakmile se Salomka rozmluvila, tak jen nastražila uši a poslouchala. Všechno jí to nejdřív moc nedávalo smysl, hlavně bylo pozoruhodné, že o Hatim věděla ještě před vstupem do Kultu. Lailah do teď věřila, že Kult jsou ti co šíří slovo Hatiho, ne nikdo jiný. No zdá se, že takových bylo více, možná by bylo fajn aby se tyto skupiny s Kultem spojily a pak by mohli Hatiho slovo šířit efektivněji jako nejmocnější smečka. Hmm, no to neznělo moc špatně, ovšem jen v Lailiné hlavě.
"Netušila jsem že otec měl sestru, o svém životě nám toho moc neříkal." nebo si to nepamatuji. Tohle pro ni byla novinka. Takže Salome byla její pokrevně příbuzná? Tohle ještě Lailah nezažila. Nikdy neměla nikoho takhle příbuzného, měla za to, že oba její rodiče nepocházeli z Norestu a tím pádem žádné příbuzné neměli.

Lailah nastražila uši a očekávala vlččin vstup do jejího úkrytu. Měla to povolení, tak snad úkryt ocení. Byl to úkryt kde Lailah vyrostla, vlastně původně patřil jejímu otci. Když si však toho vzal Hati k sobě, úkryt byl dlouho neobýván, až když se hodil Laile. Pro její vlastní vlčata samozřejmě. Snad tedy Salōmē ocení, jak skvěle zvládla Lailah sama dát úkryt zase do pořádku.
"Rovněž mě těší vás potkat." odvětila, spíše jen ze slušnosti. Pravdou bylo, že si sama pořádně nebyla jistá zda-li vlčku potkat chtěla či nechtěla. No, členkou Kultu jistě je, ale ne každý člen Kultu je zde právem. Hati mnohdy jen zkouší víru svých pravých následovatelů a hází jim do cesty zkoušky, v podobě těchto hloupých nevěřících, co se jen snaží všechny obrátit na cestu bezvěrství. Třeba jako ten zrádce Tiam ó ano. Snad i ta jeho drahá žena byla zrádkyní, a tak ji Hati sám potrestal.
"Hati vás vedl ještě před vaším vstupem do Kultu? To jest zajímavé." podotkla jen. Tak to měl přeci i její otec? Nevyprávěl jim o tom někdy? Už si ani nebyla jistá.
My o vlku a vlk za dveřmi! Salōmē hned po těchto myšlenkách vyslovila jméno právě Lai otce. Luciena. Jak jen k tomuto došla? "To jsem ano. Lucien byl můj otec. Nyní je však už v tlapách Hatiho a z mé rodiny jsem byla jen já hodna života. Pokud by jste tedy hledala ještě někoho od nás." nezapomněla se lehce pochlubit. I když to byla vlastně celkem špatná zpráva. Matka zrádkyně, o té Lailah radši pomlčí - však snad už zde není ani jednoho vlka co by Kirottu pamatoval. A škoda jejích sourozenců, jak že jen se jmenovali? Ó ano - Samael, Azrael a Gabriel! Její bratři, které Hati potrestal tím nejhorším - a to smrtí předčasnou. Tito drobci se nedožili pořádně ani dospělosti, když si je Hati vzal k sobě. Snad aby dal Lailah samotné lekci! Ovšem že, to ona byla ta jediná z její nejbližší rodiny kdo přežil. Ta jediná hodna života ve smečce. Snad najde způsob jak se Hatimu odvděčit!
Lehce se uvolnila a ladně se posadila, stále však na dobrou délku od Salōmē. Věřila, že Hati nad ní drží ochrannou tlapu, však nač riskovat hloupá zranění? Kdyby náhodou se ukázalo, že Salōmē je stejná jako ostatní zrádci? I když, zatím působila věrohodně.

