Príspevky užívateľa

No ještě že se ten vlk v rohu rychle ozval. I když to nechtěla přiznat, Lailah byla trochu vyděšená. Přeci jen, takhle byla v nevýhodě a tenhle někdo by na ni mohl zaútočit a snadno ji zahnat do rohu. I když tady tedy necítila žádný pach cizince, jen Kult. Tak dle toho mohla usoudit, že je v bezpečí.
"Já jsem Lailah." představila se taky, stále trochu nejistá. To jméno jí nic neříkalo. No, možná něco. Když se nad tím ale hodně zamyslela. Ale asi to byl někdo novější. "Hm, já tebe taky ne. Ale cítím, že jsi z Kultu. Asi nová co?" zeptala se a zvedla hlavičku výš. Ona nebyla žádným nováčkem. Cítila se kvůli tomu jako něco víc. "Chm, jsem no. Narodila jsem se tu. To hádám ty ne že?" zeptala se, možná trošku přidrzle. Ale to nevadí. Přeci jen nikdo nesměl prolít vlastní krev. Tak se žádná bitka konat nebude. A už vůbec ne takhle přes den.

Lailah Lexu provokativně plácla po hlavě. Když na ni zavrčel zavrčela i on na něj. "No moc nezkoušej! Abych ti ten jazyk neukousla." zazubila se naň. S lexou byla celkem sranda, to musela uznat. Bavilo ji ho provokovat. Všemi způsoby. "Kdybych já byla popravce, byla bych mnohem lepší než ty." pronesla egoisticky. Ona by byla lepší než Lexa to jistě. "Můžeš být jenom rád že na popravce nejdu." odsekla rychle. Potom mu tlapkou dala pohlavek. Aby se zvedl ta kůže líná! Takhle spát v tak krásné noci. Pche. "Vstaň než tě najde Mesiáš, taky bys o to svý postavení mohl rychle přijít." pokračovala v provokaci.

Lailah se tato ignorace od Alexe nelíbila. Ona přeci byla dost důležitá na to aby se kvůli ní šedý vlk vzbudil. A i tak, co je tohle za hlídání? Kdyby byla kacířem tak se tady může procházet jak se jí zachce! Na Alexe rychle zavrčela a ohrnula pysky. ůA to si říkáš popravce!" zavrčela a cvakla mu po uchu. Div mu ho neprotrhla. Tohle štípnutí určitě cítit musel. No Lailah si s ním nebude hrát. Za ty roky se z ní stala trošku egoistka, slečna důležitá. Asi po mamince.

Lailah postupně co si prošla všechny keře zašla i do skleněných prostor. Čekala že tu bude sama. Ale objevila tady někoho spícího. V květináči jako kytka. Ce, jaký hlupák by spal takhle. Než nějak důstojněji v pořádném pelechu. Ne v hlíně. Došla a podle ocasu poznala Alexeie. S ním se znala, povídali si více když byla mladší. Lexa byl asi v pohodě cápek. "Noc je ještě mladá, ochrapo." poštěkla naň a cvakl mu zuby u uší. Na co spát v noci když přes den je to příjemnější že. Taky toho mohli mnohem více udělat. Lovit a tak, to se teď na zimu hodilo.

Lai se po nocích samozřejmě potulovala. Nechtěla být stále na hranicích, tak si občas prolezla i místa ve městě. Věděla o nedávném narození vlčat právě v těchto místech, tak to šla omrknout. Neměla k vlčatům moc vztah, úplně ji nezajímaly. Ji zajímala samozřejmě jenom víra. Ano, té se vskutku učila hojně. A rychle došla k závětu, že se nemůže spolehnout na nikoho jiného než na sebe a na Hatiho. Ale, třeba ji ještě nějaká ta láska potká. Teď když je starší a pro mnohé snad i lákavější jakožto vlčice. Nechtěla úplně zacházet do uzavřených prostor, radši si procházela jen kdejaké keře a stromky. Teď bylo na zemi všude spadané listí. Lai se to moc nelíbilo. Eh, není to totiž nic moc. Akorát vás všechny myši z dálky uslyší.

