Príspevky užívateľa

Měl opravdu štěstí, že narazil na někoho kdo jeho drzý, ač v dobrém úmyslu, navrh nechal plavat. Však takové štěstí nebude mít vječně a pokud ho bude pokoušet dál, nejspíše brzy dostane za uši.
,,To jsem rád, děkuji." Usmál se a zavrtěl ocasem.
,,A proč jsi se ty rozhodla přidat právě sem?" Zeptal se jí na obdobnou otázku jako předtím ona jej.
I když vlčice zněla přátelsky, Lan si uvědomil že se cítí trochu nervozně, kdyz s ní mluvil. Dával to za vinu tomu, jak dlouho byl jako tulák z velké části odříznut od interakci s ostatními. Samozřejmě se i tak mohl s ostatními bavit, ale když by se nakonec nepohodli, i když by ho to mrzelo nic by se nestalo. Pravděpodobně už by se nikdy znovu neviděli. Ale teď to bylo jiné. Byl to trochu tlak, na ktery si Lan odvykl. Chtěl vše udělat spravně.

,,To zní krásně." Poznamenal. Vlčí máky měli opravdu úžasnou barvu, pokud jich bylo hodně na jednom místě... No, už si vybral další misto které tu musel navštívit.
Naslouchal, odkud Aria pocházi. Místečko znělo hezky, o to víc ho znepokojovalo, proč se vlčice rozhodla odejít. Pokud k tomu měla obdobný důvod jako on... No, sám věděl že by se mu o tom mluvit zrovna moc nechtělo, a tak se rozhodl raději neptat. ,,To zkutečně je. Stát na jeho břehu poprvé bylo něco... No, těžko se to popisuje." Drobně se zasmál. Těžko se popsat ten pocit, kdyz pred nim byla tak obrovska plocha vody, která v sobě mohla skryvat tolik věcí...
,,Na své cestě sem jsem se svou sestrou narazili na jednoho vašeho člena, Evarlu. A na plesu jsem se seznámil s Asterim. Od obou jsem slyšel pochopitelně jen to nejlepší a davalo smysl jít tam, kde jsem už někoho znal." Vysvětlil ochotně. Při její otazce si také všiml, že i vlčice mu vykala. Netušil, jestli to tu bylo zvykem a nebo to jen způsobil svým chováním. Asi by to měl navrhnout više postavený, což rozhodně byla pravě vlčice, ale rozhodl se to risknout. ,,Omlouvám se za mou drzost, zdejši zvyky se stále jestě učím, ale je tu možnost si tykat?" Teptal se a nervózně svyhl ocasem.

,,Rád vás poznávám." Usmál se zdvořile. ,,Doporučila by jste mi nějaké takové místo, které by stálo k navštívení?" Zeptal se, v očích mu zvědavě zajiskřilo. Rád se kochal krajinou, jak bylo zrejmě patrné.
,,Zdaleka." Začal v odpověď na její otázku. ,,Už ani nevím kudy přesně to bylo, cestu zpět bych už asi nenalezl. Ale před vstupem k vám jsem se i chvíli potuloval zdejšími končinami. Hodně kolem moře, ale nebyli mi cizi ani hory." Pohled mu přelítl od modré masy vody až k Arie. Vlcice měla velmi pozoruhodně barevná očka, nic takového předtím neviděl. Zapřemýšlel jestli je to tu raritou či normálním jevem. ,,Smím se zeptat jak ti máte vy? Pocházíte odsud nebo jste sem jako já dorazila?" Zeptal se.