Lailah se už začínala bát, že se její vlčata utopí a bude muset začít od začátku. To by bylo dosti nepraktické. Napjatě sledovala jak se její potomci plahočili z bazénů, promočení a páchnoucí po krvi. Vše nejdřív sledovala jen jakoby snad vlčata nebyla ani její vlastní. To se však změnilo když Abraxas začal plakat a volat ji. Mami, mami! a s Lailou to cuklo. Najednou na tváři neměla ten neutrální výraz, ale lehké zděšení. Už snad chtěla skočit do bazénů a vlče vylovit. Ale ne. Zůstala na místě a spíš se rychle podívala na své tlapky. Jakoby se snažila samu sebe přesvědčit ať nereaguje podobně jako Bellana. To si nemohla dovolit, to vůbec. Hati jí dal tu vůli jen sedět jako kámen a nehnout ani špičkou ocasu. Jen seděla a sledovala vlčata, jak si vzájemně pomáhají, jak se snaží vylézt ven. A pak i jak se k sobě choulí u kraje bazénu a klepou se celý mokří. Do toho se na ní Sabrina podívala pohledem který i Laile cukl se srdíčkem. Pohled který matka nemůže ignorovat. No, Lailah ho registrovala, a srdíčko se jí rozbušilo. Ale místo toho aby utíkala svá vlčata obejmout a třeba se omluvit a utišit jejich pláč, ona jen ztuhla a seděla dál. A nějak se zasekla ve svých myšlenkách, bezduchý pohled upřený na klubko mokrých vlčat, která byla její vlastní. Z tohohle transu ji vytrhl až Mesiáš, který se vydal za jejími vlčaty. Snad aby jim oznámil že ceremoniál splnili úspěšně. Pohlédl pak i směrem k Laile, ta na něj jen kývla že rozumí a švihla ocasem. Snad aby ukázala že je spokojená s výsledkem jejích potomků.
Pár vlků se již zvedlo jakmile Mesiáš sám odešel. Ceremoniál tak byl oficiálně u konce, i když pro Lailah a její děti zdá se ještě dlouho neskončí. Minimálně mnoho následků z tohoto dne. Lai tam ještě chvíli seděla a přemýšlela co by tak dobrého bylo říct vlčatům po takovém úspěchu. Byla z toho potěšená, i když ten pohled Sabriny s ní trochu otřásl. To se však už zvedla jedna vlčka a šla její vlčata utěšovat. No tohle? Rozmazlovat její vlčata s nějakým kusem hadru? Právě je Hati uznal jako vhodné vlky do Kultu a ona jí je tady bude rozmazlovat? Takhle tedy ne, na tohle je Lailah nevychovala. Její vlčata jsou silní vlci, sám Hati to teď potvrdil a rozhodně je nikdo nebude rozmazlovat tímhle. Svižně se tedy zvedla a s ne moc šťastným výrazem vykročila směrem v vlčce, Ebony.
Cestou se na svá vlčata i lehce usmála, snad aby věděli, že jim nejde vynadat. Pak se ale její výraz vrátil zpět na to co předtím. "Smím vědět proč rozmazluješ má vlčata hned po jejich velkém úspěchu?" řekla ostře směrem k Ebony a ocas zvedla nahoru. Stoupla si bokem k vlčatům a propichovala Ebony pohledem. "Má vlčata nejsou žádní rozmazlenci aby potřebovali nějaký kus hadru. Pokud jim je zima zvládnou si vodu z kožichů oklepat sami, nejsou jim 2 týdny." pokračovala a tlapkou z vlčat látku sundala. Nebude se k nim nikdo chovat jako k miminům, už jsou právoplatnými věřícími. "Ustup. Snad jako jejich matka mám právo s nimi mluvit hned po Mesiáši." švihla ocasem a otočila se ke svým dětem.
"Abraxasi, ceremoniál si splnil, nač ten pláč? Hati sám ti tímhle prokázal důvěru, pomohl ti z vody se dostat. Stejně tak tobě Sabrino." na svá vlčata mluvila jemně, i její tvář se na malou chvíli uvolnila. Možná v tom hrálo roli to, že ji ještě žral ten pohled Sabriny. "Udělali jste mi radost děti moje, netřeba plakat. Teď jste už věřícími, Hati ve vás věřil a nechal vás tady s námi." usmála se. Přeci jen se jí povedli a sám Hati to uznal.

Lailah měla za to že dítka měl teď na starosti její muž, Alex. Rychle však zjistila, že v jejich bytě se momentálně nenachází ani on, ani její vlčata. Napadlo ji, že by mohla jít Lexu zkontrolovat, co on vlastně vlčata učí. Nerada by totiž, aby je učil nějakým těm jejich blbostem, co má Lexa se svým rodem. Vlčata by se měla učit pouze víře, a to pořádně! Tak snad jim i Lexa zvládne dát nějakou lekci o Hatim. Jen vykročila ze svého bytu, zaslechla něco ťapkat po schodech dolů. Snad krysy? Nebo možná zoubci, to by nebylo moc dobré, kdyby se pohybovali takhle u jejího doupěte. Vydala se po sluchu za nimi, snad to nic nebude. Kdyby to byla nějaká krysa, tak by alespoň měla nějakou svačinku.

