Príspevky užívateľa

Naklonil hlavu na stranu a zamyšleně si tu věc prohlédl. Past? To by mohlo být, přeci jen, táci rádi sedávali na vysokých místech, jako byli špičky stromů. Tohle je jistě muselo lákat. Někam by mu na to jistě odpověděl, ale jejich společné dumání nad tím prapodivným kolem bylo Evar'lou nešťastně přerušeno.
Lanovy to ale nevadilo, jen když se Ivar zase postavil na svoje nohy, tlapu si promnul. Přeci jen to byl trochu náraz, ale nic vážného to nebylo.
Neunikl mu výraz jeho společníka. Chtěl mu říct, že se nemá za co stydět, každý občas zakopne. Ale věděl, že kdyby to řekl takhle přímočaře, šedý vlk by si to k srdci moc nevzal.
,,To je dobře." Usmál se a v jeho očích se zaleskla dávná vzpomínka. ,,Kdysy jsem takhle chytal své dvě sestřičky. Bylo jedno jestli se nacházeli na ploché louce nebo na kraji nebezpečného strázu, nikdy se nedívaly pod nohy." Zasmál se, i když tahle vzpomínka měla nyní díky událestem letošní zimy smutnější podtón.
,,Jen že ta past na ptáky zní víc realně. Ale příjde mi to na to zbytečně velký. Lidi jsou divný, úplně jiní než mi. Nedivil bych se, kdyby ta stavba měla úplně jiný význam. Takový, na který bychom mi dva nikdy nepřišly." Ušklíbl se nad tou myšlenkou. Přeci jen, kterého vlka by na prvním místě napadlo stavět něco takového?

,,Možná. Přitáhla i mě." Ušklíbl se. Netušil, kolik vlků běžně do těchto končin zavítalo, ani kolik se nakonec rozhodlo zůstat. Preci jen, ne každý si hned řekne, že to tady zakotví že? ,,A nebo jsem měl jen zkutečně kliku." Poznamenal s úsměvem.
,,To mě taky." Odpověděl zdvořile taktéž s drobným kývnutím. Zatim to šlo dobře, ani takové uvítání nečekal. Počítal spíse s tím, že ho vlk pošle doháje a odleti a tim to zkončí, přeci jen ho zrovna ruši od jídla, nebo doručení úlovku smečce. Ale byl za to rád, bylo fajn si na chvíli s někým popovídat. A třeba se i něco dozvědět jako bonus.
,,To rozhodně, a nejen u létání." Poznamenal, zatím co si sám vlčka přejel pohledem. Rozhodně se zdál mnohem agilnější než Lan, to by pravděpodobně poznal aniž by Jarumiho viděl lovit. ,,Možná šílenec, ale očividně se to vyplací. A kdo občas není tak trochu šílenec?" Pokrčil rameny.
,,A, to dává smysl. Jen jsem si říkal, jestli se třeba nenacházím v nějakých lovičtích smečky, i když to by jste mě odsud už asi hnaly že?" Pousmál se.

Trošku se uvolní, když vlk hned neprojeví nepřátelství, ale stále si dává pozor. První reakce nic neznamená a stále si raději drží určito vzdálenost. O to víc zpozorní, když zaslechne jméno smečky, ze které vlk pochází. O té zatim neslyšel zrovna chválu, ale nechtěl se unáhlovat. Přeci jen, bylo to z ust vlka jiné smečky, pochopitelně ostatní nebudou vychvalovat do nebe. Usměje se poté a po rychlém ohlednutí směrem k lesu o kterém vlk mluví poznamená: ,,To jsem rád, zatím jsem měl úžasné štěstí na vlky, kteří byli v těchto končinách ještě kradčí dobu co já." Drobně se nad svojí situací pousmál.
,,Jsem Lan." Představil se s usměvem rovnou pod jeho prezdívkou. Měl to tak raději, Lancelot bylo na něj až moc dlouhé jméno. Při Jarumiho dalších slovech se vyditelně zamyslel. Informace to byli dobré, to jistě. Drobně pri tom cukl svými křídly. Jen si nebyl jistý, jestli zrovna pro něj, pravděpodobně se o ně poté podělí se svou sestrou, až na ní zase narazí. Ale Lan patřil spíše k těm trochu těžkopadnějším letcům, nebyl si jistý jestli by zvládl takové manévry.
,,Včas vyrovnat." Upřímně se zasmál. ,,Jo, to je dobrá rada, když nechceš zkončit čumákem zarytým v zemi." Kdyby to jen bylo takhle snadné...
,,Smímli se zeptat, copak tu děláš Jarumi? Myslel jsem, že vlčí smečky lovi hlavně ve svých hranicích. Nebo to snad taky funguje jinak?" Naklonil hlavu na stranu. Ani se nezdálo, že by byli jen kousek od hranic, dělil je od nich na první pohled poměrně hustý les.

