Príspevky užívateľa

<< jehličnatý les (přízrační)

Post 1

Řeka, po které se vydala prve, se napojovala na řeku druhou, která tekla očividně z území Azarynské smečky a mířila už snad přímo do moře. Avšak cesta ještě mohla nějakou dobu trvat, takže i kdyby se již napojila na poslední řeku, nic to neznamenalo. Jakmile se blížila k cíli, už cítila pach smečky a hlavně cítila slané moře. To už netrvalo moc dlouho, co došla k hranicím. Vlci z Nihilské smečky samozřejmě poctivě pravidelně obnovovali pachové značky a momentálně byly dost čerstvé. Jejich hranice se táhly podél rozhlehlé lučiny a pokračovala do obyčejně vypadajícího lesa. Takže jim patřil kus tamté louky a kus tohoto lesa a zároveň nechali část neobsazenou. No nedokázala posoudit jejich území, nikdy předtím tam nebyla, avšak už podle tohoto muselo být dost rozmanité. Jiná smečka by si ta místa ukradla klidně celé, ať byla velká jakkoli (a že ta lučina byla fakt velká). Při zakládání tedy dokázali myslet i logicky...to schvalovala. Hm, jak dlouho asi Nihil existoval? Neuniklo jí, že když vyšla kousek z lesa, hranice se táhly kolem další, již o hodně menší louky, no ta jim přímo nepatřila, hranicemi byly již hory. Zatím se jí bohužel nepodařilo ani nikoho potkat, no nemohla s tím úplně počítat, však času na to bude pak dost. Teď se vrátila přes planinu k řece a přes tu přímo na pláže.

>> pláž

Ah, celkem ráda slyšela, že i tady v Norestu se uzavírala taková ta spojenectví mezi smečkami. Bývalo to občas dost výhodné, když mohla jedna smečka v nouzi požádat o pomoc druhou (pořád se mohlo stát, že se dostanou do nouze obě, ale to zas na jindy). A okolo toho jí i zadala úkol. U moře ještě nebyla, tož pravda, nebude od věci znát lokaci smečky, která měla spojenecké vztahy s tou, do které se právě se sestrou postupně dostávaly. A kdo ví, možná potká i ty další vlky jejího rodu. Nevěděla sice, jak staří byli, kdy se narodili, no vyplatilo se to aspoň zkusit. „Je mi vše jasné, setkáme se tedy ve starém hvozdě,“ řekla to již jako jistou věc, no dávala jen důraz na to, že úkol hodlala splnit a možná i něco víc. Zmínila by i, že se ve strém hvozdě setká dokonce s Vash, avšak každá mohla splnit úkol v jiný čas. Přece jen, k Nihilské smečce to bylo celkem kus a než tam dojde, zmapuje to tam, (možná se s někým setká) a vrátí se i s mušlí, nějaký čas to potrvá. Prozatím ale jen přikývla Ryumee na prozatimní rozloučení a následně se napojila na řeku, která ji dovede na jih, blíž k Nihilu.

>> zelený les

Jen poslouchala, zatímco Ryumee zadávala její sestře úkol, související s jejím budoucím povoláním. Jakkoli se do toho už ze zdvořilosti nezapojovala. Vlastně by i lhala, kdyby řekla, že jí nezajímalo, s jakými poznatky o Nimlozích - mlžných jelenech, následně Vash'ti přijde. Jí bylo dost dobře jasné, že u jejího oficiálního přijetí na 90% nebude (nebo ano?), ale jejich vztah byl založený na tom, že si říkaly úplně vše. A bude asi vhodné, když o těchto nebezpečných tvorech poblíž bude vědět, že? Pokývla sestře na hodně štěstí a následně se otočila na fortis. Teď se musela věnovat své zkoušce. Vash'ti byla stejně zkušená, byť tobčas dělala zbrklá rozhodnutí, no měla už jistotu, že v takových případech snad nevymyslí vysloveně nějakou riskantní bejkárnu. „Jakmile jsme se sestrou dorazily do těchto krajin, na určitou dobu jsme se rozdělily a každá prošla aspoň část této země. Následně jsme se setkaly a uvedly své poznatky. Moje cesty vedly podél velké pláně směrem k ledovým oblastem, byť tam přímo jsem se nevydala. Vash'ti poznala oblasti okolo pouště a kotlinu ze všech stran ohraničenou horami,“ začala mluvit. Jejich záměr byl poznat i jiné vlky rodu, jenže kromě setkání Vash se světlou vlčicí, co patřila do rodu i přes své údajné podivné chování, to štěstí zatím neměly. „Mnoho míst tedy znám jen z popisu mé sestry, ale ano, do Norestu jsme dorazily ještě vcelku před krátkou dobou a očividně to chce více času, abych tato místa poznala i na vlastní oči,“ pokračovala ve svém proslovu. Bude překvapená za jejich postup nebo se jí snad nebude líbit, že tolik ještě neznala naživo? „Vlastně nám i jeden z vaších vlků, Cielo myslím, vyprávěl něco málo o dalších smečkách, co se tu nacházejí. O kultu a Nihilské smečce na jihu a o Azarynu kousek odtud,“ podotkla ještě, než zmlkla, aby nechala mluvit i Ryumee. Přičemž dvě z nich by ji za "návštěvu" sežrali, no to poslední, na co se chystala, bylo lézt na cizí území. Spíš jí zajímalo, zda byly tyto informace furt aktuální. Tuláci se ne vždy dostali k aktualitám.

