Príspevky užívateľa

,,Můžeš hádat." Ušklíbl se šibalsky na Asteriho otázky. Proč by z toho jinak byl sám tak nadčený co? Pomyslel si pobaveně ale nahlas nic neříkal. Nechal Asteriho hádat, ač tahle otázka asi nebyla těžká na zodpovězení.
,,V tom případě budem na tvojí pomoc spolehat." Mrkl po něm nazpátek a pak udělal taky prostol k rozhovoru Báth. Sam se přitom nad svojí rolý musel zamyslet. Ani on nebyl kdovíjak dobrý lovec... Co mohl vlastně přízračným nabýdnout?
,,To rádi slyšíme.." Vydechl. Na tohle ho ani moc nenapadlo se předtím zeptat, ale opravdu rád slyšel ujištění, že se nehrnou do líté smečky. Bojům by se raději vyhnul...

Drobně zavrtěl ocasem, kdyz viděl ze jeho technika fungovala. Doufal že se mu podaří Autumn alespoň trochu zvednout náladu a to se očividně zkutečně povedlo! Byl z toho tak rád že az přeslech to, že ho z nějakého důvodu oslovila jako dívku. ,,No to je právě to! Umíš si představit jak divny by to bylo?" Zeptal se trochu prehnaně dramaticky. Náslefně se ale zamyslel. ,,Byla by to ale asi dobrá technika jak se nenechat ulovit. Kdybych narazil na králíka co požírá jiného kralíka, mazal bych odtamtud." Zavrtěl rozhodně hlavou.
Lana nenapadlo, že by to Autumn myslela az takhke doslova a lehla by si do potoka, ve kterém stály, ale mozná to byla dobrá věc. Studená koupel je mozná trochu probere z toho šoku a on je pak oba může snadno zase zahřát. Rozhodl se tedy trochu sám smočit, ale ne uplně protože si nechtěl namočit své tašky.
V tichosti vyčkaval, než se mu Autumn svěří. Úplně nechápal druhou část jeji věty, ale s nočními můrami měl trochu zkušeností. ,,To mě mrzí... Zlé sny umí být tak zákeřné. Těžko se proti nim bojuje a ještě hůř se hlavě vysvětluje, že se jich nemusí bát. Ale vždycky to budou jen zlé sny, nemůžou se zhmotnit a ublížit ti." Snažil se Autumn trochu uklidnit. Bylo mu líto, jestli si jeho kamarádka musela procházet podobnými děsi, jako kdysy on. ,,Kdy jsi se naposledy kvůli nnim dobře vyspala?" Zeptal se starostivě. Požná se nezdála tak unavená, ale zdání mohlo vždy klanat a on si pamatoval, jak on div neusinal ve stoje ale zároveň měl strach usnout.
S drohným usměvem naklonil zmateně hlavu na stranu. ,,Co?" Zeptal se trochu pobaveně, no v očích mu jiskřila zvědavost. ,,To je nějaká zdejší legenda?"
Chvíli jen zmateně přejížděl pohledem po všech těch bílích květek. ,,Nejsem si jistý ale... Když jsem si k nim přičichl, měl jsem pocit že mé popruhy se uvolnily." Vysvětlil a sám si tlapou za jeden zatahal. Opravdu byl volnější, než by měl, a těžké brašny po jeho bocích povisle vysely a při každém jeho pohybu se nepříjemně pohupovaly. Postoupil k té květině blíž a prohlédl si jí pozorněji. Vypadala ale jako běžná sněženka...

Nad celou události s predáním květiny se jen usmívá a mlčí. V hlavě mu to ale samotnému šrotuje. Možná by sám měl své sestře předat obcas nějaky dárek. Kdy to vůbec udělal naposledy? Trochu se zastyděl, když si nemohl vzpomenout. To pak bude muset napravit! Ale čím...
,,Ano, rozhodli." Nad Asteriho reakcí se drobně uchechtl. Sám byl nadšený z toho, že se to konečně děje. Že budou zase někam patřit. I když to samozřejmě trochu bolelo, že to nebyla jejich rodina. On ale věřil, že si můžou najít rodinu novou, přeci jen uz to tak trochu dělal. ,,To budeme moc rádi! Jsi užasný." Řekl s usměvem, když Asteri svou předchozí nabýdku potvrdil a prátelsky do něj lehce drcl ramenem. S úsměvem se pak otočil na sestřičku. Znal jí dost dobře aby si všiml její nervozity, a tak udělal krok zpět k ní stále s úsměvem, kterým se ji snažil povzbudit. Nic neříkal, doufal že i jeho přítomnost ji trochu uklidní. Bylo to ale i trochu proto, že sám úplně nevěděl co by měl říct. Také byl trochu nervózní, jen věřil že vše proběhne hladce.

