Príspevky užívateľa

Lailah se jen zdržovala v jednom z aut na vrakovišti. Neměla toho moc co na práci, co by taky? Jen si odpočívala. Nechtěla moc pochodovat venku protože přituhovalo. Mrzly jí z toho tlapky. Tak radši zůstala někde zalezlá. Vůbec by nečekala že by ji právě Alexei hledala s takto důležitým vzkazem od samotného Mesiáše. Rozhodně na takovou věc ani nebyla připravená.
Po chvilce zaslechla krok mohutného vlka, jak si to štráduje vrakovištěm. Když se blížil k autu kde ona byla, hned se ozvala: "Co ty tu hledáš?" Zasmála se mu. Vypadal nějak nervózně, možná trochu naštvaně. No co by ho tak mohlo rozrušit. I když, byl to Alexei, takový mrzout. Ten snad nikdy neměl dobrou náladu.

Lailah se spíše snažila být užitečná. Vydala se k hranicím s domněnkou že by tam mohla najít něco co by se vlkům hodilo v této zimě. Nerada by se však moc vzdalovala, tak se to snažila vzít rychle. Brodila se sněhem jak to jenom šlo, chvilkami už spíše skákala aby si cestu ulehčila.
Kousek od hranicí zahlédla stopy ve sněhu. Někdo tudy šel ještě před chvílí. Snad ne nějaký tulák. No samozřejmě, tím že tohle bylo na hranicích kultu by to měla prozkoumat. Spíše se ujistit že tu není nějaký nevěřící hlupák co se chtěl schovat. Ona na území totiž žádné nevěřící nevítala. Ani v téhle zimě. To ať si raději pojdou hladem a zimou. Přeci jen to bylo to co si všichni nevěřící vlci zasloužili. Nevíra v Hatiho byla největším hříchem za který se mělo jistě platit smrtí.
Po chvilce cesty narazila však na vlčici z Kultu. I když, zrovna v lásce ji neměla. Potomek Tiama, toho zrádce. Navíc se tak aktivně starala o své sourozence, kteří byli rovněž potomky onoho zrádce. Co když si nesou zrádcovskou krev? Podle Lailah by se tato vlčka měla nějak prokázat, že je Kultu oddaná. I když Lailah sama byla potomkem takového spojení. Její matka byla taky zrádkyně. Avšak Lai věřila, že ona se Kultu dostatečně prokázala na to, aby na ni nemuselo být pohlíženo jako na potomka zrádkyně. Za to Zan? Ta už moc ne.
"Co ty tady?" sykla po vlčici hned co se přiblížila. "Neměla by jsi být s vlčaty? Chceš je snad zabít v tomhle počasí?" nedůvěřivě na ni koukala.

Doufala že tady najde něco co by mohla později v zimě použít. Bylo by to fajn, býti nějak více užitečná než Alexei. Snaha o to mu něco dokázat snad. Někdo se tady taky zatoulal. "Ehm, ahoj? Kdo jsi?" zeptala se když zahlédla nějaké vlče vykukující zpoza rohu. Neznala jej. Buď někdo nový nebo snad tulák. A tulák by šel hned k zemi. Naštěstí ale, ani po přiblížení z vlčete necítila pach tuláků, a už vůbec ne žádné jiné smečky. Takže to bylo asi dobře. "Co tu chceš?" zeptala se, možná trochu hrubě ale to už měla v povaze. Po máti..

Lailah sice nebyla řádně přítomna na schůzi, avšak tady se rozhodla pomoct. Možná tak chtěla dokázat Lexovi, že je užitečnější než on. I když tady Lexa teď nebyl. Proč nad ním furt přemýšlela? Snad se jí nelíbil. On, šedivý bručoun co toho moc neudělal.. Možná na něm něco bylo.
Došla na místo kde se mělo opravovat. Přišlo jí to jako fajn nápad, mít všechny vlky na jednom místě aby se mohli zahřát. S sebou si už nesla nějaké plachty co našla v nákupním centru. Hodily se, na rozdíl od papírových věcí se to totiž nerozkládalo. A mohlo to vlky tak lépe chránit před zimou a padajícím sněhem. Položila plachty před botanickou zahradu, měla v plánu totiž dát je na střechu, kde byla díra, jak z tama odpadl kus skla. Foukalo tak dovnitř a hlavně tak dovnitř padal sníh.

