Príspevky užívateľa

Přikývla a pak zavrtěla ocasem, když si Sem vybrala, co by ráda dělala. "Tak fajn, vím o pár místech, odkud je dobrý výhled." Prothla se a pak kývla na vlčici, aby ji následovala. Nebylo to ani daleko. Jenom kousek za rohem. Byla tam taková zapadlá ulička, ale co bylo důležitější, byl tam velký kontejner, ten byl z půlky zavřený a dalo se na něj vyskočit a z něj pak vylézt na požární schodiště. A tak vedla Semii tam.
Když byla v uličce, ohlédla se, zda za ní větší vlčice jde a pak vyskočila na kontejner, z něj na schodiště. Nebylo sice tak pohodlné na packy, ale dalo se po něm chodit, ani by tlapka někde zapadla, naštěstí. Ty čtverečky byly dost malé a Lailah taky nebyla už úplný škrček. "Tudy nahoru."
Když se dostala na střechu, mohly se porozhlédnou po části města. Na některých místech byly budovy ještě vyšší, ale ty tak úplně neměla prozkoumané.

Knihovna zněla jako fajn zábavné místo. Nebo naopak jako místo plné nudy, ale ne pro Laiku, ta by byla schopná si najít zábavu snad všude. Možná jen kdyby byla zavřená v kontejneru, který by byl prázdný, tak by se cítila jako že si nudou uhryže tlapy. "Tak to mi budeš muset ukázat." Ne, že by nebyla na mnoha místech, ale fakt byl, že všude asi také nebyla.
Zavrtěla ocasem a pak pohlédla na Sem. "Chceš jít do té knihovny, nebo bys chtěla ukázat místo, odkud se dá vidět město?

Pravdou bylo, že knihy si dříve moc neprohlížela. Tedy ne jejich strukturu, jejich vazbu nebo dokonce obrázky. Znělo to jako něco, co by měla napravit a na nějaké knihy se podívat z jiného úhlu pohledu. "Vážně? A víš o nějakém takovém místu, kde bychom mohly najít některé z těch zajímavých knih?" Ráda, opravdu ráda by se na nějaké podívala.
"Jo, to bys určitě měla. Ale nejdříve, pojďme zažít nějaké dobrodružství!" Nechtělo se ji tady jen tak postávat. Chtěla nějakou akci. Jakoukoliv. I se zoubkem by se klidně servala, kdyby jim vstoupil do cesty.

Přikývla, když ji dospělá vlčice objasnila, že tomu tak skutečně je, jak její jméno vypovídalo. Laice se rozzářily očka. "To je bezva." Jo, bylo to bezva. Bylo by fakt divné, kdyby se někdo jmenoval chrabrý bojovník a byl to ustrašený budižkničemu. "Knihy? Ty věci, co se dají jen dobře ohryzat? Takové hranaté..." Lailah lidské písmo neuměla číst, takže neviděla smysl si knihy brát. Ale pamatovala si, jak si hráli v knihovně s bratry. To byly hezké vzpomínky.
"Je dobré mít úkryt, kam si takové věci můžeš donést. Kdybych je měla tahat neustále s sebou, nejspíš by byly na obtíž, ale takhle se na ně můžeš dívat nebo si s nimi hrát, jak se ti zlíbí." To byla výhoda mít někde skrýš.

"Tajemnost z hor? Zní to zajímavě." Zamyslela se. "Pocházíš z hor? Nebo tví předci?" Pokud měla tohle ve jméně, Lailah by si to takhle dokázala vysvětlit. Proč jinak by někdo nosil význam takový, kdyby jeho původ nezačínal tam, odkud pochází ono pojmenování? "To je škoda, zní to fakt cool a to se mi líbí. Mé jméno je prosté." Znamenalo jednoduše Noc. Dcera noci. Zavrtěla ocasem a posadila se tam, kde doposud stála.
"To ano. Spousty a některé se dají i celkem využít." Spousta byla harampádím, ale pro vlky to byly zajímavé hračky. Na ledasčem mohli posilovat své zuby. Něco zkrátka bylo zajímavé jen tím, že to bylo. Mohlo to vonět, nebo jen mít neobvyklý tvar. Jednou z Laiky oblíbených věcí, které našla, byl obyčejný smeták. Ale jí se líbil a tak si ho přinesla domů. Voněl po koních a byla to do nedávna skvělá hračka na kousání.

