Príspevky užívateľa

Lirtheni se dnes rozhodla dostat na zdejší ostrůvek a zjistit, zda byl k něčemu užitečný. S uměním plavání neměla sebemenší problém a tak se dostala na druhou stranu vlastně za chvíli. Rozhlédla se. Necítila tady žádnou kořist, až teda na nějaké ptáky a co se týkalo těch pachů vlčích... no pár se tu vznášelo, avšak byly už tak zastaralé. Nikdo sem moc nechodil... teda spíš neplaval. Nedivila se, ostrůvek tu fakt působil spíš pro ozdobu, než aby na něco přímo sloužil. Nebyla na něj ani bezpečnější cesta, než sem doplavat. Nemyslela si, že by si sem dělal pravidelné túry kdokoli, zajíci už vůbec ne, že? Oklepala a vydala se víc do vnitrozemí. První pohled nebyl vždy ten správný...

Ano, zeptal se na fakt zásadní otázku. Přemýšlela o tom už? Jasné, že ano a ne jednou. „Ano, hodláme tu strávit co nejvíce času, nechystáme se spěchat. Je možné, že se někdy v budoucnu i vrátíme, ovšem na druhou stranu není jisté, co nám život přinese. Ať už zde anebo kdekoli jinde,“ odpověděla mu upřímně. Nebude mu mazat med okolo tlamy tím, že tu zůstane navždy, protože ta možnost, že prostě jednou zas odejdou, existovala. Avšak už z předchozích slov S'arika soudila, že bude Norestská větev rodu potřebovat reformu...případný odchod nebude zas tak brzy, jestli bude vůbec. Někdo bude muset rod řídit dál, i po smrti S'arika a kolik schopných vlků rodu zde žilo? „Už když jsme se se sestrou rozhodly se vydat do Norestu, věděly jsme, že tady potkáme úplně jinak smýšlející vlky s úplně odlišným chováním. Spoustu vlků nedostane výchovu hodnou komplexních způsobů, obvykle ji nemají ani generace předchozí,“ poznamenala neutrálně. Od nerozvážných rozhodnutí mít potomky a ani nepřemýšlející o jejich výchově až po ty výchovné způsoby, co jim ani za mák nedávaly smysl. „Ale říkáte, že jste chtěl žít život poustevníka, S'ariku. Co vás vedlo se stát znovu vůdcem smečky?“ zeptala se ho. Šlo o rozeného vůdce, spisy to dokazovaly, avšak sama po přečtení historie o válce předpokládala, že se této role nikdy znovu neujme. Na druhou stranu, řekla to před chvíli sama. Nikdy nevíme, co nám život hodí pod tlapy. S'arik pokračoval, a Lir uvažovala o tom, kde ten problém nastal. „Jestliže se snaží rozšířit rod někde jinde, než ve své domovině, problémy mohou nastat lehce. Náš rod je tomu tím pádem skvělým příkladem. Kde myslíte, že nastal zdroj těchto problémů?“ zajímalo ji. Ona osobně u zrodu rodu tady v Norestu nebyla. S'arik se stal očividně tím zakladatelem a tím pádem musel ten zdroj dost dobře znát. Nevinila ho za to, jak už naznačila, rozšířit rod odjinud byl dlouhý a složitý proces, cokoli se mohlo kdekoli pokazit. A končívalo to tak často, žili tu úplně jiní vlci, šlo o úplně jiné prostředí a klima, přizpůsobit tu něco, čehož zdroj pocházel úplně odjinud, ne vždy šlo. S'arikovi dva potomci zklamali. Aikanovi dva potomci zklamali též. „Co se stalo s potomky v Nihilské smečce?“ položila dotaz ještě. Někteří zmizeli, další se rodili se světlou srstí anebo se zdravotními poruchami. „Felhejaah je nadmíru katastrofický scénař. Je možné, že Norest nepatří mezi místa, kde lze může rod vzkvétat. Ovšem už ten proces započal a ještě tu může být šance rod zachránit,“ odpověděla mu a zamávala pomalu ocasem. Rod zde mohl upadnout, ano, avšak nemyslela si, že neexistovala sebemenší šance. No ono to v konečném výsledku stejně záviselo na tmavém vlku vedle ní. Byl to on, kdo tohle vytvořil a pokud nebude chtít pokračovat, ten fakt přijme. Jednali vždy tak podle nejlepšího uvážení. Bylo vlastně celkem těžké posoudit, co z těch možností bylo to lepší uvážení.