Otevřel oči a za hlasem se otočil. Nečekal, že ho tu někdo najde, ale rozhodně mu to nevadilo. Seznámit se takhle postupně bylo mnohem lakavějši, nez se ocitnout v chumlu neznamích vlků, a vlčice k tomu zněla přijemně.
Vřele se tedy usmál a i lehce zamával ocasem ze strany na stranu, než ho stáhl dál od ní jako by jim snad mohl blokovat prostor pro nově příchozí. ,,Zdravím, samozřejmě." Kyvl souhlasně hlavou než pohled otočil zpět k jezeru. ,,Máte to tu překrásné." Cítil nutkáni vysvětlit, proč tu jen tak seděl a zíral do prázdna. ,,Říkají mi Lan, a vy jste?" Představil se, jak už bylo u něj zvykem, pouze jeho přezdívkou. Kolik už chodilo po světě vlků, kteří ani netušili, že Lan nebylo jeho celé jméno?

Seděl na břehu jezera a jen se chvíli koukal do dálky, na tu modrou, třitící se vodní plochu. Nebylo to sice nekončící moře, ke kterému během svých toulek tímto krajem došel, ale i tak mělo uctivé rozměry. Pohled mu sklouzl na malý ostrůvek blízky středu. Možná by se tam mohl pak zaletět podívat.
Možná se měl více snažit nalézt další vlky a seznamit se s nimi, ted, když konečně zase někam patřil. A také to měl jistě v planu, ale nejdřív si chtěl trochu vydechnout a utřídit myšlenky. I když dříve žil v prítomnosti mnoha dalšich vlků a za tenhle více nez rok se cítil neuvěřitelně osaměle, tohle bylo pořád něco zcela nového. Předtim se do smečky narodil, znal tam všechny uz od děctví. Teď znal stěží dva vlky, když nepočital svou sestru.
Na chvíli zavřel oči a jen si užival chladný vánek pohravající si s jeho srstí. Zhluboka se nadechl, připravený se vydat do centra smečky. Jen... Jestě pět minut.

Bylo jedno co Lan v ten moment dělal, jakmile k jeho uším dolehlo naléhavé zavytí, byl na nohou, srst celou naježenou. Hruď se mu na chvíli úzkosti stahla a on se rychle rozhlédl po ostatních. Když naposledy uslyšel podobné zavití, jeho život se otočil vzhůru nohama, a tak z toho byl náležitě rozhozený. Byl tu teprve chviličku, tak ani nevěděl co vlastně se děje, a tak jen nasledoval ostatní do středu tábora. Tam pohledem vyhledal svou sestřičku a posadil se k ní. Ať už se chystaly vyslechnout jakekoliv zprávy, chtěl jí být po boku.
Jak tak poslouchal hlášení, rozhodně ho to neuklidnilo. Do čeho to přišel? Do čeho to přivedl jeho sestru..? Pro někoho zde uplně nového byli takové noviny celkem děsivé. Nebyl nikterak pověrčivý, ale stejně ho napadlo, jestli tohle neni předzvěstí něčeho horšího... Obzvláště když jedno ze jmen poznaval. Apollion... Byl to už více než rok co šedivé, tehdy vlastně snad jestě vlče, potkal, a i když se zdal trochu divný, nikdy by ho nenapadlo že by byl schopen něčeho takového.
Netušil proc to udělal a jestli k tomu vůbec měl důvod, ale zněl nebezpečně. A teď byl venku a pokud k Přizračným citil zášť...
Dala by se do něj nejspíše panika, kdyby vedle něj jeho sestra neseděla. V takovych chvilích dočista zapomínal, že jeho mala sestřička už nebyla tak malá, a tak si nedovolil před ní ukázat strach. Křidlem si jí přitahl blíže k sobě, ale jinak se snažil tvářit klidně.
Na moment zauvažoval, zda by neměl nabydnout pomoc jako Evarla, ale pak mu došlo že tu byl stále nový, předáni zprav někomu takovému zřejmě nedovolí. Možna bude užitecnější tady.

