Príspevky užívateľa

I přes to, že jejich nové území stále neměl plně prozkoumané, okamžitě skočil po možnosti se zase vydat na chvíli ven. I když perfektně chápal vsechna opatření, po tak dlouhé době co si mohl jít v podstatě kam ho nohy ci křidla zanesly, držet se na jednom místě bylo tak zvláštní. Musel si na to opět zvyknout, že má místo kam se vracet.
Navíc jak by mohl odmítnout procházku se svou sestřičkou a ještě k tomu s Asterim? I on pochopitelně občas myšlenkami zabloudil k Apollionovy, obzvláště když byl sám. Nevypadal, že by byl schopný něčeho takového ale... Lancelot se s ním přeci jen potkal když byl ještě malý. Za tu dobu se mohlo tolik věci změnit...
Ani jemu teplo nedělalo kdoví jakou radost, a tak navrh pauzy zněl ještě o to lákavěji. ,,To zní jako dobrý napad." Souhlasně pokýval hlavou a taktéž se vydal ke břehu. On se narozdíl od sestřičky ale nezastavil na kraji a robnou si namočil tlapy do chladné vody. Než by ale pokračoval dál, taktéž se ohlédl po zbytku jeho výpravy.

Také si uvědomil, že se trochu točí v kruhu, ale bral to hlavně jako svojí vinu. Bylo možné ze jeho komunikační schopnosti takhke zrezly? Bylo to přeci jen už více jak tři roky... I jen z toho uvědomění mu bylo nanic.
Souhlasně na její slova pokýval hlavou. ,,Příroda ani předměty pohužel nemluví, ale někdy nám dovedou i bez hlasu kus svého příběhu prozradit. Můj mistr mě takhle nejednou při hledání materiálů zavedl do jeskyní, a když se pozorně diváš, ty doslova křičí příběhy." Pousmál se. Vždy, když se vzpomínkami vrátil do doby jeho studia, na tváři se mu oběvil nostalgický úsměv. Ano, ty vzpominky byli pokryté vrstvičkou smutku ze stráty všeho, ale tím si Lan tyto šťastné vzpomínky nechtěl kazit. ,,Viděla jsi někdy krasovou jeskyni? Nebo byla v tunelu, který do skály vykopali vlci pred tebou. Když vidíš ty cestičky, tu tvrdou skálu kterou zdolali, je to síla."

Na chvíli se zamyslel nad odpovědí, než mu došlo že mu vlčice začala zase vykat. Toto uvědomění ho na moment zarazilo, možná byl predtím moc zbrklí? Když nad tím tak přemýšlel, vybavil si že by to možnà měla být ona, kdo by měl vyrknout nabýdku. Lehce z tohoto uvědomění znervózněl, pokazil to už takhle ze začátku..?
,,No... Myslíte zde? Na území smečky jsem teprve chviličku, tak tady nikde." Začal, jelikož nechtěl ještě víc protahovat to ticho po její otázce a rychle zapatral v hlavě po dalších odpovědích. ,,Jinak... Navštívil jsem moře. To bylo kouzelné. Ale i jeden stary hvozd, jehož jméno bohužel neznám. Stáří těch stromů, když si to jeden uvědomí, je dechberoucí. Vlastně... Je tolik věcí, které kdyby uměly vyprávět..." Drápy vytvořil drobné rýhy v půdě.

