Príspevky užívateľa

Lailah si vůbec nevšimla, že v tomhle domě už někdo vlastně spí. Procházela kolem snažila se najít místo kde by mohla přespat. Taky byla unavená a tahle denní bouřka jí moc nepomáhala. Teď pršelo nějak moc. No budiž, nevadí. Lail sebou trhla když v domě něco spadlo, nějaká skříň nebo tak. Rychle se otočila na místo ze kterého se ozval ten zvuk. Jejda musí se dát do pořádku! Ona se přeci nebojí takových, hloupých věcí. Rozhodla se radši zacouvat kousek dál. Tím jak couvala tak kopla do něčeho na zemi. Otočila se. Ona by fakt neměla chodit do takových míst. Furt se jenom leká. Asi proto, že nemá čistý svědomí. To ona fakt neměla. Tak ji ještě více překvapilo když v rohu něco zahlédla. Nejdříve si myslela, že to je možná zoubek, nebo tak něco. Tak radši přitiskla uši k hlavě. "Hej! Kdo seš?" kdyby nebyla zmoklá tak by i použila svůj čumák. Bohužel přes něj cítila jenom vodu.

Lailah tedy taky došla. I když to původně moc v plánu neměla. Spíše se chtěla držet stranou a co já vím, jít třeba lovit, ale prý tohle byla důležitá věc. A přesvědčilo ji v tom i to, co se později doslechla. Jaké věci ten Tiam povídal. A to byl jejich kněz! Jak si vůbec mohl dovolit takhle zradit Hatiho? On jistě chodil i po tajnu se vyhřívat na slunce! Tak se tedy přišla podívat, jaký trest toho hlupáka čeká. Pro ni to bylo k smíchu, co čekal? Že Hati ho nechá jen tak být? Že unikne trestu? Jenom protože co? Protože mu umřela holka. Nevázat se na vlky - to si říkala. Nedávalo to smysl, pak z toho byly jen problémy. Jeden pak umře a druhý se má snad zhroutit. No to bylo hloupé přeci.
Tiše se posadila kousek od všech a jen přihlížela. Neměla v plánu se snažit si kousnout, ani by nečekala, že to bude povolené.

Nebylo časté, že by Lailah přes den nespala. Neměla to ani moc ráda. Měsíc už začínal zacházet a ona se potřebovala někam rychle schovat. Jenže to ji ještě nečekaně chytil déšť. Samozřejmě se jí to moc nelíbilo a tak rychle zalezla do jednoho z domů. Spěchala, než vyjde Slunce. Nerada by byla bez přístřešku až město zalije to hnusné slunce. Možná k němu měla odpor, hlavně kvůli víře kterou měla zarytou v kostech. Ještě stihla rychle v tom dešti přeběhnout do jiného domu, který neměl propadlou střechu, tak aby na ni nedosáhlo slunce. Tam si zalezla dozadu a poslouchala jak prší. Taky sledovala z rozpadlých oken a dveří, jak měsíc zapadá a pomalu vychází slunce. Spíše tedy jak se venku rozsvicuje. Před bouřku toho totiž moc vidět nešlo. Dávala si pozor aby náhodou nepřešlápla.

Tenhle vlk byl vskutku jeden z těch víc spešl. Neznamenalo to ale nic špatného. Tedy zatím neměla Lailah pocit, že by s ním bylo něco špatně. Ani nevypadal, že by nějak zneuctíval víru, tak jako to udělala Tessa. Nebo kdo to teď bylo, nebylo to důležité. Komu by záleželo na nevěřících že?
"Řekla bych, že stejně jako všichni viďte? Vždy je co dělat." usmála se na Acherona. Lailah hlavně ráda lovila. To považovala za jednu z těch důležitějších věcí pro smečku. Tím, že Hati si nepřál aby vlci chodili po venku, museli se uživit jen tím co měli, a to byly krysy a velké nebezpečné krysy, neboli zoubci. Lov těch byl horší a vlci by to sami dělat neměli. Se zoubky byl teď vlastně problém pár úplňků zpátky.
Malinko se jí nelíbilo, že ji někdo poučuje. Jistě, ráda si poslechne nějakou kritiku, ale není přeci malá. Vyrostla rychle, a musela se podle toho chovat že jo. "Ano, jistě." radši jen přikývla. Není třeba hned po někom vyjet že? Radši si mezi svými zachová dobré vztahy. "Hati je naším ochráncem, věřím, že nemá v plánu nás všechny vyhladit. Však nedivila bych se kdyby pro nás měl nějaký test." taky přihodila vlastní myšlenku. Hati své vlky neustále testoval. Musel přeci vědět, kteří v něj stále věří a kteří již sešli z cesty. I když by Hati měl vědět vše, musel testovat i tu oddanost těch co věří že jo.
Další otázkou ji trochu zarazil. Jistě, každý znal o své smečce něco, jen vždy když se někdo zeptá, tak se to vykouří z hlavy. "Upřímně nevím co bych řekla, čekám, že už i ty znáš kdejaké povídky o Hatim a nerada bych něco opakovala že jo." odpověděla upřímně. Není důvod odpovědi protahovat a skutečnost skrývat. Radši by, aby vše bylo podle pravdy. "Věřím, že i všechna pravidla znáš jako svou oháňku, zase takový nováček nejsi no ne?" trochu ho poškádlila. Srandu si taky může udělat z kde koho. A uvidí kam by to zašlo.
Jak začal mluvit o venku, jen nadšeně poslouchala. Možná si i malinko přála jít ven a něco tam provést. Ale věděla, že pravidla co jim Hati dal nesměla porušit. A ona Hatimu byla věrná. "Co jsou lidé?" zvedla hlavičku od věci co očuchávala a naklonila ji na stranu. Musela uznat, že tohle ještě neslyšela. Nebavila se takhle s nikým z venku, nejspíše to neměla kde slyšet.

