Príspevky užívateľa

"Autem ne, ale zkoušela jsem hýbat s támhle tím kontejnerem, no moc se nepohnul, ale slyšela jsem, jak skřípe ten kov. Možná když ještě potrénuji, podaří se mi ho postavit na nohy." Zasmála se. Byl to takový ten klasický na kolečkách, ale tenhle byl převrácený a kdysi to býval jejich pelech.
příkývla, co k tomu dodat? Samozřejmě už nic, jen by se opakovaly. Prostě to musejí zkusit až nebude hrozit riziko, třeba někde nad vodou. Možná v bazénech nebo někde kde natekla voda a vytvořilo se tam přírodní koupaliště, ale zároveň tam je mnoho stínů.
Pohlédla na ni a jen se ji zajiskřilo v oku, "Zřejmě se vydám touže cestou. Nedovedu si moc představit být kněz i když chápu, že je to také důležité." Jenomže aby byla upřímná, musela by být větší "blázen" aby se dala na cestu kněze.

Aby zjistila, jak velké předměty dokáže zvednout, musela by to zkusit. Ale pravdou bylo, že když to dříve zkoušela, přestala obvykle tehdy, jakmile se cítila unavená. S postupem času se její schopnosti pomalu zlepšovaly. No a když přišla o značnou část své rodiny, trénovala vlastně ještě častěji. Co jiného také mohla dělat, že jo.
Hádám, že když budu ještě trénovat, dokážu zvednout hodně, ale teď to je buď několik menších kamenů, nebo něco trochu většího. Ale jaké je mé maximum, to nevím. Přiznala. Tedy nesáhla si až na dno, aby u toho prostě omdlela. Od doby, co byla sama, už za ní nestál otec, aby ji chránil. Musela se spoléhat sama na sebe.
Můžeš to někdy zkusit, když to nebude nebezpečné. Podotkla, ale to byla věc, která byla nejspíš jasná oběma.
"Hele, už víš, co bys chtěla vykonávat za profesi?" Ona sama si tak úplně jistá nebyla, ale trochu už jasněji měla.

Na otázku, kterou ji Sem položila se Laika zamyslela. Jak by to specifikovala, "no... dokážu pohybovat předměty." Už jako malá přišla tajně na to, že dokáže pohybovat i svým vlastním tělem, ale to bylo logicky namáhavější a chtělo to prostě mnohem více cviku a trénovaní, než se skutečně pokusí o takový, zdánlivě sebevražedný čin, jako je skok s budovy.
To Semie měla také zajímavou magii. Takže se dokázala ukrýt ve stínu ještě lépe, než ostatní vlci. Znělo to jako užitečná magie. "Určitě je to super magie. Co s tím všechno děláš?" Zajímala se Lailah.

Také se jí to líbilo. Výhled odtud byl super. No výhled z těch vysokých budov musel být ještě lepší. A teď, když už neplatily žádné otcovy zákazy, neboť velké L tady už nebyl, mohla si dělat, co jen chtěla. Samozřejmě v rámci Kultu. A průzkum těch budov byla jedna z věcí, které měla v plánu a pokud to bude v doprovodu někoho dalšího, tím lépe.
Otočila hlavu na Sem. "Protože budu umět ovládat svoji magii tak dobře, že mi bude sloužit natolik, že se prostě nezabiju." Mrkla na Semeii. Moc ji toho neprozradila, ale to se nevysvětlovalo tak dobře. "Co vlastně ty umíš se svou magií?" Nějakou jistě měla.
Pak se podívala tam, kam ukázala, že je knihovna. "Aha, skvělé, někdy se na to místo musím podívat."

Tiše se uchetla. Ano, byl to fascinující pohled, to musel uznat každý, kdo se sem odvážil vylézt. Laika si však nemyslela, že tady chodil každý Kulťan. Spíš asi ne. Tohle místo bylo takové nenápadné a koho by napadlo lézt na kontejner? Inu, toho, kdo se v něčem takovém narodil to napadlo. Správně, uhodli jste. Ještě teď se musela Lailah vždycky pousmát, když si vzpomenula na to, jak se narodili. Tehdy byli čtyři. Čtyři vylčata, čtyři sourozenci. Ale nyní už zbyli jenom dva. Ona a její bratr Azrael. Jenže ani toho už pěkně dlouho neviděla.
"Úžasné, co? Jednou odtud skočím a nezabiju se!" Pronesla jako věc, která byla hotová a zřejmá. Ale jak by mohla, když Lailah neměla křídla? "A brzy spolu prozkoumáme ty vysoké budovy, co říkáš?" Už měla odvahy habaděj.

