Príspevky užívateľa

Před hostinou

Trochu se nad Asteriho návrhem zamyslel. ,,I to je možná." Pokýval souhlasně hlavou. On sám nad tím nikdy příliž nepřemýšlel, jak bude mít dlouhé chlupy na své hlavě a krku upravené. Při jeho další větě se usměje. Věděl, co měl na mysli hned, ale to by nebyl on kdyby i v takové chvíli trochu nezavtipkoval. Musel asi ale na Asteriho zkutečně udělat dojem, když s tímhle mladý vlček přišel... Lancelot se dodnes pořádně nevypořádal s tou vinou, kterou cítil když přišel o jednoho sourozence a teď v podstatě příjmout dalšiho? To byla zodpovědnost a on taková slova nebral vůbec na lehkou váhu. Jen tak by mu to neodsouhlasil a pak to nebral vážně... Ne, takový on není. Navíc Asteriho stěží znal. Ale už teď si to vlče velmi oblíbil a stejně už delší dobu přemýtal nad tím, že by se k Přízračným přidal... S úsměvem k Asterimu natáhl jedno ze svých křídel a přitáhl si ho jím do jeho možná krapet silnějšího medvědího obětí, nez sám zamýšlel. ,,Rád budu mít za brášku někoho takového, jako jsi ty." Prohlásil s úsměvem.
Nechtěl Asteriho svými povídkami nějak vyděsit a i když se vlče snažilo působit statečně, už jen z jeho otázky bylo jasné, že trochu se mu jeho slova preci jen zavrtala pod kůži. Nad jeho poznámkou se trochu nervózně pousmál. On sám nikdy velkým ptákem unášený nebyl, tak neměl moc rad které by mu mohl poskytnout. ,,No... To je zajímavá otázka... Asi by jsi v takový moment spíše potřeboval pomoc druhých. Ale pro vlka bez křídel je největší nebezpeči právě ta výška, tak možnà se mu pokusit nějak chytit za křidlo dřív, než by s tebou vzlétl." Při téhle otázce vařil čistě z vody, sám neměl tušení jak by reagoval.
Taky se rozvrtěl svým dlouhým ohonem a pokýval souhlasně hlavou. ,,Samozřejmě, jeden se toho nikdy nenaučil dost." Prohlásil.

Věděl, jaký postoj k jeho smečce Evar měl, nebo alespoň tušil. A právě proto se ptal. Doufal, že to šedivý vlk vidí jen trochu moc černě, ale zdálo se že jeho úsudek byl jako snad vždy zprávný a to Lana trochu brzelo. Bylo pro něj těžké pochopit, jak by se někdo nemohl těšit na znovuschledání se svou rodinou, co on by za to dal! Ale snažil se vzít v potaz jeho pohled, ne ten svůj, a v tom mu u jistý zvláštní společný sen trochu pomohl. ,,Ještě také aby ne, vždyť to nebyla tvoje chyba že jsi se stratil." Neodpustil si ale poznámku. Snažil se si však příliž nekazit dobrou náladu a tak poté s drobným úsměvem pokýval hlavou. ,,Ale i tak to rád slyším." Poznamenal. Měl o svého kamaráda přeci jen starosti, když ho od léta neviděl.
,,Ou, vážně? A na co si zatím přišel?" Zeptal se s jiskrou zvědavosti v očích. Možná nebyl tak chytrÿ jako jeho fialovooký kamarád, ale moc rád by si vyslechl, na co všechno už stihl přijít. Svět kolem nich ho vždy velmi fascinoval a občas i trochu Evarlovy záviděl jeho bystrost, se kterou dovedl věci porotovat a přijít jim na kloub.
Když se pak otázky otočily na něj, na moment se nad odpovědí zamyslel, aby vůbec vsechny ty myšlenky setřídil do nějakých srozumytelných slov. ,,Tak nějak o všem. O životě a co od něj očekávám vlastně dál." Vysvětlil s drobným povzdechem. Nechtěl do této příjemné atmosféry tahat nic, co by jí i jen trochu mohlo pokazit, ale Evar byl jeden z mála vklů, se kterými o tomhle mohl mluvit. ,,Víš, je to... No, celý život jsi připravovaný na jednu věc, víš co budeš celý život dělat a svět se zdá v pořádku... A pak se to všechno zhroutí. Zavřela se mi cesta která jsem myslel, že je pro mě a otevřely se mi nové, neznámé. Je to... Trochu děsivé." Přiznal poslední slova s trochou studu. Jako starší bratr si připadal, že by vždy měl přesně vědět co dělat a neměl by mit strach. Být ochránce. Přiznat, že má strach bylo něco nové.
Na otázku na Barh si povzdechl. ,,Doufal jsem že na ní narazím zde." Vídaly se sice castěji, než s Evarlem, ale pro Lana to stále bylo málo. Premýšlel jestli kdysy, u nich doma, byl vůbec jeden týden, kdy se se sestrami neviděl.

