Príspevky užívateľa

Lailah byla překvapená z oslovení a i dosti zaskočená. Takhle jí normálně neříkal, takže jí hned došlo, že asi něco nebude v pořádku. "Hm?" vydala ze sebe jen a naklonila hlavičku. Trochu ji děsil. A ještě víc jí vyděsil když zmínil vzkaz. Co by jen tak Mesiáš po ní chtěl? A proč nešel rovnou za ní? Nebylo by lepší aby jí to řekl osobně a ne aby se tohle dozvěděla od někoho druhého?
"Děsíš mě, co je to za vzkaz?" přešla rovnou k věci. Nemá ráda když někdo něco obchází či tají. Upřímnost nade vše že. Stále ale měla strach z toho co za vzkaz to je. "Proč mi to neřekl Mesiáš osobně?" zeptala se a trochu se zamračila. Snad si nemyslel že se jí nedá věřit.

Ach ta vlčata, proč vždycky Lailah měla na ně to štěstí. No to bylo. Na jejích prvních pár slov nereagovala, jen se ne moc nadšeně dívala. Kam vlče odejde. Co má vůbec v plánu. "Aha, na to je snad místo kde je zbytek děcek ne?" znovu vlče spíše okřikla, no snad právem. V tomhle počasí se takhle toulat. Vlčata byla jistě někde zalezlá a hlavně v bezpečí. Kult si na vlčatech zakládal. Nemohli je nechat jen tak umrznout nebo se ztratit. "Ebony, jako jak chceš jenom nikde neumrzni." pokrčila rameny a švihla ocasem. "To by pak nejspíš bylo na mě, najdi si něco teplého." dodala pak.

Ach ne, tak oni opravdu pomáhají těm nevěřícím! Jak si to jen Batdog mohl dovolit jako bývalý Mesiáš? Snad opravdu nechtěl pomoct někomu kdo za svůj život ani existenci Hatiho nepřipustil. A Nirix to mohl zastavit, no tohle bylo celé špatně.
Lailah seděla za jedním z domů a pozorovala dění. Pysky jí cukaly vztekem, jak s tímhle vším nesouhlasila. Vlci by měli svůj život zasvětit Hatimu! A když tak neučiní, měli by jistě zemřít a na svět už nikdy nepohlédnout. To by byl ideální svět Lailah. Jenže tak to nebylo, a jí nezbývalo než naštvaně dál pozorovat.

Lai se na šedavou vlčku podezíravě podívala. "No to doufám." odvětila rychle. Snad by nebyla vlčka tak hloupá aby ohrozila život vlčat. Za to by ji jistě čekal trest! A to smrti. S trochou štěstí. Lailah měla na Zan totiž zasednuto. A mohl za to právě její otec. Zan byla potomkem Tiama, bývalého kněze kultu, který se prohřešil tím nejhorším způsobem. To ona nehodlala trpět.
"Cože? Pasti? Na co jako?" zeptala se, čumák vzhůru. O čem to mluví? Jaké pasti? Kdo jí tohle vůbec napovídal. Lailah jen doufala, že tohle nebude zase někdo hloupý a naivní. Takové vlky nesnesla. "Ty jsi Zan, že? Ta Tiamova dcera." zeptala se aby se ujistila. Nač by si pamatovala jméno zrovna někoho kdo byl dcerou zrádce? Dle Lailah by měla vlastně všechna jeho vlčata zemřít s ním. Aby neudělala to stejné. I když, ty nejmladší se ještě snad dají vychovat.