Lailah si vůbec nevšimla, že v tomhle domě už někdo vlastně spí. Procházela kolem snažila se najít místo kde by mohla přespat. Taky byla unavená a tahle denní bouřka jí moc nepomáhala. Teď pršelo nějak moc. No budiž, nevadí. Lail sebou trhla když v domě něco spadlo, nějaká skříň nebo tak. Rychle se otočila na místo ze kterého se ozval ten zvuk. Jejda musí se dát do pořádku! Ona se přeci nebojí takových, hloupých věcí. Rozhodla se radši zacouvat kousek dál. Tím jak couvala tak kopla do něčeho na zemi. Otočila se. Ona by fakt neměla chodit do takových míst. Furt se jenom leká. Asi proto, že nemá čistý svědomí. To ona fakt neměla. Tak ji ještě více překvapilo když v rohu něco zahlédla. Nejdříve si myslela, že to je možná zoubek, nebo tak něco. Tak radši přitiskla uši k hlavě. "Hej! Kdo seš?" kdyby nebyla zmoklá tak by i použila svůj čumák. Bohužel přes něj cítila jenom vodu.

Lailah tedy taky došla. I když to původně moc v plánu neměla. Spíše se chtěla držet stranou a co já vím, jít třeba lovit, ale prý tohle byla důležitá věc. A přesvědčilo ji v tom i to, co se později doslechla. Jaké věci ten Tiam povídal. A to byl jejich kněz! Jak si vůbec mohl dovolit takhle zradit Hatiho? On jistě chodil i po tajnu se vyhřívat na slunce! Tak se tedy přišla podívat, jaký trest toho hlupáka čeká. Pro ni to bylo k smíchu, co čekal? Že Hati ho nechá jen tak být? Že unikne trestu? Jenom protože co? Protože mu umřela holka. Nevázat se na vlky - to si říkala. Nedávalo to smysl, pak z toho byly jen problémy. Jeden pak umře a druhý se má snad zhroutit. No to bylo hloupé přeci.
Tiše se posadila kousek od všech a jen přihlížela. Neměla v plánu se snažit si kousnout, ani by nečekala, že to bude povolené.

Nebylo časté, že by Lailah přes den nespala. Neměla to ani moc ráda. Měsíc už začínal zacházet a ona se potřebovala někam rychle schovat. Jenže to ji ještě nečekaně chytil déšť. Samozřejmě se jí to moc nelíbilo a tak rychle zalezla do jednoho z domů. Spěchala, než vyjde Slunce. Nerada by byla bez přístřešku až město zalije to hnusné slunce. Možná k němu měla odpor, hlavně kvůli víře kterou měla zarytou v kostech. Ještě stihla rychle v tom dešti přeběhnout do jiného domu, který neměl propadlou střechu, tak aby na ni nedosáhlo slunce. Tam si zalezla dozadu a poslouchala jak prší. Taky sledovala z rozpadlých oken a dveří, jak měsíc zapadá a pomalu vychází slunce. Spíše tedy jak se venku rozsvicuje. Před bouřku toho totiž moc vidět nešlo. Dávala si pozor aby náhodou nepřešlápla.