Lailah napjatě sledovala jak její potomci plavou v krvavé směsi. Pevně věřila že vlčata s jejími geny v ceremoniálu uspějí, I když se právě místo ke břehu snažila dostat jeden k druhému. Nechť jim Hati sám vysvětlí co po nich je žádáno. pomyslela si a švihla ocasem. Koutkem oka však zahlédla jak se nová Vlčka pohla vpřed. Hlavou rychle cukla aby viděla o co se snaží a hned naň vycenila zuby. Cožpak ona se snaží pokazit jejich ceremoniál? To ji nikdo nepoučil o Hatiho vůli?! Srst na zádech se jí naježila než zasáhl šedý vlk. Pak tlamu zavřela a jen sledovala co se stane. Nemohla bych jí věřit. hned jí napadlo. Co když tohle byl jeji plán? Přijít do kultu a zkazit jejich kulturní záležitost? Byl to snad test Hatiho? No jediné co tak Lailah už z tohohle nováčka nebyla dvakrát nadšená. Ne že by to pár okamžiků zpět bylo nějak lepší..

Samozřejmě, že na ceremoniálu vlčat Lailah nechyběla. Jak by taky mohla když se jednalo o její vlastní vlčata že? Dnes ovšem nebyla házejícím žádného vlčete. Ne že by o to nestála, ovšem asi bylo fajn dát prostor i ostatním v Kultu. Jen ať má jejich rodina dobré vztahy a kontakty že.
Dorazila tak akorát, kdy se už scházelo mnoho dalších vlků. Jedna vlčice ze skupiny celkem vyčnívala, jedna z těch novějších o které slyšela kdejaké drama. Nebyl to nikdo jiný než Bellana, vlčka z Nihilu pokud se Lailah nepletla. Jen co ji spatřila tak lehce ohrnula pysky. Neměla ráda vlky z venku, nikdy. Nikdy neznamenali nic dobrého. Jen potíže, až se jednoho dne rozhodnou, že život s Hatim nebylo nic pro ně a budou chtít utéct. Nebo taky by mohli být dalším testem od Hatiho, jako kdysi ta vlčice co zde přišla a byla vyhnána. To je Hati jistě testoval. Ale že by sem poslal další? Ještě k tomu vlčici s odrostlejším vlčetem. Třeba alespoň to vlče by bylo možno převychovat aby poznalo Hatiho pravou moc. Ovšem u těch starších tomu Lailah už moc nevěřila.
Rychle to začalo, první z jejích vlčat bylo strčeno do bazénu s krví. Abraxas, její synek. Lailah nadšeně sledovala jak se jejím dětem daří. Neměla chuť je zachraňovat, pouze chtěla vědět co si o nich Hati myslí. Jestli Hati usoudí, že jsou hodni života v Kultu.

Ten Kultský život začínal pro Lailu být poněkud nudný. Od toho co jí vlčata začala odrůstat a nepotřebovala péči 24/7 tak už neměla moc co dělat. Pokud se nepočítají drobné či větší hádky s jejím partnerem Lexou. Ach, že Hati dal dohromady zrovna tyhle dva! Tyhle dva vlky k sobě se téměř nehodící, jen aby spolu zplodili další Hatiho následovníky. Lailah se s Lexou ani na výchově vlčat nepohodla. Žel se tak hádali i před jejich mladými což jistě neprospívalo snad, nikomu. Ovšem Lai byla přesvědčená, že to ona má v těchto věcech pravdu. Přeci jen, ona jako jediná z její rodiny přežila, a tak jistě musela být něčím vyjímečná.
Jen ta se líně povalovala ve svém pelechu, zatímco tedy Lexa měl na starost hlídání vlčat, těžko říct jestli tuto činnost opravdu vykonával. Nu což, Hati se postará však? V tom však se někdo ozval blízko jejího úkrytu. Pro ni zatím ne tak úplně známý hlas co volal její jméno. Rychle se sesbírala na všechny čtyři. "Pojďte dál, Salōmē." řekla rychle, aby vlčka nečekala. Když už se tak slušně zeptala. Na slušnost si Lailah potrpí, to ano. "Co Vás přivádí zrovna za mnou?" zeptala se, v hlase šla poznat jistá nedůvěra z tohoto setkání. Vlčka byla sic z Kultu, ovšem Lailah věřila, že jen málokterý vlk z venku, co se v Kultu nenarodil, byl schopen v Hatiho opravdu uvěřit.

