Príspevky užívateľa

Lunary naslouchala. No, tohle ji trochu rozhodilo. Její názor tak nějak nesdílela a jakékoliv narážky na její smečku jí nebyly příjemné. Za svůj život si toho prošla hodně a hodně ji toho i sám život naučil.
Oproti rudé vlčce už dospělosti dosáhla. Jessica se bude ještě muset hodně učit než pochopí, že síla je v jednotě. Mít smečku není důkaz slabosti, nýbrž vyspělosti a chytrosti.
No, raději ji napadlo změnit téma..
"A co ty a Norest? Kdy jsi sem vlastně přicestovala?" Poptala se. Plácla první větu, která ji napadla.. No, nakonec to třeba nebude tak zlé... alespoň jedna tu druhou poznají..

Lunary se tichounce jako sivá myška vytratila nocí ven. Jistě, že na Shaariho nezapoměla! Těšila se na setkání s ním. Bylo jí s ním dobře a tak nějak cítila, že se jí tento vlček stává každým dnem bližší. Ona si však byla jista. Je to dobrý přítel a nic víc. Tedy alespoň svým pocitům to nařídila. Bránila se tomu pocitu. Ještě nikdy nepoznala silnější pouto nežli přátelství.

Lunary poslouchala Noctřina slova.
"Myslím, že bychom možná mohly zůstat tady, nevypadá to tu až tak špatně, ne?" Pověděla pobaveně. Už měla na ty čerstvoučké husičky opravdu chuť, jen se do nich zakousnout! Najednou ji ale něco zašimralo v nose... Čísi pach... Našpicovala uši a zbystřila. Brzy z ní však nervozita spadla, neboť kousek před sebou spatřila svou známou, členku smečky Přízračných do které patřila i Lunary. "Zdravím Beo. Ano, právě jsme byly s Noctrou na lovu, zbyl nám jeden kousek navíc, dáš si taky?" Zeptala se. Snad to nebylo nevhodné... Přestože jí nabídla ze svého úlovku, Noctře to nemuselo být zrovna nejpříjemnější...
"Beo, tohle je Noctra, Noctro, toto je Beatrice. Je stejně jaké já členem smečky Přízračných." Pověděla oběma vlčkám s úsměvem.

Lunary opakovala Noctřiny pohyby. Pomalu se plížila travou, téměř neslyšně skoro jako kdyby byla jen stín. Raz za čas nenápadně vystrčila hlavu a špicujíce uši se ohlédla po Noctře. Když se ujistila o její přítomnosti, bez zaváhání vyrazila i ona dál. Na jednou se ale zastavila. Nyní čekala na Noctru která jí měla nahnat husy aby byla schopna je chytit. Zanedlouho se tak i stalo.
Husy se rozběhly přímo k ní. Ona neváhala a hned jednu chňapla, zardousijíce. Problém v této kořisti byl však ten, že husy byly schopné letu a tak nebylo času na zbyt. Vyskočila do výšky a ohnala se po jedné. Úspěšně dopadla opět na všechny čtyři.
Nyní už se vydala se svýma dvěma úlovkama k Noctře. Tohle se sic nepovedlo jak očekávala, ale co naplat. Minulost vrátit nelze a tři husy jim oběma nohatě postačí.

Lunary si postávala nedaleko tábora Přízračných. Když se dala do konverzace s Beou, tou, která ji přivedla k Hvězdné jeskyni, bez zaváhání se na ni otočila s vstřícným pohledem.
Už přece jen uběhnul nějaký ten čas od Lunaryina přijetí do smečky a tak už tady nebyla tím nováčkem, tím úplným nováčkem řečeno přesněji. Pár členů smečky už poznala a také samotnou smečku, za což vděčila samozřejmě především jejích členů.
"Vlastně, moc dobře. Byla jsem povýšena. Nyní je ze mě Aesta." Pověděla a vypnula hruď. Byla na sebe moc pyšná, byla to dlouhá cesta, až sem.

Lunary momentálně ani přítomnost tmavé vlčky nevnímala. Tedy, byla zabrána do okolí. Už jen pro to, že ji přitahoval vzhled této planiny. Zdála se jí taková...pustá... Sem tam se zvednul vítr který s sebou nesl pár listů, pak mlha, která se zde držela zřejmě poměrně často, dále Lunary a Marielle, ale pak už nic... Byly tady vlastně samy... Tohle místo, jakoby bylo odříznuté od zbytku území.
"Ah ano, čas ukáže, budoucnost je ve hvězdách." Pověděla s úsměvem. Vlčice naproti ní také udržovala ticho. Třeba nad něčím přemýšlela? No, to Lunary nemohla vědět, stejně jako její budoucnost v této smečce, která zatím ležela v otázkách.

Lunary se na vlčku poměrně tázavě podívala. Jistě neměla pravdu, je ještě plno jiných verzí a forem jak být "vázán" na někoho či něco.
"Tohle se netýká jen smečky. Slyšela jsi někdy o lidech?" Zeptala se. Vlčka byla zřejmě ještě dosti mladá. Štěně už zřejmě ne, ale ještě se jí nezdála dospělá. Hlavně by se ani nedivila, kdyby o lidech nic nevěděla. Však taky sama Lunary je zná jen z příběhů.. Vlastně je ráda, že jen z nich... Někteří lidé jsou sice dobří, ale pak jsou i ti horší, se kterými by se setkat nikdo rozhodně nechtěl-

Lunary hbitě následovala štěně před sebou.
Jen co ze sebe vydal pár slov, netušila, zda jim je schopná uvěřit. Tak nějak jí připadalo, že štěně nemá ponětí, kde se jeho druhové nachází. Phew.. Odfrkla si. Věděla, že s Alaricem to bude zřejmě dost na dlouho, ale copak ho mohla jít nechat samotného?
"Dobře..." Odpověděla jen, pomalu už neochotně následujíc štěně.