Řeč tohohle vlka byla vskutku zajímavá, skoro vznešená. Ostatně i jeho vzhled byl takový vznešený. Ta černá srst s hnědou vypadala přinejmenším zajímavě. Co ji zaujalo více byly různé zlaté ozdůbky co tento vlk měl. To ona neměla, asi nebylo kde je sehnat. Nuž mohla doufat, že stejně vznešené jako jeho vzhled nebude i jeho ego. Lai neměla moc ráda vlky co si o sobě moc myslí. Zatím však nezněl nijak zle. "Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela." uznala a lehce naklonila hlavu na stranu. "Ale je pravda, že neznat své okolí je jistá nevýhoda." například když se vlk potřebuje schovat že jo.
Lailah byla trochu překvapená tím co vlka hned napadlo. Že hned myslí na to nejhorší, ale vlastně se jí to líbilo. "Vlastně proč ne že? Můžeme to projít spolu." pokývla a jen rychle se rozhlédla po místnosti ve které se nacházeli.
"Já se v Kultu narodila, takže už to bude doba." pousmála se. Raději vynechala to, že její matka byla vlastně popravena za zradu Kultu a že její rodina už byla mrtvá. "Jaké to je venku?" vyhrkla ze sebe. Nikdy venku totiž nebyla, jistě že ji to zajímalo.

Zdálo se že i vlk jí šel naproti. Poznala to podle toho, že pach začal sílit. A po chvilce už i tmavého vlka za rohem zahlédla. Od pohledu jej samozřejmě znala, nemusela se tak bát, že je to cizák. Jak si byla jista, že ji i vlk vidí, na pozdrav pokyvla.
"Zdravím, jen to tu zkoumám." přiznala. Moc toho nedělal každou noc. Dneska se jí navíc nechtělo jen tak ležet či hlidkovat, to mohli ostatní. "Tahle budova je velká a neprozkoumaná. Napadlo mě, ze by tu mohlo byt neco co se smečce může hodit." usmála se na vlka. Vskutku byla nemocnice plná.. no různých věci. Jeden nikdy nevěděl co tu najde.
"Jinak jsem Lailah, mam pocit že jsme ještě nemeli možnost se pořádně seznamit." dodala po chvilce. Vzhledem k tomu že s vlkem byla ve stejné smečce tak ho od vidění samozřejmě znala. Ale zatím se blíže nepoznali což byla jistě škoda. Každý z této smečky byl něčím zajímavý. Pokud se v kultu nenarodil musel mít zkušenosti s venkovem, které ona neměla. Byla dítětem hatiho, ale to co je za hranicemi jí lákalo. "Jsi jeden z těch novějších že?" zeptala se zvědavě.

Co by tak vlčice mohla dělat po nocích kdy ani měsíc nesvítí. Lailah by se dala popsat jako takové světélko. V noci na ní totiž krásně zářily znaky na obličeji i těle. Musela uznat, že se jí to na ní i líbilo. Neměla nijak nízké sebevědomí jako mnoho vlčic v jejím věku. I když se v některých věcech stále hledala, byla šťastná tím kým byla.
Nemocnice byla skvělým místem na průzkumy. Byla velká a bylo v ní tolik míst, že to vlk za jednu noc nezvládl. Všechno řádně prohlédnout a očichat. Jako jedna z mála budov byla nemocnice navíc poměrně stabilní a zatím se nijak nepropadala. Jistě možná střecha byla taková, no opadaná, ale zatím se nepropadla dovnitř a nezpůsobila škody. Takže vlci, i přes opatření o kterých je Batdog varoval, do nemocnice chodit mohli. Lailah by ale nečekala, že se tu bude zdržovat ještě někdo. Tak byla poměrně překvapená, když zde zachytila pach jednoho z novějších členů. No.. novějších. Tento vlček už byl v Kultu nějakou dobu. Jen ona moc neměla náladu na to se se všemi socializovat.
Šla tedy po pachu tohoto vlčka. Třeba se s ním i nějak blíže seznámí.

