Príspevky užívateľa

Malá vlčka měla teda drzost. No to si na Lailu dovolovat moc nebude. Přistoupila blíže aby si malou mohla prohlédnout, a přijít na to, které z vlčat to bylo. Ovšem, vlče bývalého Mesiáše, toho sraba. Batdoga. "Ty jsi Miriam což? Vlče Batdogovo." zeptala se, nebo spíše se chtěla ujistit. Věděla že tohle vlče bylo nedávno na ceremoniálu ano. Ale Lailah nebyla ta kdo vlče do krve házel. Ale věděla že tam byla.
Ovšem věděla tak nějak i o smrti sourozence Miriam, jméno si však nevzpomínala. Nu což, jí to bylo i tak jedno. Vlčata ráda stejně neměla, a když si vlče Hati chtěl vzít k sobě, jistě k tomu měl důvod.
"Věřím, že minimálně Hatiho rozkazy by jsi poslouchat měla. Což bys chtěla aby na tebe seslal svůj hněv?" zatvářila se vážně na poznámku vlčky. Rebélie či co to bylo. To asi v tomhle věku bylo u děcek normální. Až se Lailah začínala bát, co vyroste z těch jejích a Lexovo děcek.
"Tvůj bratr se teď s Hatim má lépe, dítě. Hati má pro všechno důvod." poznamenala jen. Nač truchlit když vlk ví, že Hati se takhle rozhodl záměrně. I proto byla vlastně Lai naživu. Protože Hati ji ušetřil. Vzal celou její rodinu a jen ji nechal. A to jistě nebylo jen tak. Ona byla ta vybraná.

Lailin výraz se trochu uvolil co vlčka promluvila a dala najevo, že vskutku je Hatiho dítětem. Sláva, nebude muset vyhánět nějaké nevěřící zmetky. Navíc když očekávala vlčata. V tomto stavu to vskutku ideální nebylo.
"Och, tak to odpusť můj přístup, sestro." žádný úsměv však na tváři neměla. Tohle totiž jistě nebyla vlčice v Kultu narozená. Takže Lailah měla navrch. Ona byla pravým Hatiho dítětem, narozená v Kultu. Pomineme ten fakt že její matka byla zrádce tedy.. Lailah byla na své Kultské kořeny až moc hrdá. "Věřím, že chápeš že občas vlčka musí vyjet, aby zastrašila kacířské tuláky, co si myslí, že na svatou půdu mohou jen tak vkročit svou hříšnou tlapkou." dodala, snad aby se objasnila.
"Zdá se, že jsme ještě neměly tu čest se blíže poznat. Já jsem Lailah, v Kultu jsem se narodila. Copak ty? Odkud tě sem Hati dovedl?" zeptala se, aby nevypadala moc neslušně. Hlavu si stále nesla vysoko a na vlčku pohlížela dolů.

Nastal ten čas. To čeho se Laila už dva měsíce obávala. Děcka chcou na svět! A to hned. No, Laila se nejdříve musela dostat na bezpečné místo, někde kde bude mít klid, a v případě, že porod potrvá déle, tak někde kde na ní ani slunko nedosáhne. A měla přesně to místo, předem vybrané. Nebude přeci jako její matka rodit někde v popelnici, to by bylo nemilé. Děti by snad na svět měly přijít na hezké místo, někde kde mohou v klidu vyrůst. No a úkryt po jejím otci byl ideálním místem. Už v prvním měsíci si to tu zase zabrala pro sebe, místo kde ona vyrůstala, no krása. Vše si tu perfektně nachystala.
Teď šlo o to, že ani nevěděla, jestli chce aby u tohohle všeho byl Alexei. Ano, byly to sic jeho děti, ovšem Lailah ho u tohohle asi nechtěla. No, nevěřila mu natolik aby mohl být v její blízkosti. Čerte, vždyť ona ho možná nepustí ani k dětem prvních pár dnů! To by si musel probojovat. Což i nejspíše udělá. Však i on by děti rád pojmenoval.
Nastalo to, už byl čas. Lailah rychle poklusem došla do úkrytu, na vybrané místo. Neměla v plánu ani Lexu volat, však ať si hlídá svoji družku sám! To její práce nebyla. Nejspíše však ucítí pach vlčat a dojde. To už je na něm. Lailah se teď šla schoulit do klubíčka na své místo. A začala tlačit..
Po chvíli, která tedy Laile přišla nekonečná, se na svět dostala dvě vlčátka. Lai je hned začala čistit a pomalu posouvat směrem ke strukům, aby se vlčata mohla napít. Ach to bylo pro život potřebné že? Lailah vlčata horlivě kontrolovala, a čistila, jen aby bylo všechno perfektní. A hlavně aby děti Hatiho byly v pořádku. Když si o ně sám Hati požádal.

