Príspevky užívateľa

Před hostinou

Jeho slovům se vesele zasmál. ,,To abych si na to dal pozor jestli se tu setkám s Evarlou." Následně se nad jeho upřesněním drobně ušklíbl. ,,Speciálně pro tebe si dám pozor, abych tady na ně nenarazil." Usmál se. Pochopitelně to nemohl slíbit úplně, přeci jen ani netušil jak vypadají, ale nebylo to ani, že by se je snažil vyhledat.
I on sám už byl trochu hladový. Byl by navíc hlupák, kdyby nevyužil přiležitosti se najíst bez větší námahy. Doufal tedy, že už tu hostinu nepropásly, ale přišlo mu že snad ještě měly čas.
Drobně se jeho řešeni zasmál. ,,Platí." Souhlasil a nasledoval ho. Klidně ať ze sebe pro ostatni uděla trochu saška, jen aby svými křídly někoho omylem při tom nesmetl. Měl kolem sebe vlky rád, ale kdyz se takhle najednou ocitl v chumlu dění, az se mu z těch všech hlasů zamotala trochu hlava. Pousmál se nad tím. ,,Nikdy by mě nenapadlo že si odzvyknu na to mít kolem sebe víc vlků." Poznamenal, spíše napůl k sobě než přímo k Asterimu. Snažil se si však mladšího vlka hlídat, aby se mu neztratil.

Před hostinou

Byl rád, že to Asteri pochopil a víc na něj netlačil. Asi by mu nevadilo se s jeho otcem sejít, jen netušil co by jim řekl když se jestě s Bath nedomluvili. Nad jeho nabýdkou se drobně zasmál a vděčně strčil Asteriho čumakem do ramene. ,,Budu to mít na paměti. Děkuji." Pro důkaz, že to myslí vážně i zavrtěl ohonem. Byl rád, že na Asteriho narazil, opravdu. Pokud se skutečně k prízračnym přidají, bude tam už alespoň par vlků znát. A upřimně, asi by ho nakonec i mrzelo, kdyby se k nim přidat nemohl.
,,Ou, vážně? O tom ani nevím." Pousmál se, on toho o téhle slavnosti celkově moc nevěděl. Byl hlavně rád, ze se k němu vůbec dostala informace, že se zde ples koná, jaka by to byla škoda kdyby to tu propásl! ,,To bychom mohli." Pokýval souhlasně hlavou a otocil se zpět k většími davu kus od nich. ,,Snad se sobě navzájem nestratíme." Poznamenal trochu žertovně, když mu pohled padl na ten chumel vlků.

Před hostinou

Otočil pohled zpět na Asteriho. Popravdě netušil, co měl říct. Být z tohohle nervózní byla hloupost, a přesto trochu váhal. I když mu Asteri a kdysy v létě i Ivar celkem prodaly, aby se k přizračným pridal, stále si nebyl plně jistý. Netušil ani, jestli Bath by k přízračným chtěla a jestli něco věděl, tak to ze bez ní by nikam nešel. Ale jak to má Asterimu vysvětlit? ,,Nic, jsem jen asi trochu nervozní." Rozhodl se být prostě upřímný. Pousmál se nad tím, jak hloupě reagoval. Prostě na to asi nebyl úplně připravený. ,,Nemyslel jsem si, že bych si tu s nimi dnes promluvil a také jim nechci nic slibovat. Musím si o tom nejdřív promluvit se sestřičkou." Pokusil se vysvětlit.
Souhlasně přikývl. ,,Noc je ještě mladá, určitě je ještě spoustu času do konce plesu."