,,Lépe si rozložit práci?" Zopakoval s usměvem a pak zavrtěl hlavou. ,,Rozžhavený kov nepočká, nemůžeš se jen tak v prostředku práce zvednout a odskočil si na lov. To bych mohl pak rovnou začít odznova. A ani nalovit si dopředu zrovna moc nejde, na to je krajina až moc plná troufalich zlodějů." Vysvětlil trpělivě. Tyto rady mu vždy přišly velmi komické, jako by se nad něčím takovým nikdo predtim už nezamyslel. Ale neměl to Ambrožovy za zlé, jak napovídal stále jeho klidný úsměv.
,,Neříkám, že se tak žít nedá, jen že vše ma svou světlou i stinou stránku. Nic není cernobílé, to by pak ve smečkach nikdo nežil že?" Pousmál se. ,,Nějaké benefity to mít musí, které musí vyvázit zápory. Obdobně jako proč by se některá zvířata združovala do velkych stát či hejn, když jejich velké počty snáze upoutají predátory?" Navrhl. Svýmy slovy se nesnažil život smeček jakkoliv obhájit, jen nahlas přemýšlel.
Nemohl však než s Ambrožem v něčem souhlasit. ,,Taktéž mám starosti, jaké smečky zde mohou být. Proto jsem s nimi velmi opatrný, ne vzdy se dá věřit slovům jiných, kteří na to mohou mít trochu zabarvený pohled." Poznamenal zamyšleně. Uvědomoval si, co by mohl svým nerozvážným chováním docílit. Rozhodně nechtěl sám zkončit v nějaké takove smečce, o které Ambrož mluvil. A o to víc by jim nerad dal možnist využívání zbraní...
,,Možná trochu, jako štěně. Ale teď jsem tak trochu na vlastní noze, takže tu svobodu asi zažívám. Rozhodně se zatím v brzké době k nějaké smečce přidávat nehodlám." Pokrčil rameny.

V tichosti poslouchal Ivarovy teorie a pozoroval tu kulatou strukturu. Když však začal mluvit, otočil se pohledem zpět na šedého vlka. Měl raději, když při mluveni s někým udržoval oční kontakt. ,,Na skladiště jídla mi to moc nesedí, mohly by se k tomu dostat ptáci a prahlo by na to v létě sluníčko. Neschovávà se většinou jídlo spíše do země, aby ho půda chadila?" Poznamenal. Nebyl žádný expert, ale pro skladování potravy se mu to moc nezdálo. Ale tak, jemu přišlo šílené tohle všechno, třeba ti lidé měli nějake jiné techniky, o kterých nevěděli. Chtěl s Ivarem dál komunikovat o jeho navrzích, a možná i přihodit ty své, které by pak mohl vyvrátit zase on. Přeci jen, nemohly zjistit, k čemu to původně bylo, měli jen své doměnky.
Když však Ivar zakopl, zmlkl a jako první natáhl svou tlapu pred něj, aby zachytil jeho pád, kdyby to sám nezvládl vyvážit. Jakožto starší bratr měl takové reflexy vychytane, jen je bylo potřeba trochu oprášit.
,,Jsi v pořádku, Ivo?" Zeptal se starostlivě. To poslední, co by na své cestě, v takové blízkosti nepřátelského územi, potřebovali, bylo, aby si Ivar nějak pochroumal tlapky.