Lan si z jeho ne příliž na emoce bohaté odpovědi nebo přivitání nic nedělal. Věděl přeci, jaký Evar byl a nikdy by od něj nepožavoval něco jiného. Nutno ale podotknout, že i Lan byl velmi svůj v těchto věcech, a tak dřív, než by ho Evar stihl nějak zastavit se k němu natáhl a křídlem si ho přitáhl do pořádného medvědího obětí.
,,Samozřejmě že ne! Jak bych si takě mohl nechat ujít takhle živou událost." Prohlasil s usměvem. ,,Navíc s příslibem nalezeni starých, ale i nových přátel."
Když mluvil o své smečce, Lan jen mlčky poslouchal a přikyvoval. Ano, o přivězku jejich smečky už věděl od Asteriho a i když byl za svého přítele rád, nemohl si nepovšimnout že se svými slovy v podstatě trochu vyhl odpovědi na jeho otázku. Lana hlavně zajímala Ivarova psychycká pohoda. ,,A jaké to je? Jsi rad zpátky doma?" Zeptal se tedy znovu, upřesňující co ho zajímalo nejvíce, s čirým zájmem vepsaným ve tváři. Jistě se nejednalo o žádné smeckové tajnosti. Lan věděl ze Ivar na to tolik nebyl ale jeho opravdu zajímalo jak se On má.
Následoval šedáčka mimo hlavní dav, očividně zpravně odhadl, že střed dění není úplně jeho místo. ,,Ále, byla to celkem zajímavá období. Potkal jsem pár moc fajn vlků a měl zároveň dost času o samotě na to si utřídit myšlenky." Vysvětlil. Nemohl ale říct, že by plně dosáhl toho, co chtěl. Chtěl se hlavně rozhodnout co se životem dál, ale to se snázeji řeklo než uzkutečnilo.