Tenhle vlk byl vskutku jeden z těch víc spešl. Neznamenalo to ale nic špatného. Tedy zatím neměla Lailah pocit, že by s ním bylo něco špatně. Ani nevypadal, že by nějak zneuctíval víru, tak jako to udělala Tessa. Nebo kdo to teď bylo, nebylo to důležité. Komu by záleželo na nevěřících že?
"Řekla bych, že stejně jako všichni viďte? Vždy je co dělat." usmála se na Acherona. Lailah hlavně ráda lovila. To považovala za jednu z těch důležitějších věcí pro smečku. Tím, že Hati si nepřál aby vlci chodili po venku, museli se uživit jen tím co měli, a to byly krysy a velké nebezpečné krysy, neboli zoubci. Lov těch byl horší a vlci by to sami dělat neměli. Se zoubky byl teď vlastně problém pár úplňků zpátky.
Malinko se jí nelíbilo, že ji někdo poučuje. Jistě, ráda si poslechne nějakou kritiku, ale není přeci malá. Vyrostla rychle, a musela se podle toho chovat že jo. "Ano, jistě." radši jen přikývla. Není třeba hned po někom vyjet že? Radši si mezi svými zachová dobré vztahy. "Hati je naším ochráncem, věřím, že nemá v plánu nás všechny vyhladit. Však nedivila bych se kdyby pro nás měl nějaký test." taky přihodila vlastní myšlenku. Hati své vlky neustále testoval. Musel přeci vědět, kteří v něj stále věří a kteří již sešli z cesty. I když by Hati měl vědět vše, musel testovat i tu oddanost těch co věří že jo.
Další otázkou ji trochu zarazil. Jistě, každý znal o své smečce něco, jen vždy když se někdo zeptá, tak se to vykouří z hlavy. "Upřímně nevím co bych řekla, čekám, že už i ty znáš kdejaké povídky o Hatim a nerada bych něco opakovala že jo." odpověděla upřímně. Není důvod odpovědi protahovat a skutečnost skrývat. Radši by, aby vše bylo podle pravdy. "Věřím, že i všechna pravidla znáš jako svou oháňku, zase takový nováček nejsi no ne?" trochu ho poškádlila. Srandu si taky může udělat z kde koho. A uvidí kam by to zašlo.
Jak začal mluvit o venku, jen nadšeně poslouchala. Možná si i malinko přála jít ven a něco tam provést. Ale věděla, že pravidla co jim Hati dal nesměla porušit. A ona Hatimu byla věrná. "Co jsou lidé?" zvedla hlavičku od věci co očuchávala a naklonila ji na stranu. Musela uznat, že tohle ještě neslyšela. Nebavila se takhle s nikým z venku, nejspíše to neměla kde slyšet.

Řeč tohohle vlka byla vskutku zajímavá, skoro vznešená. Ostatně i jeho vzhled byl takový vznešený. Ta černá srst s hnědou vypadala přinejmenším zajímavě. Co ji zaujalo více byly různé zlaté ozdůbky co tento vlk měl. To ona neměla, asi nebylo kde je sehnat. Nuž mohla doufat, že stejně vznešené jako jeho vzhled nebude i jeho ego. Lai neměla moc ráda vlky co si o sobě moc myslí. Zatím však nezněl nijak zle. "Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela." uznala a lehce naklonila hlavu na stranu. "Ale je pravda, že neznat své okolí je jistá nevýhoda." například když se vlk potřebuje schovat že jo.
Lailah byla trochu překvapená tím co vlka hned napadlo. Že hned myslí na to nejhorší, ale vlastně se jí to líbilo. "Vlastně proč ne že? Můžeme to projít spolu." pokývla a jen rychle se rozhlédla po místnosti ve které se nacházeli.
"Já se v Kultu narodila, takže už to bude doba." pousmála se. Raději vynechala to, že její matka byla vlastně popravena za zradu Kultu a že její rodina už byla mrtvá. "Jaké to je venku?" vyhrkla ze sebe. Nikdy venku totiž nebyla, jistě že ji to zajímalo.