Vyslechly si odpovědi na své otázky. Takže obzvlášť sny, pomyslela sia usoudila, že i jejich budoucí zkouška se bude týkat snů, určitě. Avšak ano, další informace budou radno znát, až budou přijaté do smečky. I když by měla Lirtheni ráda úplný přehled, nikdy by se před dostáním se mezi členy nedozvěděla vše, maximálně kdyby potkala nějakého až moc výmluvného tvora a to by mohlo být pro smečku vlastně hodně nebezpečné. Špehové z jiných smeček mohli být všude. Její sestra, která se přihlásila na tuto roli, byla jasným důkazem. Tady v Norestu bude mít mnohem větší šance získat informace. Vlastně hlavně proto sem do Norestu dorazily. Aby získaly informace. „O našich slavnostech už víme všelicos, ale ráda poznám i ty vaše,“ poznamenala zdvořile, asi neměla žádné další otázky, co se měly dozvědět, dozvěděly se. „Myslím, že vše, co bychom měly proteď vědět, víme. Jsem připravena splnit úkol pro přijetí,“ přikývla, avšak i tak pohlédla na Vash'ti, zda se na něco nakonec ještě nezeptá. Vynechat ji z toho rozhodně nehodlala.

Jak předpokládala, smečka měla tři další učitele. Avšak taková funkce více vlků potřebovala. Každý se vyjímal v něčem jiném. Upřímně nevěřila, že by jeden samotný vlk dokázal funkci dělat stoprocentně. Pak nastal čas, kdy jim před zkouškami pověděla něco o smečce. Lhala by, kdyby řekla, že se s mnoha věcmi shodovaly. Přízrační budou pro sestry určitě nejvhodnější. „Chápu,“ podotkla, no podle tónu by každý poznal, že neskončila. „Jen mám menší mezery okolo vaší komunikace s hvězdami. Jakým způsobem s nimi komunikujete? Existuje u vás snad nějaké posvátné místo? Nebo to dokáže každý člen, který se smečce prověří, kdekoli?“ zeptala se. Určitě to nefungovalo tak, že se v noci vlk koukl na hvězdy a v duchu řekne Ahoj hvězdičky, vše v pořádku?, že? „Ale hádám, že alespoň ta naše zkouška určitě bude probíhat na nějakém speciálním místě,“ dodala ještě. Šlo už od poslechu o velkou věc a někde v obyčejném lese s tím rozhodně nepočítala.