Rozhodl se na jeho poznámku jen s trošičku nuceným úsměvem přikývnout. Neměl to srdce mu teď kazit náladu ani celkovou atmosféru smrtí. Chtěl tuto část rozhovoru mít co nejrychleji za sebou. Moc rád by Asterimu o jeho sestře vyprávěl a snad se mu i naskytne někdy příležitost, ale nevěřil si dost natolik, aby mu při tom neukápla alespoň jedna slzička.
,,To je hezké. Sestry se mi je občas snažily zaplést ale moc dlouho mi bohužel nikdy nevydržely." Pousmál se nad vzpomínkou jejich nastvaných vyrazů, když jejich tvrdou práci zničil o první větvy, kolem které prošel. Nikdy to nebylo úmyslně,zkrátka zapoměl že by si měl dávat pozor, ale nemohl jinak než se teď nad těmi jejich výrazy zasmát.
Trochu ho jeho otazka, o které tušil kam asi míří, překvapila, ale brzy taktéž šibalsky usmál a predstíral zamyšlení. ,,Hm... Možná. Pročpak, chceš se jednoho z bráchů zbavit?" Už jen tón jeho hlasu najně nasvědčoval, že nic z toho co právě řekl nemyslel vážné. Následně však trochu vázněji, avšak stále s úsměvem, pokyval hlavou. ,,To je správně." Sourozenci by na sebe měli vždy dohlížet, obzvláště ti starší. Opět ho trochu píchlo u srdce, když si vzpoměl na to, jak on selhal, ale snažil se to na sobě nedat znát.
,,Většina ne, ale někteří velcí orly možná na hodně malé... Tak odkud pocházím měla malá vlčata přímí zákas opouštět bezpečí domova, protože by pro takové ptáky mohly být svačinou." Jal se menšiho vyprávění. Byla to spíše historka, kterou se strašila vlcata aby se nevydali oběvovat na vlastni tlapku a nezřitila se napřiklad z nějaké skály, ale trocha pravdy na tom byla. Nechtěl ale Asteriho zase děsit, a tak se pak pousmál a dodal. ,,Ale nemusíš se bát, ty už by jsi pro orly byl moc velký."
Pokyval uznale hlavou. ,,Jsi velmi zodpovědný, to se musí nechat. Ale když budeš opatrný, stratit by ses neměl." Pousmal se,zas ho nechtěl od kazdé zabavne aktivity odrázet. Jen ať si užije děctví, dokud může.
Lehce se nad jeho prohlášením zasmál. ,,To rád slyším, také tě tak vidím." Usmál se, a myslel to zcela upřimně. Velmi ho Asteriho přítomnost těšila. Nasledně taktéž zavrtěl oháňkou. ,,To je pravda, nikdy není dost věcí, které znáš." Souhlasil. Vzdy je tu něco nového.

Vlci:
Asteri, Evar'la

Vlčice:
Eirlys, Autumn

S povzdechem zavrtěl hlavou. ,,Býth možná, i když jsem jí tu zatím nikde neviděl, ale Hen tu není, nedorazila s námi do Norestu." Vysvětlil trochu oklikou a i když ho stále stráta jedne z jeho sester hluboce mrzela, snažil se to na sobě nedat znát. Byl to už přeci jen rok, co je opustila, Lancelot za tu dobu měl čas se alespoň trochu smířit s touto realitou. Drobně se nad jeho dalšími slovy pousmál. Nečekal, že by do svého komplimentu zahrnul i jeho, ale trochu mu to zvedlo náladu. ,,Děkuji, snazel jsem se na dvešel vypadat trochu k světu. I ty jsi fešák. Obzvlášť se mi líbí tvůj copánek. Bárh také takovy má, ale trochu větší." Usmál se a taktéz zavrtěl ocasem.
Byl rád, že změna tématu zabrala. ,,To zní hezky, vždycky jsem si říkal jaké by to bylo mít i brachu." Dvě sestry byli povětšinou více nez dost, ale ta myšlenka ho stejně obcas napadla. ,,To mají Berry a Mý Arae štěstí, že mají hned dva starší bratry." Samozřejmě si všiml, jak se Asteri na svojí roly staršího bratra hrdý. Také aby ne! Sám jím byl, věděl jaké to je. ,,Je to velká zodpovědnost být starší bratr." Poznamenal trochu zamyšleně. Doufal, že Asteri se nikdy nedostane do situace, ve které on selhal...
Trochu se jeho realci pobaveně zasmál. Ale v dobrém, ne nijak výsměšně. ,,Také mi to znělo šíleně! Ale až jednou uvidíš pořádného orla, pochopíš. Ale dej si na ně raději pozor, zabáky mají ostré a drápy špičaté. Vlky naštěstí neloví, ale když se k nim přiblížíš moc blízko, můžou zvolik boj namísto útěku." Nechtěl ho děsit, ale rozhodně nechtěl mladému vlkovy dát do hlavy nějaký nebezpečný nápad. Neodpustil by si, kdyby se mu něco stalo kvůli jeho historkám.
,,Hlavně se v noci nestrať, je fascinující jak svět vypadá uplně jinak ve dne a v noci." Pousmál se. Ale na noční vychazce nic špatného neviděl, obzvláště pokud se bude drzet na území smečky. Nad jeho otazkou se šibalky pousmál. ,,Já nevím, jsme?" Zeptal se, předstíraje zamyšlení. V očích mu ale hrály šibalské plamínky a ocas, který se stále houpal ze strany na stranu, nasvědčoval již o odpovědi. Nechtěl ho ale nijak mást a tak potom dodal. ,,Moc rád budu tvým kamarádem. Už je to nějaká ta chvíle, co jsem si naposledy tak hezky popovídal." Usmál se. Co si tak pamatoval, naposledy to bylo v letě s Autumn. A to už nějaká ta doba zkutečně byla.
,,To je chytré moudro, kdo ti ho řekl? Nebo jsi s ním přišel sám?" Zeptal se. On sám moc neviděl, že by se v letu mohl zdokonalit, ale nevadilo mu to. Nebyl to zrovna atlet a ani po zádných piruletách a premetech ve vzduchu stejně netoužil.