Po chvilce chůze Lailah zahlédla vlčici kousek na nábřeží. No a nezdálo se že by vlčice byla jednou z Kultu. Ač to nebylo pravidlem, Lailah by si takhle zbarveného vlka opravdu jako Hatiho dítě nepředstavovala. Vlčka měla srst zbarvenou tak, že i pod rouškou tmy šlo poznat, že srst vlčky zářila růžovou a modravou barvou. Nikoliv barvou kterou by jeden viděl na obyčejném vlku. Lailah sama na sobě měla růžové proužky, to ano, ovšem ne takhle po celém těla. Tato vlčka pro Lailu tedy zářila jako Slunce samotné, v té temné noci. Líbilo se jí to snad?
Zdálo se že vlčka své myšlenky dává k měsíci. Což by pro nevěřícího bylo jistě zvláštní. Proto snad byla potřeba situaci zkontrolovat. Lailah by nerada našla na území někoho z těch podvraťáků.
"Hej, pozdrav Hati." pozdravila, aby upoutala pozornost vlčky. Srst na zádech se jí trochu naježila. "Co zde pohledáváš? Si snad Hatiho dítě?" optala se hned, netřeba to nijak natahovat.

No jistě, jasně že Lexa se jí do výchovy děcek bude chtít cpát. Jako, sic to měly být i jeho děcka, ale i tak o nějaké jeho rady Lailah moc zájem neměla. "Já z nich vychovám ukázněné a slušné vlky, spíš se obávám co za výchovné metody máš ty." zazubila se na Lexu. Ovšem byla vše pro to aby vlčata měla stabilní rodinu. Otce a matku. Ne tak jako ona že měla pouze otce. Navíc jen krátce než si je všechny Hati vzal. Její matka byla taky takové kvítko, do konce až porušila Hatiho zákony. Což bylo.. no Laile se to moc nehodilo.
"Skvělé!" vyštěkla na to že tuhle domluvu mezi nimi vyřídí Mesiáši. Byli z nich partneré. Bez lásky. Na co však vlk potřebuje lásku když má Hatiho? Hati jistě ví co dělá. Nic není náhoda pod jeho tlapami. "Nu vidíš jak to jde.. Ráda se nechám pozvat." hlavinku si tahle vlčka nesla vysoko, "Brzy to rád dělat budeš." zazubila se škodolibě. Nechtěla Lexu nijak šikanovat. Jen ho občas trochu využít..

V centru města kdysi býval úkryt jejího otce. Hlavně proto se sem tedy Lailah vydala. Teď když měla brzy mít vlčata s někým koho ani nemilovala by se jí úkryt hodil. Aby nerodila v popelnici jako její matka. Teda, alespoň tak se to říkalo že. Potřebovala místo kde ty děcka může zavřít tak aby ani nevlezly na slunce. Už jako malé je fakt zabíjet nechtěla. Tedy, jako trest kdyby se slunce dotkli samozřejmě. Tak hledala ten úkryt, musel být v jedné z budov, kde taky jinde? A ona si už přesně nepamatovala kde. Matně si vzpomínala jak úkryt vypadal, no jak jí celou rodinu vzal Hati, radši tyto vzpomínky vytěsnila. A teď by se jí hodily. Vždyť ona z toho ani neměla žádné trauma tak co jí to hráblo.. tedy žádné o kterém by věděla.
Nakonec vlezla do jednoho z paneláků, a ten úkryt tu stále byl! No sláva, to se hodí! Rychle vlezla do místnosti ve které se už jen těžko hledal pach jejího otce. Či sourozenců.. byli tak mladí když si je Hati vzal. Bylo to jistě smutné, však mělo to svůj důvod. Ano, Hati nic nedělá bez důvodu. Tak byl jistě i důvod, že ji tu nechal. Byla jeho vyvolenou, byla důležitější pro něj než zbytek její rodiny..

