Skrz své modré oči a bílou tvář působí na první pohled poněkud chladně, ale jakmile ticho protne její hlas, projeví se její zářná osobnost. Ač se zdá být i lehce skeptická ohledně nových setkání, většinou volí přátelské přivítání, i když to není v její rodné smečce preferovaný způsob seznámení. Za kamaráda vás jen tak neprohlásí, ale stačí pár dobře zvolených slov a je vám zavázána svým životem. Dokonce by za vás i život položila, kdyby to bylo nutné.
Lapis je poměrně chytrá a jakoukoliv práci se snaží urychlit, či zjednodušit. Je pohodová, tudíž na jakoukoliv aktivitu vydává minimální úsilí, jen aby ji měla co nejrychleji za sebou a mohla mít klid. Kdybyste po ní chtěli větší snahu, málokdy vám vyhoví, protože vlčice je sama o sobě dosti tvrdohlavá a nenechá si kecat do věcí. Avšak u vyšších postavených je opatrná. Nerada by totiž skončila na koberečku u vůdce smečky. I přes svou tvrdohlavost je Lapis jen ovečkou a jakékoliv slovo prohlášeno vlkem postaveným výš ve smečce, bere jako písmo svaté a pravdu jedinou, málokdo ji potom přemluví o opaku. Těžko říct, co by se stalo, kdyby ona sama měla tu moc.
Když už tedy není nic na práci a času je dost, uchýlí se k břehům řek, či se vydá do hor. Oblíbila si hledání a sbírání různých barevných nerostů a vyhlazených kamínků. Věří, že některé skrývají magickou moc a mohou přinášet štěstí v lásce nebo i kletbu. Význam pro každý šutr si pokaždé vymýšlí, ale moc dobře si pamatuje, který kamínek schovat do pelechu, pokud ji něčím naštvete.
Vlčice je velice zdatná po fyzické stránce. I když oproti svým sourozencům nebyla obdařena párem křídel, nic ji nebrání být pohybově nadaná. I přes její netradiční lasicovitý tvar těla je Lapis poměrně mrštná a dokáže nejen rychle běhat, ale i uhýbat případným útokům. Sama však nemá takovou sílu v boji. To neznamená, že by časem nemohla dotrénovat, ale nikdy nebude mít tolik sil, aby skolila většího vlka, bez použití nějaké magie. Kdyby se ocitla v situaci, kde by nemohla spoléhat na smečku a musela se o sebe postarat, zvládla by to bez problému a do toho by ochotně někomu pomohla. I když si je vědoma svých nedostatků, kdykoliv, kdy jsou její pokrevní i nepokrevní blízcí v nebezpečí, vrhá se do záchrany střemhlav a nebojí se zašpinit svůj kožíšek.

*Jako malá si přála, aby ji magicky narostli křídla a uměla létat jako její sourozenci.
*Má strach z výšky.
*Miluje barevné kamínky a ráda je sbírá.
*Srst okolo její tváře a krku má svázanou do culíků, aby se jí tolik necuchala. V těchto oblastech ji má dlouhou a hustou.
*Měří 71 cm.

Oheň záře a chladu

Lapis je schopná ze své tlamy vychrlit modravý plamen, který je oproti klasickému ohni chladný. Je poměrně neškodný a při kontaktu s kůží způsobí jen nepříjemný chlad. V zimních měsících tak může zasaženého vlka připravit o potřebné teplo, které si vlčí tělo v podstatě vyrobí opět samo. Kdyby však jeden byl málo opatrný, mohl by mu chlad zimy ublížit. Aby oheň začal způsobovat omrzliny, musí plamen na místo působit minutu. V tomto případě Lapis nechrlí oheň kontinuálně, ale mezi jednotlivými úseky si může dovolit pár sekund na nádech. Čím déle se nechá vlk žehat chladem, tím horší omrzliny budou a v některých extrémních případech zanechají za sebou jizvu. Taktéž záleží jaké místo je zasaženo: např u uší a tlapek se omrzliny mohou vytvořit mnohem rychleji (do tři čtvrtě minuty kontaktu s chrleným ohněm) a při každé přibývající sekundě kontaktu s ohněm může hrozit amputace daných částí těla chladem. V zimě se doba tvorby omrzlin vlivem ohně záře a ledu je efektivnější a o desítku sekund se zkracuje.
Lapis dokáže chrlit plamen tak dlouho jak jen dokáže vydechnout. V krizové situaci, kdy tělem pumpuje adrenalin a zvyšuje jak tep tak i frekvenci dechu, by se mohlo stát, že Lapis při používání magie dojde dech. Musí si na to dát velký pozor, pokud nechce v polovině rvačky omdlít. Svůj dech může časem vytrénovat a tím i prodloužit čas používání magie.
Ač je oheň slabý, při vyzařený jeho plamene ve tmě může jeho záře oslnit přihlížející i Lapis samotnou.
Při kontaktu ohně se zemí, objektem či jakýmkoliv živočichem se některé plamínky odrazí a rozletí na desítky menších paprsků, připomínající zmenšenou verzi ohňostroje. Zároveň tyto malé paprsky vydávají zvuk podobný prskavkám. Plamen se sice dokáže chytit hořlavého objektu a chvíli se držet, ale sám se nerozšíří. Hoří poměrně dlouho, ale v této podobě je ještě míň neškodný, než kdyby jej Lapis chrlila. Vyzařuje příjemný chlad a poskytuje nějaké to světlo.