Lailah se nenechala od Lexy nijak poštuchovat. On se naštěstí ani nepokusil. Byl větší než ona. Což byla trochu nevýhoda. Ona troufnout si na něj moc tak ji připíchne k zemi a z toho už neuteče. I když.. ta představa se jí možná trochu líbila. Lexa nebyl úplně k zahození. "Tak pojď dát soutěž.. v lovu! Uvidíš že jsem mnohem lepší lovec než ty, a že toho i více udělám." zazubila se. Když se Lexa dal na odchod, ona ťapkala za ním. Ať to ani nezkouší chcípáček. že by jí utekl. "Co, se bojíš?" provokovala ho. Vážně tak zkoušela jeho trpělivost. A zdálo se že jí Lexa má mnoho. Což bylo asi dobře že.

Lailah se snažila co nejvíc držet v budovách. Sic venku nebyla až taková zima, tady v Kultu minimálně. Ale i tak v budově bylo prostě víc tepla. Navíc s trochou štěstí by se jí mohlo podařit i ulovit hlodavce, co se rovněž rozhodli schovat před zimou v budovách. Jedna větší budova tak bylo třeba nákupní centrum. Na některých místech sic zasněžené, ale v nižších patrech tohle problém nebyl. Což byla výhoda, a když si vlk našel dobře těsněné místo, mohl si to tam i vydýchat a mít hezky teplo. Nebo se pokusit najít zbytky látek a kdejakých měkkých blbostí z obchodů v nákupáku, a tím si vystlat pelech. Ještě lepší. Takže si to tu Lailah jen procházela. Snažila se najít právě něco měkkého, na co by se mohla přes den uložit.

No Lailah narazila zrovna na Mesiáše. To bylo překvapení. Čekala by že zrovna on bude někde rozjímat s Hatim po boku nebo přemýšlet co se smečkou v tuhle dobu. "Zdravím Nir-Mesiáši." opravila se. Nebyla si úplně jistá jak mu říkat. Jestli bude ten respekt nějak vyžadovat či ne. "Ano, chci být užitečná na rozdíl od nějakých vlků tady." prohodila hrdě. Cítila se v tomhle o něco lepší tedy. Měla totiž pocit že ostatní upadli do zimního spánku nebo co. Nebo se dostatečně nezajímali o Hatiho. Změna Mesiáše byla pro Kult velká věc. Hlavně teď když zima přišla tak moc předčasně. "Co ty, teda vy, tady? Nemáte jiné povinnosti teď?" tohle možná někomu mohlo přijít drzé, ale takhle ona prostě mluvila. Co na srdci, to na jazyku.

