Príspevky užívateľa

Jarní pastvina>>>

Chápal, proč se ho zrzek ptal, jistě to muselo působit trochu zvláštně, ale nebyl si jistý, jestli mu chce vysvětlovat jeho dřívější povolání. I když k němu Jarumi byl velmi přátelský, stejně mu v hlavě zaznělo varování ohledně jeho smečky. A bez zmínění, k čemu takovýto materiál potřebuje bude druhému vlkovy jistě připadat jeho náklad ještě zvláštnější. Ale něco mu říct musel, vyhýbat se tématu by bylo o to divnější a i to vlčkovy dlužil, preci jen mu ho právě teď vedl k blízkým horám, jak ho požádal.
,,Materiály pro mou práci." Vysvětlil tedy nakonec, i když trochu neurčitě. ,,Vím, je toho trochu moc, ale není zde snadné najít něco kvalitního" Vysvětlil s omluvným usměvem.
Přikývl a vydal se za ním. Byl rád, že na něj druhý vlk bere ohled, ale přesto se snažil zrychlit, aby Jarumiho příliž nebrzdil. A i když rozhodně nebyl dvakrát obratný, hlemýžď rozhodně nebyl.

Nad touto odpovědí se narozdíl od té predešlé musel trochu více zamyslet. Nerad nad tohovými věcmi přemýšlel, byli pro něj zatím moc vzdálené. A nebo si jen přál, aby tak byly. I přes to, že tohoto sedého vlka nepoznal zas tak dávno, už si ho stihl velmi oblíbit, a myšlenka že se budou muset rozdělit byla pro něj poměrně bolestná. Nerad se loučil, poslední dobou bylo toho loučení aťmž až. ,,To, že už nebudem vloudit po zemi bok po boku prece hned neukončuje naše přátelství ne? Můžeme se stále výdat. Nemám v plánu se toulat moc daleko, rád tě budu navštěvovat." Řekl nakonec, nedovedl by svému novému kamarádovy dát tak snadně zbohem.
I když vytušil, ze se jedná pouze o dypotetickou otázku, Lan si neodpustil odpovědět. ,,Nemyslím si, že to jde." Povzdechl si. Tento pesimistický pohled na věc pro něj byl celkem nezvyklí a ještě pred tím, než byli vyhnáni z jejich domoviny by takto pravděpodobně nemluvil, ale ten útok v něm v tomto tématu vyvolaval jakousi beznaděj. ,,Krutost v tomto světě bude vždycky."
Otočil svou pozornost na jejich kořist. Nebyl z ušáka o moc veselejší, než Ivar, ale jídli bylo jídlo. Bohužel ani on nebyl zrovna vynikající lovec a tak se nad otázkou na chvíli zamyslel. ,,Zajíci jsou hodně rychlí... Snadno by nám mohl utéct." Uvažoval tiše. ,,Jsme ale v přesile. Mozná když by ho jeden nahnal směrem k tomu druhému, měli by jsme šanci." Navrhl a pohlédl na šedého kamaráda pro potvrzení či navrh něčeho lepšího.

Nad jeho odpovědí se opět pousmál a jeho přímí pohled z očí do očí v klidu ustál, zatímco nad jeho slovy přemýšlel. Byla pravda, že mu někteří chyběli více, než druzí, ale k jeho překvapení mu v určité chvíle chyběli i ti, u kterých by si to pldříve nedovedl predstavit. Drzouni či otravové, na jejich chování bylo pořád oproti samostatnému bloudění něco kouzelného. Lancelot sázel spíše na nostalgii, kterou teď byli součástí i tyto individua, než že by mu přímo chyběli oni, ale stále mu nějakým způsobem chyběli. Netušil ale, jak by to dokázal vysvětlit Ambrožovy, když tomu ztěží rozuměl sám.
,,Asi máš pravdu. Skupinka blízkých povětšinou stačí." Přikývl souhlasně nakonec a rozhodl se toto slovíčkažení již nechat za sebou. Přeci jen, nebylo tomu tak, že on sám by se v blízké době chystal přijít do nějaké smečky. Na to na něj bylo příliž brzy...
,,A co ty tu vlastně hledáš? Předtím jsi mluvil o ne-smečkové skupince, že? Pročpak se po nich scháníš" Zeptal se.