Drobně pokýval hlavou když se představili i oni, ale aby byl upřimný, neměl nejmenší tušení co znamená ordo nebo lex. Chápal ale, že se nejspíše jedná o vysoké pozice, jelikož z Asteriho slov vycházelo, že jeho otec byl zvejší vůdce. Nebo si to alespoň myslel. I kdyby se ale mělo jednat i o to nejnižší postavení které v této smečce bylo, nic to neměnilo na tom jak by se k nim Lancelot choval. Přeci jenom se k nim chtějí přidat.
,,Samozřejmě." Dávalo smysl, že se o nich něco chtěli dovědět, jen Lan moc netušil co by řekl, co by vlky tak mohlo zajímat. Phledem na moment, pro ujistění, sklouzl k Báthory, než se ujal slova. ,,Věřím že vám toho můžeme nabýdnout hodně. Jsme oba mladí a zdraví, můžeme být nápomocní v lovu, boji i v dalších aktivitách smečky." Začal. Jak na sobě cítil pohled všech tří vlků, obzvláště pohled nejstaršího z nich, jako by se mu vpíjel pod kůži, byl z toho všeho trochu nervózní. Nikdy dříve nic takového nedělal, nepotřeboval nabýzet své dovednosti ostatním. Tam kde zil dříve všichni věděly co od něj očekávat. Snažil se svou nervozitu ale nedát najevo. Tohle byla jejich šance žít opět mezi dalšími vlky, a i když si Lan uvědomoval že to nemůže být takové, jako dřív, už prostě nedovedl být sám. ,,Já k tomu mohu nabýdnout své znalosti kováře." Vytáhl to, co bral jako svou největší hodnotu. Doufal, že jim takové nabýdky budou stačit. ,,Jak nejspíš víte, cestovaly jsme nějakou dobu s jedním z vašich vlků, než jsme dorazili do zdejších končin a naše cesty se rozešli. A na plese jsem měl možnost poznat dalšího z vás." Pohledem na moment ucukl k Asterim, ale všichni nejspíš věděli o kom mluví a tak rychle pohled navrátil Everettovy. ,,Zdálo se nám to tedy jako nejlepší řešení, jít tam, kde už někoho známe. Navíc se vase smečka zdá jako velmi příjemné místo, a my bychom rádi zase někam patřili." Přiznal. Doufal že nemluví příliž ale chtěl odpovědět pořádně. Možná měl mluvení spíše nechat sve sestře, ta v tom nejspíše byla lepší než on, ale on měl pocit, že to byla jeho povinost tohle vyřešit.

Když Asteri upaloval zpátky na svoje uzemí, pláhově si myslel ze to bude chvíli trvat, nez někoho pověřeneho najde a dovede spátky. Už už se chtěl otočit ke své sestřičce a zvesela se jí zeptat, co si o Asterim myslí. Byl z toho všeho tak nadčený, Asteriho přítomnost ho nabudila a na energii mu neubírala ani představa, že by konečně mohly zase někam patřit. On byl zkrátka společenský vlk, dlouho to sám nevydržel.
Neměl ale čas ani otevřit tlamu a všiml si dvou postav. První vlk se značně podobal Asterimu, tak Lan odtušil, ze se jedná o již dříve zmíněného vůdce této smečky. I druhý vlk mu však, alespon vzhledem, byl známí. Nejen že v něm s jistotou viděl jejich přítele Evarlu, ale také jistou pokroucenou podobiznu z jejich společného snu. Jakoukoliv hořkost, kterou v ten moment ale mohl ucitit na jazyku rychle polkl. Bylo nefér staršího vlka takhle odsuzovat kvůli něčemu, co se nikdy nestalo a Lan takový rozhodně být nechtěl. To ale neznamenalo že to nebylo těžké zbavit se těchto nezpravedlyvich předsudků.
Zaslechl jejich slova, i to, že je Evarlův otec poznal. Nechtěl se však do konvezrace motat dřív, než by měl a už vůbec hulákat na takovou dálku. Za normálních okolností by jin vyrazil naproti, jen tu tak stát a čekat az dorazi oni k nim mu přišlo trochu hloupé, ale moc dobře věděl že nemůže. Dokud mu to nepovilí, hranice smečky nepřejde.
,,Zdravím." Pozdravil však, když vlci dorazily blíže a sklonil při tom v úctě hlavu. Byl z toho všeho krapet nesvůj, ač se to na sobě snazil nedat znát. Nevěděl moc jak pokračovat, věděl že už je Asteri představil i zdělil proč tu jsou... Ale jak jinak měl začít? ,,Jmenuji se Lancelot a tohle je má sestra Báthory. Jak už vám Asteri nejspíše zdělil, rádi bychom se přidaly k vaší smečce." Rozhodl se nakonec zopakovat, jelikož mu to přišlo správné aby to sami zdělili.

