Príspevky užívateľa

Lunary vesele následovala Aishilu. Tohle ji vskutku bavilo.
"No, ale některý hmyz se drží na "špinavých" věcech jako jsou žabince, a tady ty nechutnosti." Prohodila a čenich se jí u toho nakrčil odporem.
"Jo, jo, joo! Hodíme tam něco! Jdu urvat nějakej klacek!"
Dodala ještě nakonec a odběhla do houští hledat onen vyvolený klacek.
Až přijde jeho osudová chvíle, objasní se vše! snad.. Doufala, hledajíc ideální kus dřeva.

Lunary se vydala po stopách Aishilky k jezeru. Byl to vskutku zajímavý jev a zde se mohla její zvědavost vyřádit.
"Mě též, mě též!" Pověděla vesele, naklánějíc se k hladině.
"Dobře, to zní rozumně." Dodala ještě nakonec a začala napodobovat Aishilu.
Společně se tedy dívaly okolo, zda na něco nenarazí.
No tak, stačilo by malé zaševelení, nebo jen pohyb v trávě! Pomyslela si napjatě.

Lunary se na Aishilu opět podívá a ulítne jí úsměv.
"Nene, nejsi, území Přízračných je na druhé straně Norestu. Náš pach bys poznala." Pověděla a mrknula na ni.
"Fooh, tak to netuším.. Vidíš, to mě ani nenapadlo. Myslela jsem, že se v jezeře jen odráží jeho tmavé okolí." Pověděla a zadumaně na Černé jezero upřela zrak. Vlastně se opravdu zdálo být černé. Teď jí to ani nepřipadalo, jako odraz, nýbrž jako přirozená barva vody.
"To teda! Pochybuju, že by tě třeba ptáci z výšky poznali."
Dodala ještě naposled.

Lunary jí zazubení oplatí a usměje a se na vlčici, tedy teď už Aishilu.
"Taky mě těší! Jsi tu nová? Ještě jsem tě nepotkala." Poví s úsměvem.
"Vlastně. V Norestu žiju už delší dobu, ale přímo na tomto místě jsem poprvé. Jsem z poměrně nedaleké smečky." Odpověděla na Aishilinu otázku a opět se na vlčku usmála.
"Fascinuje mě to tady, ani jsem nevěděla, že takové místo vůbec existuje."
Pověděla užasle, dívajíc se okolo sebe.

Lunary se na ni pobaveně usměje. Tak přece zde nejsem sama! Pomyslí si v duchu.
"Úplně v pohodě. Vlastně jsem měla spíš strach o tebe. Valila ses docela rychle." Pověděla pobaveně, na vlčici se usmívajíc.
"Jsem Lunary." Řekla. Musí přece vlčici nechat se chvíli z takového pádu vzpamatovat a tak se rozhodla promluvit první.
Vlastně jí vůbec takové vyrušení z myšlenek nevadilo. Šedá vlčka je poměrně společenský typ a tak vlčici s radostí uvítala.

Lunary si vykračovala stále vcelku poklidně. Ptačí zpěv zde sice nevídala, avšak i přes to byla z tohoto místa dost nadšená.
Stále ale nezapomínala na to, že musí být pozorná. Nejen kvůli nečekané návštěvě, ale také pro to, aby nakonec neskončila v jezeře ona sama...
Najednou se proti ní začala valit jakási koule. Jako nemířená střela se prohnala kolem Lunary a skončila opodál v houští. Šedá vlčice neváhala. Přiskočila k tomu onomu stvoření- tedy, teď už bylo vidno, že je to vlk a přispěchala na pomoc.
"Jsi v pohodě?" Optala se, podávajíc jí pomocnou packu.

