Príspevky užívateľa

Ani Lunary nechyběla na této smečkové akci. Již nějakou dobu do této smečky patřila a tak nemohla chybět ani zde. Ještě nikdy snad neviděla tolik vlků pohromadě. Těšilo ji, že tu byli nejen Přízrační, ale také Hejno a pár tuláků. Bylo pěkné vidět takové sdružení a atmosféra která zde panovala brzy také naplnila i tuto šedivounkou vlčku.
Hleděla unešeně na oblohu kde se zobrazovaly padající hvězdy. Tak krásně bylo tuto noc. Doufala, že tyto krásné, vzpomínkové okamžiky nikdy nezkončí.
Vzpomněla si na Shaariho, vlka, do kterého se byzpochyb zamilovala. Nyní však netušila, kde je mu konec, i jí se v tuto chvilku zastesklo. Hleděla toužebně do oblohy, ve snaze snad najít jeho šťastnou hvězdičku? Doufala, že ať je kde je, že je mu tam dobře.
Nyní však nebyl čas smutnit, Lunary se rozhodla své rádoby tmavější myšlenky zahnat příjemným setkáním s ostatními vlky a tak se rozhodla jít k ostatním a třeba si také dát něco dobrého k snědku.

Lunary nadzdvihla obočí. Neměla upřímně moc v oblibě kecálky, ale co už, alespoň se ona mluvením nebude muset toliko namáhat.
"Máš pravdu, jsem z Přízračných, poměrně vzdálená smečka odsud, tedy, ze smeček v Norestu samozřejmě." Pověděla poměrně stručně.
"Jak jsi tu dlouho? Do žádné smečky nepatříš jestli je moje mínění správné, je to tak?" Pověděla jako jednu otázku.

Lunary vlkovi úsměv opětovala a na jeho slova též mile odpověděla: "To věřím. Norest je vskutku velmi krásné místo. Mimochodem, ráda tě poznávám Nirixi. Jsi to nový? Odkud pocházíš? Ještě jsem tě tu nezahlédla." Odpověděla, začínajíc vlka zahrnovat svými upřímnými a zvědavými otázkami.

Ani Lunary si samozrejmě nemohla nevšimnout toho neznámého vlčího pachu. Zbystřila. Přestože netušila zda jí nebezpečí opravdu hrozí či nikoliv, bezpečnosti nebylo nikdy málo.
Jakmile se před ní vlk pozastavil, i ona si všimla že ostražitosti už není třeba.
"Dobré. Jistě. Dnes je velmi pěkně, právě jsem se rozhodla si na takovou menší procházku zajít. Jsem Lunary." Odpověděla. Vlk vypadal na první pohled docela mile a Lunary neměla dúvod se bát už vůbec.

Lunary se nyní zatoulala dál, než bylo této šedavé vlčce zvykem. Vlastně vůbec od té doby, co se přidala k Přízračným tak daleko od jejich území nebyla. Nebylo pochyb, že už měla Norest projitý křížem krážem, ale každý si potřebuje občas vyčistit hlavu od toho smečkového ruchu, no ne?
Zřejmě proto Lunary zavítala na tak odlehlé místo. Popravdě neměla moc důvodů proč tu být, ale na něco narazit přeci jen mohla. Naposled byla na této poušti ještě s Korou, která tenkrát čekala svá tři vlčata, která nyní vyrostla. Nebylo pochyb o tom, že Lunka znala všechny členy Přízračných a Sindra, Finn a Huntley rozhodně nebyli výjimkou.

Lunary se na Aikana nepřestávala usmívat. Chtěla alespoň působit příjemně, když už se na ni ospalou musel dívat.
"Víš, vzpomínám.. Není to dávno, co jsem zde též přišla abych strávila noc ve Hvězdné jeskyni. Tenkrát.. to nebyl úplně příjemný sen, ale nejspíš jsem pochopila, co mi chtěl říct. Občas si na to vzpomenu a zamyslím se, jestli opravdu kráčím po správné stezce." Pověděla a na chvíli se zadívala tam někam nahoru, kde v noci vyčkávala hvězdy.
"Výborný nápad. Byla to náročná noc." Podotkla a spolu s Aikanem se vydala do tábora Přízračných.