Na chvíli se otočil aby pohlédl na svá křídla. ,,Peří a voda moc do sebe nejdou. Nemyslím si že bych byl schopný do nich něco nabrat." Přiznal a pak se otočil zpět na Autumn. Její křídla by proto jistě fungovala lépe jak ty jeho, nechtěl ale aby si je moc máčela do studené vody, i když si pred chvílí oba lehli přímo do potoka...
Tak moc ho potěšilo, když i Autumn zpatřil takovou, jakou si jí pamatoval. ,,A ty jsi zase ty!" Vyhrkl na její šťastnou poznámku. Její nadčení jako by bylo nakažlivé a i on v samé radosti z toho, že tohle prapodivné kouzlo pominulo, šťastně poskočil. Musel se pak nad jejími šťastnými kolečky zasmát. Takovouhle radost už tak dlouho neviděl!
Jeji náhlé skočení na něj ho trochu překvapilo, ale snadno menšímu nárazu odolal a naj její poznámkou se jen zasmál. ,,A krásná vlčice." Odpověděl s drobným úsměvem nazpět, ale to už Autumn hodila zada a Lanovy se jí nepodařilo vcas chytit, i když se o to pokusil.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě, i když stále se zbytkem radosti v hlasu. Rychle se k ní sklonil, aby ji když tak pomohl na nohy. Jak ale takhle stály oba blízko vedle sebe, uvědomil si, jak moc jsou oba jejich kožíšky nasáklé vodou. Zkutečně to nebyl zrovna nejchytřejší napad, si na konci zimi lehnout do tajícího potoku... ,,Není ti zima?" Optal se starostlivě. Jemu už pomalu začínala být, a to byl na chlad celkem zvyklí.

Naklonil zmateně hlavu na stranu. ,,Stavy..?" Zopakoval. Nerozuměl, co tím měla na mysli, ani vlastně netušil že to byl on kdo její reakci způsobyl. Na zvuk svých brašen byl zvyklí, a i když, když popruhy držely, vydavaly méně zvuku, stále když se s nimi třeba rozeběhl, pořád je slyšel. Nenapadlo ho, že někoho hlasité zvuky můžou děsit.
Nad její otázkou se zamyslel. I kdyby to nepoškodilo jeho brašny, nebyli uzpůsobené na zadržení vody, a tak si nebyl jistý jestli by vůbec fungovaly. ,,Hm... Možná v ústech?" Navrhl to, co ho napadlo jako první. Hned, jakmile tu myšlenku ale vyslovil, se nad tím trochu zasmál. To znělo vážně hloupě. Rozhlédl se kolem a pohled mu padl na zelený mech rostoucí u břehu říčky. ,,A co použít mech? Ten nasává vodu dobře. Jen musime doufat že nás prozměnu neočaruje ten, když ho utrhnem." Zasmál se, ale doufal že to co teď řekl se nestane zkutečností.

Drobně se nad jejími slovy pousmál a zavrtěl ocasem. ,,A ty jsi velmi odvážná, že to vůbec říkáš." Řekl se stále trochu rošťáckým výrazem, ale myslel to naprosto vážně. Hlavně viděl, jak se od léta, kdy se viděli naposledy, posunula. Viděl jak byla o něco jistější a to mu dělalo radost.
Následně se však začal cítit zvláštně. Trochu se mu zamotala hlava a on na chvíli zavřel oči. Nemyslel si, že je to něco vážného, dokud neucitil jak se mu něco obepíná kolem hrudi. Jeho popruhy najednou byly v normálu, tak napevno jak by být měli, jen trochu špatně umístěné. To bylo ale v ten moment to poslední, co ho zajímalo. Rychle otevřel oči a prohlédl se. Jeho tělo... Bylo taky v normálu! Otočil pohled na Autumn, aby se ujistil že se mu to nezdá.