Před hostinou

Pousměje se nad tím jeho nadšeným vyrazem z jeho křídel. Na moment úplně zapoměl, jak je mladý vlk vedle něj z křídel unešený. Ale byl rád, alespoň ho třeba trochu převede na lepší myšlenky nebo i jen do příjemnějšího položení.
,,Určitě to zvládneš, ale to nevadí že to jde pomalu. Některé věci nejdou uspěchat, tak toho po sobě nechtěj moc." Ujistil ho. Vicítil z tónu jeho řeči, že se svým postupem nebyl spokojený, ale měl obavy, aby si tím, že se do toho bude nutit, psychycky neublížil ještě víc.
Taktéž při těch slovech zavrtí ocasem. I onbsi tohle setkání velmi užíval. Jako samotář se často cítil osaměle, a tak milerád přijal jakoukoliv možnost si s někým povidat. A s Asterim to bylo ještě o tolik přijemnější!
,,To máš asi pravdu... Ale stejně..." Nemohl než s jeho výroky souhlasit, ale stále si nebyl uplně jistý, zda to byl dobry nápad. Ani vlastně ještě netušil, co by si s alfou přízračných řekl. ,,Jistě tu někde budou." Taktéž se rozhlédl. Alfu přízračných sice už viděl, ale jen ve snu a z toho měl mlhavé vzpomínky. Čím víc ale nad tím přemýšlel, tím víc mu to nedávalo smysl... Evar'la tvrdil, že alfou byl jeho otec, ale to by z Asteriho a něj dělalo bratry. A to, když pohlédl na samotneho Asteriho, se mu rozhodně nezdálo moc pravděpodobné. Tak ze by došlo ke změně..? To by asi dávalo smysl, ale Lan byl ze sve domoviny zvyklí na predávání vůdcovství v rodině. Ah, byl z toho celý zmatený.

Před hostinou

Bylo mu líto když poslouchal, jak se Asteri cítil. Nemohl si pomoct, ale opět k němu trochu ochranářsky natáhl jedno ze svých křídel, které mu pak jemně položil na záda. Jako by ho před tímhle zážitkem snad mohl schovat. ,,To je pochopitelné. Taky bych se na tvém místě jistě bál." Ujistil ho. I jen z té představy mu běhal mráz po zádech. Být v kožichu kořisti... Vidět svět jejich očima... Ach, nic takového se mu nestalo a i tak teď měl pocit, že bude na zvěř pohlížet jinak!
Nenapadlo ho, že by vlky svou přítomností mohl rušit, přeci jen proto zmínil to, aby byli ochotní. Věděl že to není pro každého, ale jistě se někdo najde. Zavrtěl s usměvem ocasem. ,,Jsem rád že jsem ti mohl alespoň nějak pomoct." Rád pomáhal, i třeba jen trošičku. Byl to hezký pocit.
Nad navrhem se pousmál, bylo to od Asteriho milé ale netušil, jestli chce ostatni vlky v tento den obtěžovat takovými věcmi. S jinými alfami. Při těch slovech se zarazil. Asteriho rodiče... Znervózněl. Měl z alfy přízračných... Ne uplně příjemné pocity, ale to ještě netušil že mezitím tošlo ke změně. Nervozně se ošil. ,,Em... Nevím jestli je to dobrý nápad. Nechci tvoje rodiče otravovat. Pokud nic neřeší, jistě si rádi užijí trochu volna..." Zamumlal.

Před hostinou

Pousmál se, s tímto výrokem naprosto souhlasil. On to vlastně pronesl spíše tak do větru a nemyslel to úplně vážně, ale byl rád že to tak Asteri bere. ,,To máš pravdu." Souhlasně tedy pokyval hlavou.
Zmateně na Asteriho pohlédl, spokojený úsměv z hezkého popovidání na chvíli vystřídal šok. Něco takového tu je?! ,,Aha... Tak to by mě asi nenapadlo. To muselo být celkem nepříjemné, ne? Jak se po tom cítíš?" Zeptal se starostlivě, když viděl jeho reakci i jen na vzpomínky z té události. Znělo to i celkem strašidelně, proměnit se najednou v kořist...
No... Víc už mě asi nenapadá." Přiznal. ,,Ale jak jsi říkal, cas ještě máš. Zkus třeba, pokud najdeš někoho u vas ve smečce, kdo bude ochotný, s ním strávit nějaký čas když pracuje. Můžeš si tak vyzkoušet jaké jednotlivé povolání jsou." Navrhl. Zdálo se mu to jako fajn nápad, on by jistě pri praci společnost často uvítal.
Asi dávalo smysl že mu mladičký vlcek, který sám ještě nevěděl, co bude dělat, nemohl příliž pomoci. No, nebylo to tak, že by si musel hned teď vybírat, že? To, že by Asteriho rodiče byli ve smečce nějak důležitější ho ale ani nenapadlo. Navíc by to stejně nic moc neměnilo. Pousmál se. ,,To je v pořádku, ani jsem nečekal že bych zde dělal to, co doma." Vlastně by ani nemohl, neměl by dost materiálů.