Lir se právě vydala na zkoušku do jeskyně, což mělo doopravdy prověřit, jestli do smečky bude patřit. Neměla sice obavy, co se bude dít, no spíš jí přišla tahle situace až neuvěřitelná. Hvězdy rozhodnou o osudu jejím i její sestry. Sestry si ale byly dost podobné. Pokud hvězdy přijmou jednu, přijmou i druhou, nebo naopak? Nebo měly přichystané úplně něco jiného? Těžko říct, avšak Vash'ti měla zkoušku až další noc a tak to bude vědět jistě až potom. „Zdravím vás, Cielo,“ pozdravila ho a s pořád chladným pohledem pozorovala, jak se z její přítomností až těšil. Znal Lir víc než její sestru. To proto ho vybrala, aby dělal dozor nad ní? No ona si nejen nemohla vybírat, kdo ji bude doprovázet, no pokud byl někdo plný radosti, nemělo cenu mu to zas upírat. Někteří vlci nerozuměli jí a ona nerozuměla některým. Tak to bude v této krajině fungovat, nebyl to Henob. „Jsem připravena,“ odpověděla mu a vešla dovnitř jeskyně, až pod plošinu pod širým nebem. Hvězdy byly jasné, jakoby cítily vlčici, která se připravila být podrobena jejich "výslechu". Ulehla a čekala.

Najednou byla mezi hvězdami. Usnula? Jo, rozhodně. A mělo to tak být? To zjistí posléze. Neměla pevnou půdu pod tlapami, avšak i tak měla vyšlapanou cestičku mezi hvězdami a pomalu mezi nimi procházela. Hvězdy zářily hodně, některé víc, některé míň, no zároveň když se na ně tak koukala, ani trochu jí nepálily oči. Najednou se před ní ale objevilo ostré bílé světlo, zvětšovalo se a zvětšovalo, dokud si nepřipadala, že neoslepla. Náhle se jí před očima promítal celý její život. Začalo to od těch dob, co byla vlčetem, které vždy pohlíželo na ta ostatní a nikdy neporozuměla tomu, že se ostatní i radovala, ještě před tím, než jejich emoce potlačila výchova. Ona nikdy nic potlačit nemusela, ona nikdy nepocítila nic jako radost nebo vztek. Teda, konkrétně, neuměla to spíš vyjádřit, vůbec. Její obličej byl jednotvárný, chladný, nikdy se nezměnil. A tak to mělo u nich být, ne? Tak proč ostatní ty emoce projevovali? No tato vzpomínka zmizla a vystřídala ji další. Šlo o jejich učení, kdy pročítali spisy a kdy se učili psát. Vždy po nich chtěli takových znalostí, avšak Lir to nikdy nevadilo. Každý vlk by měl znát historii svého rodu a vše, co k němu patřilo. A taky díky tomu nepohlížela na svět s růžovými brýlemi. Míchaly se další útržky, s jejími sestrami a jinými vlky ze Společenství, následovalo to rozhodnutí vydat se s Vash na cesty, obdarování rodovými přívěšky a sama cesta až po cíl v Norestu. Končilo to vše na území přízračných. A ať si každý myslel co chtěl, hvězdy rozhodly a Lir vše co udělala, tak bylo očividně správné.

Následně se probrala. Už začalo svítat a i když spala, necítila se moc vyspaná. Anebo tak úplně vlastně nespala...Bylo to možná postavený spíš na vidinách, než že by se jí prostě zdál sen. Našla cestu zpátky ven, přímo za Cielem, který by měl pořád čekat před jeskyní. Jemu následně poví svůj sen, svoji, soudila, splněnou zkoušku.