Když se z těžkých tmavých mraků spustil déšť, zamračeně vzhlédl k obloze. Za jiných okolností by si déšť i užíval, rád vzpomínal, jak v něm dováděli se svými sourozenci, ale dnes nebyl ten zprávný čas.
Když pak pohled opět složil k zemi, jakoby odnikud se pred ním zjevila téměř černá vlčice. Prekvapeně sevou cukl a o krok couvl, s křídly lehce roztaženými vypadal možná i trochu komicky. Následně se však nad svým vlastním počínáním drobem zasmál.
,,Pane jo, viděsils mě. Pohybuješ se jako duch." Zasmál se a složil opět křídla. ,,Jaképak to nepěkné počasí že? Potřebuješ něco?" Zeptal se. Byla to velká louka, tak si říkal, jestli se za ním vlčice třeba nevydala záměrně. Navíc, byl rád z přítomnosti někoho dalšího. To mu vždycky zvedlo trochu nàladu.
,,Jsem Lan. A ty?" Zeptal se poté ještě zdvořile.

Nečekal, s jakou vervou se zrzaví vlček pustí do ukazování cesty náhodnému přivandrovalci. Ale copak si měl na co stěžovat? Pousmál se, ale poté, co předtím zpatřil vlkovu obratnost ve vzduchu nezastavil myšlenku, že bude mít problémi s ním udržet tempo.
,,To máš asi pravdu že? Ve vzduchu je svět o tolik menši." Usmál se a taktéž, po vzoru Jarumiho, roztáhl svá křídla, aby si je mohl před vzletem protáhnout. Už to byla chvíle, co tlapy odlepil od země, v neznámích končinách létal sám nerad. I kdyz zatím nenarazil na nikoho, kdo by byl přímo agresivní, nechtěl na sebe poutat pozornost. Od té doby, co je tehdy napadli, byl zkrádka mnohem opatrnější.
Teď se však nebylo čeho bát. Lanův vzlet nebyl tak elegantní, jako zrzka před ním. Musel trochu popoběhnout, aby se taktéž dostal do vzduchu. Kdyby sebou pořád nevláčel takové závaží, bylo by to jistě jednodušší, ale nakonec jen s menším spožděním se vyrovnal Jarumimu a zařadil se za něj.

Už to byla chvíle, co se jeho cesta rozešla od korita řeky. Lancelot neměl ani tušení, kam ho jeho tlapy vedly tentokrát, ale ať už šel kamkoliv, neustále byl na pozoru a díval se po čemkoliv, do čeho by mohl zarýt své zuby. Už ani nevěděl, kdy jedl na posledy, ale z toho všeho hledání a chození začínal být unavený. Už i vaky připevněné k jeho postroji začínaly byt těžké, což se u něj stávalo jen málokdy. Doufal že na něco poživatelného narazí brzy.
Byl tu však ještě druhý problém. Nalezení kořisti se ještě nemuselo slučovat s plným žaludkem. Lan si povzdechl. Proč se museli takhle rozejít? V jejich malé skupince jim šlo vše lépe, i cesty byli hned příjemnější a veselejší, když si bylo s kým povídat.
Nepříjemně se za doprovodu tichého tvrdého zachrastění vycházející z jeho nákladu otřásl, aby z kožichu vytřásl vody. Vlhko kolem něj mu úplně zmáčilo kožich, čemuž však jedno oklepàní příliž nepomohlo. Vlček si prohnětl tlapy, aby je neměl tak prokřehlé a pokračoval. Snad se mu brzo něco podaří zplašit, aby si mohl někam zalézt než se udělá tepleji.