"Nevrátí, to je pravda. Co je jednou pryč, to je navždy ztraceno." Tohle už znala. Nejdříve zmizela matka, ale ta se o ně stejně nijak moc nestarala. Teď zmizela velká část její rodiny, ale tak to v životě chodí. Co ona mohla pro to udělat? Byla s Michelle. Ony na zoubky nenarazily, když celý Kult pátral po hnízdech těchto nebezpečných hlodavcoidů. "Nebyli dost opatrní. Možná se se chtěli vytáhnout, možná chtěli tu věc vyřídit jednou pro vždy hned a neodhadli situaci." Nadechla se a pak se i ona podívala na měsíc. Zářil stejně jako dny před tím, prostě jako by se vůbec nic pod ním nezměnilo. Jako by jeho tři členové Kultu nezemřeli. "Udělali chybu a ta je stála život." To se stává. Ale že takovou chybu udělá Sam, to nečekala. Možná byl zahnán do kouta. Kdo ví?
"Těší mě." Měla dlouhé jméno. Ona sama byla jen Lailah. Dcera noci. "Znamená něco, tvé jméno?" nakonec se zeptala, neboť ji to zajímalo.
"Přes den většinou spím, jako většina kulťanů." Odpověděla po pravdě. A když se jí nedařilo usnout, když venku vládl den se svým slunečním kotoučem, obvykle... "Někdy zkoumám staré budovy. Třeba sklepy. Je zajímavé kolik zvláštních věcí se tam dá najít." Mimo jiné.

Jí děsivá nepřišla. Laika byla zvyklá na mnohé a tak ji nepřekvapilo ani to, jak děsivě mohla vlčice na střeše autobusu vypadat. "Díky." Nevěděla, jestli byl Lucien vážně skvělý. Neuměla posoudit to jaký byl z pohledu jiných vlků. Ona ho měla jako otce, jako někoho, kdo vedl její kroky a kdo ji učil, jak přežít ve městě. Ale jak ho vnímali ostatní? Jaký skutečně byl on sám, když se nemusel stavět do role otce? Nevěděla. Nicméně, chybět ji chyběl. Znala ho déle než matku.
"Mám ještě bratra." Odpověděla vlčici. "Měla jsem ještě dva další bratry, ale při útoku zoubků zemřeli." Nechtěla se o tom bavit. Chyběli ji stejně jako otec, ale teď už byli pryč a nevrátí se ona byla tady a musela být silná.
"Jsem Lailah." představila se nakonec vlčici. "Můj bratr je Azrael."

Jestli ještě můžu, tak bych chtěla tedy tu druhou magii.

Jednalo by se toxin který by měl 3 fáze podle toho kolik by ho Lailah vpravila do své oběti. Přenášel by se kousnutím.
1. stupeň - sérum pravdy - oběť by se stála otevřená a nedokázala by klamat a lhát.
2. stupeň - opilost - oběť by v této fázi se chovala podobně, jako opilý člověk. Nekoordinovaně by se pohybovala, nesouvisle mluvila, mohla trpět nadmírou veselí.
3. stupeň - spánek - oběť by jednoduše usnula minimálně na 2 hodiny, maximálně na 24 hodin.

zapísané

Vlčice byla zajímavá, minimálně vzhledem, co si Lailah mohla všimnout. Celkem se ji líbila. Jakože ne, že by myslela na nějaké nemravné témata, na to ještě neměla ten správný věk, ale vzhled měla tato vlčice zajímavý a to se nedalo popřít.
Chápavě přikývla, když ji neznámá prozradila, že je skutečně nový člen Kultu. "To je dobře. Kult potřebuje nové členy." No a v těchto časech dokonce až zoufale, ale to nemusela zmiňovat a ani to zmiňovat nechtěla.
Všimla si? To bylo zajímavé. A zřejmě, soudě podle toho, co říkala, se s Lucienem znala. "Je to... totiž... byl to můj otec."

Rozhodně tuto neznámou ještě neviděla. Možná patřila k novým přírůstkům Kultu. Snažila se být nenápadná a tichá, protože proč nevyužít každou vhodnou příležitost k tréninku, že? Tak ji to přece velký EL učil. A i ona sama to měla v sobě uvnitř zakořeněné, takže jako každé mladé hravé vlče se vydávala vpřed a pomocí hry se učila novým zkušenostem.
Ale zdálo se, že nyní byla už odhalena a tak zvedla hlavu a zamávala ocasem. "Ahoj. Pozdravila neznámou, která byla uvelebená na střeše autobusu. "Tebe jsem tady ještě neviděla, kdopak jsi?" Zeptala se Laika. No, možná, že dříve by řekla, že je dcerou velkého ELa, ale nyní, když už Lucien nebyl, nebyl tady taky nikdo, kdo by ji mohl chránit. Už se nemohla spoléhat na to, že se ji za zády objeví taťka a chladným pohledem sjede případného nepřítele. Už nebyla tatínkova holčička. Takže už jen proto vyčkávala s tím, než se sama představí.