Vlček tu očividně něco zkoumal nebo hledal, no nedokázal ještě úplně odhadnout zdejší půdu. Ta byla měkčí a lehce se mohla pod vlkem propadnout. To se mu i stalo. Prvně první přední tlapou, pak druhou. Avšak i když se mohl lehce vytáhnout, místo toho začal panikařit. Přikročila k němu, byla od něho už vlastně kousek. „Zaber zadními tlapami a couvej, malej, a nakonec zjistíš, že ani tu pomoc nepotřebuješ,“ promluvila na něj bez jakýkoli emocí (které ani neměla, no) a pomalu máchla ocasem. Jinak mu jakkoli nepomohla. Bylo by to pro některé kruté, že? Avšak i mladí vlci museli občas umět najít si východiska, jak se dostat z průšvihu, do kterého se sami upsali. A tento vlček to měl až směšně jednoduché. Jenom ho pohltila panika a proto neviděl východiska žádná. Jen tu představu, jak ho někdo tahá ven bez vlastní práce. Ano, bylo to ještě vlče, ale i ta potřebovala určité schopnosti. Anebo byla prostě zvyklá na něco jiného. Hlavně jak se bez emocí narodila a ani neměla co potlačovat, to bylo prostě jiné, nemohla mít tam vevnitř něco, s čím se ani nenarodila. Avšak samozřejmě, pokud by se situace komplikovala, zakročila by. Jen chtěla vědět jak moc bylo vlče schopno uvažovat.

Ryumee jejich práci schválila a tím Lir usoudila, že byly u konce. Byla pravda, že věděly o něco více a tyhle informace budou k životu v přízračných určitě potřebovat. „Děkujeme za vaši trpělivost. Budeme určitě dělat vaší smečce dobré jméno,“ poděkovala fortis za obě, usoudila, že další dotazy nebyly třeba. Pozorovala, jak odcházela a pak se podívala na Vash'ti. „Pojďme si tedy odpočinout. Stojí před námi ještě jedna zkouška a je dobré být připravená, když nevíš, co přesně tě čeká,“ poznamenala, i když to sama určitě věděla a pokynula jí, aby se vydaly na odpočinek. Rozsudek vedení nemusel tady být úplně platný.

Cítila takový zvláštní pocit, když S'arik zmínil její prababičku. Byť se vlci jejího rodu dožívali věku vysokého, Lir ji nikdy nepoznala. I když to znělo logicky, zas tolik dlouhověcí nebyli, aby existovaly naživu čtyři generace. „Je to tak. Moji druhou sestru po ní naše rodiče pojmenovali. Avšak ta se sem s námi na cestu již nevydala,“ řekla mu, protože pochybovala, že by tu informaci tady v Norestu někde vzal. Těžko říct vlastně, zda znal i její rodiče. Bylo to už celkem dávno, co odešel, aspoň podle spisů. No o dětech její prababičky už ponětí určitě měl. Třeba se Lir sestra jako jmenovkyně taky stane jednoho dne významnou. Až se jednou vrátí, dozví se to. Plánovala vůbec někdy zůstat v Norestu navždy? Ovšem kdo ví, co jí život tady připlete pod tlapy. „Je mi též ctí,“ přikývla se vší zdvořilostí, rozhodně neočekávala přítomnost jednoho z významných vlků rodu zrovna tady. I když tito vlci to neprožívali tím způsobem jako jiní. Spíš nijak. Někdo se stal významný, tak byl významný. Činy dělaly víc než jen slova. „Cielo je občas až moc sdílný, že ano?“ zmínila vlka z jeho smečky, znal ho určitě přece jen víc než ona. Byť nebyly se sestrou ty nebezpečné, měl by si mladý vlk dát větší pozor, komu informace sděloval. Jeho sdílnost se mohla stát nebezpečnou pro něj i pro smečku jako celek. „Po zjištění, že i jinde žijí vlci Milagy nám se sestrou přišlo důležité, aby záznamy o Norestu a životu našich vlků zde existovaly,“ poznamenala, nebylo by dobré, kdyby se Norest z tohoto důvodu přehlížel. I když jeho následná slova nezněla moc příjemně. Rod tu měl své problémy a neznělo to, že by byly malé. „Oč jde?“ šla rovnou k věci, zatímco se rozešli podél řeky. Hádala, že na rod dohlížel S'arik osobně. Udělal snad někde chybu? Nebo kde nastal ten problém?