Naštěstí ani šum všech těch hlasů nedokazaly skrýt zaznění jeho jména, a i když Lan nebyl plně schopný hlas rozeznat, přesto se za ním otočil. Přeci jen, nebylo tu zas tolik vlků, kteří by znaly celé jeho jméno. Malý moment ještě očima tápal po směsici vlků, kteři se za ním nachazeli, než nalezl toho, koho hledal. Na tváři se mu zorzvítil velky usměv a dlouhý ocas štastně rozkmital, zatim co se k němu otáčel čelem.
,,Ivare! Tak rád tě zase vidím." Prohlásil s úsměvem a vydal se mu těch posledních pár kroků naproti. V podstatě z něj vyzařovala radost z nalezení jeho přítele. Stýskalo se mu po něm, diky té jejich společné cestě si na jeho společnost přikývl, a teď, s osamělým tuláckým životem ve studené mrazem zmrazené krajině, přitomnost někoho známého postrádal o to více. ,,Doufal jsem, že tu na tebe narazím, už je to nějaká ta doba co jsme se viděly naposledy. Jak se ti daří?" Zeptal se.

Procházel kolem skupinek vlků a pohledem pátral po šedivém kožíšku svého kamaráda. Když se od Asteriho dověděl, že se na plesu zkutečně nachází, nemohl dopustit aby se minuly. Vždyť už se neviděly tak dlouho!
Netušil, kde presně by se Evar'la mohl nacházet, Lanovy přišlo, že patřil spíše k těm vlkům, co se držely trochu stranou, ale mohl být taky klidně zatáhnut hlouběji do nitra vseho dění. Kdo ví, vlků tu bylo dost a jemu tak nezbývalo nic jiného než po něm pátrat všude možně. Jemu však nedělalo problém prodirat se davem a tak si to vykračoval stale s usměvem na tváři. Pořád se bavil, to štěbetání všech hlasů kolem mu přišlo zvláštně uklidňující.

