Príspevky užívateľa

Lunary nepřestávala zpomalovat. Plnou rychlostí a maximální pozorností, kterou vůbec dokázala vyvinout běžela naproti medvědovi-náročné zkoušce, kterou musí splnit. Odhodlána ale byla dost. Běžela ladně a rychle, jen se za ní prášilo. V dálce už zahlédla les, ze kterého se pravděpodobně pach prostřednictvím větru donesl až k ní. Najednou se však zastavit potřebovala... cítila jakoby náhlé oslabení.... Hlasitě vydechovala s hlavou skloněnou až téměř u země, jen se jí z pusy kouřilo. Její tenké nohy se jen chvěly... Na Lunary přišel chlad, ovál ji ledový vítr a ji na chvíli jakoby zamrazilo... Musela však pokračovat... Udělala krok, dva, tři a opět stála pevně a neohroženě jako předtím. Tentokráté se však nerozběhla... Šla pomalu... Cítila, že se její zkouška blíží a sil bude potřebovat hodně...

Když Lunary dopila, opět se napřímila aby dokončila svou cestičku po hrázi. Ladným krokem našlapovala tak lehce a neslyšně, že se drobné kamínky pohybovaly jen stěží. Území Přízračných však zahalila noční sukna, která pohltila vše až k nedohlednu. Luna ucítila, jak se ochladilo a zvedla hlavu aby nasála pachy, které k ní přívětivý vítr přivál. A hle! Medvěd! Lunary radostí téměř poskočila a rozběhla se ještě po kousíčku hráze, která se následně napojovala na břeh. Pach sice byl starší a patrně vyčpělý, ale Lunary nepochybovala o tom, že by se na tomto území už nenacházel. Času však nebylo nazbyt. Luna se rozběhla za pachem. Energii však potřebovala šetřit, takže musela i chvilkami zpomalit. Nějak výrazně šetřit se však nepotřebovala. Jednak měla řádnou kondici a jednak ji popoháněla touha se k Přízračným přidat.

Lunary se přes Jehličnatý les dostala až sem, k místu, které hradilo obrovské jezero které viděla když se S´Arikem naposledy mluvila. Lunary se nebojácně vypravila přes hráz. Věděla, že je na území Přízračných. Pachy, co cítila i z jejich mocného Alfy tu byly jeden za druhým. Přes hráz šla opatrně, inu, byla sestavena z drobných kamínků, které moc pevně nevypadaly a tak si raději dávala náležitý pozor. Medvěd však stále nikde... Lunary sice věděla, že to není tolik časté zvíře, jako třebas králíci, které lovila tak často, nebo krysy, které poprvé ochutnala ve společnosti milé vlčka Kiler. Cestička, která Lunary čekala však byla dlouhá a zřejmě také vyčerpávající. Lunary se sehnula, aby se napila. Jedno ze S´Arikových slov znělo jasně. Nelovit. Lunary bude po zkoušce zřejmě velmi vyčerpaná, protož bude muset vydržet bez kořisti opravdu dlouho... Pomaličku a jistě se však stmívalo a Lunary zbýval do úplňku už jen jeden den...

Lunary se tentokrát od S´Arika vzdálila. Zadal jí úkol, který musí do úplňku splnit. V hlavě už měla něco připraveného, teď jen najít medvěda, který by byl ochotnej umřít. Řekla si, a musela se u toho vesele zašklebit. Kdyby ji tak viděla její milovaná sestřička, nebo její rodiče. Ti by koukali, co z Luny vyrostlo! No, každopádně byl čas, se vrátit ze záplav myšlenek zpátky na zem... Lunary kráčela opatrně a dávala pozor jednak na pachy a jednak na každé zašustění které se zde vyskytlo. Potřebovala ale medvěda nalákat do nějaké strže, nebo někam, kde by se usmrtil sám. Ostatně... Co zmůže jeden vlk proti takovému obrovi?? Jedním nemilosrdným máchnutím tlapy by Lunary bez pochyby usmrtil a to by ani nepoužil ostré tesáky, kterými je vyzbrojena jeho čelist....

Lunary se napřímila a odhodlaně přikývla. Čekala však, že to bude jen "zkouška" jestli úkol přijme a odhodlá se k tomu, nebo tak něco. Tmavý to však nejspíše myslel vážně... Nesmím ho sklamat! Bilo jí srdce odhodlaně. Její nohy se lehce chvěly... částečně kvůli nervozitě, částečně kvůli zklamání, které ji možná čeká. Je ale jisté, že jednoduše a tradičním způsobem to nepůjde... Je ale důležité si plán pořádně promyslet, aby vedl k úspěchu... Vlastně ho ani nemusím zabít já sama... Promýšlela v duchu a její očka znovu nabrala jiskru vychytralosti, která zde zářívala, když Lunary ještě nazývali princeznou. Byla si jistá, že nezklame, nesmí! Jedná se nejspíše o její budoucí rodinu a smečku. Musí se snažit a vše si prvně promyslet...

Lunaria byla opět na cestě. Tentokrát si to promenádovala poblíž vysokých hor. Tady někde nedaleko, se setkala s Amayou, která jí zde zachránila život. Jak milá vlčka to byla a jak ráda by ji Luna ještě spatřila... Inu, život šel dál a ona nemohla jen tak čekat na jednom místě. Musela jít spolu se životem a časem ruku v ruce, aby nezaostala. Zima byla však ve středu své vlády a mnohdy se v lukách našlo i prázdné místo, které sníh neopanoval. Lunariny myšlenky však byly stále protkané minulostí, i tím, co všechno už v Norestu zažila a prožila. Bylo zde dobře, dostatek kořisti pro všechny. No, Luně ale docela vyhládlo, neboť poslední jídlo, které měla byla včerejší večeře. A tak se sivá vlčka rozběhla vstříc lovu a novým dobrodrúžstvím.

