Príspevky užívateľa

Luna se natáhla pro myšku a obratně si ji přihodila do tlapek, potom ji začala žvýkat...Ze začátku se jí zdála docela gumová ale asi to bylo tím, že nikdy dříve myši nejedla. "Není to tak špatné, jak jsem čekala." Řekla s ještě docela plnou pusou. Potom si dojedla svou polovičku králíka a byla dosyta najezená. Momentálně moc nevnímala co dělá Kiler takže upírala pohled na motýlka kterého následně připlácla tlapkou. "Co kdybychom se vydaly dál? Už mám docela žízeň...co třeba k řece?..." Pronesla s tím že doufá že alespoň nějak zabrání tiché chvilce, ostatně...bylo jí docela jedno kam půjdou.

Luna se procházela touto temnou krajinou, neslyšela téměř nic...vítr nevál...a ani kterýkoli porost se ani sebeméně nepohnul...To dodávalo místu temnou atmosféru, Luna by se vsadila že v jiná roční období je tato krajina přívětivější avšak podzim patřil mezi období ve kterých je počasí nejvíce pochmurné. Luně i přes její teplý a relativně hustý kožíšek začínala být zima. Pochybovala že zde najde nějakou kořist takže jediné v co doufala bylo že neucítí nepřátelské pachy. Trmácela se tou podivnou krajinou ale nic se nedělo...ani stéblo se nepohnulo...Byla ukrytá v husté mlze takže se cítila bezpečněji i když nebylo proč, stejně ale začínala doufat že i tady něco uloví...

Luna se nad tím na chvíli pozastavila a řekla si: To bude nejspíše tím, že když jsem ještě žila ve smečce lovit myši nebylo potřeba. Nejspíš jsem se to dodnes nenaučila... "No, taky dnes nehodlám nic moc dělat. Přeci jen moje předešlé dny byly relativně náročné takže myslím že nebude škodit menší odpočinek." Potom když viděla usměvavou Kiler taky ze sebe vysoukala úsměv. Celý její život ji učil vážnosti takže se moc často nesmála. Protentokrát ale doufala že její úsměv vypadal alespoň trošičku přirozeně. Když ale viděla Kiler která chroupala myš, ohrnula nad tím čumák ale přece jen jí to nedalo! Musela ochutnat. Alespoň soustíčko! Trochu se poposunula ke Kiler aby ji slyšela a pak promluvila: "Mohla bych tedy kousek ochutnat?"... Zeptala se...

Luna udiveně sledovala Kiler jak zápasí s myší...Ehm...ty jíš myši?!" Zeptala se udiveně...Ona by do pusy v životě takové sousto nedala, vždyť se tím živí ostré drápky! Fuj! Pomyslela si, trochu s u té myšlenky zašklebila, jelikož jí to přišlo nechutné ale poté zvedla hlavu aby zavětřila a nasála okolní pach. Hurá! Pomyslela si, jelikož našla starší pach králíka. Předpokládala že bude někde hlouběji na louce ale nedaleko! Tak se rozběhla za tím králičím pachem. Zanedlouho se jí podařilo ukořistit relativně tučného jedince, vydala se s ním za Kiler. Když k ní přicupitala, pustila ho před ni a řekla: "Já jím tohle." Sice toho potom trošku litovala jelikož ji mohla trošičku rozzlobit ale pak si lehla a rozdělila králíka na dva díly, jeden hodila Kiler a druhý si nechala. Pak na ni promluvila: "Co máš dnes v plánu?" Zeptala se aby zahnala to příšerné ticho. Ona sama se dnes chtěla...ostatně jako vždy jen potulovat, a občas si něco ulovit.

Luna na ni stále upírala zrak. Sice ji zajímalo jestli je Selly tak odolná vůči bolesti, nebo to jen hraje ale už se radši na nic neptala. "Cože?! Já a služebník H..H..Hatiho?...V žádném případě!! Trochu se nad tím pozasmála, sice jí to přišlo pitomé...ale proč ne...Pak se na chvíli odmlčela aby si utřídila myšlenky a odpověděla:"Chápu...Ale stejně...Kdyby mi vlk zavraždil otce, nechtěla bych s ním mít nic společného, natož se potírat jeho krví!..." Luna se pak zamyslela...Vždyť jí přece taky nějaký vlk zavraždil otce...Je to dávno...nejspíš je už někde pryč... Pomyslela si smutně...Nedala to na sobě ale znát a dál se věnovala Selly. "To jako nesmíš ve dne nikam?!"