Trochu svého vtipu zalitoval, jelikož jej zrzavý vlk zřejmě nepochopil, či nevzal v dobrém. Asi by se měl naučit nevtipkovat, když netuší povahu dotečného. Jenže jak jinak by na to měl prijít? No, raději se k tomuto drobnému fiasku nevracel a pouze přikývl.
Když mu Jarumi vypravěl o jednotlivých místech, pokusil se pohledem zrovna řečehé vršky hor nalézt. Někdy si myslil, že uspěl poměrně rychle, jindy mu to opět trvalo déle, než se zorientoval. Orientace v novém prostranství mu zřejmě také dělala krapet problémy, a tak navrh uslyšel moc rád.
,,To bys byl mod hodný, ale nerad bych tě zdržoval od tvych poviností ci ochuzoval o tvůj volný čas." Poznamenal. Přeci jen, nemohl jen tak přijmout bez tohoto ujištění.

,,Dobře. Tak v tom případě moc děkuji." Usmál se a drobně pokyval hlavou, opět. ,,Máš mé slovo, když budu moct, pomůžu. Jen po mě nechtějte žádný sviňstva a pomůžu rád." Tón jeho hlasu napověděl, že poslední větu mínil jako vtip, i když zároveň se nadalo říct, ze by to i tak nemyslel. Nerad někomu ve svém slibu nabízel možnost ho zneužít. I když byl Lancelot čestný vlk, slib by kvůli něčemu takovému pochopitelně porušil. Dělal by to vsak nerad a tak to zmínit nebylo špatné. Ne tedy, že by něco takového od Jarumiho něco takového čekal ale preci jen ho sotva znal.
,,Ale možná bych na tebe měl drobnou otázku ohledně tohoto území. Nevíš o místě, kde je odhalená skála ale není příliž blízko hranic či přímo uvnitř hranic nějaké smečky?" Zeptal se po chvíli.

Drobně se pousmál a na chvíli zauvažoval, jestli své myšlenky má vyslovit nahlas. Kult nebyl jediný, o kterých se toto vyprávělo. Ale nakonec se rozhodl držet tlamu zavrenou, nerad by, aby jeho slova jakkoliv zrzavého vlka před ním urazila. Srodnávat jednu smečku s druhou nebyl uplně dobrý nápad.
Jarumiho dalši sliva ho vsak zkutečně zarazila tak, ze mu na chvíli v prekvapení ztuhl ten jeho neustálý usměv na tváři. Brzy ho však nahradil další. Musel uznat, že nic takového rozhodně nečekal, obzváště od člena smečku, u které mu bylo receno, at se jim raději vyhýbá. ,,To je od tebe velmi milé... Děkuji." pokyval na znamení díků i hlavou a premýšlel, jak by mu jeho ochotu mohl vynahradit. Nemohl však prijít zrovna na nic moc užitecného, co by se smečce mohli hodit, krom jeho umu. A ten si zatím chtěl v připadě všech smeček nechat pro sebe. ,,Rád bych ti nabýdl něco nazpět, na důkaz mích díků, ale nevím co by obyčejný tulák mohl nabýdnout smečkovému vlkovy." Drobně se zasmál, když vyslovil nahlas své dilema.

,,To jsem si myslel, ale ujištění neuškoví." Pokývl hlavou. Musel by mít asi něco s čenichem, kdyby si pachových značek nevšiml, ale už se setkal i s případy, kdy vlci vyháněli poutníky i z jen blízkosti, a tak jak řekl, ujištění neuškodí. I když pochopitelně s jarem, které přineslo novou kořist byli všichni trochu uvolňenější. Možná se jen dříve oběvili ve špatný moment.
Zamyšleně poslouchal, když mu Jarumi vypravěl o jednotlivých smečkách. Už tyto informace jednou slyšel, ale neuškodilo zopakování. Obzváště z jiného pohledu jiné smečky. Nerad si dělal dojem jen z prvního vypravění, které mohlo být dost zabarvené. Očividně vsak byli tyto informace velmi podobné tomu, co už slyšel.
Drobně se pousmál. ,,Jo, o Kultu už jsem slyšel. Měl jsem tu čest z toho směru přijít a to jejich území, nastěstí jen z dálky, vidět na vlastní oči. Prapodivné to místo. Škoda jen, že je tak nedostupné, vypadalo to, že by se tam našlo spoustu zajímavých věcí." Poznamenal. Pro někoho jako byl on by to jistě byl zlatý důl nápadů i materiálu. ,,Ale nikdy by mě nenapadlo lézt smečce na uzemí, i kdyby neměly takovou pověst, jakou mají oni." Dodal.

