Príspevky užívateľa

Lunary se na něj s lehkým smutkem v jejích tyrkisových očích dívala. Stále si to vyčítala. Shaari ji ale svými konejšivými slovy trochu uklidnil. Ulevilo se jí, že jeho zranění není váážné.
"Počkej, alespoň ti to olížu. Sám by sis to těžko jakkoli ošetřil." Pověděla a přívětivě se na vlčka usmála. Zanedlouho už ležela nedaleko něj a svým jazykem mu jemně ránu olizovala. Alespoň nějak mu pomohla..
Bylo jí v jeho přítomnosti dobře. Byla ráda, že jej tenkrát na hranicích neposlala tak úplně pryč. Nejradši byla však z toho, že jej znovu potkala. Viditelně si mnohem lépe sedli.
"Ano, já jdu nakrmit smečku. Půlka laně i koloucha ti náleží. Ta má jde smečce." Pověděla ted už o něco vážněji, ale po té se opět věnovala Shaarimu a jeho ráně.

Když se Lunary vrátila i s mladým kolouchem v zubech, laň skutečně ležela mrtvá na zemi. Jenomže nebyla jediná, kdo přišel ke zranění... Vedle laně spatřila teké ležícího a zraněného svého společníka-Shaariho..
Když přišla až k němu, koloucha nechala ležet opodál. Přišla blíže a sedla si k němu. "Shaari?... Jsi v pořádku?... Omlouvám se... nevědě- podcenila jsem to... Promiň..." Omlouvala se znovu a pořád dokola.. Bylo jí toho líto... tak nějak téměř svojí chybou Shaariho zranila..
"Bolí tě to moc?.." Zeptala se.. Doufala, že bude v pořádku.. Tohle si na triko rozhodně vzít nechtěla...

Lunary se tichounce, jak jen uměla doplížila až k místu, které si určila. Zde vyčkávala na Shaariho. Teď vše záleželo na něm. Pokud udělá chybný krok, smečka přijde o večeři. No.. každopádně přestože sledovala převážně stádo, neunikly jí ani okolnosti. Pozorně sledovala Shaariho. Vedl si poměrně dobře. Tedy, usuzovala tak až do chvíle, než se to krapet zvrtlo... Modrý nasměroval k sivé vlčce jeleny dva. Ti se teď jako střely řítily porostem...
I když byla připravená a v lovu poměrně dobrá, tohle byl přílišný kus na jednoho vlka. Tak nějak jí bylo jasné, že dva není schopná zvládnout... Byla však příliš paličatá, než aby se svému rádoby instinktu podřídila. Zůstávala přikrčená v trávě, připravená každou vteřinou vyrazit.
Najednou to přišlo, jeleni byli zde. Ona se odrazila a v rychlosti doskočila na bok laně, která se pod náporem skácela k zemi. Lunary měla všechno pod kontrolou, ale kolouch byl příliš nepředvídatelný. Zřejmě zazmatkoval a rozběhl se úplně na jinou stranu. Laň sice byla velká, ale mladé kolouščí maso sivou vlčici přece jen vábilo. Shaari už ani navíc nebyl daleko a laň se stále ještě nezvedla. Lunary chvilku sečkala než bude Shaari u ní a pak se rozběhla za kolouchem. Zřejmě ještě nebyl moc starý a tak mu brzy došly síly, takže jej brzy s přehledem doběhla.

Zanedlouho přišla opět k Shaarimu i s kolouchem v čelistech.

Lunary se na Shaariho s úsměvem podívala. Kdoví, co si o něm vlastně doopravdy myslela... No, každopádně o jeho přítomnosti si názory dělala. Byl to poměrně dobrý společník. Lunary se bavila a to bylo dobře.
"To je pravda. Můžeme tedy." Řekla, přikrčená k zemi. Jeleni neměli téměř šanci je spatřit. Tedy..alespoň ne Lunary. Tráva ji dokonale kryla.
"Dobře tedy, budu támhle u toho houští, nažeň jej ke mně. Já ho zdržím a spolu ho pak doděláme." Pověděla soustředěně, ale s úsměvem.
Nyní se už plížila právě k tomu houští, kde mělo dojít k té "akci".
Popravdě byla ráda, že Shaariho potkala. Bylo jí s ním dobře. Byl poměrně milý a zábavy taky nebylo tak málo, jak by u něj čekala.