Lunary tam celou noc byla. Občas si lehla, jelikož už ji nohy po dlouhém dni bolely, ale ani přes to se ke spánku nedala. Měla za to, že tento okamžik musí být důstojný. Navíc to nechtěla Aikanovi nijak pokazit. Sice jen mlhavě, ale přesto si relativně dobře pamatovala svůj zážitek ve Hvězdné jeskyni. Nyní už věděla, že její kroky jsou správné, vydala se správným směrem a nyní našla své místo v této smečce.

Po té, co jí Aikan vše sdělil již byla plně probraná a obezřetně naslouchala každému jeho slovu. Nakonec pak pokývala a usmála se.
Měl to za sebou a nyní ho čekal jen krásný čas v této smečce. Ani ona svého kroku nelitovala, byla zde šťastná, ale přecijen ji něco tížilo. Stále myslela na Shaariho.. Nerozloučila se s ním zrovna nejlépe a teď jí opravdu chyběl...

Lunary stála bez hnutí, srdce jí divoce tlouklo. Dívala se kamsi do dály, ponořená ve svých vlastních myšlenkách.
Když Shaari opět promluvil, ne příliš nápadně sebou cukla, jelikož se ho trochu zlekala.
"Eeh... Ne.. Samozřejmě že ne.." Pověděla, avšak pohled jí zabloudil kamsi dolů, nedokázala se na něj podívat, protože i ona sama nyní byla opravdu v rozpacích.
"To je v pořádku, mám radost..jen.." Pověděla, a pokoušela se na tváři vyloudit jenom maličký úsměv, který však rychle opadl a ona opět sklonila aby se ubránila pohledu na Shaariho.
"To nic..Asi... možná už bych měla jít..." Hlesla směrem k němu, již se zvedajíc k odchodu.

Lunary kráčela napřed. Měla důležitý úkol který hodlala ukázkově splnit. Přece jen.. Už kvůli Aikanovi, kterému by rozhodně vstup do smečky nerada zkazila.
Vzpomínala na to, když ona sama zde přišla. Její zjevení byla dosti děsuplné, ale tato vlčka nyní jeho význam pochopila. Její místo je tady, u Přízračných. Přízrační jsou její rodina.
Jak tak šli, již se k jeskyni blížili. Lunary zvedla hlavu a pohled na onu Hvězdnou jeskyni ji vytrhl z vlastních myšlenek.
Ona i Aikan přišli k jeskyni. Lunary zůstala stát před vchodem do jeskyně. Nyní ona není tou, kdo má do jeskyně vstoupit.
"Hvězdná jeskyně, jsme tady." Pověděla a na Aikana se usmála aby mu jeho zkoušku alespoň trochu usnadnila, nebo se o to alespoň pokusila.
"Počkám tady na tebe." Pověděla a hlavou mu pokynula ke vchodu.

Lunary jej v tichosti pozorovala. Už se zřejmě nic nechystal říct.
Chvíli tam ještě stála, ale pak se rozhodla, že odejde.
Svoje tomuto vlkovi řekla a je na něm, jestli si její úvahy a myšlenky vezme k srdci, či ne.
Už tu nebyla potřebná, navíc jen ztrácela čas, díváním se na toho nevychovance.
A tak jen prostě zamávala ocasem, otočila se a zmizela. Jakákoliv slova už jí z pusy nešla. Stejně jí tento vlk zkazil den už jen tím, že přišel.