Lunary sklonila hlavu a pokývla. Usměvem mu oplatila ten jeho. Byla to jakoby jediná slova, která ze sebe vydala.
Když se však Shaari chystal něco říci, i ona zpozorněla. Byla napjatá a netušila, co by po ní Shaari mohl chtít. Párkrát nevrle pohoupla ocasem a svým zrakem jej bedlivě sledovala, skoro jakoby se jej snažila povzbudit.
Když jí konečně Shaari řekl to, co chtěl, ona na nic nečekala. Hned ze sebe vydala odpověď s nejistým úsměvem. "Ano." Pověděla zasněně, kývajíce hlavou na souhlas. "Přijdu." Pověděla na závěr. Vlastně si ani neuvědomila, jak tiše tato slova pověděla. Možná proto, aby nekazila ticho, které teď doplňovalo atmosféru? Sama nevěděla-

Lunary následovala Shaariho a stejně jako on položila svůj díl-tedy koloucha na zem a kousek od něj poodstoupila. Vlastně jí bylo aj krapet líto, že už ji Shaari opouští. Bylo jí s ním dobře a vlastně se i bavila. Navíc bylo téíměř pořád o čem hovořit. Mrzelo ji, že tyhlé "dobré časy" už končí. Chtěla tohoto vlka potkat znovu, byl tak hodný...
"Jo, jasně... to chápu." Řekla s nejistým úsměvem. Kdyby byla tulákem, tak by udělala jistě to stejné. No, musela se odpoutat od své pohodlnosti a opět být plně nápomocná své milované smečce-Přízračným.
"Díky" Pověděla na závěr.

Lunary poslušně následovala svou společnici, tedy Noctru. S tempem jako obvykle žádný problém neměla. Její tělo bylo atletické postavy a nohy byly na rychlý klus a běh více než zvyklé. Vlastně to byly věci, díky kterým měla nad ostatními jakýsi nadhled a výhodu.
Když Noctra zbystřila, taky ona zastřihala ušima a začala být ve střehu. Lune byla zkušená lovkyně a tak na Noctřiny posunky hbitě zareagovala. Takzvaně jí odpověděla kývnutím nazpět.
Přikrčila se tedy jak nejlépe uměla a už se vysokým porostem plížila vstříc kořisti.

Lunary pozvolna kráčela vstříc svojí smečce. Cesta se Shaarim ubíhala poměrně rychle. Jeho přítomnost byla pro ni příjemn á a jeho pomoc kterou jí právě nebídnul se opravdu převelmi hodila. Nedokázala si představit, jak by ona sama obě tato velká těla donesla až sem. Tak daleko to sic nebylo, ale v přírodě nežijí jen vlci. Jedna z možností jak získat potravu je totiž ukrást ji..
Poočku Shaariho sledovala. Nebylo jí dobře, že se s ním teď rozlouučí, najde si spokojeně smečku a odpočine si. Co on? Takhle ho tady přece nemůže nechat... Ona by si sice poradila, ale tohle není nejlepší možnost jak se zachovat... Na druhou stranu... Shaarimu zase její opatrování příjemné nebylo.... Nemohla si vybrat..

Když jí s úsměvem odpověděl, nebrala to tak vážně. Udělal pro ni víc než by byla od tuláka vůbec čekala. V budoucnu by mu to chtěla oplatit... Snad se naskytne nějaká dobrá chvíle, až budou tito dva vlčci opět spolu. je to napsané jinak než to má vyznít, dobře? xD
Když jí pokynul aby šla první, neudržela se a prostě se zachichotala, páč pochopila, co bylo vlastně u Shaariho špatně. Nijak za zlé mu to ale neměla, navíc... pročpak jen by měla?
Odpověděla mu pobaveným díkem: "Děkuju." A taky se jakoby "uklonila". Pak už vyrazila rovnou k hranici Přízračných.

Lunary mlčky sledovala Shaariho počínání. Tohle nebylo fér... myslela si. Jeho slovům však vzdorovat dokázala a tak jen mlčky přikývla s hlavou provinile skloněnou. Bylo to jeho rozhodnutí. A ji to rozhodně velmi překvapilo. Okouzlil ji svým chováním. Byl tak milý a hodný.
Beze slov, jen se zmateným pohledem upřeným na Shaariho se vydala k druhému z těl a opatrně je sevřela čelistmi. Byla připravena na cestu. "Díky.. nevím jak ti to oplatím.." Povědéla jako vděk.

Když se vlk zvednul opět na nohy, Lunary mu ránu přestala olizovat. Tak nějak cítila, že už mu to ani nebylo příjemné a necítil se v její blízkosti dobře.. Ona by se ostatně za normálních okolností ani nestarala, ale teď se cítila vinna... Proto tahle péče.
Zvednula se tedy taky, ale teď už na všechna čtyři a poočku pozorovala jejich kořist. Dnes byl zdařilý lov, tedy až na Shaariho zranění...
"To nemůžu, náleží ti půlka." Pověděla neutrálně, ale lehce zklamaně, sebemenší zklamání však na ní vidět nebylo.
Pomoc by jistě uvítala, avšak tolik toho po Shaarim chtít nemohla...