Přikývla. „To bude určitě vhodné,“ podotkla. Byla pravda, že se bude fakt hodit aspoň trochu vědět, s čím budou ve smečce počítat. Avšak existovalo plno věcí, které se dozví až poté, ano. A to momentálně nepočítala ostatní členy, to byla samozřejmost. Udržovat přátelství nebo aspoň spojenectví mezi vlky ze smečky bylo o hodně lepší, než bojovat o nějakou rivalitu. A to stejně nesvědčilo nikomu, včetně smečky jako celku. Vyslechla si pětici povolání. „Chápu. Ale jak jsem už řekla, osobně se klidně učitelské role ujmu. Jen mě zajímá, určitě máte ve smečce už i další učitele, že ano?“ poznamenala. Ne, fakt nenarážela na nějakou konkurenci nebo na přebytek, spíš dalo se říci, počítala skoro s tím, že už někdo tuto roli v přízračných zastával. Na druhou stranu, nebyla to role jen tak pro nic, mohlo se stát, že pro ni nenašli ještě nikoho vhodného. Avšak Lirtheni si osobně nemyslela, že by nebyla vhodným kandidátem. „Mojí magii je Merger Amino, její význam a funkci už určitě znáte od S'arika,“ odpověděla jí, už o ní od něj musela slyšet, možná ho i viděla ji používat... A pokud ne, neměla problém jí to odříkat. „Sestra je bez magie,“ dodala a krátce na Vash'ti kývla.

„To není vůbec málo. Časem zjistíme více,“ řekla si pro sebe, anebo spíše tato slova mířila k Vash'ti, Ryumee se to ani tolik netýkalo. No konec konců, měly co zjišťovat. Jestli například nezdivočeli všichni jako ta vlčice, o které její sestra předtím mluvila. Údajně musela být potomkem narozeným zde, takto světle zbarvení jedinci byli velká rarita a určitě by o její existenci v Henobu věděla. K jejímu vedení už nic neříkala, ani se dál okolo toho nevyptávala, to, že mohla mít ve smečce vlky, kteří na ni ještě pohlíželi skrz prsty, bylo možné. No ona, když bude dělat soud, bude to podle nynějších činů a nehodlala porovnávat vedení Milagy a jakéhokoli jiného vlka. Vlk nemusel být jejího rodu, aby vládl dobře, no ne? Kolik smeček by ve světě našla a kolik jich skvěle fungovalo! A to, aniž by měli ohledy na nějaké rody. „To nezní ale vůbec špatně, aspoň ukázat i jiným vlkům takové znalosti. Sestra má pravdu, nebude nutné, abychom měly obě stejnou funkci. Avšak pokud to bude možné, já osobně se ráda této učitelské role ujmu,“ odpověděla jí na slova o funkci též. Zkušenosti ze své výuky v jejím rodném domově měla, tak proč je neposlat dále?

„Je mnoho věcí, které uvadají, ale pořád mají možnost znovu rozkvést,“ podotkla pouze. Ono už podle jejího břicha, které zahlédla při jejich začátku setkání, šlo poznat, že svými slovy úplně neplýtvala. Možná už nějaké děti měla. Avšak potomci rodu vždy neznamenali platní potomci rodu. Však i u nich existovali jedinci, kteří museli být z rodu vyloučeni, ať už mezi důvod patřilo cokoli. Ano, pro mnoho vlků to muselo být kruté a nepřijatelné, no občas to chodilo jinak, než by si kdekdo přál. A co, hlavně by neměl nikdo mluvit do zvyků rodů, většinou tomu stejně nerozuměli. „Budeme tomu tedy věřit též,“ podotkla krátce a jedním okem pohlédla i na Vash'ti. Pokud tu dokázali přežít i jiné rody, zas tak katastrofální to být nemohlo. I když otázka zněla, jaktože se rod Ryumee takto rozpadl... aspoň tak tu uhasnutou jiskru pochopila. No neptala se, nepřišlo jí to momentálně vhodné, ptát se vlastně jako cizí vlčice na záležitosti jiných vlků. „Jako od každé smečky očekávám řád a velení, které dokáže nad svou smečkou uspořádat pořádek. Zmatek by neprospěl nikomu,“ odpověděla na první část otázky. Nešlo jen o myšlenky iluze. Pokud mělo společenství správné vedení, fungovalo to dobře. „Ani mi nedává smysl zmiňovat, že jsme schopné lovu a obrany, to mi zní pro většinu dospělých vlků, co aspoň nějakou dobu cestovali, jako samozřejmost. Avšak náš rod je po dlouhé generace vychováván ve stylu moudrosti, logiky a trpělivosti. Máme tendenci strategické mysli a dobré orientace, neboli podrobného sledování svého okolí. Jako vlčice z kronikářské větve musíme tuto dovednost mít,“ pokračovala druhou částí odpovědi. „No osobně už máte s vlky našeho společenství určité zkušenosti. Nemyslím si, že nejsme správnými zastupitelkami rodu,“ dodala ještě. Však s takovými otázkami už od začátku počítala, no ne?