Lunary stála naproti cizince a nevěřícně se na něj dívala. Tak on si jí vážně ještě nevšimnul?? Lunary. Jsem Lunary. Řekla, aby jej vyrušila z myšlenek. Pozornost měla ve většině ráda, takže nesnášela, pokud s ní někdo hovořil a vůbec si jí nevšímal. No toto? Řekla si naštvaně v duchu. "A vaše?" Zeptala se nezaujatě. "Jaké je vaše jméno??" Dodala ještě raději, aby ji vlk plně pochopil. Kdo ví totiž, co se skrývá za karamelovým kožíškem tohoto neznámého. No, Lunary tedy rozhovor s podivínem nebavil. Tak nějak jej nechápala a nejspíše ani pochopit nemohla...

Luna soustředěně kývla. Potřebovala se zaměřit jen na kořist. Nechala Aikana odejít a ona sama si počká tady, v úkrytu, až dorazí na určené místo. Tráva se však krčila pod sněhem a byla slehlá, takže pro tmavého vlka bylo nejspíše náročné se kolem prcka nepozorovaně proplížit. Lunary však na své schopnosti spoléhala. Ve sněhu ji mnohdy nebylo ani vidět a její rychlé tlapky už se nemohou dočkat, až Luna vyběhne. Popravdě to nebyl moc klidný lov... Pokud toho králíka nechytí, budou muset bát ještě nějakou dobu o hladu, což může trvat jakkoli dlouho. Inu, museli se snažit. Spoléhala se na Aikana.

Lunary se i přes zával myšlenek snažila vlčici, tedy Artemis plně naslouchat. Bylo jí jedno, jestli bude mít o kamaráda víc, však kazit vlčici den nechtěla. I přes její nechuť do komunikace neměla v plánu narušovat a rušit někoho jiného. Ona sama to ráda neměla. "Ah, taky tulačka!" Řekl kupodivu dosti přátelsky mile. No, nakonec to dnes tak hrozné nebude.

Když Ray promluvil, s Lunary cuklo. Mladý vlk ji vytrhl z myšlenek, bylo všsk potreb se vzpamatovat a jít dál, jak říkal Raymond. "Máš pravdu... Ta už se nevrátí." Rekla ješě porád trochu strnule. Když Lunary poznáte, a zjistíte jaká je, nejspíše v ní začnete mít oporu. Jenže, když si vzpomene na to, co se před dvěma lety událo, zdá se vám, jako by to byl úplně jiný vlk. Ona vsak také oporu potřebovala. Tu, kterou kdysi dávno nacházela u svého otce.

Lunary nechala na S´Arikovi svůj pohled ještě nějakou dobu. Ulovit medvěda?! Dříve byla toho názoru, že medvěd spíše mohl lovit vlky, než aby vlci lovili jeho... Celá smečka má mnohdy s jeho ulovením problém, co zmůže ona sama?... Tmavého vlka už se však dál nevyptávala. Úkol byl jasný. V hlavě se jí pomalu ale jistě začal rodit plán, k ulovení onoho medvěda. Ulovit běžným způsobem jej nemohla... Na to by jí ani mrštnost nestačila... tu ale možná využije někde jinde. Musí použít tu svou vychytralost, díky které měla ve smečce nad většinou vlků navrch. Ano, musí na to jít chytře. "Dobře. Váš úkol splním." Řekla jasně a odhodlaně. "Jsou ještě nějaké podmínky, které musím dodržet?" Ještě by se ráda zeptala, kam má úlovek donést, počítala však, že jí to šedý později řekne. Viděla v něm tolik ze svého otce, nemůže jej zklamat.

Vlci: Alexei, Dexter, Eruviën
Vlčice: Semie, Charine, Becky

Lunary se přišla napít k řece. Pozor si však dávala, jelikož věděla, že se někde poblíž nachází smečka. Rozhodně si teď nechtěla přidělávat žádné potíže, a tak se snažila nepůsobit problémy nikomu-Lovit zde rozhodně nebude. Najednou však ucítila pach silnější než všechny ostatní... někdo byl blízko... Až moc blízko, aby to Luně bylo příjemné. Rychle a obratně skočila za keř, za který se následně schovala, vyčkávajíc na svého nepřítele?.. Kdoví, kdo to bude, ale tulák ne... Jeho pach nepatři žádnému tulákovi, kterého znala...

Poprosím úkryt pro a malý přívěšek. Všechno pro Lunary. Děkuju, byla to zábava ^^

úkryt pripísaný

Lunary si stoupla vzpřímeně a ještě si rychle sundala z ocasu kousek větvičky. Vlk stál před ní. "Ah, dobrý den. Jsem Lunary." Řekla jednoduše. Nebylo potřeba odpověď nějak natahovat, stejně o nic nešlo. Důležité ale bylo, se před cizincem umět chovat. No, ona jako dcera alfy s tím moc problémy neměla, ale patřilo to mezi základní body. "Odkud pocházíte?... Nevypadáte moc, že jste zdejší..." Jednak ji to zajímalo, jelikož je dobré se o neznámých něco dozvědět, a jednak chtěla nějako rozvinout konverzaci, jelikož to trapné ticho nedělalo dobře zřejmě nejen jí.