Lai si tak po zimě chodila městem. Nečekala moc že by se zrovna dneska s někým měla bavit. Bohužel, když tady na kameni zahlédla vlče, asi se tomu úplně nevyhne. No jéje, co tu to vlče dělá? Nemělo by být spíš s matkou? Nebo kolik jim te´d bylo? Lailah se moc s vlčaty nebavila, neměla moc proč. Neměla vlčata ráda, byla hloupá a naivní a akorát nic neuměla. I ona byla samozřejmě kdysi vlčetem, ale to jí stejně nevymluvilo nemít vlčata ráda. A teď navíc měla mít svá vlastní vlčata! No to bude pohroma veliká.
"Zdravím, co tu děláš? Kde máš matku?" zeptala se když došla za malinkou vlčkou. No ona se o ni starat nebude.

Lai se celkem ráda potulovala po nábřeží. Vlastně teď hodně přemýšlela, což vůbec neznělo jako ona. Nebo minimálně by moc nepřemýšlela nad sebou. Ji teď ale trápil Alexei. Ten protiva. Ach jak jen jí to mohl Hati udělat? Co má s ním v plánu? Jak jí se to těch vlčat s ním nechtělo. Zrovna s ním.. ani ji moc nepřitahoval.. To je pak ve vztahu takové blbé no. Ale Hatimu se neodmlouvá, to vůbec. Řekl že má mít děcka s Lexou, tak ať. Jenom aby se o to pak zvládla postarat.
Procházela tady tichou nocí, nevnímaje zvuky okolo. Moc zamyšlená na to byla. I když jakožto kulťan tohle byla celkem chyba. Měla by svět vnímat, a v případě nebezpečí být schopná zasáhnout a zabít ty hnusné nevěřící!

Ano, bylo to trochu absurdní. Ale Lailah tady fakt nebyla pro děti bez závazků. Jakože že by zplodili děcka a Lexa mohl jít na mlíko? No to v žádném případě! Když už to po nich Hati chce, tak alespoň pořádně. To sice v podmínkách neměl, ale ona ano. "Jak asi? Pokud tohle po nás Hati chce, tak to uděláme pořádně." vyštěkla po něm. Byla pravda že ani jí se do toho moc nechtělo. Zrovna on? Notak, měla na lepšího určitě. Ale Hati jí dal jiný úkol. Ach, občas by si přála v něj nevěřit.. Nebo ne? Nad tímhle se ani nepřemýšlí! "Hati to tak chce." odsekla mu. "Takže?

Lailah přišla Zan jako trochu hloupá. Nechat vlčata takhle samotná někde v doupěti s cizím vlkem. Hm, asi jim hodně důvěřovala. Lailah by takhle asi s vlastními dětmi nevěřila jenom tak někomu. "Proč by tu byly pasti na vlky?" zeptala se nechápavě. Který vlk by chtěl lovit jiné vlky taky? To takhle bylo všechno dále od města? "Ano, to jsem. Co ty děláš takhle na hranici města." podívala se na ni podezíravě. Ano, byly celkem dost na hranici, jeden by se bál, že vlčky chtějí z města utéct. To ovšem Laila v plánu neměla.

Lailah byla ráda, že zima konečně končí. I přesto se ale schovávala v knihovně, kde si našla místečko mezi kdejakými policemi s knihami. Musela se ještě celkem vzpamatovat z toho, že má mít s Alexeiem vlčata. Ach co to jen ten Hati vymyslel. To nebylo to nejlepší. Nebo ano? Jestli to tak chtěj, zřejmě měla něco co by v kultu mělo dále přetrvat. I když její matka byla zrádcem. Jaká to ironie. Lailah, vlčka co opovrhuje vlky kteří by jen pomysleli na to, se otočit k hatimu zády, má matku zrádkyni. Snažila se od ní distancovat, ovšem, něco z ní měla. A to část povahy. Což bohužel nebylo to nejlepší. Mohla jen doufat, že jako matka takhle neselže. To by bylo nešťastné. Hlavně pro její vlčata. Bude se jistě snažit dát jim vše. Ale, nebude vychovávat žádné rozmazlence. Ne! Budou mít tvrdší výchovu, ať je z nich něco pořádného.