Lailah jen zřídka kdy vycházela z úkrytu. Nu Lexa se někde zasekl a ona měla hlad. Tak vylezla jen na okraj, ven z budovy kde nechala svá vlčata. Zavrtěla ocasem když ucítila příjemný večerní vzdoušek. Ach, jak uklidňující. Určitě mnohem lepší než neustálý křik vlčat. Chtěla si teď však sehnat nějakou svačinku. Jen aby se jí to čekání usnadnilo. A aby snad jedno z vlčat dokonce nesežrala. Už brzy očekávala, že vlci se začnou kolem jejího úkrytu scházet a budou chtít obdivovat její děti. Hlavně čekala na příchod mesiáše, který by měl snad i usoudit, zda-li jsou vlčata hodna života a mají je nechat se dočkat krvavého ceremoniálu.
Zahlédla myšku, někde za rohem. Svačinka! Hnedka se přikrčila a po svojí svačince skočila. A úspěch, sláva! Trošku spíše čekala, že ji jídlo uteče, když byla po nošení vlčat taková slabší. Rychle čapla ještě se trhající myšku a svižně odklusala zpátky do úkrytu.

To by Lailah zajímalo, který blázen si myslel, že lidé vlky lovili. Lidé přeci, z toho co Lailah slyšela, město opustili před mnoha lety. Lailah sama si mohla jen domýšlet proč. A věřila, že to snad mohlo být kvůli Hatimu. Jistě, všemocný Hati viděl město jako místo, kde by mohli žít jeho děti a tak se zbavil překážek, a to včetně těch lidí. Proč by tu v tom případě byly pasti? Žili tu snad vlci i lidi pohromadě? Jen nad tím posměšně odfrkla.
"Smrt není nic v porovnání s Hatiho hněvem. A porušování pravidel jistě je způsob jak Hatiho proti sobě poštvat." řekla vážně. Ona v to opravdu věřila. Věřila že ona byla ta vyvolená, kterou Hati z nějakého důvodu nechal žít.
"Ovšem já na sobě nehodlám nést hříchy. Sama mám nějakou nahlašovací povinnost, stejně jako ty. Co tě vede k myšlence, že bych nenahlásila jasné porušení pravidel? To by mě rovnou na slunce mohli hodit!" lehce vycenila na Zan zuby. To byla vskutku tak hloupá? Nebo si s ní jen hrála.

Malá vlčka měla teda drzost. No to si na Lailu dovolovat moc nebude. Přistoupila blíže aby si malou mohla prohlédnout, a přijít na to, které z vlčat to bylo. Ovšem, vlče bývalého Mesiáše, toho sraba. Batdoga. "Ty jsi Miriam což? Vlče Batdogovo." zeptala se, nebo spíše se chtěla ujistit. Věděla že tohle vlče bylo nedávno na ceremoniálu ano. Ale Lailah nebyla ta kdo vlče do krve házel. Ale věděla že tam byla.
Ovšem věděla tak nějak i o smrti sourozence Miriam, jméno si však nevzpomínala. Nu což, jí to bylo i tak jedno. Vlčata ráda stejně neměla, a když si vlče Hati chtěl vzít k sobě, jistě k tomu měl důvod.
"Věřím, že minimálně Hatiho rozkazy by jsi poslouchat měla. Což bys chtěla aby na tebe seslal svůj hněv?" zatvářila se vážně na poznámku vlčky. Rebélie či co to bylo. To asi v tomhle věku bylo u děcek normální. Až se Lailah začínala bát, co vyroste z těch jejích a Lexovo děcek.
"Tvůj bratr se teď s Hatim má lépe, dítě. Hati má pro všechno důvod." poznamenala jen. Nač truchlit když vlk ví, že Hati se takhle rozhodl záměrně. I proto byla vlastně Lai naživu. Protože Hati ji ušetřil. Vzal celou její rodinu a jen ji nechal. A to jistě nebylo jen tak. Ona byla ta vybraná.

Lailin výraz se trochu uvolil co vlčka promluvila a dala najevo, že vskutku je Hatiho dítětem. Sláva, nebude muset vyhánět nějaké nevěřící zmetky. Navíc když očekávala vlčata. V tomto stavu to vskutku ideální nebylo.
"Och, tak to odpusť můj přístup, sestro." žádný úsměv však na tváři neměla. Tohle totiž jistě nebyla vlčice v Kultu narozená. Takže Lailah měla navrch. Ona byla pravým Hatiho dítětem, narozená v Kultu. Pomineme ten fakt že její matka byla zrádce tedy.. Lailah byla na své Kultské kořeny až moc hrdá. "Věřím, že chápeš že občas vlčka musí vyjet, aby zastrašila kacířské tuláky, co si myslí, že na svatou půdu mohou jen tak vkročit svou hříšnou tlapkou." dodala, snad aby se objasnila.
"Zdá se, že jsme ještě neměly tu čest se blíže poznat. Já jsem Lailah, v Kultu jsem se narodila. Copak ty? Odkud tě sem Hati dovedl?" zeptala se, aby nevypadala moc neslušně. Hlavu si stále nesla vysoko a na vlčku pohlížela dolů.