Na chvíli se ve své pouti přes toto údolí zastavil aby si vychutnal poslední sluneční paprsky tohoto dne. Doufal při tom, že již brzy začnou taky trochu víc hřát. Tahle zima pro něj také nebyla tak vlídná, ale ještě nebyl úplně zoufalí. Jin trochu mrzutý, že půjde zase spát s prázdným žaludkem, ale v noci ve sněhu se mu lovilo ještě hůře, než pres den.
Když ho poslední dnešni paprsky pohladili po spičkach uších uvědomil si ze už by tu neměl jen tak postávat a měl by si zalést do nedaleké zkrýše, ve které už pár nocí přečkal. Dlouze se protáhl a upravil popruh jeho brašen na rameni. Otočil se a chtěl pokračovat dál v cestě, když tu v dálce zahlédl tmavou siluetu. Na chvíli tim směrem jen zůstal hledět, jestli ho nešálí zrak, ale zkutečně viděl mezi dlouhými stíny pohybovat se vlka. Veškerá mrzutost byla ten tam a Lan se vydal směrem k neznámému. Byl tak rád že tu někoho potkal, osamělé večery byly vždy tak dlouhé, byl z možnosti i jen krátké přítomnosti někoho dalšího celý nadšený.
,,Zdravím!" Zavolal už na dálku a zavrtěl ocasem, aby dotyčný věděl, že přichází v míru.

Pousmál se nad její poznámkou. Byl rád ze se Autumn pokusila zavtipkovat, byl to znak toho, že se alespoň trochu uklidnila a za to byl rád. Zavrtěl s usměvem ocasem. ,,To tedy. Nechtěl bych se stát ušákem. Mám je docela rád a pak by to bylo divný... Jako, jíst své bratry a sestry." Pokusil se na její pokus o vtip navázat vlastním. Nebyl tak vydařený jak se mu jindy dařilo, ale i on sám měl pořád trochu co dělat aby si utřídil myšlenky v hlavě.
Opět však sklopil oči a starostlivě na ní pohlédl. Jak moc nerad viděl ostatni se trápit. Tak moc ho ten pohled, to posloucháni jejích ztrápených slov, mrzelo, že skoro az zapomínal ze se necítil o moc líp. ,,Jestli se necítíš dobře, klidně si na chvíli lehni." Nabýdl jí a sklonil k ní svou hlavu, kterou měl vlivem jejího sklonu projednou v této situaci víše, než ona. Vycítil ale, že Autumn těmito slovy nemyslela jen tento zvláštní incident. ,,Děje se něco, o čem by sis chtěla promluvit?" Navrhl jí ucho k poslechu. Neocekával od ní, že ho využije, preci jen se zas tolik neznaly, ale Lan ji to přeci jen chtěl nabýdnout. On uměl poslouchat a nesoudit.
,,Hm..." Zamyslel se, zatim co poslouchal její vypravění. Vzpomínal si, že Asteri mu rekl že se v králíka proměnil poté, co se dotkl zvláštního predmětu... Ale taky nic takového nebylo. ,,Nemyslím si že by v tom měla drápy tvoje kořist..." Drobně se pousmál a jemňounce, zkutečně tak opatrně jak dovedl, jí ramenem ťukl do toho jejího. ,,Až tuhle krizi společně vyřešíme, můžeme si společně zalovit. Nejsem nejlepší lovec, ale ve dvou se to potahne snáze." Navrhl, aby se necítila moc sklíčeně ze stráty jídla.
,,Já jsem se sem šel pouze napít..." Zamumlal a sklouzl pohledem k mistu kde u potoka predtím stál. ,,Nic víc jsem- Přičichl jsem si k tamtěm kytkám." Zarazil se v polovině věty a pohledem zklouzl k bílím sněženkám. Kdyz ted nad tim tak přemýšlel, tehdy poprvé ucitil, jak se jeho popruhy uvolnily...