Lailah zaslechla ono vytí na hranicích. A ačkoliv se tohohle pravděpodobně neměla moc účastnit, ale její zvědavost jí nedala. Ono vytí totiž pocházelo od vlků co ze smečky nebyli. Prý se jednalo o domluvenou exkurzi či tak. Něco co domluvil jejich bývalý mesiáš.. Jak jenom mohl? Pomáhat nevěřícím přežít? Dostali se z toho vůbec alespoň nějací z nich na správnou cestu nebo jen využili špatného mentálního stavu jejich bývalého vůdce? Měl z toho snad něco Kult? Lai doufala, že právě tohle by se mohla dozvědět odposloucháváním toho vyjednávání. Někde v hloubi duše doufala, že se Nirix těm vlkům postaví a řekne jim, že oni jim žádné byliny dávat nebudou, a že to co si domluvil bývalý mrtvý Mesiáš se na ně už nevztahuje. Ale takový on zkrátka nebyl, takže to se nejspíše ani nestane.
Lai na sebe hodila svůj plášť a dala si pozor aby její maska nebyla nijak rozmazaná. Přeci jenom kdyby ji někdo viděl, tak ať aspoň reprezentuje Kult. Nebo taky může jen stát někde bokem a v případě že se jeden z těch všiváků pokusí něco udělat, mohla by tomu zabránit.

Lailah se jen zdržovala v jednom z aut na vrakovišti. Neměla toho moc co na práci, co by taky? Jen si odpočívala. Nechtěla moc pochodovat venku protože přituhovalo. Mrzly jí z toho tlapky. Tak radši zůstala někde zalezlá. Vůbec by nečekala že by ji právě Alexei hledala s takto důležitým vzkazem od samotného Mesiáše. Rozhodně na takovou věc ani nebyla připravená.
Po chvilce zaslechla krok mohutného vlka, jak si to štráduje vrakovištěm. Když se blížil k autu kde ona byla, hned se ozvala: "Co ty tu hledáš?" Zasmála se mu. Vypadal nějak nervózně, možná trochu naštvaně. No co by ho tak mohlo rozrušit. I když, byl to Alexei, takový mrzout. Ten snad nikdy neměl dobrou náladu.

Lailah se spíše snažila být užitečná. Vydala se k hranicím s domněnkou že by tam mohla najít něco co by se vlkům hodilo v této zimě. Nerada by se však moc vzdalovala, tak se to snažila vzít rychle. Brodila se sněhem jak to jenom šlo, chvilkami už spíše skákala aby si cestu ulehčila.
Kousek od hranicí zahlédla stopy ve sněhu. Někdo tudy šel ještě před chvílí. Snad ne nějaký tulák. No samozřejmě, tím že tohle bylo na hranicích kultu by to měla prozkoumat. Spíše se ujistit že tu není nějaký nevěřící hlupák co se chtěl schovat. Ona na území totiž žádné nevěřící nevítala. Ani v téhle zimě. To ať si raději pojdou hladem a zimou. Přeci jen to bylo to co si všichni nevěřící vlci zasloužili. Nevíra v Hatiho byla největším hříchem za který se mělo jistě platit smrtí.
Po chvilce cesty narazila však na vlčici z Kultu. I když, zrovna v lásce ji neměla. Potomek Tiama, toho zrádce. Navíc se tak aktivně starala o své sourozence, kteří byli rovněž potomky onoho zrádce. Co když si nesou zrádcovskou krev? Podle Lailah by se tato vlčka měla nějak prokázat, že je Kultu oddaná. I když Lailah sama byla potomkem takového spojení. Její matka byla taky zrádkyně. Avšak Lai věřila, že ona se Kultu dostatečně prokázala na to, aby na ni nemuselo být pohlíženo jako na potomka zrádkyně. Za to Zan? Ta už moc ne.
"Co ty tady?" sykla po vlčici hned co se přiblížila. "Neměla by jsi být s vlčaty? Chceš je snad zabít v tomhle počasí?" nedůvěřivě na ni koukala.

Doufala že tady najde něco co by mohla později v zimě použít. Bylo by to fajn, býti nějak více užitečná než Alexei. Snaha o to mu něco dokázat snad. Někdo se tady taky zatoulal. "Ehm, ahoj? Kdo jsi?" zeptala se když zahlédla nějaké vlče vykukující zpoza rohu. Neznala jej. Buď někdo nový nebo snad tulák. A tulák by šel hned k zemi. Naštěstí ale, ani po přiblížení z vlčete necítila pach tuláků, a už vůbec ne žádné jiné smečky. Takže to bylo asi dobře. "Co tu chceš?" zeptala se, možná trochu hrubě ale to už měla v povaze. Po máti..