Nastal ten čas. To čeho se Laila už dva měsíce obávala. Děcka chcou na svět! A to hned. No, Laila se nejdříve musela dostat na bezpečné místo, někde kde bude mít klid, a v případě, že porod potrvá déle, tak někde kde na ní ani slunko nedosáhne. A měla přesně to místo, předem vybrané. Nebude přeci jako její matka rodit někde v popelnici, to by bylo nemilé. Děti by snad na svět měly přijít na hezké místo, někde kde mohou v klidu vyrůst. No a úkryt po jejím otci byl ideálním místem. Už v prvním měsíci si to tu zase zabrala pro sebe, místo kde ona vyrůstala, no krása. Vše si tu perfektně nachystala.
Teď šlo o to, že ani nevěděla, jestli chce aby u tohohle všeho byl Alexei. Ano, byly to sic jeho děti, ovšem Lailah ho u tohohle asi nechtěla. No, nevěřila mu natolik aby mohl být v její blízkosti. Čerte, vždyť ona ho možná nepustí ani k dětem prvních pár dnů! To by si musel probojovat. Což i nejspíše udělá. Však i on by děti rád pojmenoval.
Nastalo to, už byl čas. Lailah rychle poklusem došla do úkrytu, na vybrané místo. Neměla v plánu ani Lexu volat, však ať si hlídá svoji družku sám! To její práce nebyla. Nejspíše však ucítí pach vlčat a dojde. To už je na něm. Lailah se teď šla schoulit do klubíčka na své místo. A začala tlačit..
Po chvíli, která tedy Laile přišla nekonečná, se na svět dostala dvě vlčátka. Lai je hned začala čistit a pomalu posouvat směrem ke strukům, aby se vlčata mohla napít. Ach to bylo pro život potřebné že? Lailah vlčata horlivě kontrolovala, a čistila, jen aby bylo všechno perfektní. A hlavně aby děti Hatiho byly v pořádku. Když si o ně sám Hati požádal.

Po chvilce chůze Lailah zahlédla vlčici kousek na nábřeží. No a nezdálo se že by vlčice byla jednou z Kultu. Ač to nebylo pravidlem, Lailah by si takhle zbarveného vlka opravdu jako Hatiho dítě nepředstavovala. Vlčka měla srst zbarvenou tak, že i pod rouškou tmy šlo poznat, že srst vlčky zářila růžovou a modravou barvou. Nikoliv barvou kterou by jeden viděl na obyčejném vlku. Lailah sama na sobě měla růžové proužky, to ano, ovšem ne takhle po celém těla. Tato vlčka pro Lailu tedy zářila jako Slunce samotné, v té temné noci. Líbilo se jí to snad?
Zdálo se že vlčka své myšlenky dává k měsíci. Což by pro nevěřícího bylo jistě zvláštní. Proto snad byla potřeba situaci zkontrolovat. Lailah by nerada našla na území někoho z těch podvraťáků.
"Hej, pozdrav Hati." pozdravila, aby upoutala pozornost vlčky. Srst na zádech se jí trochu naježila. "Co zde pohledáváš? Si snad Hatiho dítě?" optala se hned, netřeba to nijak natahovat.

No jistě, jasně že Lexa se jí do výchovy děcek bude chtít cpát. Jako, sic to měly být i jeho děcka, ale i tak o nějaké jeho rady Lailah moc zájem neměla. "Já z nich vychovám ukázněné a slušné vlky, spíš se obávám co za výchovné metody máš ty." zazubila se na Lexu. Ovšem byla vše pro to aby vlčata měla stabilní rodinu. Otce a matku. Ne tak jako ona že měla pouze otce. Navíc jen krátce než si je všechny Hati vzal. Její matka byla taky takové kvítko, do konce až porušila Hatiho zákony. Což bylo.. no Laile se to moc nehodilo.
"Skvělé!" vyštěkla na to že tuhle domluvu mezi nimi vyřídí Mesiáši. Byli z nich partneré. Bez lásky. Na co však vlk potřebuje lásku když má Hatiho? Hati jistě ví co dělá. Nic není náhoda pod jeho tlapami. "Nu vidíš jak to jde.. Ráda se nechám pozvat." hlavinku si tahle vlčka nesla vysoko, "Brzy to rád dělat budeš." zazubila se škodolibě. Nechtěla Lexu nijak šikanovat. Jen ho občas trochu využít..