Zdálo se že i vlk jí šel naproti. Poznala to podle toho, že pach začal sílit. A po chvilce už i tmavého vlka za rohem zahlédla. Od pohledu jej samozřejmě znala, nemusela se tak bát, že je to cizák. Jak si byla jista, že ji i vlk vidí, na pozdrav pokyvla.
"Zdravím, jen to tu zkoumám." přiznala. Moc toho nedělal každou noc. Dneska se jí navíc nechtělo jen tak ležet či hlidkovat, to mohli ostatní. "Tahle budova je velká a neprozkoumaná. Napadlo mě, ze by tu mohlo byt neco co se smečce může hodit." usmála se na vlka. Vskutku byla nemocnice plná.. no různých věci. Jeden nikdy nevěděl co tu najde.
"Jinak jsem Lailah, mam pocit že jsme ještě nemeli možnost se pořádně seznamit." dodala po chvilce. Vzhledem k tomu že s vlkem byla ve stejné smečce tak ho od vidění samozřejmě znala. Ale zatím se blíže nepoznali což byla jistě škoda. Každý z této smečky byl něčím zajímavý. Pokud se v kultu nenarodil musel mít zkušenosti s venkovem, které ona neměla. Byla dítětem hatiho, ale to co je za hranicemi jí lákalo. "Jsi jeden z těch novějších že?" zeptala se zvědavě.

Co by tak vlčice mohla dělat po nocích kdy ani měsíc nesvítí. Lailah by se dala popsat jako takové světélko. V noci na ní totiž krásně zářily znaky na obličeji i těle. Musela uznat, že se jí to na ní i líbilo. Neměla nijak nízké sebevědomí jako mnoho vlčic v jejím věku. I když se v některých věcech stále hledala, byla šťastná tím kým byla.
Nemocnice byla skvělým místem na průzkumy. Byla velká a bylo v ní tolik míst, že to vlk za jednu noc nezvládl. Všechno řádně prohlédnout a očichat. Jako jedna z mála budov byla nemocnice navíc poměrně stabilní a zatím se nijak nepropadala. Jistě možná střecha byla taková, no opadaná, ale zatím se nepropadla dovnitř a nezpůsobila škody. Takže vlci, i přes opatření o kterých je Batdog varoval, do nemocnice chodit mohli. Lailah by ale nečekala, že se tu bude zdržovat ještě někdo. Tak byla poměrně překvapená, když zde zachytila pach jednoho z novějších členů. No.. novějších. Tento vlček už byl v Kultu nějakou dobu. Jen ona moc neměla náladu na to se se všemi socializovat.
Šla tedy po pachu tohoto vlčka. Třeba se s ním i nějak blíže seznámí.

Lai se taky došla podívat na ceremoniál. Hlavně kvůli vzpomínkám dalo se říct. I když ona nebyla moc typ vlka co měl rád nostalgii. Raději žila v momentu a nevzpomínala. Už jen proto, že vlastně celá její rodina byla mrtvá. Vzpomínala si když ona musela projít tímto krvavým rituálem. Bylo to jako včera. A Hati ji nechal žít. Jen doufala, že nechá i tato vlčata. Byla jen dvě, a bylo by smutné kdyby jedno přišlo o sourozence, či kdyby nepřežilo ani jedno. Tiam a Semie by jistě byli zklamaní. Posadila se kousek od bazénu a pozorovala tu show. Vlčata byla hozena a obě se snažila přežít. Věděla jaké to je, a tak jim i fandila ať to zvládnou.

Lai samozřejmě dění v Kultu neuniklo. A taky už nebyla žádným vlčátkem! Tahle slečna již byla dost stará na to svou smečku i bránit vlastní krví. Přišla trochu později, však slyšela toho tolik co potřebovala aby si na věc utvořila vlastní názor. Však nepotřebovala jej dát nijak najevo. Narozdíl od jiných vlků Kultu. Ale neměla jim to za zlé. Z hrdla se jí vydralo jen tiché zavrčení. Když pak Batdog vyhlásil ten slavný hon, neváhala a vyběhla tam kde se před malou chvilkou vydala Tessa. Vše to doplnila bojovným zavytím. Teď mohla být slyšet. Když mohla projevit svou oddanost Hatimu.

Zazubila se na něj se slovy: "Tak jo, můžeme se podívat, kde asi tak bude." Mohl být kdekoliv. Nejjednodušší by bylo zavýt a počkat, odkud se ozve odpověď. To by byla ta jednoduchá část, najít vůdce. Ale mohli ho třeba i jít jen hledat. Záleželo na tom, jak moc je připravený Mesiáše vidět.