Bylo to tak zvláštní... Vlk pred nim jako by z oka vypadl Autumn, až na to že to byl ocividně samec. Ale znal ho... Tak, co se to tu dělo..? Když však zpatřil ten jeho výraz, okamžitě si cítil tak moc provinile, i když vůbec nevěděl co provedl. Mohl opravdu na někoho takhle zapomenout..? Vždy si byl jistý, že alespon hlava mu stále fungovala dobře, ale jak jeden pozná, že vlastně zapomíná, když si na to, na co zapoměl, nepamatuje? ,,Já... Omlouvám se, nechtěl jsem vás rozesmutnit." Rychle ze sebe vydrmolil, sklopil pri tom uši k hlavě a udělal krok k vlkovy blíže. Když se pak však vlk predstavil, úplně ztuhl. Co..?
,,A-autumn..? Jsi- Jsi to ty?" Vykoktal ze sebe zaraženě a znateně zároveň. ,,C-co se ti stalo?" Zeptal se, ale když se ho zeptala na to, zda je to vůbec on, byl snad jestě zmatenější než předtím.
,,Samozřejmě že jsem to já! Jen-" Zarazil se. Autumn byla z nějakého důvodu vlk a ne vlčice... A jeho hlas prozměnu zněl úplně jako... Snad ve stejnou chvíli jako Autumn i on obrátil pohled k vodni hladině, ktera teď oboum vlkům sloužila jako jakési zrcadlo. Realita, kterou ale ve vodě viděl, se zdála víc pokřivená než jindy. Zděšeně zalapal po dechu a sklonil se blíže k vodě, jako by to mohlo změnit to, co v ní viděl. Ale ne, akorát lepe uviděl svou, Ženskou, tvář. To ne... To ne, takhle to být nemůže! ,,CO TO-" Začal by také pravděpodobně vyšilovat, kdyby jej nepřekřikla Autumn. V Lanovy se v ten moment, i přes vlastní šok, probudily instinkty staršího bratra. Nemohl si dovolit teď vyšilovat.
,,Hlavně klid." Vydechl, snažíc se uklidnit jak Autumn tak i sebe. Hlas se mu ale trochu chvěl. Tohle pro něj rozhodně byla nová situace, do které netušil že se kdy dostane. ,,Ať už se stalo cokoliv, nějak to zvládneme..." Postoupil trochu váhavě k Autumn. Vyšilování jim teď nepomůže. Musi zachovat klidnou hlavu, at už to bylo sebevíc těžké.

Před hostinou

Pousmál se nad tou poznámkou. ,,Naštěstí jsem z toho vyšel jen s trochu pocuchanou srstí a kdyby to někdo zahlédl tak možná i s trochu pošramocenou pýchou." S tou pýchou to ale asi nebylo tak hrozné, když to v podstatě na potkàní vypravěl jako vtipnou hystorku. Každý měl občas nějakou nehodu, tak proc se tim trápit?
,,Tihle ušáci jsou zapeklití. Jistě bys nebyl jediný, kdo by s nimi měl problém. Také raději lovím větší zvěř." Vysvětlil. Netušil, že Asteriho problěm ktví v něčem zcela jiném. Jemu se naštěstí podařilo těmto kouzlům na podzim vyvarovat, tak o nich neměl sebemenší tušení.
,,Pátrat po informacích a mluvit s ostatními říkáš..." Zamumlal si zamyšleně pro sebe. ,,A co nějaky zvěd? To u vás nemáte? Ten co chodí za hranice území a zjišťuje novinky?" Navrhl.
Pousmál se nad jeho nejistou odpovědí. ,,Z toho si nic nedělej, to asi ani já ne." Zasmál se. ,,Síly mám dost, tak bych mohl být třeba obránce či tak něco. Ale zase nemám moc rád rvačky... Lovec jsem příšerný, kytky neumím a asi pochybuji, že v zde máte něco, jako řemeslníka, že?" To by si asi přál moc, aby zdejši trochu primytivnější smečky měly jako možnost toto povolání.