Přikývl. ,,To samozřejmě také." Upřimně, úmyslně se těm, které vyjmenoval Ivar vyhl. Stále úplně netušil, jaký vztah šedý vlk se svou rodinou a smečkou měl, a nechtěl ho tak zbytečně popichovat. Ale když to zmínil sám, mohl jen souhlasně pokyvovat hlavou.
,,To je jasné. To, že se na ně můžeš vždy spolehnout. Můžeš jim odhalit svoje slabé stránky a oni toho nezneužijí, ani se ti za to nevysmějí, ale naopak ti pomohou. Prostě, podpora." Pousmál se. ,,A také, že se ti nebojí říct, když se snažíš o něco hloupého. Falešní kamarádi ti vše odkývou, ať je to sebevíc nebezpečné nebo hloupé, kdežto zkuteční prátelé o tebe mají strach, a tak ti raději řeknou něco, co se ti nebude líbit, než aby tě nechaly si nabýt čumák. Takže zkráceně: upřimnost a důvěra je podle mě to hlavní." Zakončil svůj krádký monolog.
Souhlasně zamyšleně pokýval hlavou. ,,Jenže ne každý je takhle inteligentní, a inteligence ještě nevyvrací nekalé úmysly." Poznamenal. ,,Dokud si tě nevšimne." Dodal poté. Pozorovat něco bez jeho vědomí po delší dobu nebyl snadný proces, pokud tedy nemluvili o jednodušších tvorech jako byl třeba hmyz... Ušklíbl se. ,,Aby poté nepozoroval on tebe."
Opět se otočil směrem k městu, aby si pečlivě znovu prohlédl ten tvar. Než však stačil vymyslet, proč by ta věc měla zrovna takový tvar, Ivarova slova ho vyrušila. Okamžitě nechal město městem a se všemy smysly napnutými začal větřit. ,,Super, tak nakonec možnà nebudeme o hladu." Pousmál se na Ivara a již mnohem opatrněji, s hlavou mírně skloněnou, se vydal kupředu.

,,Tak to máme podobné." Pousmál se. ,,Taktéž cestuji po místních končinách. Jak dlouho už jsi na cestě, smímli se zeptat," Nadhodil dalši otázku a nakonil hlavu na stranu. Vůbec mu tohle menší narušení od jeho hrabání se v zemi nevadilo. Bylo fajn prohodit s někým pár slov, i kdyby to tak mělo zůstat a vlci by si pak každý šel po vlastní cestičce zase o kus dál. Poznat nové vlk, nalézl krásné nové kraje, možná se i dovédět pár novích informací... Vždyť o tom cestování v podstatě bylo. Ale cesty mohly být osamělé a tak byl rád za každou možnost si popovídat.
,,Je to asi pravda, já květinového vlka třeba ještě neviděl." Přiznal. ,,Ale i tak jsem neměl tak zírat, omlouvám se." Poznamenal zdvořile. Jistě to nemuselo být vždycky příjemné, když po vás kde jaký cizí vlk pokukuje.