Přikývla a pak zavrtěla ocasem, když si Sem vybrala, co by ráda dělala. "Tak fajn, vím o pár místech, odkud je dobrý výhled." Prothla se a pak kývla na vlčici, aby ji následovala. Nebylo to ani daleko. Jenom kousek za rohem. Byla tam taková zapadlá ulička, ale co bylo důležitější, byl tam velký kontejner, ten byl z půlky zavřený a dalo se na něj vyskočit a z něj pak vylézt na požární schodiště. A tak vedla Semii tam.
Když byla v uličce, ohlédla se, zda za ní větší vlčice jde a pak vyskočila na kontejner, z něj na schodiště. Nebylo sice tak pohodlné na packy, ale dalo se po něm chodit, ani by tlapka někde zapadla, naštěstí. Ty čtverečky byly dost malé a Lailah taky nebyla už úplný škrček. "Tudy nahoru."
Když se dostala na střechu, mohly se porozhlédnou po části města. Na některých místech byly budovy ještě vyšší, ale ty tak úplně neměla prozkoumané.

Knihovna zněla jako fajn zábavné místo. Nebo naopak jako místo plné nudy, ale ne pro Laiku, ta by byla schopná si najít zábavu snad všude. Možná jen kdyby byla zavřená v kontejneru, který by byl prázdný, tak by se cítila jako že si nudou uhryže tlapy. "Tak to mi budeš muset ukázat." Ne, že by nebyla na mnoha místech, ale fakt byl, že všude asi také nebyla.
Zavrtěla ocasem a pak pohlédla na Sem. "Chceš jít do té knihovny, nebo bys chtěla ukázat místo, odkud se dá vidět město?

Pravdou bylo, že knihy si dříve moc neprohlížela. Tedy ne jejich strukturu, jejich vazbu nebo dokonce obrázky. Znělo to jako něco, co by měla napravit a na nějaké knihy se podívat z jiného úhlu pohledu. "Vážně? A víš o nějakém takovém místu, kde bychom mohly najít některé z těch zajímavých knih?" Ráda, opravdu ráda by se na nějaké podívala.
"Jo, to bys určitě měla. Ale nejdříve, pojďme zažít nějaké dobrodružství!" Nechtělo se ji tady jen tak postávat. Chtěla nějakou akci. Jakoukoliv. I se zoubkem by se klidně servala, kdyby jim vstoupil do cesty.

Přikývla, když ji dospělá vlčice objasnila, že tomu tak skutečně je, jak její jméno vypovídalo. Laice se rozzářily očka. "To je bezva." Jo, bylo to bezva. Bylo by fakt divné, kdyby se někdo jmenoval chrabrý bojovník a byl to ustrašený budižkničemu. "Knihy? Ty věci, co se dají jen dobře ohryzat? Takové hranaté..." Lailah lidské písmo neuměla číst, takže neviděla smysl si knihy brát. Ale pamatovala si, jak si hráli v knihovně s bratry. To byly hezké vzpomínky.
"Je dobré mít úkryt, kam si takové věci můžeš donést. Kdybych je měla tahat neustále s sebou, nejspíš by byly na obtíž, ale takhle se na ně můžeš dívat nebo si s nimi hrát, jak se ti zlíbí." To byla výhoda mít někde skrýš.

"Tajemnost z hor? Zní to zajímavě." Zamyslela se. "Pocházíš z hor? Nebo tví předci?" Pokud měla tohle ve jméně, Lailah by si to takhle dokázala vysvětlit. Proč jinak by někdo nosil význam takový, kdyby jeho původ nezačínal tam, odkud pochází ono pojmenování? "To je škoda, zní to fakt cool a to se mi líbí. Mé jméno je prosté." Znamenalo jednoduše Noc. Dcera noci. Zavrtěla ocasem a posadila se tam, kde doposud stála.
"To ano. Spousty a některé se dají i celkem využít." Spousta byla harampádím, ale pro vlky to byly zajímavé hračky. Na ledasčem mohli posilovat své zuby. Něco zkrátka bylo zajímavé jen tím, že to bylo. Mohlo to vonět, nebo jen mít neobvyklý tvar. Jednou z Laiky oblíbených věcí, které našla, byl obyčejný smeták. Ale jí se líbil a tak si ho přinesla domů. Voněl po koních a byla to do nedávna skvělá hračka na kousání.