,,Možná..." Zamumlal. To by se k nim ale nejprve musel přidat, a to jen kvůli pár informacím, ať už ty informace byli sebevíc lákavé, neměl v plánu. Byl vlastně rád za jejich okružní cestu k moři, kdy dostal trochu víc času nad tím o Ivarlově smečce uvažovat. Musel přiznat, že ho zajímala, držel si však jistý odstud. Myšlenka, že jediné rozhodnutí navždy mohla změnit jeho život a dost možná i jeho sestry, ho upřímně trochu děsila.
Navíc, byla v tom i otázka jeho rodiny. Nenašly jejich těla, naštěstí, takže byli pravděpodobně stále naživu. Kdyby se k nějaké smečce pridal a oni by se pak najednou ukázaly, co by udělal? Nemohl se jen tak zbalit a odejít, když už se k někomu přidal, znamenalo to pro něj tam také zůstat. I to, jak si uvědomil, byl důvod, proč s nějakou smečkou otálel. Bylo prostě ještě brzo.
Rozhodl se zatím toto téma nechat za sebou a taktéz pohlédl k městu, které se kazdým jejich krokem zvětšovalo. I když z těch budov měl respekt, musel se svým společníkum souhlasit. ,,To teda... Jak je vůbec někdo schopný postavit něco tak velkého? A k čemu jim to vůbec bylo?" Zamumlal. K čemu by komukoliv bylo něco tak obrovského?

Nebyl tak nevšímavý, aby mu nedošlo, že jeho šedivý společník na chvíli zaváhal. Možná se nad svojí otázkou měl více zamyslet. Ptát se ho na zřejmě tajemství jeho smečky nebyl dobrý nápad, každý vlk věděl, že se nesmí jen tak roztrubovat. Z toho vždy koukaly problémy. I on by neměl být tak zdílný, ale už neměl moc co chránit.
Vyčkal tedy v tichosti, dokud se Ivar nezmínil i o výrobě a povzdechl si. ,,To je škoda..." Lancelot neměl o konkurenci sebemenší starost. Byl si jistý, že jeho způsoby výroby byli dostatečně unikátní, aby to alespoň někoho zajímalo. Navíc, kdyby to bral čistě z touhy po tom, být nejlepší, nebo tak něco, bylo vždy lepší přijít někam, kde už byli se zbraňemi trochu obeznámeni. Ale o to Lanovy vůbec nešlo. ,,Doufal jsem že by jsem se třeba něco nového mohl přiučit." Vysvětlil jeho zklamání. Jednotlivý kováři u nich měli trochu jiné způsoby, jak by to asi vypadalo u úplně jiných skupin?

Jen mlčky přikyvoval. Neměl moc co jiného by k tomu dodal, šedý vlk měl pravdu. ,,Všechno se dá zneužít..." Povzdechl si. Kdysy jeho mysl netížily obavy, co s jeho výtvory kdo může napachat za špatnosti. Zbraně byli vyhradou jeho rodu, vážně se používaly jen na ochranu smečky. Ale od té doby, co o svůj domov přišel nad tím přemýšlel každým dnem... A i když byl na své vytvory stále hrdý, obcas se našla chvilka, kdy by si přál, aby dovedl vytvářet i jiné věci. Věci, které by mohly být ostatním také užitečné, aniž by byli nebezpečné. Ale otazkou zůstávalo, existoval vůbec takový předmět, který by někdo nedokázal zneužít?
Rád odklonil své myšlenky jinam, jak mu Evar'la dovolil. Mlčky poslouchal, takové informace byli velmi cené. Nemohl se však nepozastavit nad poslední částí. ,,Tvoje smečka používa zbraně?" Zeptal se s nezkrývaným zajmem. Nebyl tak uzavřený, jako někteří jiní kováři které znal. Ti si myslely, že se proces nesmí měnit a musí zůstat naprosto nezměněn klidně tisice let. On byl presný opak, moc rád oběvoval nové věci a představa, že by se mohl dozvědět něco nového ho vždy velmi lakala.

Trochu se zachmuřil, když Ivarovy naslouchal. Ne proto, že by se mu třeba nelíbilo, že ho Ivar poučuje. To vůbec, věděl, že má pravdu a sám nad tím také přemýšlel. Věděl, že jeho kreace dokázaly být nebezpečné, jenže ve špatných tlapach dokázalo být nebezpečné tolik věcí, az z toho bylo Lancelotovy nanic.
,,Já vím." Povzdechl si. ,,O dalši důved víc si pečlivě zvážit, ke které smečce se přidám. Ale neměj strach, sám bych své výtvory jen tak někomu nepředal. Je to..." Na chvíli se zarazil, snažeje se vymyslet zprávné prirovnání, jak by mu nejlépe vysvětlil, proč nerad dává své zbraně jen tak někomu, pomineme-li ten fakt, že by jí mohl zneužít. ,,Jako kdyby jsi někomu dal svojí těžce vypracovanou knihu na preskum a on z ní začal trhat stránky." Zakončil nakonec, doufaje že takhle Ivar pochopí, jak moc ho vždy bolí vidět svou zbraň v tlapách někoho nezkušeného, kdo si jí neváží.
Následně se však opět trochu usmál. ,,Samozřejmě, nezapoměl jsem. Těším se na to."