Nad jeho odpovědí se usměle, ocas mu při tom ale také vrtí jako vrtule. ,,To se jestě uvidí." Šibalsky po něm mrkne.
Co se týče povídání o ucitelech a léčitelích, zůstane jen mlčky poslouchat. Ani jeden z oborů nebylo něco, co by věděl že by pro něj bylo. Dovedl by se o vlčata a mladé vlky postarat, ale něco je naučit? No... A v rostlinách se už vůbec nevyznal a nedovedl být dost jemný na to, aby se dokázal dobre postarat o zranění. Nad Asteri ho dalšimi slovy ale s usměvem opět zavrtí ocasem. ,,To je skvělé." Byl štastný, že jeho rada z plesu Astetimu zkutečně trochu pomohla a ze ostatní byli ochotní mu ukázat jejich povolání.
,,Neboj, ani se odsud nehnem." Usmál se na Asteriho.

Drobně se nad tím uchechtl. ,,Dobře, zapíšu si to za uši. Pozor na bílou." Ještě při tom zavrtěl ocasem aby dal najevo, ze i když mu to pŕíjde vtipné, nemyslí to zle. Každý v něco věřil, a jestli Autumn věřila v to, že bílá zvířata nosi smůlu, budiš. Lan se ji za to smát rozhodně nebude. Potom se ale drobně sibalsky učklíbl a otočil se na ní. ,,A co já? Jsem z velké části bílí, neměla by ses držet dál i ode mě?" Zeptal se trochu provokativně, s úsměvem na tváři.
Její reakce mu neunikla, netušil ale, čím to bylo způsobeno. Okamžitě se ale na Autumn starostlivě podíval a udělal k ní krok blíž. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se zmateně, ale se starostí vepsanou ve tváři. Rychle se i rozhlédl, jestli jí neviděsilo něco kolem nic. Nic ale neviděl. Presto k ní ale opatrně natáhl jedno ze svych křídel, v jakémsi pokusu jí pod nim schovat. Pokud by ho nechala, položil by ji ho na ramena, pokud by ale před nim ucukla, stáhl by ho k sobě.
,,Nevím... Je to jenom nápad." Zamumlal. Když to takhle Autumn řekla nahlas, znělo to trochu hloupě. Ale nic jiného ho nenapadalo. Trochu ho zarazilo, když si všiml že jí na přední tlapce chybí drápy, ale nijak na to neupozorňoval. Věděl ze teď rozhodně nebyla dobrá chvíle na to se ptát, pokud vůbec někdy byla. Její dalši povídání s rostlinkami a nasledná otazka ho naštěstí přivedli na jiné myšlenky. ,,Nevím... Ale řekl bych ře rostliny asi komunikují jinak, než mi, tak nevím jestli by nám rozuměly... Ale k cemu by jim byl rytuál?" Zamumlal zamyšleně a rozhlédl se kolem. ,,Co je třeba zalít? Kytky rádi vodu ne?" Nikdy dřív se o rostlinu nestaral, ale pokud by je zkutečně proměnily umyslně a byly schopné takhle premýšlet, pak možná službička by je mohla presvědčit o zvrácení jejich koutla?