Mrzelo ho že ho musel odmítnout ale bylo to pro jeho dobro. V tomhle si opravdu příliž nevěřil. Byl ale rád, že ho jeho poznámka o klacku tak pobavila. Tak rád slyšel ostatní se smát, o to víc když na jejich smíchu měl podíl.
,,Báthory a Henrieta." Vyslovil jména svých sester. Při druhém jmeno se mu usi sami od sebe na chvíli přitoskli k hlavě. Nebyl to od něj nejlepši napad, zmiňovat sve sestry před někým, kdo měl nekonečně otázek, ale Lan pri rozhovorech jen zřídka nějak více premýšlel. Prostě se nechaval unášet hovorem, a v ten moment ho to zaneslo sem. Jeho sestry byly důležitou časti jeho života. Pokýval hlavou a snažil se stále zachovat stejný usměv. ,,Obě. Báth je více do hněda, kdezto Hen byla světlejší, se špetkou zrzavé." Popsal jednoduše jejich barvy. ,,A co ty? Máš také sourozence?" Zeptal se, aby odklonil téma od jeho sester. Chtěl zachovat přijemnou atmosféru mezi nimi.
,,Hm... Nemusí to být jen sova, myslím že jakykoliv dravec to dovede. Jednou jsem od nějoho zaslech, že pozoroval orla odnášet kozu." Navrhl i jiná okřídlena zvířata. Nenapadlo ho v ten moment, že by Asteri nemusel predtim vidět sovu lovit, ale byla pravda že to nebylo zas tak běžný pohled. ,,Sovy loví v noci a za ticha. Je těžké je přímo hledat, spíše musíš mít trochu štěstí." Vysvětlil. Očividně si znovu nevybral nejvhodnější slova.
Usmál se a sva křidla opět složil. Na ukazku to pravděpodobně stačilo a jistě musel pro vlky kolem působit zvlaštně. Ne tedy, ze by ho to nějak moc zajímalo. ,,To bychom klidně mohli, rád tě pak zase uvidím. Jen měj na paměti, že nepatřim zrovna k nejlepším letcům." Zazubil se. Přislib opětovného setkání se mu zamlouval.

Navrhnutí vyzkoušení tance ho trochu překvapilo. Sám o sobě proti tomu nic neměl, jen to nečekal. Po chviličce, co se ale vzpamatoval, se opět pousmál. ,,Myslím ze lepe se věci učí, když alespon jeden ví co dělá." Poznamenal. Těžko se někomu, kdo si tak rychle získal jeho srdičko, říkalo ne, ale Lancelot měl trochu starost, aby jeho nešikovnost se špatným odhadem jeho síly nezkončila špatně.
S dalšimi jeho slovy si s úlevou oddechl. ,,Tak to jo, teď jsi mě teda vyděsil." Přiznal, druhou část věty kronesl už se smíchem. ,,To máš asi pravdu. Navíc ne kazdý tulak si může dovolit prinest dar. Leda že by za dary braly i klacky, po cestě jsem jeden moc hezky viděl. Co myslíš, jak by se jim to líbilo?" Drobně se ušklíbl.
Mávl nad jeho slovy ohledně otázek packou. ,,Vyrůstal jsem se děma mladšími sestrami, věř mi, nevíš co je to nadbytek otázek." Vysvětlil, ale tón jeho hlasu napovídal, že to nemyslel nijak zle vůči jeh sestrám. Vlastně se mu po tom stýskalo, ty věčné otázky znamenali domov, stabulotu i pohodu. Možná i proto si Asteriho tak rychle oblíbil, jeho elán byl osvěžujíci v těhle ledových a temných měsících.
Pousmál se. ,,Tak těžký zase nebudeš." Zasmál se. Většinu dne sebou tahá brašny plné zelezitých kamenů, pokud zvládl vzletnout s nimi, neviděl důvod proc by to nezvládl i s ním. Alespoň nějaké to plachtění by jistě šlo. ,,Viděl jsi někdy sovu lovit králíka? To zvíře je skoro stejně velké jako ona a stejně ho zvedne do vzduchu. Nepodceňuj silu křidel, nohy tě prece také unesou i se zavařím." Mrkl po něm. Ta bezpečnost ale byla problém.
Drobně se nad jeho nadšením zasmál. To se nikdy nedotkl peří? Pak ale drobně přikývl. ,,Obloha je bohužel docela chladná a ten vítr taky často nepomáhá." Přitakal. Bylo to samozřejmě o vice věcech než jen o tom, ale Lanovy nepřišlo úplně fér se rozplivat nad tim, jaké létání je někumu, kdo to pravděpodobně nikdy nezažije. To mu přišlo kruté.