Přišlo jí mírně zvláštní mít na území močály. Možná mohly při chytrém plánu sloužit jako obrana, ale jinak neměly podle ní význam. Avšak nemělo cenu to řešit, vodních zdrojů se zde nacházelo víc a pokud se měl někdo topit, mohl vlastně kdekoli. Rozdíl spočíval maximálně v tom, že tyhle vody v močálech narozdíl od jiných fakt smrděly. Ale ne, že by ji trochu smrado porazilo. Lir byla odolný jedinec a ještě pocházela z tvrdé oblasti, to by ji měly najednou porazit nějaké močály? Asi těžko. No nehodlala se tady na moc dlouho zdržovat jakoby se tu měla schovávat nebo co. Sem celkově moc vlků nechodívalo, avšak mohla se mýlit, smrad mohl maskovat okolní pachy, hlavně ty už zastaralejší. Na jednu stranu se nedalo si myslet, že sem někdo nechodil. Musela se pravidelně kontrolovat každá část území a močály by už účelně posloužily jako dobrý úkryt pro nezvané. Žila úplně v jiném kraji, v jiných zvycích. Kolik jedinců a jak často se o něco takového pokoušelo? No netrvalo dlouho, co zahlédla v močálech další pohyb, avšak šlo o vlče a očividně patřilo ke smečce.

Lirtheni se začala pomalu seznamovat s územím smečky, ve které nově žila. Její sestra dostala úkol jít po stopách Nimlogů právem. Ne malou část území přízračných zabíraly hory, byť se nacházely jen na severu. A podle všeho mlžní jeleni žili hlavně v horách. Těžko říct, jak moc často zabloudili na území smečky, no nemyslela si, že by se báli celé skupiny vlků, natož jednoho jediného. Kdyby se proti smečce vyřítilo jedinců víc, kdo ví, jaké šance by smečka měla. Kdo by to kdy řekl, že by stádo jelenů zahnalo vlčí smečku, že? Ona teda sice naživo Nimloga nikdy neviděla, ovšem znala jeleny obyčejné a až na povahu se zas tak lišit nemohli. Ono kdyby na vás útočilo větší zvíře s velkými a ostrými parohy, které by váš dokázaly skvěle nabrat jako lopata písek, následně odhodit a způsobit i větší zranění... žádná sranda. Tady v údolí při svém přemýšlení a zhodnocování situací zahlédla další pohyb. No nešlo o jelena ani o nic takového, byl to Cielo, jeden z členů. Toho už znala. „Buďte zdráv, Cielo,“ pozdravila ho, jakmile se k sobě přiblížili. On už ji určitě zachytil též. „Pamatuji si vás ještě z našeho prvního setkání. Ale nepochybuji, že vy také,“ poznamenala, vlk asi těžko ve svém věku trpěl zapomětlivostí. I když ne, že by dokázala skvěle odhadnout Cielův věk. Mohl být starší, než se zdálo.

Lirtheni, už jedna z nejnovějších členek, se dnes přeci jen potulovala na hranicích. No bylo odpoledne a dokud neudělá zkoušku na aestu, moc práce jí nečekalo. Avšak i tak usoudila, že určitě nebude vadit, když by někomu něco nového předala. Určitě se tu každý den nebude jen potulovat jak bludná ovce. No dnes zdálo se, všichni někde lítali a tak se Lir asi přidala, nebo tak nějak. Vlastně dnes neviděla ani sestru, hm... Jako vždy měla na sobě svou brašnu se svitky a to i v tu chvíli, co překročila hranice. Uslyšela chraptivé volání hodně poblíž. A vzhledem k tomu, že tady na planině se jen tak někdo neschoval, neunikl jí pohled na Everetta, Orda smečky a partnera Ryumee. Aspoň teda myslela, že šlo o něj. „Zdravím. Everett, že?“ zeptala se, i když jí neušel jeho pohled. Vypadal celkem vyčerpaně, to běžel maraton?, a celkově se v jeho pohledu míhaly i další věci, avšak zatím tomu nevěnovala moc pozornost. Taky si všimla jeho kápi...no i jeho partnerka nosila plášť, musel jít v rodinné tradici, řekla by. Zjistí posléze, co se děje, lol.