Takže nová alfa, prý. Kdyby v této smečce už žila déle, možná by měla i určité pochyby. Avšak nežila a k tomu byla nejen ona zvyklá až doteď na něco úplně jiného. No sama Vash'ti o tom zrovna mluvila. Pokud tu chtěly žít, aspoň dočasně, musely se přizpůsobit. No a ony tu žít budou, zavázaly se k tomu, že Norest zmapují od hlavy až k patě, jak se říkalo. Ono zcela upřímně, obě dost dobře věděly, že vstoupí do úplně jiného světa. Nikde jinde to nebude stejný jako v Henobu. „Tady v Norestu žijí vlci různých povah a mravů. Na jednu stranu to poskytuje rozmanité možnosti pozorovat, jak dva vlci úplně odlišných kultur dokáží mezi sebou komunikovat, však na stranu druhou to bývá cesta do chaosu. Vlci nemohou zde žít už podle zvyků svých a ani podle nich vychovávat své potomky. Vliv okolí umí být dosti velký,“ v podstatě navázala na slova Vash'ti a pomalu máchla ocasem sem a tam. „Avšak každý na půdu Norestskou vstoupí a žije zde zcela dobrovolně. Kdo se vyzná, umí si poradit a zachovat chladnou hlavu i v tom nejvíc chaotickém světě. No jak řekla moje sestra, byly jsme odmalička zvyklé na něco jiného, za měsíc mohou být naše názory úplně jiné,“ dodala ještě ke svým slovům. Nejspíše stačilo...

O místních smečkách už něco málo věděla. Na jihu sídlily dvě. První byla kult sídlící ve městě, i když další informace o něm neměla. Ani neměla potuchy, jak města fungovaly a jak v nich mohli vlci žít. Co tam asi žilo za zvířata? Byla tam vůbec nějaká příroda? A nezřítí se ty budovy? Avšak vlci tam žili, tak to měli všechno nějak pojištěný. Nikdo by nežil někde, kde se žít nedalo. No mezi druhou smečku patřila smečka Nihilská, která sídlila u moře. Pak samozřejmě přízrační a hned vedle nich smečka azarynská. Tato řeka, u které se nacházela, pravděpodobně do Azarynu tekla. Nehodlala jít blíž, konec konců její cíle byly trochu něco jiného, než vyzvídat o ostatních smečkách. I když nejspíše se na to jednou dostane, potřebovala vědět, v jakém prostředí žili někteří vlci jejich rodu a jaký na ně mělo vliv.

Ach, jakoby uběhl už nějaký čas, kdy mluvily s Cielem a ještě měli jako vůdce S'arika. Avšak co by. Mohly s ním mluvit a další den by proběhla změna. Čas býval tolikrát neúprosný a někdy utíkal rychle, někdy pomalu. Jo, pár dní uteklo, co zatím chodily po Norestu, a za těch pár dní se mohlo stát všelicos. „Naše poslední informace jsou očividně již zastaralé. Avšak dlouho ve své funkci ještě nejste, že?“ promluvila k ní. Pochybovala, že by členové smečky byli tak neznalí, že by neznalí ani svého současného vůdce. Avšak jistota... ta se hodila vždy. „Hádáte správně,“ přikývla souhlasně. Aspoň tahle smečka už o Milagách věděla víc. Taky aby ne, když jim jedna až donedávna velela, že ano.

Vash'ti nahlas zavyla, aby na sebe kohokoli upozornily a dál už jim nezbývalo nic jiného, než čekat. Nemusely však na pozornost čekat dlouho. Objevila se zde tmavě fialová vlčice a myslím, že ani jedné ze sester neušlo její velké břicho. Čekala mladé. Celkem jí udivila její odvaha, co kdyby šlo o past? Taková březí vlčice by byla dost lehký cíl. No měla štěstí, nacházely se tu jen 2 zájemkyně o přijetí. „Také vám přejeme pěkný den. Já jsem Lirtheni a moje sestra se jmenuje Vash'ti. Hledáme vašeho vůdce, kvůli zájmu o přijetí do vaší smečky,“ promluvila k ní se svými úmysly, s tváří kamennou a máchla pomalu ocasem. No jo to ještě nevěděla, že nový vůdce, teda spíš vůdkyně, stála přímo před nimi, že?