Lunary upírala svůj zrak na vlčka před ní. Ostatně.. stejně jako právě on. Jeho upřený pohled ji krapet znervozňoval a tak se raději dívala na zem. No, když tohoto vlka, jenž se jmenuje Shaari potkala poprvé, rozhodla se k němu chovat jinak než k ostatním. Už jen kvůli jeho povaze.
Na Shaariho souhlas s úsměvem pokývla.
"Eeh.. mám dobrou paměť.." Pověděla spíše jako vtípek. Nechtěla být zase znovu ona ten vážný a malá srandička snad ničemu neuškodí.
"Hodila." Pověděla s úsměvem. Dále už nic neříkala. Mluvil za ni výraz.
"Dobře. Tam v dálce, vidíš ty jeleny? Mám plán jak si jednoho ulovit." Pověděla teď už docela vážně a soustředěně. "Jednoho koloucha odtrhnu od ostatních a nasměruji jej k tobě. Ty ho pak sundáš, dobře?" Dopověděla svůj plán. Svůj pohled přitom upírala na jeleny v dálce. Nic jí nemůže uniknout!

Lunary mu úsměv opětovala a na pozdrav kývla.
"Ano, ano." Pověděla. "Tykej mi prosím, už jsme se viděli." Odpověděla pobaveně. "Ah ano, to je. Pár týdnů, či měsíc?" Ptala se jakoby částečně sama sebe. Nikdo z nich pravděpodobně nevěděl, jak přesně je to dlouho, ale ať to bylo jak dlouho, jeden druhého s zřejmě dobře pamatovali..
"Ano, jsem. Vyhlédla jsem si tamto stádečko." Pověděla mile a s úsměvem, tlapkou ukazujíc na jeleny v dálce.
Shaariho ještě tak dobře neznala, ale něco o něm už věděla.. Byl přesný opak Stadleyho, toho nevděčníka z Ohnivé smečky.

Lunary pozorně sledovala dění okolo. Ten pach poznávala. Byl jí známý.
S hlavou stále vztyčenou hledala tu správnou stranu, aby mohla vlka zahlédnout. Po několika okamžicích se jí to skutečně povedlo. Vlastně... chyba byla v tom, že Lunary se dívala do dálky a Shaari byl blíže než myslela.
"Shaari?" Optala se tiše. Vlk byl nedaleko ní, v trávě a ona ho měl přímo na očích. Pozorovala jej v celé své kráse.
Tento tulák jí už při prvním setkání připadal jaksi jiný.. Něco na něm viděla už tenkrát, když se poprvé setkali.
"Zdravím, ráda tě opět vidím." Pověděla, když se konečně vyhrabala ze svých myšlenek.

Lunary se ještě stále toulala vysokou travou. Nyní už byla přikrčená. Pozorovala dění okolo a nasávala pachy. Její tělo se dokonale přispůsobilo terénu, sivá vlčice byla k nezahlédnutí.
Poměrně daleko před sebou pozorovala menší stádečko, jež tvořil jelen, pár srn a dva malí koloušci. Její čekání se naplnilo a ona se připravila na lov. Přikrčila se k zemi a své tlapky kladla uspořádaně za sebe. Nasávajíc pachy se blížila k cíli. Najednou však znejistěla. V nosu ji zašimral také pach někoho jiného, než této kořisti. Byl to vlk. Lunary cítila, že je nedaleko od ní. Zvedla hlavu, která teď vyčuhovala z porostu aby se porozhlédla kolem.

Lunary pozorně naslouchala tmavé vlčce každé slovo, které vyřknula.
"Pravda." Uchechtla se a dále poslouchala její, teď už sebejistější slova.
"Dobře, děkuji mnohokrát. A ano, to je vskutku dobrý nápad. Vydejme se tedy tam." Odpověděla Noctře a mile se usmála. Jak už jsem předtím zmínila, Lunary na Noctru chtěla působit přátelsky, neboť Noctra, jakžto nová v Norestu se zde potřebuje zabydlet a cítit se zde dobře. Stejně, jako tenkrát Lunary.