I její sestra sem stihla přijít dřív, než sem dorazila Ryumee. Pohlédla na ni. Byla celá, bez zranění, třeba Nimlogy ani přímo nenašla. Což bylo spíš jen dobře, hlavně jeden samotný vlk by se s tímto tvorem měřit nemohl, jak usoudila. Ani obyčejné jeleny většinou nelovil jeden vlk! A co teprve agresivního kopytníka? Někdo by musel být fakt hloupý. No nedivila by se, takových chodilo po světě... „Všechno dobré,“ odpověděla jí pouze. Více se dozví při rozhovoru s fortis, a proto se jí neptala ani na oplátku, protože obě budou mluvit o své zkoušce. Než stihla říct něco dalšího, už ucítila čerstvý pach člena a dokonce šlo o samotnou Fortis. „Zdravím,“ přikývla jí též na pozdrav. „Cesta byla daleká, ale na žádný problém jsem nenarazila. Nalezla jsem smečku Nihilskou a následně i mušli na pláži u moře,“ promluvila znovu a hlavou ukázala na větší mušli, co u ní ležela na zemi. „Vydala jsem se podél řeky, která vede z vašeho území a ještě na dohled starobylých trosek jsem se napojila na řeku druhou, a ta me již dovedla k moři a ke hranicím spojenecké smečky. Prošla jsem většinu hranic z bezpečné vzdálenosti. Jejich území je ze dvou stran chráněno horami a ze třetího směru mořem. Uzavřela jsem to jako dobrou ochranu a strategický cíl, přes hory se postup nepřátel značně zpomalí. A dostat se přes moře je rozhodně také složité,“ vysvětlila jí teda její poznatky, i když věděla dost dobře, že pro fialovou vlčici to nebude nic nového. Ona by měla být jedna z těch, co o Nihilské smečce věděli hodně. „Mezitím, co jsem následně hledala na pláži mušli - důkaz splněného úkolu - potkala jsem na pláži A'kazu, vlka našeho rodu, jak jste před mým odchodem vyprávěla,“ dodala ještě, určitě nezapomněla na to, jak Lir říkala o určitých jedincích Milagy žijících v Nihilu. To bylo asi vše, případně s eještě zeptá, vše nejdůležitější však zmínila. Teď nechala mluvit Vash'ti a jak začala mluvit, zaposlouchala se. Jako dostala její sestra nové informace, tak je dostane teď i sama. Zná aspoň trochu mlžné jeleny se vyplatilo, když už bude žít takzvaně kousek od nich.

<< řeka Cayna

Přijetí - splněný úkol

Cesta byla dlouhá, to ano. Lirtheni na sobě již cítila vyčerpání, no ne takové, aby to dala jakkoli moc najevo. Vlastně najevo neuměla dávat nic, takže by to stejně ani nešlo. Avšak tlapy se jí nepodlamovaly, a k tomu v noci spala, takže vlastně mohla být i víceméně odpačatá. Podél řeky se dostala až k hranicím, jenže usoudila, že bude lepší najít u hranic část, která bude blíže k hvozdu. Přišlo jí divné bloudit takhle po celém území. A tak se poblíž té mlhaté louky, kudy přišly se sestrou, dostala přímo k němu, aspoň to jako hvozd vypadalo. Ryumee jim přesně nespecifikovala, kde ve hvozdě se měly sejít a taky se zdálo, že Vash'ti se tu ještě nenacházela. Tak se přiblížila blíže k doupatům, kde byly pachy o hodně silnější a usoudila, že tady ji fortis najde a potká se tu i se sestrou. Zatím si odložila mušli na zem a posadila se, očekávajíce brzký příchod někoho z těch dvou... a kdo ví, možná i někoho dalšího, ze smečky třeba.

<< nekonečné pláně

Post 5

Ještě, než by si zapsala o Nihilské smečce nějaké poznámky, chtělo by se to dozvědět, jací Nihilčané byli. Znala sice již jejich hranice, no jejich vlky ne. Avšak vzhledem k tomu, že byli s přízračnými spojenci, určitě se museli nějak setkávat, aspoň vyšší postavení pospolu. Možná měli i nějaké společné události, kdy se scházeli všichni členi smeček? Zjistila, že takové věci tady v Norestu dost letěly. A to zrovna nezmiňovala ceremoniály rodů. Každý nějaké měl, to bylo samozřejmostí. Spíše by pochybovala, kdyby tyto dvě smečky cosi nespojovalo ještě víc a dávaly si vědět jen v nouzi. To by šlo o tu klasickou situaci, kdy se někdo ozve, jen když něco potřebuje. To by dlouhodobě nefungovalo. Tak jo, její úkol již byl splněn, v noci si trochu zdřímla a teď bylo zase ráno a musela dorazit do hvozdu na území. Hm, jak si asi vedla její sestra? Třeba už čekala.