Před hostinou

Trochu se nad tím zasmál. ,,Nevěřit si můžeš, ale je to tak. Teď už je to lepší, asi jsem z toho trochu vyrostl, ale kdysy jsem, obzvlášť v dílně, byl nebezpečný pro sebe i okolí. Po jednom hodně nevydařeným dni jsem si vysloužil predzívku Postrach." Celé to vyprávěl s úsměvem na tváři. Nestyděl se za své nešikovné děcké já. ,,Zrovna včera se mi podařilo zamotat do pár suchých větví až kdybych nebyl už tak velký, bych na ton stromě možná i zůstal doteď viset." Zasmál se.
Trochu při jeho slovech zvážněl a naklonil hlavu na stranu. ,,Vážně? No, to nevadí. Máš i další možnosti." Pokrčil nad tim rameny. Pokud se na to Asteri necítil, Lan se v tom rozhodně nehodlal šťourat. Stále ale neměl úplný predled o tom, jaké povolání jejich smečka měla a tak se nad tim trochu zamyslel. ,,Nemáte u vás třeba něco jako lovec? To bylo u nas běžné, a k tomu mi příjde, že bys mohl mit vlohy. Každý zprávný lovec by se měl naučit co nejvíce o kořisti a dalšich tvorech, co žijí na stejnych plšnich na kterych on loví. A zvídavi na to jsi dost." Pousmál se. Netušil, jestli se třeba trefil, ale snažil se pomoc.
,,Hm... Jak to zjistíš? No... To záleží co tě baví. Když tě něco bavi, je větši šance ze tě to bude naplňovat." Snažil se svá předešlá slova vysvětlit. ,,Ale je to občas i o tom prostě zkoušet nové věci a zjišťovat. Oběvovat."
Nad jeho otázkou se trochu zarazil. Co by On chtěl dělat? Na to se ho asi nikdy nikdo nezeptal... ,,Nevím, asi jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Ale asi něco, čim bych nejlépe svými vlastnostmi pomohl těm, na kterých mi záleží." Odpověděl trochu neurčitě, stále zamyšlený. ,,Co si myslíš ty? Pro co bych se podle tebe hodil?"

Před hostinou

Pozorně naslouchal Asteriho povídání. On takové problémy řešit nemusel, on měl cestu určenou jeho rodiči a schopností, ale věřil že to nebude snadné rozhodování. ,,A proč pak by ne? Ty si snad myslíš, že všichni léčitelé, ne, každý vlk, hned všechno o svém povolání věděl? Ha, mě trvalo skoro rok než mě můj učitel vůbec k Něčemu pustil. Byl jsem strašné nemehlo." Mávl nad tím packou. Chtěl Asteriho trochu povzbudit. A když zrovna toto povolání zmínil jako první, musela mu zřejmě už chvíli strašit v hlavičce. ,,Je jasné, že to chvili potrvá, ale nakonec se to do té hlavy nějak vleze. A tebe si i jako léčitele umím představit." Pousmál se. ,,Hlavní ale je, aby sis vybral něco co tě bude naplňovat. Zbytek, ten už se nějak zvládne." Pokrčil rameny. On tohle viděl celkem jednoduše. S trochou snahy šlo dosáhnout spousty cílů, dokud byli tedy pochopitelně uskutečnitelné. Kdo ví kde tuto mentalitu sebral, když zrovna on moc na vybranou neměl, co se týkalo jeho povolaní a celkově jeho života.
,,Ano... Ale u nas to fungovalo krapet jinak. Já si své povolání nezvolil, to ono si v podstatě vybralo mě. A ani mé sestry neměly zrovna na vybranou." Vysvětlil, když se Asteri optal na něj. Dělali to, co se od nich očekávalo. Co od nich očekávali jejich rodiče.

Před hostinou

,,To jsem rád." Oddechne si s úsměvem a zavrtí ocasem. Nerad by komukoliv svou zbrklostí ublížil. ,,To poslední co bych si přál je si to hned u nového brášky pokazit." Prohlásil žertovně, a když do něj drcl hlavou, rozhodl se mu to oplatit hravým šťouchnutím čumákem do jeho ramene. Tentokrát si však už dával větší pozor. Nechtěl se předvést jako neomalený hromotluk!
,,A co děláš ty? Ve zvyklostech zdejších smeček se zatím příliž nevyznám, ale myslím že jsem slyšel že se rozdělujete do různÿch povolání. Máš už nějaké?" Zeptal se ho, rád by se o Asterim něco dověděl, ale byla to zároveň i možnost se dovědět něco o smečce, u které uvažoval že by se pridal. Nechtěl ale z Asteriho tahat nějaké citlivé informace, nechtěl by zneužívat jejich přátelství. Doufal ale, že toto žadne smečkové tajemství nebylo.