Před hostinou

Souhlasně pokýval hlavou.,,Umět plavat tě může vzkutku zachránit, ale se strachem se s racionalitou bojuje těžko, tak jsem jen rád, že ty jsi v pořádku." Vysvětlil své předchozí myšlenky trochu podrobněji. Těžko se hlavě prostě řeklo, tohle je voda, ta mi neublíží, nemusiš se ji bát, i kdyz jsem se předtím dvakrát trochu přitopil. Bohužel tak jednoduché to ne vždy bylo.
,,Mohla by." Pokyval zamyšleně hlavou. Lan šel za Asterim velmi natěsno, aby se v davu nerozdělili i aby přes rozhovory vlků kolem dobře slisel jeho slova, a tak do něj až málem vrazil, kdyz se vlcek předním tak znenadání zastavil.
Nad jeho další otázkou se trochu zamyslel. ,,Moje je dědičná, ale ne každý vlk v naši rodině ji zdědil. A u některych se občas oběvily odchylky, takže kdo asi ví?" Přidal informace, které o magii sám věděl. Moc toho ale nebylo, předtím to asi tolik nezkoumal.
,,Ale předtim jsem kolem spoustu z nich prošel." Pousmál se, ale pak se rozhodl už vzdát. ,,Ale možná máš pravdu. Asi to budeš muset posoudit po čase sám."

,,Oproti vám dvěma? No nevím." Zasmál se, tón jeho hlasu jasně nasvědčoval, že vše co říká nemyslí tak uplně vážně. Dobrá nálada z tohohle setkání v něm probrala trochu "vtipálkovskou" náladu. Také aby nebyl stasný! Opět se po dlouhé době setkal se svoji sestřičkou, která mu už snad zase někam tak snadno nezmizí, a teď ještě to setkání s Asterim. I původní nervozita byla alespon dočasně zastrašena touhle příjemnou událostí. Při sestřině vykání mu trochu zaškubaly ouška, ale mlčel. Nechtěl Báth opravovat, už takhle cítil že je jakymsi mostem mezi nimi a takovouhle svojí poznamkou by to jistě nezlepšil.
Když pak Asteri zmíní, že by jim rád udělal průvodce, Lan na chvíli otočí pohled zpět na Báthory, než se s drobným usměvem vrátí k Asterimu. ,,No, tak trochu jsme se už rozhodli." Nadhodil s drobným šibalským usměvem. ,,Pořád platí tvoje nabýtka, že by jsi nás mohl seznámit s tvými rodiči?"

Jestli by se na jeho přístupu mělo něco měnit, bylo by to akorat zvýšené nadšení z opětovného setkání s Asterim. O to víc mu dělalo radost, když i na sestřině tváři zpatřil dobrou náladu. Nemohl se přestat usmívat když je oba viděl šťastné i když to každý projevovali krapet jiným způsobem.
Nad Asteriho poznámkou se musel drobně zasmát, to zkratna nešlo jinak. Bylo to tak roztomilé. Věděl že se Asterimu jistě zalíbí sestřin cop, ale nečekal jak otevřeně se k tomu vyjádří. ,,Jo, to moje sestra vzkutku je. Je to až k nevíře, že jsme příbuzní že?" Pohotově zavtipkoval, kdyz si všiml jak se Asteri poté zarazí. Šibalsky ale po sestřičce hodil očkem. Nechtěl aby se kdokoliv cítil trapně nebo něco podobného.
,,Žádný problem, skvěle jsi mi to popsal." S úsměvem zavrtěl ocasem. ,,a co tvoje cesta sem? Jak jsi se za tu dobu co jsme se neviděly vlastně měl?" Optal se nazpatek.

Před hostinou

,,To jistě nemohlo být příjemný... Obdivuju ze i po takové zkušenosti se vodou nenecháš zastrašit." Poznamenal uznale. On by se asi poté, co by se dvakrát takhle nedobrovolně vyráchal asi uplně do vody nehnal. ,,Stejně ale buď opatrný, učit se plavat je nejlepši pod dohledem někoho, kdo už plavat umí." Věřil ze to tak bystrému vlčkovy jakým byl Asteri nebylo potřeba zmiňovat, ale pro jistotu to stejně zmínil.
Taky se zamyslel. ,,Záleží asi nad tím, jak moc velký rozdil povazuješ jako zásadní. Potkal jsem v létě vlčici, která měla křidla nertopíří, hodně ohlišné od těch mích." Vysvětlil, jinak ho ale příliž jiných rozdílů nenapadalo.
Nad jeho poznámkou se zasmál ale už měl trochu problém na ni vymyslet nějaké to ale. ,,Třeba se jen tvůj čumaček v tolika pachů ostatních vlků mílí." Nadhodil zertovně nový návrh.