S drobným úsměvem se k němu naklonil a, jako by mu právě svěřoval obrovske tajemství, zašeptal. ,,To ja taky ne. Jsem na to až moc velké nemehlo." Původně se to snažil vyslovit vážně, ale ani nedořekl první větu a už začínal prohrávat nutkání se u toho usmívat.
,,Dar?" Na chvíli ho zábava opustila a Lan se zatvářil až trochu zděšeně. ,,Ono se mělo něco přinést?" Tohle se k němu nedoneslo... Možná s tim měl počítat, ale co mohl tulák jako on, co v zimě stěží prezije z toho co naloví, dát smečce?
,,Děkuji. To já také doufám." Řekl s upřimným úsměvem a na moment otočil pohled k davům kolem, snad jako by ten sedivý kožíšek a fialová očka měl hned teď zahlédnout. Byl ale vlastně rád, že se tak nestalo a pohled vrátil zpět k Asterimu. ,,Ale teď ho hledat nepotřebuju, bavím se dost tady." Prohlásil. Nikam se nehonil, Evar'la už počká, prece by neodběhu od tak příjemného rozhovoru.
Asteri ani nemohl tušit, jak Lana těšilo pozorovat, jak ho jeho slova pobavila. Jako by jeho největšim životním cilem bylo privádět ostatním usměvy na tváře. A u něj se to očividně dařilo. O to víc ho potom vsak zarazilo, co vyvolal jeho smých. Nemyslel to nijak zle, jeho otazky ho jen pobavily. ,,Za co se omlouváš? Však se nic neděje. Je dobře že máš otázky, vsak vez nich by ses nikdy nic nedozvěděl." Vlidně se na něj usmál.
Nad dalši otázkou se trochu více zamyslí. Rychle si vlčíka prejel pohledem, než odpověděl. ,,Možná bych i mohl, ale větší otázka je spíše bezpečnost." Vysvětlil. Měl trochu strach, aby třeba ve vzduchu nezpanikařil. To by byl velky problém. A i kdyby ne, nebylo to zkrátka něco, co se mu zdálo úplně bezpečné.
Pobaveně ho pozoroval zasnout nad jeho křídly. Kdyz se o nich pak natáhl, ještě je k němu trochu natáhl aby se jich opravdu mohl dotknout.
,,No, tak to je podobné. Na obloze to většinou také fouká a z víšky je vidět jako z bysokých kobců. Jen nemáš pod nohama žadnou pevnou zem." Snažil se mu to vysvětlit. ,,A čím víš si, tim větší zima."

