Príspevky užívateľa

Dívala se na lesklý předmět a přitom poslouchala, co jí maminka říká. Natočila hlavu na stranu, ale oči z její oběti zájmu nespustila. Lehce se zamračila když přemýšlela jak věc z vody vytáhnout. Mohla požádat maminku o pomoc, ale nebyla by to slabost? Přeci jen voda není až tak hluboká, je jen studená. Tak tedy rozhodla se Lapis o druhou sadu pokusů. Pevně stiskla tlamičku a packu napřáhla nad pramen. Pomalu jí spouštěla k vodě. Jakmile se její polštářek smočil, zima jí projela celou packou a Lapis nožku stáhla opět k sobě. Vdyť to nemuze byt tak těský... pomyslela si a rozhořčeně si odfoukla. Tak když to nepůjde pomalu, půjde to rychle! Lapis opět napřáhla tlapku nad vodu. Jak nejrychleji mohla, ponořila tlapku do vody, aby mohla vylovit onen poklad. Ale jakmile proťala vodní hladinu, pár kapek vyletělo jejím směrem a pokřtilo její maličkost. Lapis odskočila od břehu, div nenarazila na maminku. "Bllll!!" vykřikla a oklepala se. Podívala se na okřídlenou vlčici, která ji bedlivě pozorovala. Sedla si na mechovou podestýlku a dívala se na ten svůj vysněný předmět, který se blyštil pod bariérou studené vody.

Jakožto dítko, které miluje objevovat svět, byla Lapis radostí bez sebe, když ji maminka vytáhla ven na čerstvý vzduch. Nebyla to její první výprava, kde ji na cestu svítilo slunce, či vzdálenější hvězdy. I přestože milovala objevovat svět, sama se nikam moc nevydávala. Ač jí fascinoval otevřený nekonečný prostor, zároveň jí i děsila nevědomost o tomto světě, číhající v jakémkoli keři či stínu. Zprvu ji děsil i vítr, když si pohrával se štěněcí srstí. Ale co Lapis stárla a více objevovala, začínala chápat, že její strachy jsou občas zbytečné.
Většinu cesty se dívala před sebe, dychtivě vyhlížející cíl jejich cesty. Sem tam se podívala na svou maminku, aby se ujistila, že jde pořád po jejím boku. "Estě né." odpověděla Eirlis a zaposlouchala se do jejích slov. Oči se jí rozzářili jako dvě křišťálové studánky, od jejichž hladiny se odráží svit hvězd a měsíce. Pak, podle pokynů své maminky se zaposlouchala do zvuků okolí. A opravdu zaslechla šumění řeky. Zrychlila v kroku, aby došlo ke zdroji zvuku co nejdříve.
Zahleděla se do pramene řeky. Blyštivá průhledná hladina ji učarovala. Dlouhou chvíli se do vody jen koukala. Cosi na dně praménku ji zaujalo. Strčila do vody tlapku, aby tu věc vylovila. "Bllll!" stáhla tlapku zpátky, když jí proletěl chlad. "Je to studeny." poznamenala, kdyby mamince nedošlo, že je voda v prameni opravdu studená. Na chvíli se na Eirlys podívala, aby se ujistila, že se k ní informace opravdu dostala. Vrátila se pohledem zpátky k prameni a znovu do něj strčila packu. A opět jí hned vytáhla ven a otřepala z ní vodu. Ale ona tu věc na dně praménku chce. A i přesto, že voda zde není ani zdaleka hluboká natolik, aby vlčeti dělala problém z ní něco vytáhnout, Lapis se nemohla přenést přes studený proud. Začala být lehce frustrovaná a brzy své marné pokusy o získání onoho zajímavého předmětu vzdala a už jen hleděla na jeho hladký a lesklý povrch.

Lapis oproti svým bratrům byla ukázkové dítě. Učení ji šlo jedna báseň a už uměla pár slůvek vyslovit. I přes její poněkud podivuhodnou konstituci se brzy dozvěděla jak použít svoje nožičky a hned se jala na putování po noře. Párkrát přivedla svým rodičům infarkt, když napočítali o jedno štěně méně, mezitím co ona si dávala v zapadlém koutě šlofíka po dlouhé cestě za dobrodružstvím.
Právě se vracela k mamince z jedné ze svých výprav, když v tom do ní cosi vrazilo. Byla to Eralia, která si chtěla hrát. Lapis překvapením kníkla a upadla na zem. Ač se svými nožkami naučila jakž takž pracovat, vyvést ji z rovnováhy nebylo dvakrát těžké. Zvedla se, oklepala a vydala se útok vrátit. Eralia se mezitím přemístila k Rorýsovi. Lapis nečekala a skočila své malé sestřičce na záda.