Mile se na sestřičku usmál a něžně jí strčil čumakem do rameny. ,,Také jsem trochu nervózní, ale vše dopadne dobře." Ujistil jí. To už ale v dálce zahlédl kamenou hráz a na ní jedno nadšené klubíčko srsti. Už zdálky mohl zpatřit Asteriho jako vrtulku se vrtíci ocásek a ať už mu tahle cesta sem sebrala kolik energie, i jen ten pohled samotný mu jí znovu navrátil. Už se na setkání s ním tak těšil! Měl co dělat, aby se za ním hned nerozeběhl, ale nechtěl Báth nechávat za sebou.
,,Ahoj!" Zavolal však okamžitě zpět na jeho pozdrav a sám zavrtěl nadšeně na přivítanou ocasem. Věnoval Báth jeden poslední povzbudivý úsměv a pak preci jen těch posledních pár metrů přidal do kroku, aby se mohl s Asterim pořádně přivítat. ,,Tak rád tě zase vidím." Usmál se a přátelsky Asteriho šťouchl čumákem do ramene. Pak však trochu poodstoupil, aby dal prostor jeho sestře a Asterim se seznámit.
,,Asteri, rád bych tě seznámil s mojí sestrou, Báthory. Bathory, tohle je Asteri." Pokusil se je trochu navzajem představit, i přes to že už oba znaly jméno toho druhého.

Před hostinou

Naklonil při jeho slovech hlavu lehce na stranu. ,,Nemáš rád vodu?" Zeptal se, jelikož si nemohl nevšimnout jeho poznámky a celkově vyrazu. Vzal si ale jeho varování k srdci. Jistě by to nebylo zrovna dvakrát přijemné spadnout do vody, obzvlášť v těchto studených měsicích. ,,Nemusíme se potkavat přímo na hrázi ne? Místo kolem ní jistě je a kdyby jsme se nahodou ocitly na opačnych stranách řeky, může se k tobě snadno dostat." Poznamenal. Nikdy predtim přes hráz nešel, ale uměl si predstavit ze stačil spatný krok a mohlo by to jednomu snadno podjet.
,,To je dobrý nápad." Souhlasně pokyval naj Asteriho teorií hlavou a pousmál se nad tim, když viděl že ho tohle teoretizováni taktéž bavilo. ,,Hm... Kolik tak myslíš, že jich bylo?" Zeptal se.
Namísto dalšího strknutí mu hravě křidlem pocuchal vlásky na hlavě. Ale jen lehce, aby vlčkovy nezničil na ples jistě připraveny kožíšek. ,,O vážně? Co když jsem se jen na ples hezky navoněl?" Placl prvni ptákovinu, která mu v ten moment přistála na mysli a bylo mu jedno, jak hloupě to mohlo znít, obzvláště třeba pro nahodné kolemjdoucí, co neslušně poslouchaly jejich rozhovor. On se bavil, působilo to ze i Asteri se bavil, a to bylo to jediné, co ho zajímalo.

Před hostinou

Když Asteri zmínil, že to ani jeho otci nevadilo, opravdu ho to trochu víc ujistí. A během toho, co začal vysvětlovat místo, kde by se mohly potkávat měl už opět ve tváři veselý úsměv. Byl za toto rešení opravdu rád. Jakožto tulák měl sice možnost nalézt spoustu přátel, ale bohužel se spoustou z nich se už pak znovu neviděl. Mít tuto jistotu, že jejich setkání nebude ojedinělá situace ale pravidelná záležitost, i kdyby se k přízračným nepřidal, bylo zkutečně uklidnující. ,,To zní jako perfektní místo." Usmál se.
Naklonil zamyšleně hlavu na stranu, když Asteri zmínil to s přibuzností. ,,Hm... To mě nenapadlo, to by asi bylo trochu problémové." Drobně se zasmál. ,,Navíc ne všichni jsme si úplně podobní že? Někteří mají rohy nebo paroží, i křídla ma spoustu vlků jiná." Dodal pak sám. Nepřemýšlel nad touhle jeho teorií nikterak do hloubky, jen mu to přišlo jako zajímavá myšlenka.
Nasledně se ale šibalsky ušklíbl. ,,Co ty víš? Třeba jsem ve zkutečnost strašně otravný a proto jsem tulák. Nikdo to se mnou dlouho nevydrží." Pokusil se tato slova prohlásit vážně, ale příliž mu to nešlo.