Pokýval souhlasně hlavou a čumákem ukázal zpěk k místům, odkud přišel. ,,Někteří vlci se baví i tancem. Partneři nejčastěji, ale i svobodní vlci. Kdokoliv kdo má i jen trochu šikovnosti a kuráže." Kuráž tu on by měl, ale ta šikovnist mu scházela a jelikož nechtěl z tance vytvořit ragby, držel se tanečniho paloučku raději dál.
S usměvem taktéž zavrtěl ocasem. ,,A co ty? Co ty od této události očekáváš?" Otočil otázku na Asteriho. Když mu pak potvrdil, že Evar'la se v pořádku vrátil domů, ve tváři se mu veselí úšklebek na chvíli proměnil v úlevnÿ úsměv, se špetkou smutku v očích. Tak trochu doufal, že se předtím ještě alespoň jednou setkají, ale tak, to že je ten zase smečkový vlk jim v ničem nebránilo. A kdo ví, třeba se nakonec rozhodne k nu časem připojit. Ale teď ještě nebyl připravený. Ještě se nerozhodl kam půjde. ,,To jsem rád. Tak, kdybych se s ním náhodou během dneška minul, mohl bys mu vyřídit mé pozdravy?" Otočil se na Asteriho s prozbou.
,,To jsem rád, nerad bych pred tolika vlky vipadal jak nějaký křovák." Zavtipkoval. On moc věcí vážně zkutečně nebral, a nějaká "nezdvořilost" ho vůbec netrápila. Kdyby si kaźdý vlk potrpěl jen na zdvořilosti a držel se příruček jak se ke kimu chovat a jak s jým mluvit, nebyla by to žádná zábava.
Nad tím náhlím přívalem otázek se musel zasmát. Taková energie ho vždy nejvíce těšila. ,,To se ptáš toho pravého, sice mám křídla ale žádný udborník nejsem." Vysvětlil pobaveně ale pak se přeci jen pokusil trochu zamyslet, aby mu zkusil alespoň na některé otázky odpovědět. Jen bylo těžké vybavit si každou otázku, kterou na něj Asteri vychrlil. ,,Budeš se možná divit ale unesou." Šibalsky se zazubil. ,,A dokonce sebou můžu nést i těžký náklad, jen mě zpomaluje a rychleji vycerpavá. Je to jako u ptáků, jejich křídla jsou uzpůsobena jejich velikosti. Sýkora má přeci jen menší křídla než třeba orel." Pokusil se to vysvětlit tak, jak to chapal on. Rychle se ohlédl, aby náhodou někoho omylem nesmetl, a pak ty svá na chvíli roztáhl. Úmyslně je při tom vytáhl trochu dopředu, aby se natahovaly až nad Asteriho. ,,So myslíš? Trochu větší než křidla sýkory ne?" Prohodil žertovně.
,,Jaké to je na obloze... To se těžko popisuje..." Zamumlal si pro sebe pak další otázku. ,,Už jsi někdy vylezl na nějakou horu? Nebo třeba jen vysoký kopec nebo strom?" Zeptal se.

Když zaslechl zmatení v jeho hlase, došlo mu že možná nepoužil uplně nejvhodnějši slova. Rozhodl se tedy svou chybu napravit. ,,No, ano. Pochybuji že je zde časté najít tolik vlků na jednom místě. Věřim že i smečkoví vlci mají pár prátel mimo, a tohle je perfektní moment jich pár potkat. Proto jsem tu i já." Vysvětlil. ,,A i kdyby se, je to také hezká možnost si zatančit." Poznamenal když v dáli zahlédl pár pohynujícich se siluet. Nad dalši otázkou jen zavrtěl hlavou. ,,Zatím ne, ale času je ještě dost." Konstatoval s klidem ve tváři. ,,A i kdyby ne, porád je tu možnost nalézt par nových známostí ne?" Pokrčil rameny a šibalsky se pousmál. Možná bylo na taková to slova ještě krapet brzy, ale Lan byl v příliž dobré náladě na to aby to více řešil.
Při zaznění této smečky vlcek nastražil ouška. Neměl v plánu tu nikoho z přízračných přímo vyhledavat, ale když už se stalo... ,,O vážně? Ten je pěkný. A chytrý nápad, takhle se od ostatnich odlyšit." Pousmál se. ,,Mohu se zeptat, je u vás ve smečce Evar'la? Vím že měl v plánu se do své smečky navrátit, ale od té doby jsem ho neviděl." Obrátil se na Asteriho s otázkou. Doufal že je Ivar v pořádku, ten sediváček mu začínal chybět.
Pobaveně se nad jeho poznámkou zasměje a pokýve hlavou. ,,Také mi občas dělají problémy, tak mi když tak odpusť, kdybych si ho někdy v budoucnu pokud se znovu setkáme nepamatoval. Vlky si pamatuji, se jmény je to trochu horší." Zasmál se nad svojí vlastní neschopností. A v drobném smíchu pak i pokračoval, když mu Asteri vysvětlil proc se tak dival někam za něj.
,,Ach tak! A já si říkal jestli se mi zas do srsti nezamotala nějaká sucha větev. V pořádku." Odmávl jeho omluvu packou, vždyť prece o nic nešlo. ,,Copak tě na nich tak fascinuje? Řekl bych že moje křidla jsem celkem průměrná v porovnàní s ostatními." Podotkl, ptal se ale stále s usměvem. Zajímalo ho, co mu vlcek odpoví.