V bříšku bylo hezky teplo, avšak pohodlí se moc nedočkala. Bylo tu docela těsno, protože maličká nudlička musela sdílet tak malý prostor s tolika sourozenci, které nikdo nepozval. Sem tam musela oplatit i nějaký ten kopanec, který ji někdo uštědřil, ale ne vždy jej vrátila tomu správnému. Tolik sourozeneckých rozepří, které si nebudou ani pamatovat!
Najednou se okolí začalo měnit. Začalo se stahovat a pulzovat. Najednou jeden z jejich sourozenců kamsi odplaval a udělal se prostor, který jim tak moc chyběl. Kdyby špagetka mohla, spokojeně by si oddychla. Dlouho jí ta pohoda nevydržela, neboť ji cosi nutilo jít to stejnou cestou, jako její sourozenec odplul. Nezbývalo ji nic jiného než jej následovat.
Brzy na svém tělíčku pocítila chlad. Ač to nebylo to nejchladnější období v roce, pro malou nudličku to bylo chladné dost. O to horší byla ta tvrdá podlaha, která zdánlivě nebyla ta nejtvrdší. Začala nespokojeně kníkat a to do doby, než ji umlčela starostlivá maminka, která svou první dcerušku čistila. Tady se i dozvěděla, kam se poděl její sourozenec. Ne že by byla zrovna nadšená, ještě by v bříšku plavala, ale to ještě nevěděla, co všechno ji v životě čeká a že na tyto momenty si pamatovat nebude.

Oheň záře a chladu
Lapis je schopná ze své tlamy vychrlit modravý plamen, který je oproti klasickému ohni chladný. Je poměrně neškodný a při kontaktu s kůží způsobí jen nepříjemný chlad. V zimních měsících tak může zasaženého vlka připravit o potřebné teplo, které si vlčí tělo v podstatě vyrobí opět samo. Kdyby však jeden byl málo opatrný, mohl by mu chlad zimy ublížit. Aby oheň začal způsobovat omrzliny, musí plamen na místo působit minutu. V tomto případě Lapis nechrlí oheň kontinuálně, ale mezi jednotlivými úseky si může dovolit pár sekund na nádech. Čím déle se nechá vlk žehat chladem, tím horší omrzliny budou a v některých extrémních případech zanechají za sebou jizvu. Taktéž záleží jaké místo je zasaženo: např u uší a tlapek se omrzliny mohou vytvořit mnohem rychleji (do tři čtvrtě minuty kontaktu s chrleným ohněm) a při každé přibývající sekundě kontaktu s ohněm může hrozit amputace daných částí těla chladem. V zimě se doba tvorby omrzlin vlivem ohně záře a ledu je efektivnější a o desítku sekund se zkracuje.
Lapis dokáže chrlit plamen tak dlouho jak jen dokáže vydechnout. V krizové situaci, kdy tělem pumpuje adrenalin a zvyšuje jak tep tak i frekvenci dechu, by se mohlo stát, že Lapis při používání magie dojde dech. Musí si na to dát velký pozor, pokud nechce v polovině rvačky omdlít. Svůj dech může časem vytrénovat a tím i prodloužit čas používání magie.
Ač je oheň slabý, při vyzařený jeho plamene ve tmě může jeho záře oslnit přihlížející i Lapis samotnou.
Při kontaktu ohně se zemí, objektem či jakýmkoliv živočichem se některé plamínky odrazí a rozletí na desítky menších paprsků, připomínající zmenšenou verzi ohňostroje. Zároveň tyto malé paprsky vydávají zvuk podobný prskavkám. Plamen se sice dokáže chytit hořlavého objektu a chvíli se držet, ale sám se nerozšíří. Hoří poměrně dlouho, ale v této podobě je ještě míň neškodný, než kdyby jej Lapis chrlila. Vyzařuje příjemný chlad a poskytuje nějaké to světlo.

Jméno: Lapis
Přezdívky: Lapka, Lasie
Věk: Štěně (1. 4 2025)
Pohlaví: Samice
Matka: Eirlis
Otec: Iska
Sourozenci: Kafka, Eralia, Rorýs

Charakteristika:
Skrz své modré oči a bílou tvář působí na první pohled poněkud chladně, ale jakmile ticho protne její hlas, projeví se její zářná osobnost. Ač se zdá být i lehce skeptická ohledně nových setkání, většinou volí přátelské přivítání, i když to není v její rodné smečce preferovaný způsob seznámení. Za kamaráda vás jen tak neprohlásí, ale stačí pár dobře zvolených slov a je vám zavázána svým životem. Dokonce by za vás i život položila, kdyby to bylo nutné.