Lailah samozřejmě taky dorazila na pohřeb. Přeci jen, byli tu snad všichni. Lai navíc věřila, že kdyby tu nebyli, Hati by je jistě potrestal. Přece jenom Dog byl vlk z nich všem Hatimu nejbližší. Hati si ho vybral jako nástupce po Vulon, takže asi to mělo nějaký smysl. A Hati v něj asi věřil. Lailah to bylo celkem jedno. Byla Hatimu oddaná jak jen mohla a tak ani myšlenkou se nesnažila zpochybňovat Hatiho rozhodnutí.
Přidala se k žalostnému vytí. Ztratili Mesiáše, jejich vůdce, jejich ochránce! Hati jej zřejmě chtěl mít už u sebe. Snad aby ho odměnil za ten jeho prostý živůtek. No Lailah ho moc dobře neznala. Věděla že se nějak bavil s jejím otcem a matkou. Tušila, že ne úplně kamarádsky, to byl Dog ještě mladý. I tak však vyla, na jeho počest, na to jak zvládl držet Kult pohromadě i po mnoha úmrtích co se tam odehrála.
Otázkou bylo kdo bude novým Mesiášem, a na to předstoupil Nirix. Začal mluvit, řekl jim co mu kdysi řekl Batdog. Že Nirix má být Mesiáš. Že mu to řekl Hati. A Hati se neplete. Nirixe vlastně ani tolik neznala, ale jistě byl Hatimu stejně tak věrný jako Batdog. To by si ho jinak Hati nezvolil. Spíše začala uvažovat, co dělala špatně že si Hati raději vybral jej než ji. Viděla se jako tu snad Hatimu nejvěrnější. Doufala, že jednoho dne Hati ocení její práci a odhodlání a také jí sešle vizi kde ona bude Mesiáš. Ale ne, Hati si přál aby Mesiášem byl Nirix. Záviděla mu, samozřejmě. A věřila že ostatní budou taky závidět. Neměla s tím však problém. Hatiho slovo je svaté.
"Jestli je tohle co si Hati přeje, tak věřím že Kult povedeš důsledně." řekla odměřeně směrem k Nirixovi. Nikdy nemluvila nějak s více emocemi. Ráda by, aby si nový Mesiáš potrpěl na větším dodržení víry a modliteb. Měla pocit, že mnoho vlků tady je vlastně jen aby mohli být popravci a trestat hříšníky. Jistě, i to bylo jednou z věcí co mohli dělat pro Hatiho. Ale nač jen trestat hříšníky když s vámi Hati doopravdy nikdy nepromluví. A to si ona přála změnit. Aby k ní Hati mluvil.
"Snad s tebou Kult potkají lepší časy." dodala tišeji po chvilce. Nemyslela to zle. Pouze doufala, že Nirix prosadí Hatiho slova lépe než to kdy dokázal Dog..

Vrakoviště bylo celkem fajn místo na odpočinek. Hlavně za takových nocí. Když celé město vlastně zahalil sníh a vlci by se teď měli držet v teple. Lail snad ani nečekala že by tu někoho potkala. Chtěla být užitečná a něco pro smečku nalovit. Sníh měl jednu výhodu - snadněji se stopovalo. Tak sledovala nějaké stopy zoubků a jiných hlodavců co ji zavedly až sem. Ale zatím bohužel nic neviděla. Což bylo teda špatné. A skrze ten sníh se jí ani moc dobře nestopovalo. No, musí zabrat jestli chce něco ulovit.

No jo, Lai už nebyla žádné vlče. Rostla z ní krásná dáma. No dáma, spíš trošku nevychovaná dáma. Ale to se taky nikdo nemohl divit když ji neměl kdo vychovávat. Rodiče jí jako vlčeti zemřeli, matku popravili a otec onemocněl. A i všichni sourozenci pošli. Ona jediná zůstala. Byla nejsilnější z vrhu a to o ní i něco vypovídalo ne? Takže si mohla dovolovat. Hati ji měl očividně rád.
A ona měla ráda Lexu. Jako jeden z mála dospělejších vlků, jí přišel celkem v pohodě. Jako, nebyl prostě blbec. Akorát podle Lailina stylu. "A víš že zkusím?" vyštěkla na Lexu a cvakla zuby do vzduchu, těsně vedle jeho vousků. U toho se pak škodolibě zasmála. Jojo, s Lexou byla zábava.
Jakmile dořekl poslední slovo, Lai se nevěřícně nadechla. "Ce, jak to můžeš říct! Já a nechat se obsluhovat, dělám toho víc než ty!" zavrčela po něm sarkasticky a protočila oči v sloup. Ona toho dělala mnohem víc než on! Potom po ní Lexa skočil. No ona zareagovala pomalu a dopadla na zem.