Zasmál se nad jeho nadčením a zavrtěl ocasem. Jako by Asteriho nálada byla nakažlivá, jen tak tak se držel aby si neposkočil s ním. ,,Rádi bychom. Už to tak vypadá, že se mě už nezbavíš." Šibalsky po něm mrkl.
,,To bude skvělé, už se těším." Usmál se nad jeho nabýdkou. Pak se otočil po jeho dalších slovech na Báthory. ,,Učitel zní zajímavě, to by ti mohlo jít." Pousmál se a po chvíli se pozorností vrátil spět k Asterimu. ,,Takže jsi si už vybral? Nebo ještě stále váháš?" Zeptal se, přeci jen když se viděli naposledy, Asteri byl na vážkách z toho, co za povolání si vybrat.
Po rychlém přeletnuti pohledu zase na jeho sestru pomalu pokýval hlavou. ,,Asi mě teď nic přímo nenapadá, a na otázky bude jistě času dost i potom. Navíc, oficiálně jsme ještě stále tuláci, tak nechci aby jsi měl problém že nám zdělíš něco co bys neměl. Takže bychom se asi rádi setkali s jedním z tvých rodičů." Vysvětlil.

Netušil co si z jejího popisu snů měl vzít, ale nechtěl se jí více ptát na jejich obsah. Věděl že by mohl začít rýt do něčeho, co by mohlo Autumn ještě víc znepříjemnit momentálni situaci. A ať už byl jakkoliv zvědaví, nechtěl vynulovat to, o co se snežil predtím, a to zvednout Autumn alespoň trochu náladu. ,,To je nemilé... Ale já věřím, že to zvládneš. Jako spravná bojovnice." Drobně do ní s těmito slovy a usměvem drcl ramenem. Jenom lehce, nechtěl jí nějak schodit ještě víc do vody.
,,Hm... To je zajímavé." Zamumlal zamyšleně a zvedl pohled na chvíli k obloze. ,,Já o ničem takovém nikdy neslyšel. Ještě nějaká dalši zvířata, na která bych si měl dát pozor?" Zeptal se s usměvem. Z tónu jeho hlasu mohlo byt patrné, že to nebral uplně vážně, ale ani se za to vlčici nevysmíval.
Sám musel priznat, že jeho teorie byla nanejvíš... Zvláštní. Že by obycejné květiny dokázali toto? Ale nebylo by to poprvé, co se s něčím takovým setkal. ,,Moje magie to rozhodně nebyla, nevím jak by vnitřni pec či manipulace s kovem dokázala ovlivnit květiny nebo něčí pohlaví." Zavrtěl záporně hlavou. ,,Ale je možné že to prostě dovedou ty rostliny... V létě jsem s jedním přítelem usnul pod velkou houbou a ta nás na několik dní vtáhla do společného snu..." Vysvětlil, načez se nad tou nepřijemnou vzpomínkou oklepal, až mu brašny nadskočily a jejich obsah zachrastil. Nebyl to zrovna prijemny sen, mozná měl spíše říct noční můra. ,,Uz jsem se naučil že tady je možné skoro všechno, a pokud houby mají magii, proč by ji nemohly mít i květiny?"

Souhlasně pokýval hlavou a pak se drobně pousmál. ,,Já mám vodu celkem rád, v teplích dnech dost pomáha s hustým kožichem. Ale je pravda že se raději jen cachtám na břehu." Drobně se nad tím ušklíbl.
Nad jeho reakci se drobně pousmál a strčil do něj jemně čenichem. ,,To máš pravdu, ale jinak by to nebylo tak zajímavé." Poznamenal. Jeho právě bavilo, když něco bylo trochu složitější, i když se jednalo čistě o fiktivní myšlenku. ,,Příroda prece také není jednoducha a to je na ni krásné." Vysvětlil svoje myšlenky.
Zajímalo ho, jake schopnosti jeho rodina měla, ale tušil ze to už by zabrouzdal na tenký led toho, co mu Asteri o smečce může povědět a co ne, a tak se raději neptal. Pohledl vsak na drobného vlčka před ním. Nevadilo by snad, kdyz se zeptá na něj, že ne? ,,A co ty? Už jsi svou schopnost oběvil?" Zeptal se.
Když ho pak Asteri pozlobil svym ocáskem, dravě po něm chňapl.