,,Jak jsem řekl, nejsem místní. Takže šance že se tu něco takověho jako sraz poutníků a tuláků děje tu samozřejmě pořád je, jen o ní nevím a nikdy předtím ani neslyšel." Doplnil. Vlkova představa nějakého schromaždiště mu přišla velmi podivná. Nikdy by ho ani nenapadlo, že by něco takového mohlo být. Ale nebránil se ani myšlence, že se mílí. To, že o něčem neslyšel či to neviděl ještě neznamená, že to není.
,,To máme asi velmi jinačí zkušenosti se smečkami." Poznamenal klidně. I když věděl, že svým názorem možna trochu Ambrože popudí, nebál se ho vyslovit nahlas. Vždyť to je také součástí té jeho milované slobody, mít vlastní mysl a názory. ,,Když jsem strávil klidně několik dnů po sobě zpracováváním kovů, neměl jsem dost energie na to si vyjít na lov. Takže pro mne také v takovýchto dobách lovili jiní, ale nikdy jsem si kvůli tomu nepřišel nadřazený. Ukolum lovců je lovit, mím bylo zase kovat. Byli jsme si rovni. Ale souhlasím s tebou, že je ten systém velmi snadno napadnutelný. Někdo s nekalými úmysly ho může snadno zneužít, když ho ostatní nechají." Bylo by od něj hloupé, kdyby systém smečky bezhlavě bránil, ale neviděl problém v tom dělat nějakou práci pro ostatní. Naopak, pro něj to byla čast, ze mohl nějak pomoci, přiložit tlapu k dílu stejně, jako ostatní.

,,To určitě." Přikývl, zcela souhlasil s tím, že by se k budovám neměly približivat. Lhal by, kdyby tvrdil, ze ho ty neznáme struktury ani trochu nezajímaly, ale bezpečí bylo prednější, než zvědavost. ,,Nerad bych je provokoval. A nerad bych s nimi bojoval, když by byli v právu." Dodal. To, že by proti přesile neměly šanci ani snad zmiňovat nemusel. Celkově mu vidina jakéhokoliv konfliktu šla proti srsti. ,,Jen blázen se dobrovolně vrha do potyčky." Zamumlal si spíše pro sebe, než pro sveho společníka. Bylo mu jasné, že zrovna Ivarlovy nic takového říkat nemusí, ale občas si tato slova rád sám zopakoval.
Škubl lehce ušima a zase se mu na čumák vrátil drobný usměv, ktery predtím kvůli starostem z města zmizel. ,,Je to moje živobytí, moje vášeň. Pokud tu najdu dobrý materiál, pak určitě." Pokyvoval při tom hlavou. Pro něj by tahle otázka nemohla být jasnější. Bylo to vše, co se celý život učil, něco, co ho stále propojovalo s jeho minulostí. Přece by to jen tak nezahodil.

Rozhodl se otázku ohledně moře taky nechat být, aby svého společníka příliž neuváděl do rozpaků. Sám vycítil, že se trochu dostaly do slepého konce. Někdy bylo těžké s Ivarlou najít společnou řeč, ale on to vzdy bral spíše jako výzvu než jako nepříjemnost.
Nad jeho navrhem lehce naklonil hlavu na stranu, jak přemýšlel. Aby byl upřímný, moc se mu k tomu místu přibližovat nechtělo, kdo ví jak moc citliví tihle vlci na své teritorium byli. Ale i tak musel s návrhem šedého vlka souhlasit, jelikoz se to zdálo jako nejlepší možnost. ,,To bude asi nejlepší možnost." Přikývl tedy s drobným povzdechem, pohled stále upřený ke městu. Byl by raději, kdyby měl po boku i jeho sestru, hned ze dvou důvodů, ale raději nad tím příliž nepřemýšlel. Snad je brzy dožene.
,,Snad na nikoho po cestě nenarazíme. Asi nevíš, co až berou jako své teritorium co?" Zeptal se zatím co vyrazil kupředu.