Doufal že alespoň trochu jeho dovdnosti zdejší vlky zaujmou. Přeci jen se kovařině učil velmou část svého života. ,,Dokáži přetvořit kov v různé předměty. Tam, odkud pocházím, jsme se zaměřovali především na zbraně, ale jsem si dovela jistý ve svých schopnostech, na to, abych s dostatečným výzkumem zvládl i jinačí předměty." Vysvětlil. V jeho hlese zazněla špetka zapálenosti, když mluvil o své vášni. Doufal, že mu zde bude povoleno ve své práci pokračovat, kovařina mu už celkem chyběla. Oči stočil na chvíli ke své sestře, která by u sebe měla mít právě jednu takovou zbraň, ale to nechal na ní, zda jí předvede.
Drobně pokyval na slova lexe, než otočil pozornost zpět na vlka, který právě hovořil. ,,Neprošel jsem žádným bojovým vycvikem, ale síly mám dost abych se ubránil. Ale mohu se to doučit, chci chránit ty, na kterých mi záleží." Vysvětlil.
,,Bylo nám řečeno, že členi této smečky jsou si dost blízcí. Trochu, jako rodina." Vyslovil nejprve, zatím co se snažil ze vzpomínek tahat, co vše jim o jejich smečce Evarla povídal. Jeho pohled na to, co je důležité byl však samozřejmě zabaevený tím, co bylo důležité pro něj. ,,Také že sami zbraně občas používáte..." Coz by mu snáze umožnilo ve sve profesi fungovat. Navic, alespon v jeho očich, to byla jistá známka toho, že se nejednalo o uplné barbary, jacími byli treba i ji, co je napadly...
Přitiskl uši k hlavě když se lex zacal vyptávat na jejich minulost. Chapal proč, davalo to smysl. Bylo by spíše divné kdyby se nezeptal, ale to neznamenalo že to nebylo nepříjemné téma. ,,Účastnili jsme se boje o naši zem, o vše co jsme tehdy měli. Ale prohravali jsme, a jeden po druhém, naši blízcí, rodina, padli. Jeden ze staršich pochopil, že nemáme šanci, a tak zavelil k ustupu. Nebylo to mé rozhodnutí, ale nemohu říct že s ním nesouhlasím. Ač by jsem rád bojoval za své padlé bratry a sestry, bylo potřeba se sousředit na ty, co přežili. Bezhlavě si stát za tím zůstat na bojišti, a z našeho rodu by nezbyl vůbec nikdo. Ač je to těžké, někdy je ustup tou jedinou možností. Ne pro sebe, ale pro vsechny kteří ještě díchají." Mluvilo se mu o tom dni těžko, ale snažil se tu situaci popsat co nejlépe jen dovedl. Nikoho neopustil.

Vyslechl si i její zážitky. Trochu doufal, že zážitek s pirkem trochu více rozvine, ale ať zkutečně zapoměla, nebo jej jen nechtěla sdilet s neznámím, pochopil že se o zažitku prostě nic víc nedoví. Přece by se to z ní nesnažil vytahnout, alespoň to věděl že by slušné opravdu nebylo.
Úsměv mu z tváře trochu povadl, když se řeč zatoulala k lehce pochmurnějšímu tématu. ,,Bohužel takovym věcem se vehnout nedá nikde." Odpověděl s povzdechem. Sice přímo netušil, na co vlčice myslí, zda na věci relativně nové či na její davnou minulost, ale v obou případech s ní dokázal soucítit. ,,Ale myslím, že dokud mám kolem sebe ty, na kterých mi záleží, nějak se zvladnout dá všechno." Pokusil se alespoň trochu pozvednout tu pesimistickou pachuť v jeho ustech z předchozí věty. Otočil pri tom pohled k Arie. Bylo by troufalé doufat, že jednou mezi tehle blízke bude patřit i tato vlčice? Lan si pevně uvědomoval, že jeho predstavy casto nebyly realné, skoro jí neznal a už teď vycítil, že úplně kompatibilní nebyli, narozdíl například od Asteriho se kterým si hned na plese naprosto perfektně sedly. Ale to přece nebylo úplně potřeba, navic mohl se prostě trefit do spatného dney či dokonce něco spatně provedl on. Prostě... Nebylo preci zakazané doufat, i když to byli predstavy dosti růžové.

,,Jsem hned za tebou!" Odpověděl s podobným nadšením, připravený vyrazit mu v patách. Když do něj Asteri drcl ramenem, musel si pripomenout, ze teď už sebou pořád netahá své vrchovatě plné brašny, které by ho držely na uzdě. Nejednou se stalo, že to s podobným projevem naklonosti trochu prehnal a s tim, jak byl Asteri v porovnani s ním stále drobný, by to pro mladšího vlčka nedopadlo asi zrovna nejlépe. Místo toho se ho tedy rozhodl k sobě ještě jednou přitahnout k sobě křidlem, které do té doby vyselo nad Asteriho hlavou. Jedno rychlé, možna trochu mačkavé, objetí, než ho propustil do "služby" průvodce.
Jak ho tak následoval, v hlavě mu vyrašila jedna myšlenka, která mu už delší dobu vězela v mysly. ,,Asty? Asi nevíš o nějakém volném místě bez vegetace že? Jako třeba nějakou nepoužívanou jeskyni nebo tak něco." Zeptal se, ač znal nejspíše odpověď.