Lunary kráčela poměrně nejistě a opatrně. Oddych od smečky bylo nejspíš to nejlepší, co mohla udělat. Jako člen Přízračných se jí na sivou hlavu sesypalo plno povinností. Vlastně, milovala tuto smečku a vážila si, že ji přijali. Vlastně si pochvalovala i to, že se tenkrát o členství vůbec ucházela.
Momentálně se ale procházela po břehu onoho velikého jezera. Vskutku na šedou vlčici působilo tak nějak temně... No, alespoň je tu klid.. Oddechla si a upřela zrak před sebe.
Vlastně. Přestože tu bylo temno, necítila se tu zle. Naopak. Pomyslela si, jaké to musí být krásné zde být v noci. Měsíc musí prozařovat každý kout!

Lunary se na ni usmála. "Vlastně jsem byla donedávna taky tulákem." Pověděla a zadívala se na nebe.
Rudá vlčka možná byla vysoká, avšak Lunary měla stále poměrně navrch. Její poměrně vysoký vzrůst jí to tak nějak umožňoval. Lunary měla opravdu atletickou postavu. Dlouhé štíhlé nohy vlastně působily na výšku nejvíce.
"Není zač." Odvětila s úsměvem a spiklenecky na ni mrkla. Vlastně být ve smečce pro ni znamenalo hodně. Členství ji stálo opravdu úsilí a vzhledem k tomu, že ve smečce vyrostla si na to zvylka. Přispůsobit se pro ni sice nebylo něco lehkého, ale zatím ji nevyhodili. U Přízračných jí bylo dobře.

Lunary seděla vcelku klidně. Jen její výraz se stále proměňoval. Tedy- Seděla klidně až do doby, než ji to modré pako vyrušilo.
Jeho slova nezněla zezačátku až příliš vážně, ale jeho úmysly předvídalo jednání. Zezačátku neškodný vlček, momentálně pěkně naštvanej. Vlastně už tak neškodně nevypadal a jakmile se sivé ohnal po tlapce, stačila jen tak tak uhnout. Dokonce se jí zdálo, že cítí jeho zuby v její pacce, to však skutečností nebylo.
To už se ale Lunary rozhodla také bránit... Věděla, že jako Přízračná není na tomto území o to víc vítána, ale svou autoritu ztratit nechtěla.
Napadla ji asi ta největší blbost...
Jakmile modrý ukázal svou magii (sice jen nenápadně, ale této vlčce to jen tak neuniklo!) Lunary nezaváhala, uskočila a použila svůj oheň. Možná byla nějaká šance, že vlka popálila, avšak tato reakce měla použít pouze k sebeobraně, neboť vlkovi tím ublížit neměla v plánu.

Lunary se procházela po území Přízračných. Jako novodobý člen si to mohla dovolit. Území ji navíc zajímalo a podle ní bylo potřeba znát jeho každičký kout. Nikdy nevíte, kdy se taková věc může hodit. Vlastně- Když teď byla členkou smečky, přišla si bezpečněji. Rodina Přízračných si mohla navzájem krýt záda a to ona jako tulačka postrádala. Sice jí není samotné špatně... Každý potřebuje být někdy o samotě a srovnat si to v hlavě, ale společnost většinou uvítala a tak pro ni bylo členství ve smečce zatím jen výhodou. Pravidla Přízračných pro ni byla tak nějak akorát. Potřebovala se stále toulat a mít takovou tu svou volnost, přestože si zvolila život ve smečce. No, ale lhala by, kdyby netvrdila, že se těší co ji zde potká. Všichni, které zatím potkala byli milí a přátelští. Co více si přát.

Lunary sledovala rudou vlčku, která právě stála před ní. Vlastně-to ještě možná bylo štěně, nebo alespoň nebyla dospělá. Vzrůstově byla ještě o něco menší, ale zda je toto její normální výška, to Lunary vědět nemohla.
"Docela dobře. Trajdám si tu a je mi zde docela dobře. Alespoň nějaký oddych od smečky, co ty?" Optala se a také se posadila naproti ní. Její zvědavost jí však nedala a tak se ještě optala: "To zelené.. to jsi byla ty? To je tvá magie? Vypadalo to velmi stylově." Pověděla a usmála se na ni.
S mladou se jí povídalo dobře. Tedy, tenkrát byla maximálně tak s Marielle a obě byly tak nějak zamlklé. Tato vlčka jí přišla otevřenější a co se komunikace týče, přišlo jí to i příjemnější.