Před hostinou

Lancelot prostě nedovedl říci ne, jen teď měl o jedny packy, co ho postrkovaly k přízračným, více. Přeci jen, když přijal jeho nabýdku bratrství, musí to brát vážně a dát na mladého Asteriho pozor. Asteri sice mohl svým sourozencům být starší brácha, ale mezi nimi byl ten starší přece on.
Zaké se rozvrtěl ocasem, a kdyby sebou Asteri nezačal v jeho sevření zmítat, kdo ví kdy by ho pustil, či zda by z něj nejdřív nevymačkal duši. Okamžitě však, jak si svou chybu uvědomil Asteriho pustil a provinile stáhl uši. ,,Omlouvám se, občas špatně odhadnu moji sílu." Nervózně se pousmál, tohle rozhodně nechtěl. ,,Jsi v pořádku?" Raději se zeptal. Ještě nikomu svým objetím neublížil, ale chapal ze to nemuselo být všem přijemné.
Bylo vtipné pozorovat, jak si nad tím vlček láme hlavičku. ,,Pro let jsou zásadní i oči, ale to asi pro každého." Poznamenal pak ještě další poznatek. ,,Jen když jsi slepý na zemi, ještě to nějak zvladnout můžeš po hmatu a známích cestičkách. Ve vzduchu? Bez šance." Zavrtěl hlavou. Jen doufal, že mu nedává nějaké hloupe nápady na hru s jeho sourozenci. Asteri se však zdál dost chytrý na to, aby ho nenapadla nějaká taková hloupost.
S usměvem pokýval hlavou. ,,Než jsem se dal se sestrami na cesty, byl jsem učeň. Vše co jsem dělal bylo se jen učit." Vysvětlil s menšim nostalgickým usměvem. Nebylo to vždy snadné, ale byli to krásné časy klidu...

Lancelot se znateně ohlédl za hlasem, který volal jeho jméno. Dotyčný ho tedy očividně znal, problém byl ale, že Lancelot hlas vůbec nepoznával. A že zrovna hlasy si pamatoval skvěle! Když se ale otočil a stanul tváři v tvář dotyčnému, který na něj zřejmě volal, Lancelotovy se az zamotala hlava nad tim zvláštním pocitem, který pocitil. Vždyt tohohle vlka už jistě viděl... Ten vzor srsti, netopíří křídla a ta barva! Okamžitě se mu vybavila jistá mila, trochu zakřiknutá vlčice kterou potkal v létě. Jenže... Tohle byl vlk... Mohla mít Autumn bratra..? Možná dvojče? Pak by asi dávalo smysl že by ho znal.
,,Zdravím." Promluvil mile s úsměvem, ale akorát se opět zarazil nad tím, jak zazběl jeho hlas. Co se to dělo?! Jak to že jeho hlas zněl tak zvláštně? Snažil se to ale nevnímat. Možná to bylo způsobeno tou studenou vodou? Mohlo nachlazení mít takové účinky na něčí hlas? Dal si tlapku před usta a zakaslal, v pokusu svůj hlas napravit. ,,Omluvte mi mé optání, ale my se známe?" Zeptal se. Prostě ho nenapadlo, že by šlo takhle snadně, doslova přičichnutím ke květince, změnit pohlaví! Ale kašel očividně nepomohl a Lan nervózně přešlápl. Tohle bylo opravdu divný...