"Nevrátí, to je pravda. Co je jednou pryč, to je navždy ztraceno." Tohle už znala. Nejdříve zmizela matka, ale ta se o ně stejně nijak moc nestarala. Teď zmizela velká část její rodiny, ale tak to v životě chodí. Co ona mohla pro to udělat? Byla s Michelle. Ony na zoubky nenarazily, když celý Kult pátral po hnízdech těchto nebezpečných hlodavcoidů. "Nebyli dost opatrní. Možná se se chtěli vytáhnout, možná chtěli tu věc vyřídit jednou pro vždy hned a neodhadli situaci." Nadechla se a pak se i ona podívala na měsíc. Zářil stejně jako dny před tím, prostě jako by se vůbec nic pod ním nezměnilo. Jako by jeho tři členové Kultu nezemřeli. "Udělali chybu a ta je stála život." To se stává. Ale že takovou chybu udělá Sam, to nečekala. Možná byl zahnán do kouta. Kdo ví?
"Těší mě." Měla dlouhé jméno. Ona sama byla jen Lailah. Dcera noci. "Znamená něco, tvé jméno?" nakonec se zeptala, neboť ji to zajímalo.
"Přes den většinou spím, jako většina kulťanů." Odpověděla po pravdě. A když se jí nedařilo usnout, když venku vládl den se svým slunečním kotoučem, obvykle... "Někdy zkoumám staré budovy. Třeba sklepy. Je zajímavé kolik zvláštních věcí se tam dá najít." Mimo jiné.

Jí děsivá nepřišla. Laika byla zvyklá na mnohé a tak ji nepřekvapilo ani to, jak děsivě mohla vlčice na střeše autobusu vypadat. "Díky." Nevěděla, jestli byl Lucien vážně skvělý. Neuměla posoudit to jaký byl z pohledu jiných vlků. Ona ho měla jako otce, jako někoho, kdo vedl její kroky a kdo ji učil, jak přežít ve městě. Ale jak ho vnímali ostatní? Jaký skutečně byl on sám, když se nemusel stavět do role otce? Nevěděla. Nicméně, chybět ji chyběl. Znala ho déle než matku.
"Mám ještě bratra." Odpověděla vlčici. "Měla jsem ještě dva další bratry, ale při útoku zoubků zemřeli." Nechtěla se o tom bavit. Chyběli ji stejně jako otec, ale teď už byli pryč a nevrátí se ona byla tady a musela být silná.
"Jsem Lailah." představila se nakonec vlčici. "Můj bratr je Azrael."

Jestli ještě můžu, tak bych chtěla tedy tu druhou magii.

Jednalo by se toxin který by měl 3 fáze podle toho kolik by ho Lailah vpravila do své oběti. Přenášel by se kousnutím.
1. stupeň - sérum pravdy - oběť by se stála otevřená a nedokázala by klamat a lhát.
2. stupeň - opilost - oběť by v této fázi se chovala podobně, jako opilý člověk. Nekoordinovaně by se pohybovala, nesouvisle mluvila, mohla trpět nadmírou veselí.
3. stupeň - spánek - oběť by jednoduše usnula minimálně na 2 hodiny, maximálně na 24 hodin.

zapísané

Vlčice byla zajímavá, minimálně vzhledem, co si Lailah mohla všimnout. Celkem se ji líbila. Jakože ne, že by myslela na nějaké nemravné témata, na to ještě neměla ten správný věk, ale vzhled měla tato vlčice zajímavý a to se nedalo popřít.
Chápavě přikývla, když ji neznámá prozradila, že je skutečně nový člen Kultu. "To je dobře. Kult potřebuje nové členy." No a v těchto časech dokonce až zoufale, ale to nemusela zmiňovat a ani to zmiňovat nechtěla.
Všimla si? To bylo zajímavé. A zřejmě, soudě podle toho, co říkala, se s Lucienem znala. "Je to... totiž... byl to můj otec."

Rozhodně tuto neznámou ještě neviděla. Možná patřila k novým přírůstkům Kultu. Snažila se být nenápadná a tichá, protože proč nevyužít každou vhodnou příležitost k tréninku, že? Tak ji to přece velký EL učil. A i ona sama to měla v sobě uvnitř zakořeněné, takže jako každé mladé hravé vlče se vydávala vpřed a pomocí hry se učila novým zkušenostem.
Ale zdálo se, že nyní byla už odhalena a tak zvedla hlavu a zamávala ocasem. "Ahoj. Pozdravila neznámou, která byla uvelebená na střeše autobusu. "Tebe jsem tady ještě neviděla, kdopak jsi?" Zeptala se Laika. No, možná, že dříve by řekla, že je dcerou velkého ELa, ale nyní, když už Lucien nebyl, nebyl tady taky nikdo, kdo by ji mohl chránit. Už se nemohla spoléhat na to, že se ji za zády objeví taťka a chladným pohledem sjede případného nepřítele. Už nebyla tatínkova holčička. Takže už jen proto vyčkávala s tím, než se sama představí.