Luna byla stále ještě nedůvěřivá ale přiblížila se k vlčici a řekla: "Proč ne...Taky mi docela vyhládlo..." Pak si sedla a počkala na pokyn té vlčky. Sice byla už velmi dlouho samotářkou ale způsoby jí nechyběly...Přece jen...Byla dcera Alfy!...To jí sice opět vehnalo do hlavy vzpomínky na starou smečku ale pak se hned soustředila na vlčici. Ale i tak....přišla jí ta vlčice divná...Vždyť se teď málem popraly a ona nabízí jídlo?! To Luně trochu nesedělo ale na obavy rychle zapomněla a vydala se s vlčicí na lov.

Když se Luna konečně z trní dostala, byla na pokraji sil...nebo spíš...byla unavená a relativně slabá. Sedla si a začala si vyškubávat ze srsti trny. Pak její pohled ale zabloudil na Selly.."Tebe to nebolí?" Zeptala se jí...vždyť vypadala hůř než Luna! Většinu trnů měla na hlavě, Luna pochybovala že přes ně něco vidí...I tak ji ale zajímalo jestli je Selly tak statečná, že nevydala ani hlásku a nebo nějak odolává bolesti?...To nevěděla...Mohla jen čekat na odpověď...Podařilo se jí vytahat z kožíšku nějaké trny, pak se poohlédla po lese. Byl rozlehlý a Luně v něm bylo dobře. Předpokládala že tady se Selly zůstane...stejně nemá co na práci...Akorát by se nudila...Takhle můžou alespoň navázat kontakt...a nebo se dokonce spřátelit! "Poslyš...Proč vlastně nemůžeš na slunce?"

Luna se procházela po vyprahlé krajině, začínala mít žízeň...Jak tak šla, ucítila něčí pach...Rozpoznala v něm, že se jedná o vlka...o vlčici...Vzduch sice vál minimálně ale na její stranu, takže byla v případné východě. Proč musím vždycky myslet na to že je ten vlk nepřátelský?!... Mumlala si v duchu. Pak ale uslyšela něčí kroky a písek což ji vytrhlo z myšlenek. Ten vlk se prohrabuje v písku?... Docela ji to udivilo, protože pro ni samou byl písek nepříjemný už jen proto jak vypadal...nemluvě o tom, že se dostane všude a jak je vyhřátý od slunce tak potom nepříjemně pálí!...No nic...v těchto myšlenkách se lehce otřásla ale opět věnovala pozornost té neznámé vlčce...nikdy ji neviděla...tím si byla jistá...patří snad do nějaké smečky?...To by bylo pochoptitelné, jelikož se Luna smečkám snaží okruhem vyhýbat. Pomalu se k ní přiblížila...

Když se Luna ráno probudila, první na co pomyslela bylo jídlo. Vstala aby se protáhla, pak se podívala na Mexe...bylo jí ho trochu líto...musel ležet v bahně...její soucit ale rychle vyprchal, obešla ho a zavolala. "Nemáš hlad?" Pak pomalu, aby ji mohl Max co nejdříve dohonit se vydala na louku. Bylo to výborné místo, mohla se schovat v trávě a číhat. Aaach! Jak je skvělé být zase na trávě! Řekla si, pak si lehla do trávy a čekala zda se k ní Max připojí. Sluníčko příjemně hřálo.

Luna opatrně přecházela po skalkách, jeden chybný krok a je po ní..."Od malička." Odpověděla. "Ale vyrůstala jsem jinde, je to odsud velmi daleko." Tato věta jí připomněla minulost...její smečka...Ne! Všechno už je pryč... Rozzlobila se na sebe aby na to už přestala myslet. Naštěstí se povedlo a opět věnovala Amayi svůj zvědavý pohled. "No, je to dost vysoko..." Opáčila po tom, co se podívala dolů. "Mimochodem...taky tě ráda poznávám!" Pak se na ni pousmála. Bylo hezké najít zase někoho přátelského.