Sklonil se k říčce a napil se vody. Trochu se při prvním doušku oklepal, jak ho ledová tekutina zastudila na jazyku. ,,Už aby se začalo oteplovat..." Zamumlal si pro sebe a chvíli pozoroval barevné odlesky na vodní hladině. Zima mu az tolik nevadila, hustý kožich ho před tim nejhorším ochránil, ale stejně, teplíčko bylo příjemnější.
Narovnal se a už už se chtěl vydat dál, když tu si všiml v tom bílém království kousku zelené barvy. Z vrstvy sněhu jen kousek od místa, ze kterého se napil, vykukovalo pár úzkych zelených listků s jednou bílou hlavičkou. Sněženka. Lancelot se pousmál. Ve všem tom sněhu tahle osamocená květinka působila úplně magicky. Poposel k ní blíže a sklonil se. Nepamatoval si, jestli tyhle květiny voněly, ale za zkoušku nic nedal. Dost možná se jednalo o úplně první vykvetlou rostlinku, to by byl hřích to nezkusit.
Jenže v momentě, co si k sněžence přičichl, jako by ta neidentifikovatelná vůně projela celým jeho tělem, načež dřív, než stihl hlavu ztáhnout zpátky ho sama květina polechtala na čumaku tak, až si z toho pčíkl.
Překvapeně ztáhl hlavu zpátky, ale zkutečně magická rostlinka už vykonala svou práci. Lancelotova předtím rozhodně mužná postava se poněkud pozměnila. Rysy se zjemnily, tlapy trochu zůžily a protáhly... Široká ramena mu sice zůstala, ale nebyla až tak prominentní a celkově se krapet zmenšil. Změny to nebyli až tak velké, ale dost na to aby popruhy jeho brašen, které doteď byly přesně upravené na jeho rozměry, trochu povolily. Vlastně, nebýt těchto popruhů, pravděpodobně by si ani nevšiml že se něco stalo. Tak všímavý zase nebyl a upřimně? Koho by něco takového napadlo? Zmateně se zavrtěl, ale moc to neřešil. Nejspíš se mu jen povolil nějaký řemen...
,,Ah... No, to byl zážitek." Pousmál se a otřel si čenich tlapou, stále netušíc jaké kouzlo na něj tahle sněženka uvalila. Ušel však stěží pár kroků, nez se zarazil. ,,Co to mám s hlasem..?" Podivil se. I on mohl zaslechnout, že zněl mnohem jemněji, jako hlas... Ženy..?

Našpicoval při té nové informaci uši. No, nerad soudil vlky aniž by je poznal, ale rozhodně ho tahle informace nermoutila. ,,Opravdu? A komu?" Zeptal se. Jednalo se snad o nějakého Ivarova sourozence? Či úplně někoho jiného? Lan přelétl pohledem dav vlků směrem, kterým šedivý vlk kývl. Z toho snu si už příliž nepamatoval, jak vlastně vypadá, a mu to chvíli trvalo. Přejel mu mráz kožichem, bylo to zvláštní. S tímhle vlkem se ještě nikdy nepotkal a už tak k němu měl velmi silné negativní pocity. Nechtěl se k jeho otci chovat nějak neslušně ale stejně si nemohl odpustit" ,,Hm... Asi prozatím oželím naše seznámení, jestli nevadí..." Neměl na to dnes náladu, nechtěl si kazit tak hezký den.
S úsměvem poslouchal jeho vyprávění. Rád viděl tu jiskru v jeho očích, když vyprávěl o něčem co měl rád. A i jeho to většinou zajímalo, takže to bylo perfektní. ,,Obrovskě prase? Jak přesně velké?" Zeptal se. Pod takovým pojmem se mohlo zkrývat ledacos. ,,Ha... To mi nemusíš připomínat..." Poznamenal a nepříjemně se oklepal. Ani jeden z jejich snů nebyl kdoví jak příjemný... Rozhodně by to znovu opakovat nechtěl.
Drobně na jeho přirovnàní pokýval hlavou. Věděl že tohle nebyla Ivarova nejsilnějši stránka a snad o to víc si jeho pokusů cenil. Ani perfektnímu psychologovy by se asi Lana nepodařilo jen tak uchlácholit, ale potřeboval to ze sebe dostat. Drobně se nad jeho návrhem pousmál. ,,Asi to zvážím... Je to těžké být sám." Pokýval pomalu hlavou. Když teď ani Evarlův otec nebyl alfa... Možná by se tu mohl setkat s tím novým? Kdo ví, nechtěl zas obtěžovat, vůdcové smeček jistě měli dost starostí už tak.
Pokýval hlavou. ,,Potkal, byla tu. Dorazila nedlouho po nás. Ale teď jsem jí tak trochu ztratil." Přiznal s povzdechem. Věřil že si Bath poradí, byla silná a chytrá. Ale stejně měl starosti...