>>>Nora alf

,,Dobře budu to mít na paměti." Pokýval s drobným úsměvem hlavou. To nory by ho skutečně nenapadlo strkat čumák, ale hodilo se vědět kam přístup povolený je, a kam ne.
Jeho nadšení ho neuvěřitelně potěší. Vždy tak rád viděl, když udělal někomu radost. ,,Samozřejmě, proč bych to jinak řikal?"" Sklonil se k němu a přátelsky ho drcl čenichem do ramene. Jako by ho chtěl ujistit i dotekem.
,,Tak mě veď, můj drahocený průvodce." Prohlásil a s šibalským usměvem natáhl jednu z ze svých předních tlap dopředu a lehce sklonil hlavu. Bylo to asi trochu prehnané, ale takovy on prostě byl. Když se dobře bavil, dělal takové šílenosti.

Dál posliuchal popis uzemí. Všechny tyhle informace jsou velmi důležité, měl by si je zapamatovat pro Báth, nebo ji za Asterin taktéž poslat. ,,To by se asi potom hodilo, i když doufám ze tu znalost hned tak potřebovat nebudu." Souhlasně pokyval hlavou. Neplanoval být hned nemocný nebo tak něco, ale to zrovna neovlivní.
,,A to misto je přístupné? Kdyz tam mate neru vy..." Zeptal se. Vzhledem k tomu, kdo byli Asteriho rodiče, si to tam prestavoval jako soukromý domov vůdců. Tam by ho asi nenapadlo lést.
Zavrtěl hlavou. ,,Myslím že to chapu, vysvětluješ to moc dobře. To uceni ti jistě půjde samo." Poznamenal s usměvem. Pak se zamyslel. ,,Netuším. Ze tvého vyprávění zní všechno moc hezky. Co by jsi navrhl ty?"

,,Tak hlavně ten čumák nestrkej do vceliho hnizda." Šibalsky po něm mrkl. ,,O tom se uč jen z dálky."
,,To máš vlastně pravdu." Drobně se zasmál. Než se ale obratil k ostatnim o pomoc, musel si to nejdřiv vyzkoušel trochu sám. Naslouchal Asteriho vypravění a v hlavě si tvořil pomyslnou mapu mist, která už nacštívil a která by mohla odpovídat mistům, o kterých mluvil. ,,Dlouhé jezero už jsem viděl, je moc krásné. Neni tak veljé jako moře, ale na jezero je porád pěkně velké." Konstatoval.
Nad jeho povzbudivými slovy se opět usmál a sám zavrtěl ohonem. ,,Děkuju, věřím ze si tu zvyknu, zatim to tu je moc fajn. Mám kolem sebe raději více vlků. Kdyz jsem byl tam venku často sám, bylo to takové divné." Přiznal.

Když ho Aria ujistila, že ji nevadí jeho upovidanost, usmal se a drobně zavrtěl ocasem. Byl rád že jí nepřisel otravný, neběděl by jak jinak se s někým trochu lépe seznámit. A že pravě to chtěl, poznat zde všechny a nejlépe se se všemi i spřátelit. To už asi byl trosičku hloupější ukol, ale tak co? Snít mohl.
,,No, pár zajimavých věci se mi tu přihodilo." Pousmal se nad tim, jak v hlavě lovil jednotlivé zážitky. ,,Ty nejzvlastnější ale až zde. Třeba jsem s kamaradem usnul pod zvlaštní houbou a ocitli jsme se ve společném snu. Nebo nám s kamaradkou jedna bílá kytka na chvíli prohodila pohlaví. To bylo... Fakt hodně divný." Drobně se nad tou vzpomínkou zasmál. Trhdy to tak vtipné nebylo, ale teď, když to měl za sebou, se nemohl jinak než té absurdytě zasmát. ,,Tohle je prostě tak pozoruhodné misto... A co ty? Ty jsi při svych toulkach nebo životě tady na nic šileného nenarazila?" Otočil se s otazkou po Arie.

,,To zní skvěle. Jsem rád že jsi si našel to, co ti sedí. Určitě z tebe bude skvělý učitel." Prohlásil s usměvem. Rád viděl že Asteri vyřešil své dilema. ,,Alespoň vím, za kým budu moct chodit s otázkami." Lehce do něj drbl ramenem.
,,Šel jsem se jen tak projít. Naučit se, kde co je a tak. Chtěl bych to tu poradně znát, když už tu teď budu s vami žít." Vysvětlil jeho důvod procházky. ,,Kde je Bath, to zrovna teď moc netuším. Každý si na to, že opět žijeme mezi dalšími vlky zvykáme řekl bych po svém." Pokrcil lehce rameny. I kdyz jemu procházka v dešti nevadila, kdyby se k němu jeho sestřička chtěla přidat, asi by si to rychle rozmyslel. ,,Je to... Zvlaštní. Byt zase spučástí měčeho většího." Přiznal po chvilce.