Lailah sice nebyla řádně přítomna na schůzi, avšak tady se rozhodla pomoct. Možná tak chtěla dokázat Lexovi, že je užitečnější než on. I když tady Lexa teď nebyl. Proč nad ním furt přemýšlela? Snad se jí nelíbil. On, šedivý bručoun co toho moc neudělal.. Možná na něm něco bylo.
Došla na místo kde se mělo opravovat. Přišlo jí to jako fajn nápad, mít všechny vlky na jednom místě aby se mohli zahřát. S sebou si už nesla nějaké plachty co našla v nákupním centru. Hodily se, na rozdíl od papírových věcí se to totiž nerozkládalo. A mohlo to vlky tak lépe chránit před zimou a padajícím sněhem. Položila plachty před botanickou zahradu, měla v plánu totiž dát je na střechu, kde byla díra, jak z tama odpadl kus skla. Foukalo tak dovnitř a hlavně tak dovnitř padal sníh.

Lailah se nenechala od Lexy nijak poštuchovat. On se naštěstí ani nepokusil. Byl větší než ona. Což byla trochu nevýhoda. Ona troufnout si na něj moc tak ji připíchne k zemi a z toho už neuteče. I když.. ta představa se jí možná trochu líbila. Lexa nebyl úplně k zahození. "Tak pojď dát soutěž.. v lovu! Uvidíš že jsem mnohem lepší lovec než ty, a že toho i více udělám." zazubila se. Když se Lexa dal na odchod, ona ťapkala za ním. Ať to ani nezkouší chcípáček. že by jí utekl. "Co, se bojíš?" provokovala ho. Vážně tak zkoušela jeho trpělivost. A zdálo se že jí Lexa má mnoho. Což bylo asi dobře že.

Lailah se snažila co nejvíc držet v budovách. Sic venku nebyla až taková zima, tady v Kultu minimálně. Ale i tak v budově bylo prostě víc tepla. Navíc s trochou štěstí by se jí mohlo podařit i ulovit hlodavce, co se rovněž rozhodli schovat před zimou v budovách. Jedna větší budova tak bylo třeba nákupní centrum. Na některých místech sic zasněžené, ale v nižších patrech tohle problém nebyl. Což byla výhoda, a když si vlk našel dobře těsněné místo, mohl si to tam i vydýchat a mít hezky teplo. Nebo se pokusit najít zbytky látek a kdejakých měkkých blbostí z obchodů v nákupáku, a tím si vystlat pelech. Ještě lepší. Takže si to tu Lailah jen procházela. Snažila se najít právě něco měkkého, na co by se mohla přes den uložit.

No Lailah narazila zrovna na Mesiáše. To bylo překvapení. Čekala by že zrovna on bude někde rozjímat s Hatim po boku nebo přemýšlet co se smečkou v tuhle dobu. "Zdravím Nir-Mesiáši." opravila se. Nebyla si úplně jistá jak mu říkat. Jestli bude ten respekt nějak vyžadovat či ne. "Ano, chci být užitečná na rozdíl od nějakých vlků tady." prohodila hrdě. Cítila se v tomhle o něco lepší tedy. Měla totiž pocit že ostatní upadli do zimního spánku nebo co. Nebo se dostatečně nezajímali o Hatiho. Změna Mesiáše byla pro Kult velká věc. Hlavně teď když zima přišla tak moc předčasně. "Co ty, teda vy, tady? Nemáte jiné povinnosti teď?" tohle možná někomu mohlo přijít drzé, ale takhle ona prostě mluvila. Co na srdci, to na jazyku.