No ještě že se ten vlk v rohu rychle ozval. I když to nechtěla přiznat, Lailah byla trochu vyděšená. Přeci jen, takhle byla v nevýhodě a tenhle někdo by na ni mohl zaútočit a snadno ji zahnat do rohu. I když tady tedy necítila žádný pach cizince, jen Kult. Tak dle toho mohla usoudit, že je v bezpečí.
"Já jsem Lailah." představila se taky, stále trochu nejistá. To jméno jí nic neříkalo. No, možná něco. Když se nad tím ale hodně zamyslela. Ale asi to byl někdo novější. "Hm, já tebe taky ne. Ale cítím, že jsi z Kultu. Asi nová co?" zeptala se a zvedla hlavičku výš. Ona nebyla žádným nováčkem. Cítila se kvůli tomu jako něco víc. "Chm, jsem no. Narodila jsem se tu. To hádám ty ne že?" zeptala se, možná trošku přidrzle. Ale to nevadí. Přeci jen nikdo nesměl prolít vlastní krev. Tak se žádná bitka konat nebude. A už vůbec ne takhle přes den.

Lailah Lexu provokativně plácla po hlavě. Když na ni zavrčel zavrčela i on na něj. "No moc nezkoušej! Abych ti ten jazyk neukousla." zazubila se naň. S lexou byla celkem sranda, to musela uznat. Bavilo ji ho provokovat. Všemi způsoby. "Kdybych já byla popravce, byla bych mnohem lepší než ty." pronesla egoisticky. Ona by byla lepší než Lexa to jistě. "Můžeš být jenom rád že na popravce nejdu." odsekla rychle. Potom mu tlapkou dala pohlavek. Aby se zvedl ta kůže líná! Takhle spát v tak krásné noci. Pche. "Vstaň než tě najde Mesiáš, taky bys o to svý postavení mohl rychle přijít." pokračovala v provokaci.

Lailah se tato ignorace od Alexe nelíbila. Ona přeci byla dost důležitá na to aby se kvůli ní šedý vlk vzbudil. A i tak, co je tohle za hlídání? Kdyby byla kacířem tak se tady může procházet jak se jí zachce! Na Alexe rychle zavrčela a ohrnula pysky. ůA to si říkáš popravce!" zavrčela a cvakla mu po uchu. Div mu ho neprotrhla. Tohle štípnutí určitě cítit musel. No Lailah si s ním nebude hrát. Za ty roky se z ní stala trošku egoistka, slečna důležitá. Asi po mamince.

Lailah postupně co si prošla všechny keře zašla i do skleněných prostor. Čekala že tu bude sama. Ale objevila tady někoho spícího. V květináči jako kytka. Ce, jaký hlupák by spal takhle. Než nějak důstojněji v pořádném pelechu. Ne v hlíně. Došla a podle ocasu poznala Alexeie. S ním se znala, povídali si více když byla mladší. Lexa byl asi v pohodě cápek. "Noc je ještě mladá, ochrapo." poštěkla naň a cvakl mu zuby u uší. Na co spát v noci když přes den je to příjemnější že. Taky toho mohli mnohem více udělat. Lovit a tak, to se teď na zimu hodilo.

Lai se po nocích samozřejmě potulovala. Nechtěla být stále na hranicích, tak si občas prolezla i místa ve městě. Věděla o nedávném narození vlčat právě v těchto místech, tak to šla omrknout. Neměla k vlčatům moc vztah, úplně ji nezajímaly. Ji zajímala samozřejmě jenom víra. Ano, té se vskutku učila hojně. A rychle došla k závětu, že se nemůže spolehnout na nikoho jiného než na sebe a na Hatiho. Ale, třeba ji ještě nějaká ta láska potká. Teď když je starší a pro mnohé snad i lákavější jakožto vlčice. Nechtěla úplně zacházet do uzavřených prostor, radši si procházela jen kdejaké keře a stromky. Teď bylo na zemi všude spadané listí. Lai se to moc nelíbilo. Eh, není to totiž nic moc. Akorát vás všechny myši z dálky uslyší.