>> starý hvozd (přízrační)

Post 4

<< řeka Cona

Ještě se na chvíli zastavila na této rozlehlé pastvině, aby si zopakovala své nové poznatky. V první řadě o Nihilské smečky. Na jihu byl Nihil ohraničen moře, takže nemuseli vlci odtamtud mít strach, že by k nim dorazila nějaká hrozba, maximálně tsunami. Moře samotné bylo větší, než kdy předpokládala, ani na druhý konec se nedalo dohlédnout. To, že bylo slané, už věděla předtím. V jižní smečce se ze dvou stran tyčily hory, a byť z jedné strany jim za horami patřil ještě kus této louky, hory mohly sloužit jako skvělá rozhledna, aby se podívali po okolí a tím ho lépe kontrolovali. No a z třetí se tyčil les, to byla ta nejzranitelnější strana ze všech. Avšak pochybovala, že to nevěděli, jako vše, jen si to potřebovala říct ještě jednou a možná by se vyplatilo si o smečce něco zaznamenat do spisů. No to až potom. Teď vzala zase do tlamy svou mušli a šla se napojit na řeku, odkud se dostane zpátky k hranicím její budoucí smečky a následně pak na území do hvozdu.

>> řeka Cayna

Post 3

<< pláž

Po setkání s A'kazou, jak se jí nakonec poštěstilo setkat se s jiným vlkem rodu, sebrala z pláže jednu větší mušli a vydala se zase pomalu směrem k přízračným. No hledání mušle ji nějakou dobu zabralo. Ono se to možná nezdálo, avšak hledat v tom písku takovou věc chtělo nějakou práci. Hlavně se ten písek strašně dostával pod drápky a Lir tušila, že ještě nějakou dobu tam zrnka zůstanou. No ona nebyla tou, co by si stěžovala a konec konců tam zas ten písek tolik necítila, aby nemohla chodit nebo tak. No nakonec jednu vyhrabala a tak bylo na čase se vrátit i s novými poznatky. Určitě bude chtít Fortis vědět víc, než jen, že se sem prostě dostala. Tak to bývalo a tak by to plně i schvalovala. Nevyplatilo se být občas až moc obecný. Na chvíli se zastavila u řeky, aby se napila a smyla s čumáku pach soli. I když to asi přejde, až se zas vzdálí. No jo, Nihilští byli zvyklí.

>> nekonečné pláně

Post 2

Dobře, poprvé v životě viděla moře. Věděla o něm to, že bylo slané, rozlehlé a žili v něm podivní tvoři. Nemusela ho ochutnávat, sůl ji dráždila vysloveně v čumáku, hlavně když nebyla zvyklá. Vážně muselo být obří a celé by ho zahlédl asi jen nějaký letec, však ani nedohlédla na druhou stranu a v dálce se stejně vznášela mlha...která jakoby právě zabraňovala, aby vlk dohlédl na druhou stranu. Ty tvory, co v něm údajně žili, nikdy neviděla a možná bylo i lepší, že je neviděla a že neokupovali již mělčinu. A stejně, bylo rozbouřené a divoké, některé vlny by mohly drobnějšího vlka i klidně smést, takže kdo ví, zda do něj i někdo vlezl... No Lirtheni tu nebyla proto, aby se koupala v moři. Zmapovala hranice Nihilské smečky a jako důkaz, že hranice vážně viděla, měla donést mušli z pláže. Jako chápala fortis, že si potřebovala být jistá, Lir mohla jinak třeba přespat v nejbližší noře a pak přijít jakoby nic, že? Ovšem věřila tomu, že by se to projevilo v následném rozhovoru. I slova kolikrát dělala mnoho...