Lunary překvapeně pozorovala počínání onoho vlčete. Upřímě nechápala, proč byla tak veselá, když mluvila právě o svém otci, který jí přišel tak nějak jak říkala...zbytečný... No, sivá to brzy nechala plavat a pokoušela se vlčeti nějak napomoct. Netušila, zda její matka vůbec ví, jestli je zde, a tudíž jestli si pro vlče přijde a tak se tu raději rozhodla zůstat.
No, kdo ví, jak v očích vlčete vůbec Lunka vypadala, inu.. Myšlení vlčat bylo leckdy složitější, než to dospělých...
Jakmile se jí vlče zeptalo na kladenou otázku, upřímě nevěděla, co odpovědět-
O krajiny se nikdy příliš nezajímala... byly tu. To Lunary stačilo. Nepotřebovala vědět, jak se sem dostyly ale vlčeti nějak odpovědět musela... "No, každá řeka je jiná. Některé možná ostrov měly, ale příčinou dešťů možná zanikly.." Odpověděla poměrně složitě. No, nečekala, že to vlče příliš pochopí-

Lunary na Nadezhdu pohlédla a nesměle se usmála. "Ah tak-" Pověděla nejistě, neboť jejím slovům pranic nerozuměla. V této smečce se nacházela teprve chvilku a bylo toho nějako moc. Nebo- Netušila, jak těžké je přijetí do smečky, nebo spíše.. jak těžké je být nováčkem. To jí upříme připadalo nejtěžší.
"Ano, chtěla!" Pověděla chtivě. Měla opravdu zájem o to, se o své aktuální smečce něco dozvědět. Její "nováčkovství" Zřejmě snad nepotrvá dlouho, takže nechtěla v Přízračných "plavat", jak se říká.
No, Netušila, co to znamená postavení Lex a jak vysoko jest v hierarchii, avšak tak nějak jí z Nadezhdina počínání došlo, že to bude zřejmě poměrně vysoká příčka.

Lunary nakrčila obočí. Tak nějak byla teď zmatená doslova... Tento vlk zřejmě uznával jiné bohy, neboť jinak si jeho chování vysvětlit nedokázala..
"Cože??" Optala se a nevrle se zvedla a pohoupla ocasem.
Odkdy mohl někdo s dcerou alfy takhle mluvit! Nedovedla si jeho jednání vysvětlit.
"Poslyš Wulfi.. Co kdybys mě nechal třeba rozhodnout samotnou? Jak vůbec víš, že patřím ke smečce?" Pokusila se mu vysvětlit a hned po té mu položila poměrně hloupou otázku. Většinou to poznal každý.
No, černý se asi z jejích poznámek moc neradoval, ale Lunary neudělá to samé, co on. Nechá jej rozhodnout se dobrovolně.

Lunary znepokojeně posedávala nedaleko onoho černého vlka.
Cítila se tak nějak bezpečněji, když byla od tmavého dál. Upřímně. Nechápala, co po ní vlastně chce... Na první setkání se jí zdál až moc upovídaný a otevřený. Nerada dělala nějakou oporu, nebo tak a opravdu neměla za potřebí utěšovat dospělého vlka.
"Ne? Neznám tu oblast, nebo co to je. Jak mám vědět, co se tam stalo?" Pověděla mu zpříma a nenápadně se zamračila.
Rozhovor s tímto vlkem ji docela unavoval. Neměla ráda ty, kteří mluví jen o sobě a přesně takový typ Wulfi byl... Nedal jí ani prostor na to, něco říci o sobě... Nebo, jí to tak alespoň přišlo a k její nevrlé náladě napomáhalo taktéž dění okolo. Vlastně se jí ani komunikovat nechtělo..