Lailah
- Lailah v zimě pouze nakoukla na radu smečky
- pomáhala s opravou botanické zahrady kde smečka měla přebývat
- snažila se pro smečku lovit a najít teplé věci v nákupáku
- sledovala jak probíhá domluva s Azarynem, nic k tomu však neřekla, pouze střežila hranice

Lailah se ceremoniálu jako házející snad ještě nezúčastnila. Nebo minimálně si to nepamatovala pořádně. Takže tohle bylo takové její poprvé. Ovšem na tuhle událost žel dostala vlče kterého zrovna fanoušek nebyla.. Vlčata po Tiamovi, po tom zrádci. Chlapec si to šplhal na Mesiáše jen aby mohl celý Kult zradit a takhle hnusně bodnout Hatiho do zad. Lailah tak teď opovrhovala i jeho vlčaty. Nesou jeho krev. Jak mohou vědět, že nebudu po otci? Zrádci. Možná i trochu doufala, že Hati ta vlčata projít ceremoniálem nenechá. Ale když ano, bude je žel Lailah muset respekovat jako sobě rovné. Bylo to fér, a Hati by to tak chtěl. I tak si na ně ale bude dávat pozor. Jeden nikdy neví..
Postavila se na kraj bazénu kde už se v Mesíčním světle leskla krvavá tekutina. Ceremoniál krve byl zajímavou tradicí. Velmi. Škoda že i poslední vlče Batdogovo se nemohlo zúčastnit. Hati jej ani ke zkoušce nepustil. Že by snad minulý Mesiáš taky nebyl zas tak čistý? Inu, kde cos se povídalo. Na zkoušce tak byly jen tři vlčata.
Mesiáš dal pokyn aby zkouška započla. Lailah se sehla k vlčeti. "Hodně štěstí, budeš ho potřebovat." procedila mezi zuby a škodolibě se ušklíbla. Poté hned vlče chytla za zátylek a zvedla do vzduchu. Ta zkouška byla pozdě, vlčata už byla celkem velká.. Bylo to trochu těžší, než by jeden čekal. Jedno vlče, Miriam, už bylo ve vodě, Lailah tam tedy Ruo hodila hned po Miriam. Jen ať plavou spolu! Pak už jen sledovala tu podívanou. Jak se vlčata snažila přežít v krvi..

No, vskutku zajímavá situace. Lailah si úplně nemohla pomoct od strachu. I když nerada takhle přiznávala slabost. Ale nelíbilo se jí to, proč by taky mělo? Zrovna Alexei, takový bručoun co se nad ní bude jen povyšovat ne? I když.. asi by ho mohla zkusit zkrotit. Nějak ho popostrčit k tomu aby dělal co si ona přeje? Tak to vlci ve vztahu dělají ne? "S Hatim smlouvat nemůžeš.. Jestli si to přeje tak se tak i stane." přimhouřila nad Lexou oči. On snad pochybuje? To by o Hatiho slovech neměl! I když, pravdou bylo že i Lailah pochybovala. Ale nehodlala smlouvat. To se nesluší. A ona je věrná Hatiho následovnice. "Snad Hatiho slova nehodláš zpochybňovat." zavrčela na něj. "Jestli si to Hati přeje, stane se. Ale nechci nic že mě jen použiješ a o naše štěňata se starat nebudeš! Když už tak budeme řádná rodina, a budeme ve vztahu!" hned si diktovala podmínky. No ano, to je potřeba přeci.

No tohle by nečekala teda. Čekala asi hodně věcí, ale děcka? No to bylo asi něco spešl. "Jakože my dva? Spolu? Že ty si vymýšlíš." nevěřila mu. Beztak to byl nějaký hloupý prank. Jenom si z ní střílel. Prosím Hati ať je tohle jen hloupý vtip. Modlila se a hlavu zvedla k nebi. I Lexa z toho však byl nervózní. Takže možná to vtip fakt nebyl. Ach ne. Oni dva, spolu? Jako, Lailah s tím asi až tolik mít problém nebude. Teda, snad jí do toho nebude Lexa moc kecat.
"Jakože kdy? Ty tohle chceš?" ptala se dál.