Sestry Milagy dorazily na hranice smečky přízračných. Ano, už od doby, co sem došly, cca věděly, kde tuto smečku najít. To nejspíš proto, že jako úplně prvního vlka potkaly Ciela, který v této smečce žil. Pak ještě Lirtheni potkala i samotného S'arika, Orda, neboli vůdce. Jo, ona ještě nevěděla, že nedávno se vůdce měnil, no to zjistí asi zanedlouho. Když se s Vash'ti znovu potkaly, sdělily si navzájem všechny své poznatky a nové vědomosti. Norest byl velmi rozmanitým krajem s vlky různého druhu. Úplně něco jiného, než byl Henob, logicky. Takže se ani nedivila, že na vlčata jejího rodu měl tento kraj úplně jiný vliv, možná až špatný. Tady je rodiče neudrželi v takovém pozoru jako v jejich rodném domově. Zamávala ocasem. Se sestrou dospěly ještě k jednomu rozhodnutí a to k přidání k přízračným. Možná to dělaly jen pro vyšší důvod, takový smečkový vlk měl větší rozhled a více otevřené oči, než obyčejný, ztracený tulák. A možná jim smečkový život dělal jen dobře a i kdyby se jednou do Henobu vrátily, zatím nějaké zázemí potřebovaly. Jaká smečka byla lepší, než ta, kterou vedl jeden z nich?

Lirtheni sem do koryta vešla úplně v klidu, nějakou naprosto skvěle přístupnou cestou. To neplatilo o šedé vlčici kousek před ní, co se vysloveně sklouzla z vyvýšeniny. Jestli si jen hrála nebo uklouzla, o tom mohla jen polemizovat. A i když neměla emoce a nechápala emoce a problémy jiných, vydala se za ní, aby zjistila, zda vyvázla bez úhony. Ono její povaha jí občas nedovolila chápat jiné, ne aby jí nedovolovala pomoci vlkovi v tísni. „Buďte zdráva,“ upoutala na sebe pozornost, i když na takovém místě ji muselo být vidět a cítit na metry daleko. „Byla jsem svědkem vašeho skluzu. Jen jsem přišla zjistit, zda jste vyvázla bez zranění,“ zeptala se a pomalu máchla ocasem. Avšak když si ji zběžně prohlédla, viděla samou šedou srst a žádnou krev. A vypadalo to, že chodit také mohla. Při případných problémech určité základy měla, její výuka se zaměřovala na všelicos, ovšem pochybovala, že by v takové pustině našla jedinou květinu nebo pavučinu.

Cenila sestru, že se zeptala na takovéto informace. Plánovala to i sama, avšak pročpak by všechno nechala i na sobě? Když se tu nacházely dvě? Vůbec. Moc se od Ciela nedozvěděly, neřekl jim třeba, kde oné smečky najdou. Na druhou stranu, budou Norest postupně procházet a tak tyto informace dříve či později posbírají. Tím pádem neviděla důvod to z něj páčit. Avšak co jí překvapilo víc, bylo nové S'arikovo vůdcovství. Nikdy ho osobně nepoznala, avšak dokázala usoudit, že když opouštěl společenství, bude chtít žít někde spíše v ústraní, než aby vedl další, úplně cizí smečku. Kdo ví, co smečka zažívala, že to skončilo takto. „Bývá lepší, když na území smeček neloudí cizinci,“ podotkla. No u nich doma by netolerovali cizince pro nic za nic, takže to jí přišlo logické. Znamenalo to však, že na území přízračných a nihilu cizinců loudit mohli? Připadalo jí to až moc riskantní. „Než uděláme tento krok, potřebujeme více zmapovat toto území. Ale děkujeme vám za vaši nabídku a celkovou ochotu,“ jemně přikývla a rozhlédla se. Byly v cíli, bylo na čase se nezdržovat. „Je na čase neztrácet další čas, když víme, že jsme v cíli. Prozatím se mějte, Cielo a hezký zbytek dne,“ rozloučila se s vlkem a s Vash'ti vykročily hlouběji do Norestu.