Po nějaké době se opět objevila v centru města. Nebylo divu, byl tady její domov i když v tuto chvíli chudší o tři členy její rodiny. Po velkém smečkovém lovu zoubků, byla její rodina náhle menší. Dva z jejích bratru totiž padli jako oběť oněm potvorám. Laika společně s Michelle neměli štěstí a na hnízdo zoubků nenarazily. Prohledávaly starou továrnu, ale tam zoubky nenašly. O otci věděla snad jen to, že ho někde zasypala jedna z místních budov, která spadla právě ten okamžik, kdy tama procházel.
Laika už neplakala. Bylo jí to líto, ale takový život už byl a ona nyní musela spoléhat jen na sebe. Jistě, měla ještě jednoho bratra, který byl nyní její jedinou rodinou a taky ho měla ráda, jen po téhle zkušenosti si nemohla být jistá tím, že z jejího života také nezmizí. Ne, že by nevěřila jemu. Věřila, ale mohl jí ho někdo vzít, tak jako Sama a Gaba a dokonce, ač tomu odmítala pořád uvěřit, i otce. Toho neohroženého, obávaného popravčího v kultu, velkého EL.
Procházela se centrem a s očima přimhouřenýma, zahloubána do svých myšlenek, všimla si někoho na střeše autobusu. Adrik to ale nebyl. Ani Derik. Byl to někdo, koho ještě neznala. Dokonce ani Aysel to nebyla. Střihla oušky k oné neznámé a pomalými plíživými kroky se vydala k autobusu.

Už pár dní neviděla otce, tedy velkého EL a ani brášku Gabea. Byli snad ti dva někde na společné výpravě? Ale nikdy nebyli z domova na tak dlouhou dobu, alespoň ne, co si pamatovala. Bylo jí to divné. Dokonce si ani nebyla jistá, jestli se ztratili ve stejný čas nebo některý z nich zmizel dříve či později. Nicméně jí to dělalo vrásku na čele, jak úpěnlivě přemýšlela nad tím, kde jenom mohou být a proč se nevrátili, tak jako pokaždé. Totiž, měla je ráda, to ne, že ne. Bratři byli sice dost často otravní, ale i tak je milovala a nikdy by se k nim neotočila zády. Povzdechla si, protože ani jejich chůvu nemohla najít, aby se jí zeptala, kam se ti dva poděli.
A kde je Az a Sam? Ty taky dlouho neviděla, ale ne zase tak dlouho jako otce s Gabem. Chtěla někoho najít a bylo jedno koho, ale aby ji objasnil, co se děje. Měla totiž nepříjemný pocit, že se v kultu opravdu něco děje.

Poslouchala, k čemu že to ty bubáky vlastně shání, ale jak se záhy dozvěděla, nebylo to k ničemu konkrétnímu. Pokrčila obočí, pak pohodila rameny a hlavou a zazubila se na Derika. "No, vlastně jo, je to úplně fuk, když o tý bubáky stojíš, tak je prostě chceš najít, to je jasný." Uchechtla se. Jo to ona znala, když si něco umanula, chtěla to prostě uskutečnit. "Nebezpečný? To je docela možný, ale mě jen tak něco nevyděsí, víš?" Mrkla na něj. "Vlastně bys měl být rád, že jsem s tebou. Alespoň ti někdo bude krejt záda a to se vždycky hodí." Kdepák, aby ji tak odradil? To tak!

Jak už to tak vypadalo, ulevilo se mu, když to nemusel vysvětlovat. Laika se jen uchetla. Možná to je součást jeho magie a on to třeba neumí popsat. No, ať už tak či tak, vrtat se v tom nebude. Ale zaujalo ji, co, že to tady vlastně Derik hledal. "Bubáky? K čemu chceš najít bubáka?" To by ji fakticky zajímalo. Chtěl s tím snad dělat nějaký experimenty? "Můžu hledat bubáky s tebou, když mi řekneš, jak si je představuješ."

"Nemáš zač." Mrkla na něj Laika, ale to, jak to udělal by ji opravdu zajímalo. Jenže Derik o tom asi nechtěl mluvit. Když se vykrucoval, že by to bylo dlouhé na vysvětlení. "Mě by dlouhý povídání nevadilo. Pokud by tě ale ovšem nebolela tlama, haha." Zasmála se Lailah a zkoumavě si ho prohlížela. "Ale víš co? Jestli o tom nechceš mluvit, tak nevadí, se bez toho obejdu taky." Jen by mohla vypadat taky cool, že jo. No to by bráchové čubrněli, kdyby jim předvedla takový matrix. V duchu si to představila a jen se usmívala nad tou představou.
"A co máš teď v plánu?" Zeptala se ho Lailah. Co ho přivedlo zrovna sem? To by taky ráda věděla.