Lai se taky došla podívat na ceremoniál. Hlavně kvůli vzpomínkám dalo se říct. I když ona nebyla moc typ vlka co měl rád nostalgii. Raději žila v momentu a nevzpomínala. Už jen proto, že vlastně celá její rodina byla mrtvá. Vzpomínala si když ona musela projít tímto krvavým rituálem. Bylo to jako včera. A Hati ji nechal žít. Jen doufala, že nechá i tato vlčata. Byla jen dvě, a bylo by smutné kdyby jedno přišlo o sourozence, či kdyby nepřežilo ani jedno. Tiam a Semie by jistě byli zklamaní. Posadila se kousek od bazénu a pozorovala tu show. Vlčata byla hozena a obě se snažila přežít. Věděla jaké to je, a tak jim i fandila ať to zvládnou.

Lai samozřejmě dění v Kultu neuniklo. A taky už nebyla žádným vlčátkem! Tahle slečna již byla dost stará na to svou smečku i bránit vlastní krví. Přišla trochu později, však slyšela toho tolik co potřebovala aby si na věc utvořila vlastní názor. Však nepotřebovala jej dát nijak najevo. Narozdíl od jiných vlků Kultu. Ale neměla jim to za zlé. Z hrdla se jí vydralo jen tiché zavrčení. Když pak Batdog vyhlásil ten slavný hon, neváhala a vyběhla tam kde se před malou chvilkou vydala Tessa. Vše to doplnila bojovným zavytím. Teď mohla být slyšet. Když mohla projevit svou oddanost Hatimu.

Zazubila se na něj se slovy: "Tak jo, můžeme se podívat, kde asi tak bude." Mohl být kdekoliv. Nejjednodušší by bylo zavýt a počkat, odkud se ozve odpověď. To by byla ta jednoduchá část, najít vůdce. Ale mohli ho třeba i jít jen hledat. Záleželo na tom, jak moc je připravený Mesiáše vidět.

"Asi to tak bude." Zasmála se a přišla až k němu a jemně do něj drcla, přátelsky. Byl to kamarád a ona ho měla ráda stejně jako Semii. Byli to momentálně dva její oblíbení vlci. Měla ráda i Lexu, ale toho obdivovala trošku jinak. Kdyby jenom i on ji viděl jako velkou. Haha, ale asi to viděl černý lvovlk jinak než malá Laika.
"Věštec, to zní skvěle." Přikývla a usmívala se na něj. Hodilo se to k němu.
"V poslední době o tom přemýšlím opravdu hodně. Sama úplně nevím. Asi bych měla jít ve stopách svého otce a stát se popravčím." Uvažovala. Jenomže ještě nikoho nezabila. Nikdy vlka. Takže to bylo takové, že nevěděla. Doufala, že ji Tiam poradí.

"Vyhnat je?" Hezký pokus, ale nejspíš nemožný. "Myslím, že už se to někdy zkoušelo. Ale tyhle potvory rostou, totiž žijí, asi jenom tady ve městě. Pochybuji, že by se přestěhovali." Ona sama se něčeho podobné neúčastnila, ale kdyby to bylo možné, asi by to už tak bylo. Vlastně si nebyla jistá, jestli nežijí i jinde, ale měla dojem, že ji otec něco takového říkal, když byla malá. "Pro velmi malá vlčata jsou nebezpeční, ale úskalí je, když se přemnoží. Už se to párkrát stalo. Mí bratři byli jejich hordou zabiti." Řekla a nespokojeně si pomlaskla. "Vzácní, možná jsou, možná jsou to jen zmutované krysy." Těžko říci.
"Hati pozná, kdo je hoden mít jeho přízeň."

Zavrtěla ocasem a spokojeně se na něj usmála: "Výborně!" Vybídla ho, aby tedy vykročili společně do noci. Město opuštěné lidmi bylo v noci plné života. Po ulicích se občas mihla krysa nebo myš. Ale Lailah hledala jiné zvíře. "Zoubek je taková hnusná přerostlá krysa, co má na zádech kytky. Je docela nebezpečný, ale je dobré jeho populaci hlídat. Když se přemnoží, žerou vlčata." Vysvětlila mu.

Jeho slova ji potěšila. Bylo správné rozhodnutí a Hati potřeboval další členy Kultu. "Ano, i třeba další rodinu. Pokud se mu budou tvé služby líbit, přivede ti do cesty někoho s kým se spřátelíš. Může to být rodina, jako celá smečka, nebo založíš novou s někým s kým si budeš rozumět." Prostě bud získá nové rodiče v obrazném slova smyslu, nebo třeba bratry a setry a nebo se sám stane otcem. Jen Hati ví, co každému připravil. A ona doufala, že ji už brzy odmění.
"A už víš, kdy se k nám přidáš? Pokud bys chtěl, mohla bych tě dovést k našemu Mesiáši."

Prozkoumávání bylo dobré. "Skvělé, tak jestli chceš, můžu tě tady trochu provést." Zazubila se na něj Laika. "Konec konců, je krásná noc tak proč ji nevyužít k pěkné procházce." Bylo zde dost domů a také menší uliček. Menších či větších. Některé byly slepé, ale jinde, kde se zdály být neprůchozí, přeci jenom, když to jeden dobře znal, mohl se pohodlně dostat na místa kam potřeboval přes různé průrvy nebo trhliny ve zdech domů. "Jestli chceš, můžeme si jít zalovit. Už jsi viděl Zoubky?" Zeptala se ho se zájmem.