Nad jeho otázkou pokrčil rameny. ,,To mi spíše řekni ty, když to bylo první místo na které jsi se zeptal." Pousmál se. ,,No vidíš, otázky ty máš přece rád. Rád na ně odpovídáš." Drobně se usklíbl a po Ivarovy šibalsky mrkl. Jeho odsun však bral jako znamení, že by se měl trochu uklidnit. Věděl, že jeho šedivý společník není zrovna moc kontaktní osoba, ale občas si nemohl pomoct. Pro něj byl kontakt důležitý, ale bral i jiné pohledy na věc.
Aby se zbavil toho nutkání k němu opět natahnout křidlo, rozhodl se svá křídla i celé tělo dlouze protáhnout. Na chvíli tak schoval Ivarla ve stínu jeho přídel, protože i když byl o trochu menší, křídly dosáhl mnohem víš. Ale alespon ho prozatím nechal být.
,,Můžeme se po něčem porohlédnout po cestě, nebo si udělat menší odbočku." Navrhl. Nevypadalo to, že by tato louka hned přecházela v pláž a moře, jistě se jim nějaká možnost lovu naskytne, musí po ní jen trichu hledat.

Zůstane stát na místě a vlka jen mlčky pozoroval při práci. Chvilku mu trvalo, než mu došlo, že se jedná o lovecké manévry a ne o nějaký zvlaštní způsob, jak ho zmást. Když pak v jeho tlamě zpatřil uloveného zajíce, vše mu začalo davat smysl.
Na chvíli zavahal, možná by měl nechat vlka být, rušit ho při jídla nebylo zrovna to nejzdvořilejší, co by mohl udělat. Navíc, každý věděl že hned po matce chráníci sve mladé a po zvířeti zahnaného do kouta není nic nebezpečnějšího, než hladová šelma střežící si svůj úlovek.
Zvědavost mu ale nakonec nedala a tak se k místu, kde vlk přistál, nakonec přeci jen vydal. Zamířil k němu s hlavou zvednutou, aby byli jeho záměry jasné. Nechtěl druhému vlkovy působit, že se k němu plíží či se připravuje k útoku, aby mu podle kořist ukradl. To by Lan musel být hodně zoufalý, aby mu jeho čest povolila něco takového provést. Nemohl však nepřiznat, že se mu pri pohledu na kořist nezačali v tlamě tvořit sliny.
,,To byl obdivuhodný manevr." Začal zdvořile, jelikož si byl vědom toho, že vlk jeho postup bedlivě sleduje a raději se zastavil v dostatečné vzdálenosti, aby nepůsobil jako hrozba. ,,Jsi mistní, smímli se zeptat?" Zeptal se. Jeho neuvěřitelna klika na nacházení pouze vlků, které do Norestu právě dorazili obdobně, jako on, už ho začínala lehce rozčilovat.

,,Ou? Tak to jsem tě špatně pochopil, omlouvám se." Raději se omluvil, vzhledem k tomu, jak se Ambrož u při slovu "smečka," celý načepýřil. Stejně nedovedl nic víc než se usmívat. I přes Ambrožův silný hlas a očividně velmi ostrý jazyk ho způsob jeho mluvy poměrně bavil. Ne však nijak výsměšným způsobem. To ne! Prostě ho to jen zajímalo. ,,V tom případě se obávám, že ti příliž nepomůžu. Nemyslím si, že je zde místo, kde by se vlci bez smeček jakkoliv scházeli. Co vím, tuláci zrovna nevyhledávají moc společnost ostatních, to by pak rovnou mohly žít ve smečce." Poznamenal s drobným úšklebkem. Ambrožův pohled na smečky mu přišel fascinující. Už slyšel o vlcích, co smečkami opovrhovaly, ale ještě se s nikým takým nesetkal. O to víc s někým, kdo nechtěl být ve smečce, a presto toužil potkat dalši vlky. ,,Co pro tebe vlastně znamená smečka?" Zeptal se zvědavě. V hlavě si přitom uchoval poznamku, že jdyby se mu podařilo Ambrože trochu více rozhněvat, mohl se zeptat na jeho dílo. Vlk působil, že měl trochu horkou krev. Navíc, stejně ho zajímalo co takovy vlk dovedl světu nabýdnout.