Príspevky užívateľa

Luna se pomalu blížila k neznámé vlčici. Nevěděla co má v tu chvíli dělat...Na rozmyšlení však čas nedostala. Protivnice se na ni vrhla a přišpendlila ji tak k zemi. Luna se pod tou váhou ani téměř pohnout nemohla. Držela ji pevně. Luna věděla že její odhalené břicho by mohla být veliká chyba...Pokoušela se dostat zadní nohy na břicho vlčice. Podařilo se. Vši silou ji odkopla, téměř jí vyrazila dech. Doufala že bude mít dost a že ji nechá na pokoji, protože i tady to ji dost zmohlo. Její protivnice se však nestáhla..Stály proti sobě. Luna byla připravená, jejich pohledy se střetly...

Luna se už delší dobu pořádně nevyspala. Po tom co zažila se cítila být ohromně unavená, a navíc cítila ve vzduch že by přes noc mohlo začít pršet. Doufala že najde nějaké suché místo ke spaní. Pak ji ale jakoby praštil do nosu něčí pach. Byla unavená a hladová...a rozhodně nechtěla mít nějaké potyčky s cizím vlkem. Tak dneska se asi v suchu nevyspím...Povzdechla si tiše Teda pokud chci mít jistotu že budu v bezpečí. I kdyby to byl přátelský vlk-nechtěla nic riskovat. Jenomže už začínalo lehce pršet ale Lunin kožíšek nebyl nijak vyhřátý-už nějakou dobu nejedla takže se neměla jak zahřát. Našla ale pod malým keříkem štěrbinu do které se akorát vešla. Byla jí taková zima že použila svou magii. Vzplála ale jen lehce protože byla vyčerpaná-tudíž neměla moc energie. Doufala že ohýnek nepřiláká ničí pozornost. S těmito myšlenkami usnula...

Luna si už dlouho nehrála. Je na čase to napravit! Pomyslela si. Milovala hry už jako štěně, to jí zůstalo. Běžela po vlčím pachu-byl cítit sladce. Nic nebezpečného. Když pach zesílil běžela rychleji. Pak ale najednou uviděla krásnou bílou vlčici která je zabraná do pozorování běláska. Luna se přikradla blíž. Bezvětří jí nevadilo, vyválela se v listí. To by mělo můj pach dostatečně skrýt. Pak se přikradla až ke keříku u kterého ona bílá vlčice stála. Prostrčila hlavu keříkem a pak ze všech sil štěkla: "BAF!!!"

Luna se pomaličku připlazí k lani. Vděčně se na něj zadívá. "Já jsem Luna." "Promin za to křídlo, nechtěla jsem.." Tázavě se na něj zadívá..Čeká na jeho reakci. Pak položí hlavu na packy. Cítila jak ji pálí škrábance které jí v boji Arxi uštědřil. Nejenom on, při pádu se odřela o některá silná stébla. Čekala až si Arxi vezme sousto. Sice už dlouho s nikým nejedla ale věděla co se patří. Přitom si olizovala odřeniny na packách.

"Jsem Lunary nebo Luna-záleží na tobě" Svou minulost říkat nechtěla, protože ani ona ji vlastně moc neznala. Věděla jen, že má sestru...Někde...Mezi tím se posadila, začala si krátce olizovat přední tlapu. Pak zapátrala ve vzduch. Z pachu Evell necítila ani nervozitu ani strach. "Jak ses vlastně ocitla tady..Nebo..co tě sem přivedlo? Připadá mi že máš velmi dobrý čich. Potom se na ni tázavě zahleděla a čekala na odpověd.

Luna i přes slova té neznámé vlčice nezvedla hlavu, zůstala stále přikrčená v trávě. Věděla totiž že její pohyb jde vidět ale její postava ne. Kdyby se ukázala už ted, možná by ta druhá zaůtočila..Luna byla podstatně menší a hodlala využít alespon nějakého momentu překvapení. Neodpověděla. Jen stále stahovala kruhy které kolem vlčice obcházela. Cítila že nebude přátelská-už jen podle pachu krve který z ní čpěl ale cítila že je unavená. Předpokládala že už před chvílí bojovala. Luna věděla že má výhodu. Ale strach a nervozitu neskryla. Pokud budou bojovat-Luna počká na to až začne ta vlčice. Věděla totiž, že když se zapálí už ted-nezbyde jí čas ani energie na útěk.

Luna se podívala vzhůru, následně se postavila a uskočila aby byla dál od útesu Emm, Jasně že ne!Když se ale postavila, šlo vidět že je druhá vlčice podstatně menší. "Kdo jsi? Jsi vůbec vlk, připadáš mi menší než běžný vlk." Přitom se zase jedna větší vlna roztryskla o útes a s Lunou cuklo. Pak se ale podívala neznámé vlčici do očí-střetly se pohledy, Luna se nehýbala-jen uši občas pootočila. Vítr se zvedl a Luně to naježilo srst. Snažila se na sobě nenechat znát ani cítit pach nervozity-čekala co bude.

Ještě chvíli zůstává v útočné poloze ale pak se přestane tvářit bojovně. "Takže...bys mi dal kousek?..Nechtěla jsem zaútočit jako první, omlouvám se ale hlad mě přemohl..Obvykle taková nebývám..Sedla si a omluvně sklonila hlavu. Přiblíží se. Nejsem zvyklá být sama, jinak bych si něco ulovila sama, je jednodušší lovit ve skupině než sám.. Skloní hlavu, dívá se do země a čeká na odpověd.