Pousmal se nad jeho odpovědi. ,,To máš jistě pravdu." Souhlasně pokyval hlavou. ,,Jen si dej pozor aby nenastydl." Promluvil v něm starší bratr věčně se strachujíci o bezpečí a zdravi svych blízkých. ,,Ou, a pro jaké povolání ses nakonec tedy rozhodl?" Zeptal se se zájmem, pamatoval si jake dilema tenkrát na plese měl. To ted vlastně bude cekat i jeho, došlo mu. Ale on na to ma ještě fůru času.
,,To vidím." Usmál se. ,,S tebou po boku se tu hned cítím lepe." Nepřehaněl, i když jeho přítomnost byla uklidňující jinym způsobem, stále byla. Veškeré pochyby sly na chvili stranou, a k tomu stacilo jen aby se na něj Asteri usmal a zavrtěl ocáskem.
Jak pozoroval jeho pohled, vybavil si Asteriho fascinaci křídly a tak to své trochu svěsil níž. Vnitřní stranou, která byla narozdil od toho zbytku v podstatě suchá, mu přejel po hlavě aby ho trochu usušil.

Ať už byl ponořený v myšlenkach jakkoliv, když se na louku vyřítila něčí silueta, okamžitě si ho všiml a zpozorněl. Co takový spěch? Pomyslel si trochu poplašeně, ale místo aby se třeba připravil na provlémi udělal obezřetně par kroků kupředu. Spíše než k možnosti vetřelce se jeho mysl otočila k tomu, co když někdo potřebuje pomoc? Napětí, které ale v ten moment pocítil, velmi rychle opadlo, když poznal ty známé barvy.
,,Ahoj Asty." Usmál se na známého a zavrtěl i trochu ohonem. Rád uviděl známou tvář, někoho u koho už věděl že může být svůj, bez zadnych zdvořilicg opatrností. ,,Jakpak se máš? A co tu děláš v takovém počasí?" Zeptal se, když k němu mladší vlček došel. Poté, co se postavil vedle něj, Lan při jediném pohledu na jeho promočenou srst si prostě nemohl pomoct. Roztáhl jedno z jeho křídel a umístil ho nad Asteriho jako veliký deštník.

Kráčel pomalu vysokou trávou, občas se zastavil aby si vytřepal vodu z kožichu, ale brzy zase pokračoval dál ve své vycházce. Drobný deštík ho nemohl zastavit, ba naopak to po předchozích teplých dnech bylo až osvěžující. Vzduch se konečně trochu ochladil a bylo mnohem snazší ho dychat. Věčny zpět ptáků nahradilo tiché nepravidelné bubnování kapek o okolní vegetaci. A ani sluníčko ho při kazdém kroku ze stínu nepálilo do zad. Ale porád byl za teplé obdoví raději, než za tvrdou zimu. Dal si za úkol že se zdejší území pořádně naučí, a když si on dal něco za úkol, jen tak něco ho nezastaví. Malý deštík to nebyl určitě.
Na chvíli se zastavil a jen hleděl směrem, kde měla vést hranice. Přejel mu mráz po zadech, ale ne kvůli chládku, který sebou toto počasí přineslo. Měl obavy, stěži sem dorazil a dověděl se že tu predtim měly vraha. A k tomu ho on sám znal... Nemohl se zbavit myšlenky, jestli si zvolil dobře. Bylo tohle opravdu to bezpečné místo pro něj a jeho sestřičku, ve které doufal..?

Naslouchal jejim slovům a drobně pri tom pohupoval hlavou. ,,Rozumím... Měl jsem to velmi podobně, když jsem se těmito končinami toulal. Také mi velice chyběla společnost dalších, obzvláště po tom zimním plese. Mít zase chvíli kolem sebe tolik vlků a pak najednou nic... To ticho lesa bylo skoro až ohlušující." Trochu se rozpovídal, našež se nervozně pousmál nad svym chováním. ,,Omlouvám se, jestli mluvím příliž. Tolik jsem si přál zase být v okruhu dalšich vlků a taď, když se to konečně plní, si příjdu jako bych uplně zapoměl jak se mezi ostatními chovat." Přiznal trochu nesměle. Věděl že byl občas trochu upovídaný... Některé to jistě mohlo rozčilovat. Běžně také byl mnohem sebevědomější, no nyní se cítil trochu jako ryba na suchu. Vždycky musel být ten, co věděl co dělat, a přeci jen teď měl problémi i jen s někým mluvit...