Lailah samozřejmě taky dorazila na pohřeb. Přeci jen, byli tu snad všichni. Lai navíc věřila, že kdyby tu nebyli, Hati by je jistě potrestal. Přece jenom Dog byl vlk z nich všem Hatimu nejbližší. Hati si ho vybral jako nástupce po Vulon, takže asi to mělo nějaký smysl. A Hati v něj asi věřil. Lailah to bylo celkem jedno. Byla Hatimu oddaná jak jen mohla a tak ani myšlenkou se nesnažila zpochybňovat Hatiho rozhodnutí.
Přidala se k žalostnému vytí. Ztratili Mesiáše, jejich vůdce, jejich ochránce! Hati jej zřejmě chtěl mít už u sebe. Snad aby ho odměnil za ten jeho prostý živůtek. No Lailah ho moc dobře neznala. Věděla že se nějak bavil s jejím otcem a matkou. Tušila, že ne úplně kamarádsky, to byl Dog ještě mladý. I tak však vyla, na jeho počest, na to jak zvládl držet Kult pohromadě i po mnoha úmrtích co se tam odehrála.
Otázkou bylo kdo bude novým Mesiášem, a na to předstoupil Nirix. Začal mluvit, řekl jim co mu kdysi řekl Batdog. Že Nirix má být Mesiáš. Že mu to řekl Hati. A Hati se neplete. Nirixe vlastně ani tolik neznala, ale jistě byl Hatimu stejně tak věrný jako Batdog. To by si ho jinak Hati nezvolil. Spíše začala uvažovat, co dělala špatně že si Hati raději vybral jej než ji. Viděla se jako tu snad Hatimu nejvěrnější. Doufala, že jednoho dne Hati ocení její práci a odhodlání a také jí sešle vizi kde ona bude Mesiáš. Ale ne, Hati si přál aby Mesiášem byl Nirix. Záviděla mu, samozřejmě. A věřila že ostatní budou taky závidět. Neměla s tím však problém. Hatiho slovo je svaté.
"Jestli je tohle co si Hati přeje, tak věřím že Kult povedeš důsledně." řekla odměřeně směrem k Nirixovi. Nikdy nemluvila nějak s více emocemi. Ráda by, aby si nový Mesiáš potrpěl na větším dodržení víry a modliteb. Měla pocit, že mnoho vlků tady je vlastně jen aby mohli být popravci a trestat hříšníky. Jistě, i to bylo jednou z věcí co mohli dělat pro Hatiho. Ale nač jen trestat hříšníky když s vámi Hati doopravdy nikdy nepromluví. A to si ona přála změnit. Aby k ní Hati mluvil.
"Snad s tebou Kult potkají lepší časy." dodala tišeji po chvilce. Nemyslela to zle. Pouze doufala, že Nirix prosadí Hatiho slova lépe než to kdy dokázal Dog..

Vrakoviště bylo celkem fajn místo na odpočinek. Hlavně za takových nocí. Když celé město vlastně zahalil sníh a vlci by se teď měli držet v teple. Lail snad ani nečekala že by tu někoho potkala. Chtěla být užitečná a něco pro smečku nalovit. Sníh měl jednu výhodu - snadněji se stopovalo. Tak sledovala nějaké stopy zoubků a jiných hlodavců co ji zavedly až sem. Ale zatím bohužel nic neviděla. Což bylo teda špatné. A skrze ten sníh se jí ani moc dobře nestopovalo. No, musí zabrat jestli chce něco ulovit.

No jo, Lai už nebyla žádné vlče. Rostla z ní krásná dáma. No dáma, spíš trošku nevychovaná dáma. Ale to se taky nikdo nemohl divit když ji neměl kdo vychovávat. Rodiče jí jako vlčeti zemřeli, matku popravili a otec onemocněl. A i všichni sourozenci pošli. Ona jediná zůstala. Byla nejsilnější z vrhu a to o ní i něco vypovídalo ne? Takže si mohla dovolovat. Hati ji měl očividně rád.
A ona měla ráda Lexu. Jako jeden z mála dospělejších vlků, jí přišel celkem v pohodě. Jako, nebyl prostě blbec. Akorát podle Lailina stylu. "A víš že zkusím?" vyštěkla na Lexu a cvakla zuby do vzduchu, těsně vedle jeho vousků. U toho se pak škodolibě zasmála. Jojo, s Lexou byla zábava.
Jakmile dořekl poslední slovo, Lai se nevěřícně nadechla. "Ce, jak to můžeš říct! Já a nechat se obsluhovat, dělám toho víc než ty!" zavrčela po něm sarkasticky a protočila oči v sloup. Ona toho dělala mnohem víc než on! Potom po ní Lexa skočil. No ona zareagovala pomalu a dopadla na zem.