Lunary se pozvolna procházela vysokým porostem. Od té doby, co patřila do smečky se její život podstatně změnil. Nyní se už nestarala pouze o sebe, ale také o smečku, která jí poskytla přístřeší. Jakožto budoucí Venator se chtěla činit, alespoň nějak jako Sigma přispět smečce.
Proto byla vlastně zde. Jelení pláň byla už podle názvu to vhodné místo. Pachů se tu hemžilo opravdu hodně, ale Lunary měla původně v plánu se alespoň trochu projít a nadýchat se jak se říká čerstvého vzduchu. Proto téměř neslyšně pokračovala a své tlapky kladla uspořádaně za sebou.

Lunary na Noctru nasadila usměvavý, ale zároveň poměrně překvapený pohled. Udivilo ji, že se tak zamlklá vlčka najednou tak rozmluvila! Že by to blo tím, že už není tak nervózní a Lunary už alespoň trošku zná? No, to netušila, ale líbilo se jí, že nemluví jen ona.
"Ah tak." Odpověděla zamyšleně. "Takže jsi teď na lovu." Dodala ještě a na Noctru se přívětivě usmála. "Smím se přidat? Nějaký ten úlovek přece jen přijde vhod!" Pověděla vesele a opět párkrát zavrtěla ocasem a zastřihala svýma dlouhýma ušima.

Lunary nasadila úsměv. Vlastně byla docela ráda, že Noctru opět vidí. Alespoň někdo, koho relativně zná. Ráda si dělala přátele. Bylo potom taky na koho se spolehnout.
"Ah, docela dobře vlastně. Ve smečce je to občas složitější, ale jsem ráda, že už nejsem tulákem. Je docela dobré mít kolem sebe víc vlků." Odpověděla s úsměvem popravdě tak, jak se ve smečce cítila. Vskutku tam byla ráda.
"A co ty? Jak jde život tulačky?" Zeptala se s úsměvem zase pro změnu ona.

Lunary nedočkavě vyčkávala na úplný západ slunce.
Jakmile se tak stalo a ona zářivá koule zapadla, obě vlčky seděly tiše, ani nedutaly.
Lunary soustředěně upírala zrak na měsíc který se pomaličku dral k obloze.
"Vždycky!" Odpověděla Lunary nadšeně, když Aishila konečně přerušila to příšerné ticho.
Opravdu se těšila na to, co jí Aishilka ukáže. Nemohla se dočkat, byla extrémně napjatá!

Lunary postřehla, že se jí Noctra všimla. Zastřihala ušima a párkrát pohoupla ocasem. Po té mírně sklonila hlavu a vydala se k ní. Když si všimla, že na ni už čeká, přidala do kroku. Zanedlouho se octla nedaleko ní, asi na vzdálenosti jednoho vlka.
"Zdravím Noctro!" Odpověděla s úsměvem. Rozhodně nechtěla tohle střetnutí začít nepřátelsky a tak na sobě dala znát takovou tu hodnou "hodnou vlčku".
Noctru potkala už před časem.. Sice to nebylo tak dávno, ale ani tak nedávno.. Tedy, ne pro Lunary. Od té doby se událo poměrně hodně věcí a to nejen ve smečce.

Lunary se jen spokojeně dívala za odcházejícím. Chtěla ještě něco dodat, ale nemohla si dovolit ho vyprovokovat až do přílišné míry. Přece jen... jejich smečky byly v nepřátelském vztahu a ona nechtěla roskovat něco horšího, než jen vzájemné potyčky mezi členy.
Na jeho slova už neodpovídala. Jediná stopa po výrazu byl úsměv, který se na ní zračil. Byl to úsměv, kerý se štastnil z výhry, ale zároveň úsměv, který provokatersky sledoval právě Stadleyho. Hned co on z jeskyně vyšel, ona za ním. U východu ale zůstala stát. Jen jej poočku pozorovala.