Jen si povzdechla. "Ty jsi mě zřejmě neposlouchal, co? Říkala jsem, že pokud se někdo jako ty postaví proti mě, zřejmě přátelé nebudeme. Vytýkáš mé chyby, ale na sebe ses ani nepodíval. Už nejspíše vím, proč je tolik vlků znechuceno Ignisem." Podívala se stranou. Proč mohly být některé smečky, jako třeba Přízrační a Nihil spojenci a některé nepřátelé?
Vzpomněla si na Raye, kterého tenkrát na vřesovišti potkala. Ignisem sice páchl, to popřít nemohla, avšak zdál se jí mnohokrát milejší než třebas Stadley. Zřejmě to každý vlk cítí jinak a musí se s tím v sobě popasovat.

Lunary nadzdvihla obočí a otráveně se na vlka podívala.
Nad jeho slovy se jen uchechtla.. Nepochopil..
"Ach ty hlupáčku." Podotkla zpříma. "Já tu přece nemluvím o kdovíčem mezi námi dvěma. Mluvím o vztahu Přízračných k Ignisu." Řekla stručně.
"Já jsem celým svým srdcem oddaná své smečce. Kdo je jejím nepřítelem, je také mým. Kterýkoli vlk, který si zvolí stranu zla je pro nás nepřítel, tak už to pochop." Dořekla. Tedy, ne kterýkoli.. I když byla její sestra v Ignisu také, nenávist k ní necítila. Naopak. Chtěla vědět, jak se jí daří.
"No vidíš, takže mám stejné právo tu být jako ty." Ušklíbla se na něj.
Popravdě, rostlin jí bylo trochu líto, ale Ignis byl přece jen nepřátelská smečka.
Každopádně vlk, se kterým mluvila se jí nezdál přílišně chytrý. Tedy, alespoň se zdálo, že už se v jejich konverzaci pomalu nevyzná.

Zamračila se. Ona tu nic nepředvádí. Pouze hájí své právo.
Dále si jen odfrkla. Tento vlk byl zřejmě Ignisu oddaný tělem i duší, neboť kdyby nebyl, nechá tu ty kytky i s ní.
"Pro Ignis je jich i podupaných škoda." Prskla na něj a hlavu zvedla vysoko do vzduchu.
"Jak jsi říkal. Mám na Ignis jiný názor už od doby, co to tvůj modrý kolega pěkně podělal. Navíc, teď si odpověz sám. Máš snad na škrábnutí odpovědět úsměvem? Paličatí nejsme." Řekla mu dost rázně.

Lunary celou dobu bedlivě vlčice poslouchala a byla zticha. Nyní Noctra potřebovala čas pro sebe a Lunary věděla, že bude lepší ji nijak nerozptylovat.
Až pak, když obě vlčice domluvily se Luna na tmavou usmála, jak nejlépe dovedla. Taky její slova ji zahřála na srdci.
Pocit domova a bezpečí byl k nezaplacení. Na chvíli si vzpomněla na Shaariho a po tváři se jí rozlil smutek. Hlavu však stočila a dělala, že se dívá někam dozadu či co.
Na Noctřina poslední slova pak pokývala, již byla na cestu připravena.

Lunary nespouštěla z Shaariho oči. Byla ráda, že tu je nyní s ní. Pocit bezpečí a toho, že není sama pro ni byl nyní vším.
Když ji Shaari oslovil, nechápavě se za ním otočila, dívajíc se mu do očí.
Bedlivě poslouchala a hltala každé jeho vyřčené slova a když... když konečně domluvil, uvědomila si, co jí vlastně v tuto chvíli řekl..
"Eemm.. To.. to je skvělé." Pověděla, ne příliš šťastně. Tak nějak už se jí začínalo zdát, že se s ním bude moci setkávat každý den a že by se s ním třeba mohla podělit o svůj domov u Přízračných, jenže Shaari již našel místo jince. Sice byla více než vděčná za to, že se nepřidal k Ignisu, ale stejně.. Nyní je rozdělovala smečka.. Už mu nebyla tak blízko jak si myslela. Tvářila se šťastně, avšak úplnou radost s ním cítit nedokázala. Přirůstal jí k srdci příliš rychle.