Jeho pohled mu v první moment unikl, neboť si ho jen spojil s rychlým obhlédnutím toho, kdo to na něj právě promluvil. Nenapadlo ho že mladý vlcek by mohl být jeho křídli tak fascinovaný. A tak se jen mile usmál a pokýval na jeho odpověď mirně hlavou. ,,Tomu rozumím. Co jsem pochopil tak tako událost není běžná, tak dává smysl že jí spousta vlků chce využít." Rozhlédl se kolem. ,,I já jam doufal že tu narazím na par známích tváří." Přiznal svůj prvotní záměr. ,,Mohu se zeptat, s jakou smečkou jsi sem přišel?" Na tomto místě si pachy příliž jistý nebyl, vše se tu přiliž mísilo než aby dokazal urcit kdo je odkud a tak se musel spolehnout na otázky.
,,Lan." Taktéž se představil tak, jako vždy, pouze pod svojí přezdívkou. Měl to tak raději, Lancelot mu přišlo příliž formální. Pomalu si však začínal všímat, jak vlčí pohled neustále ujíždi někam do strany, i když stále na něj. Povytáhl zmateně obočí a otočil hlavou, aby se podíval kam Asteri kouká. Mohl snad přijít s větvi zamotanou v srsti či peří? ,,Děje se něco?" Zeptal se při tom.

Její zaujetý víraz když jí prezentoval co dovede ho velmi potěšil. Už to bylo dlouho, co někomu vůbec pověděl o svém umu a ještě déle co o něj někdo projevil takový zájem. S úsměvem pokýval hlavou. ,,Přesně tak, jsou to suroviny." Souhlasil, i když při zaznění slov mistrovské dílo se krapet zarazil. Ano jistě, díka kterou sebou nosil by se dala považovat za umělecké dílo, ale Lan se trochu zastyděl za to, že jeho slovy to mohlo vyznít, že to byly jeho tlapky ze kterých tento předmět pocházel.
Nad její poznámkou se musel mírně zasmát. ,,Tak to jsi vlastně nebyla daleko od pravdy. Učil jsem se jak kovy zpracovat, tak je i najít a získat. Co já se natahal a nakopal, než mě můj učitel poprvé pustil ke kovařině. Vždy tvrdil že musím znát celou cestu kovu který se mi ocitne v tlapách, abych si ho více vážil. Ale nestěžuju si, alespoň mi to dalo sílu je teď sebou tahat." Rozpovídal se o svych učednických letech, v očích jiskřičky štěstí nad těmi vzpomínkami a usměv na tváři.
Nad jejím uznáním trochu sklopil uši. Nebylo mu přijemné získavat chválu za práci někoho jiného. ,,No, víš, omlouvám se, má slova asi vyzněla trochu jinak než jsem zamýšlel. Tuto dýku jsem nevytvořil já, nýbrž můj učitel. Byla mi darována když jsem završil svoje studie u něj. Pro způsob kování, který používám já je nezbytná. Ale poslední zbraň kterou jsem vytvořil jsem daroval své sestře a od té doby nenalezl chvíli ani důvod dál kovat, tak jsem ti nemohl ukázat tu." Pokusil se toto nedozorumění vysvětlit. ,,Nechtěl jsem tě takto uvést v omyl, ale nemohl bych přijmout chcálu za mého učitele. Na takové urovni jako byl on zdaleka nejsem a nyní si ani nemyslím, že kdy budu." Dodal s omluvným úsměvem. Doufal že Autumn nijak tímto jeho přešlapem nerozhodil. To by zkutečně nerad.
,,Náš rod se specializoval na výrobu a používání zbraní, takže to. Meče, dýky... Párkrát jsem pracoval i na sekerách nebo hroty šípů." Odpověděl jí na otázku.