Luna si stále ještě poklidně pochrupkávala ale najednou se zrazu probudila...probral ji chlad...už nehořela...bylo jí docela zima, Artemis už se taky probudila...Podívala se na ni a pak se pomalu zvedla...pomalu...jelikož byla z toho nepohodlného spánku celá ztuhlá. "Asi bychom se měly podívat ven...Co říkáš?" Pomalu kráčela ke vchodu, ale trochu se bála...Na chvíli se zastavila aby se ještě ohlédla po Artemis...Nic ale z jejího výrazu nevyčetla, takže šla dál. U východu se ale zastavila, teď už viděla ven...

Luna pokyvovala na každé slovo. "No, pár smeček tady znám ale nikdy jsem je neviděla. Nemá smysl se někam plést když do smečky skutečně nechci. Je lepší se jim vyhnout." Sice to byla na Lunu docela ostrá odpověď ale ona měla vlastní zkušenosti se smečkami a rozhodně do žádné patřit nechtěla...ne teď...Pak už ale Seaphiriho téměř nevnímala. Padla na ni únava, musí být na zítřek vyspaná a to se nestane pokud bude pořád povídat. "Už asi půjdu spát..." Pak si položila hlavu na tlapky a zůstala nehnutě ležet. "Dobrou" Řekla nakonec, pak už zavřela oči a usnula.

Luna v rychlosti přikývla, jenomže...co má teď dělat? Selly nesmí na slunce...to je jasné...ale jak jí má pomoct?! Vždyť cesta z lesa je jen tam kde stojí Lunary...ale tam ona nemůže...co třeba...zkusit jít hlouběji do lesa? Luna nepředpokládala že by byl les nějak veliký, ale byla to jediná možnost...jelikož slunce stoupalo vzhůru a čas ubíhal...Jenomže cesta do lesa vedla přes trní...Aaah Zasténala si v duchu, jelikož do trní se jí vážně nechtělo. I přes to ale sebrala odvahu a šla, ani nevnímala Sellyiny kroky, ostré trny jí trhaly kožíšek, některé se až bolestivě zabodly do těla. Luna se snažila bolest nevnímat...sice při každém zásahu instinktivně uhnula ale nebylo jí to nic platné, protože trny byly všude.

"Ou, výborný nápad!" Luna s odpovědí na nic nečekala, jen bleskurychle přikývla a zařadila se po boku Killer. Později se pokusila najít ve vzduchu nějaké pachy...ale nic..."Pochybuju že tady něco chytíme..." Řekla to docela pesimisticky ale opět byla zabraná do pozorování kořisti, ale nic..."Není tu ani tak vysoká tráva...Pochybuju že by nás třeba králici nespatřili." Pak se na chvíli odmlčela. "Musíme více do vnitrozemí." Oznámila, pak se jí ale podařilo zachytit pach, napřímila uši a pomalu se krčila k zemi. Jenomže...pak jí došlo že to bude pach nejméně den starý takže nemá smysl nic hledat.

"Cože?!" Řekla si potichu a na chvíli se zarazila...Vždyť po mě přece nikdo nejde..." No, stále jí ta vlčice přišla nepřátelská a nechtělo se jí odpovídat ale věděla že přece něco říct musí... "Koho myslíš?" V duchu si ale opakovala jméno té okřídlené vlčky...Selly...Jenomže vlčice která čekala ve křoví už na tom nebyla tak dobře...slunce se k ní pomaličku dostávalo a prodíralo se hustým křovím. Pomaličku se k ní přiblížila, až byla od ní jen tak jeden vlčí ocas a upřeně se na ni zadívala. Byl na ně zajímavý pohled.. Luna stála na slunci a Selly ve stínu, jako den a noc... přece jen ale od sebe byly kousek... Potom ale ucítila ten pach krve a ucouvla, Selly měla na hlavě nějaké znaky...ať to bylo cokoliv, rozhodně to bylo nakreslené krví...