Před hostinou

Toho se právě trochu obával, rozhodně nechtěl aby Asteriho podporoval v porušování smečkovych pravidel. Navic zrovna takové pravidlo tu bylo hlavně proto, aby se vlcatům nic nestalo. Stejně ale trochu posmutněl, mít někoho s kým by se mohl setkávat pravidelně by bylo hezké. Už chtěl ale říct, že by to těch 19 dní vydržel, když Asteri pokračoval.
,,A jsi si jistý, že to nebude problém? Nechci tě zatáhnout do průšvihu." Zeptal se. Nechtěl Asteriho ohrozit a zároveň netušil, jak moc jsou přízrační na tuláky blizko jejich dranic citliví.
,,Jestli je to opravdu v pořádku, moc rád se s tebou setkám." Pokud už něco takového Asteri dříve podnikl, pak to jistě nebude takový problém! Nad tímto teď již v podstatě pevně daným planem se nemohl jinak než usmat a zavrtěl ohonem. ,,Tak to by jsme si měly ještě dohodnout nějaké místo. Napadá tě něco, co bych i jako neznalec mist kolem vašich hranic snadno nalezl?" Zeptal se. Jelikož nikdy se nepokoušel dostat příliž blizko žadné ze smeček, neměl takhle úplně predstavu, jak to kolem hranic vypadá. Doufal ale, že Asteri na tohle bude mít řešení.
,,Možná... Jenže do jaké doby by pak ještě byli jedna smečka, a kdy by začaly byt vic menšìch, kteři se jen jednou začas sejdou, jako třeba právě teď?" Poznamenal nad Asteriho myšlenkou a rozhlédl se po okolí. Byla to ale zajímava predstava, ze by vlci dokazaly takto fungovat. Nad Asteriho nasledující otázkou s usměvem pokrčil rameny. ,,Kdo ví? Stát se to mohlo. Když už nic
tak je to alespoň zajímavá představa."
Pousmál se nad jeho návrhem. Život ve smečce mu velmi chyběl, ale bylo to tak zvláštní se připojit k někomu jinému, nez k jejich rodině. Obzvlaště když věděl, že alespoň její čast tam někde ve světě pořát je. V to alespoň doufal. ,,Možná, uvidíme jak se to vyvrbí. Třeba bych ti pak rychle začal lést krkem." Dodal se šibalským úsměvem a prátelsky do menšiho vlčka strčil, aby ještě víc potvrdil, že ta poslední slova zkutečně myslí jako vtip.

I přes to že momentalně byla Autumn v podstatě větší než on, ho mu nezabránilo si ji v podstatě schovat pod sva křídla. Když se k němu přitulila, položil jí na chvíli hlavu na rameno a trochu upevnil stisk jeho křídel. Ne aby ji nějak ublížil, ale sám věděl že pevná objeti jsou někdy to nejlepší. Alespoň tak to cítil on.
,,Přesně tak. Za chvíli budem zase tak, jako dříve. Slyšel jsem, že na podzim se někdo na chvíli proměnil na lovnou zvěř a teď už je opět normálním vlkem." Snazil se mluvit klidně, a vlastně její přítomnost i jemu pomáhala se uklidnit. Ta vědomost, že v tom nebyl sám, byla silná zbran proti panice. Zřejmě má tato zem divný smysl pro humor...
Kdyz se mu pak podívala do očí, pokusil se na ni konejšivě usmát. Nebylo to poprvé, co i když panikařil se snažil působit klidně a oproti minule, tohle byla procházka růžovým sadem. ,,Určitě jsi to stále ty." Ujistil jí s velkým důrazem na první slovo. Ještě chvíli poté setrval ve svém pohledu, jako kdyby čim déle ji hleděl do očí, dím víc jeho slova byla pravdivá. Pravdou ale bylo že si sám nebyl úplně jistý, jak to napraví nebo jestli to vůbec půjde... Ale nad tim se snažil nemyslet.
,,Nevíš kde se ti to mohlo stát?" Zeptal se až poté, co si byl jistý že se Autumn už trochu uklidnila a rozhlédl se kolem nich. Co to mohlo způsobit? Co dělal předtím, nez se potkaly?

Vedl je proti proudu řeky tak, jak se na Plese s Asterim domluvili. Podle toho, jak to pochopil, tak by je tato cesta měla zavést až k samému začátku území Přízračných. Lancelot se pochopitelně nechystat tyto hranice překročit, a tak každou chvílí obezřetně větřil, aby věděl, kdy má zastavit. Rozhodně nechtěl způsobit problém ještě dříve, než by měli moznost si promluvit s těmi, co tuhle smečku vedou. Zároveň se ale taky natěšeně rozhlížel po mladém vlčkovy, se kterým se tu měly sejít.
,,Už by to nemělo být daleko." Otočil se na moment na svojí sestru. Byl z toho krapet nervozní, ale snažil se si zachovat veselou náladu. Nebylo to zase tak těžké, když se na tohle jejich setkání těšil. ,,Jak se citíš?" Zeptal se s usměvem ale i starostlivým výrazem v očích.