Lapis je poměrně chytrá a jakoukoliv práci se snaží urychlit, či zjednodušit. Je pohodová, tudíž na jakoukoliv aktivitu vydává minimální úsilí, jen aby ji měla co nejrychleji za sebou a mohla mít klid. Kdybyste po ní chtěli větší snahu, málokdy vám vyhoví, protože vlčice je sama o sobě dosti tvrdohlavá a nenechá si kecat do věcí. Avšak u vyšších postavených je opatrná. Nerada by totiž skončila na koberečku u vůdce smečky. I přes svou tvrdohlavost je Lapis jen ovečkou a jakékoliv slovo prohlášeno vlkem postaveným výš ve smečce, bere jako písmo svaté a pravdu jedinou, málokdo ji potom přemluví o opaku. Těžko říct, co by se stalo, kdyby ona sama měla tu moc.

Když už tedy není nic na práci a času je dost, uchýlí se k břehům řek, či se vydá do hor. Oblíbila si hledání a sbírání různých barevných nerostů a vyhlazených kamínků. Věří, že některé skrývají magickou moc a mohou přinášet štěstí v lásce nebo i kletbu. Význam pro každý šutr si pokaždé vymýšlí, ale moc dobře si pamatuje, který kamínek schovat do pelechu, pokud ji něčím naštvete.

Vlčice je velice zdatná po fyzické stránce. I když oproti svým sourozencům nebyla obdařena párem křídel, nic ji nebrání být pohybově nadaná. I přes její netradiční lasicovitý tvar těla je Lapis poměrně mrštná a dokáže nejen rychle běhat, ale i uhýbat případným útokům. Sama však nemá takovou sílu v boji. To neznamená, že by časem nemohla dotrénovat, ale nikdy nebude mít tolik sil, aby skolila většího vlka, bez použití nějaké magie. Kdyby se ocitla v situaci, kde by nemohla spoléhat na smečku a musela se o sebe postarat, zvládla by to bez problému a do toho by ochotně někomu pomohla. I když si je vědoma svých nedostatků, kdykoliv, kdy jsou její pokrevní i nepokrevní blízcí v nebezpečí, vrhá se do záchrany střemhlav a nebojí se zašpinit svůj kožíšek.

Zajímavosti
*Jako malá si přála, aby ji magicky narostli křídla a uměla létat jako její sourozenci.
*Má strach z výšky.
*Miluje barevné kamínky a ráda je sbírá.
*Srst okolo její tváře a krku má svázanou do culíků, aby se jí tolik necuchala. V těchto oblastech ji má dlouhou a hustou.
Měří 71 cm.

Magie:
Oheň záře a chladu
Lapis je schopná ze své tlamy vychrlit modravý plamen, který je oproti klasickému ohni chladný. Je poměrně neškodný a při kontaktu s kůží způsobí jen nepříjemný chlad. V zimních měsících tak může zasaženého vlka připravit o potřebné teplo, které si vlčí tělo v podstatě vyrobí opět samo. Kdyby však jeden byl málo opatrný, mohl by mu chlad zimy ublížit. Aby oheň způsobil omrzliny, musí plamen na místo působit minutu, ale to si většina nenechá jen tak líbit.
Lapis dokáže chrlit plamen tak dlouho jak jen dokáže vydechnout. V krizové situaci, kdy tělem pumpuje adrenalin a zvyšuje jak tep tak i frekvenci dechu, by se mohlo stát, že Lapis při používání magie dojde dech. Musí si na to dát velký pozor, pokud nechce v polovině rvačky omdlít. Svůj dech může časem vytrénovat a tím i prodloužit čas používání magie.
Ač je oheň slabý, při vyzařený jeho plamene ve tmě může jeho záře oslnit přihlížející i Lapis samotnou.
Při kontaktu ohně se zemí, objektem či jakýmkoliv živočichem se některé plamínky odrazí a rozletí na desítky menších paprsků, připomínající zmenšenou verzi ohňostroje. Zároveň tyto malé paprsky vydávají zvuk podobný prskavkám. Plamen se sice dokáže chytit hořlavého objektu a chvíli se držet, ale sám se nerozšíří. Hoří poměrně dlouho, ale v této podobě je ještě míň neškodný, než kdyby jej Lapis chrlila. Vyzařuje příjemný chlad a poskytuje nějaké to světlo.

https://toyhou.se/32332088.lapis

Další postavy: Mensis, Suteki, Báthory
Pozn: Jsem si vědoma, že mi chybí pár postů. V blízké době doženu.