Opřela se do boje, její zdatnost v boji nebyla tak k ničemu, po kousnutí do ocasu které jí vlk uštědřil se mu znovu zakousla do křídla. Po tom co ji vlk odhodil se okamžitě vzpamatovala a postavila na všechny čtyři. Když na ni vyprskl otázku téměř ani nevnímala, docela oprskle-až toho litovala mu odpověděla: "Hladová vlčice!" Potom se na něj znovu vrhla, ale on uhnul. V tlamě ale stále cítila jak ji lechtá pár peříček z křídla do kterého se zakousla. Ted se ale odhodlala skočit pořádně-strhla ho s sebou až utvořili jakoby kouli která se nějakou dobu kutálela než se oba vzpamatovali, ona byla opět na nohou-připravená na další útok..

Lunary běžela po louce, v trávě se jí neběželo zrovna nejlíp ale nevadilo jí to. Chtěla být co nejdál od města, od cizí smečky. V hlavě se jí honily smíšené pocity, nebyla úplně zvyklá být tak dlouho sama, najednou ale něco uslyšela, jakoby něco spadlo rovnou z nebe. Přikrčila se až ji nebylo vidět, Ta věc-byl to vlk! Díky bezvětří cítila pach vlčice, Na chvíli viděla celou její postavu, byla podstatně větší ale díky křídlům se jí zdála velmi rychlá a silná, nemělo by smysl utíkat. Zapátrala ve vzduch. Cítila něco, něco jako...Krev! Prohnalo se jí hlavou. Začala panikařit, ale její silná vůle ji donutila zůstat na místě. se Vzplanutím počkám, všimla by si mě. Obcházela tu vlčici velkými kruhy, věděla že o ní ví..

Lunary se okamžitě zastavila, zaskočilo ji to. Odhalila tesáky. Nevěděla jestli to ten vlk jen předvádí a nebo je opravdu tak přátelský. O pár krůčků couvla a pak si dodala odvahy. "Ahoj?" Při tom se jí ale proháněly myšlenky Co když není tak přátelská jak se zdá? Přitom ale sklonila hlavu a pak ji zase narovnala-takové to když vám není něco jasné. Tesáky zase zpátky zahalila a Pak se trošičku přiblížila. Ne, nepatřím do žádné smečky, žiju o samotě-teda alespon ted pak si ji prohlédla, na první pohled šlo vidět že je to vlčice. Kdo vlastně jsi? Pak jí zadívala do očí a tvářila se přívětivěji.

Lunary všechno pozorovala, za normálních okolností by co nejrychleji odešla ale trápil ji hlad. Nevěděla kdy se znovu naskytne příležitost něco ulovit a navíc pro ni foukal příznivý vítr, nebyla cítit. Pomalu se plížila travou. Zastavila se asi 5 metrů od Arxiho a doufala že ji neucítí. Zdálo se jí že je obzvlášt zabraný svým úlovkem a jí si nevšímá-nebo v to alespon doufala. Zazadu se k němu připlížila, takže ho viděla od hlavy až po ocas, z blízka se jí zdál ještě větší. Pak ale ucítila pach laně a neudržela se, skočila rovnou po Arxim a uštědřila mu pěkný kousanec do jednoho z křídel.

Luna pokračovala v průzkumu, cítila že vlk je blízko. Jenomže vítr se změnil a ona přestala cítit všechny pachy na oné straně. Přikrčila se a schovala v údolíčku, doufala že ji nikdo necítí nebo alespon že ten druhý vlk není zlý. Jak se tak krčila a doufala, o útes narazila velká vlna, Luna se lekla a odvrátila pohled ke kraji útesu. Byla na kraji, věděla že je to špatné místo ale neměla už čas nikam jít. Zbylo jí jen doufat, že vlk co se k ní blíží toho nevyužije a neshodí ji dolů, její obavy sílily. Začala být čím dál nervoznější ale snažila se to na sobě nenechat znát. Zůstala přikrčená na kraji útesu, jenomže se začínalo stmívat. Pokud bude zle, můžu použít magii pomyslela si jenomže, zbyde mi pak dost energie ne útěk?..

Luna došla na louku, začala se válet a přitom se pousmála a zasněně pozorovala bílé mráčky na nebi, najednou ale ucítila hlad. Aaach, musím se po něčem poohlédnout.Zvedná se a kráčí do středu louky. Do nosu ji udeří pach laně, přikrčí se do trávy a pomalu se plíží v před. Jenomže, ucítí ještě něco..pach vlka!Zapřemýšlí, pomalu se stahuje ale pak si pomyslí:Proč bych utíkala! Vždyt jsem dost silná, můžu si počkat až lan uloví a pak mu ji jednoduše vzít, nebo alespon o kousek poprositpřikrčí se a čeká.

Jen tak se procházela, poslouchala zpěv ptáků a ševelení větru. Je ráda sama, ale ráda by měla nějakého kamaráda-který by jí kryl záda, lovil s ní. Ale jak nad tím tak přemýšlela v hlavě se jí proháněly myšlenky. Co když tady někdo je a sleduje mě, co když je to nepřítel? Poslouchala každý zvuk, přitom doufala že se neztratí, neznala tento les, ani tyto louky. Určitě se nechtěla ocitnout v táboru přízračných, ale zvědavost ji nutila jít dál. Rozběhla se lesem, chtěla zapomenout na myšlenky že by ji někdo napadnul. Snažila se držet krok a neohlížet se.