Pousmál se. ,,Vlčata." Odpověděl pouze. Nemohl vše svést jen na sve sestry. I on jistě během svých raných měsíců udělal spoustu velmi hloupých rozhodnutí, jen on neměl žádného staršího sourozence, který by u toho byl a mohl si to zapamatovat. V tom měla jeho sestra smůlu.
,,To určitě, ať už se jedná o těžký úkol či nějakou drobnost. Myslet si, že všechno zvladnem sami by bylo hloupé, nemyslíš?" Souhlasně přikyvoval. ,,Od toho jsou prece přátelé." Zazubil se.
Když se pak opět vrátik k jejich předchozímu tématu, na chvíli opět vrhl zamyšleným pohledem ke městu. ,,Nevím jestli bych si přál se s nějakym setkat. Jsou jiní než mi, a většina jinych druhů spolu zrovna moc dobře nevychází. Když se kolikrát mezi sebou nejsou schopní dohodnout ani dvě vlči smečky,, jak by to dopadlo s lidmi?" Zeptal se. Za jeho odstup zřejmě mohly nedávné události. Předtím, nez byli napadeni by asi z mišlenky setkat se s jiným druhem poskakoval radostí, ale rodiná tragénie v něm zasela semínka pochybností a opatrnosti. ,,Teorii? Asi nevymyslím nic chytřejšího než co jsi už navrhl ty... Možná... Strážné místo?" Navrhl. Netušil jestli lidé měli křídla, ale pokud ne, jistě by se jim hodilo mít rozhled.

Naklonil hlavu na stranu a zamyšleně si tu věc prohlédl. Past? To by mohlo být, přeci jen, táci rádi sedávali na vysokých místech, jako byli špičky stromů. Tohle je jistě muselo lákat. Někam by mu na to jistě odpověděl, ale jejich společné dumání nad tím prapodivným kolem bylo Evar'lou nešťastně přerušeno.
Lanovy to ale nevadilo, jen když se Ivar zase postavil na svoje nohy, tlapu si promnul. Přeci jen to byl trochu náraz, ale nic vážného to nebylo.
Neunikl mu výraz jeho společníka. Chtěl mu říct, že se nemá za co stydět, každý občas zakopne. Ale věděl, že kdyby to řekl takhle přímočaře, šedý vlk by si to k srdci moc nevzal.
,,To je dobře." Usmál se a v jeho očích se zaleskla dávná vzpomínka. ,,Kdysy jsem takhle chytal své dvě sestřičky. Bylo jedno jestli se nacházeli na ploché louce nebo na kraji nebezpečného strázu, nikdy se nedívaly pod nohy." Zasmál se, i když tahle vzpomínka měla nyní díky událestem letošní zimy smutnější podtón.
,,Jen že ta past na ptáky zní víc realně. Ale příjde mi to na to zbytečně velký. Lidi jsou divný, úplně jiní než mi. Nedivil bych se, kdyby ta stavba měla úplně jiný význam. Takový, na který bychom mi dva nikdy nepřišly." Ušklíbl se nad tou myšlenkou. Přeci jen, kterého vlka by na prvním místě napadlo stavět něco takového?

,,Možná. Přitáhla i mě." Ušklíbl se. Netušil, kolik vlků běžně do těchto končin zavítalo, ani kolik se nakonec rozhodlo zůstat. Preci jen, ne každý si hned řekne, že to tady zakotví že? ,,A nebo jsem měl jen zkutečně kliku." Poznamenal s úsměvem.
,,To mě taky." Odpověděl zdvořile taktéž s drobným kývnutím. Zatim to šlo dobře, ani takové uvítání nečekal. Počítal spíse s tím, že ho vlk pošle doháje a odleti a tim to zkončí, přeci jen ho zrovna ruši od jídla, nebo doručení úlovku smečce. Ale byl za to rád, bylo fajn si na chvíli s někým popovídat. A třeba se i něco dozvědět jako bonus.
,,To rozhodně, a nejen u létání." Poznamenal, zatím co si sám vlčka přejel pohledem. Rozhodně se zdál mnohem agilnější než Lan, to by pravděpodobně poznal aniž by Jarumiho viděl lovit. ,,Možná šílenec, ale očividně se to vyplací. A kdo občas není tak trochu šílenec?" Pokrčil rameny.
,,A, to dává smysl. Jen jsem si říkal, jestli se třeba nenacházím v nějakých lovičtích smečky, i když to by jste mě odsud už asi hnaly že?" Pousmál se.