Príspevky užívateľa

Lunary se pozvolna procházela. Teď se nehonila za ničím určitým. Asi si jen prostě chtěla vyrazit a dát si od smečky na chvilku trochu pohov. Stěžovat si ale nemohla, to rozhodně ne! Ve smečce byla spokojená. Její tulácký život se neztratil a i přesto je ve smečce. Jaké to má štěstí!
Na planine také potkala plno nových, ale i známých pachů. Vzhledem k tomu, že vítr vanul k ní, podařilo se jí zachytit známý Noctřin pach. Ani netrvalo dlouho a brzy ji také zahlédla. Nacházela se nedaleko od ní.
Lunary skoro bez váhání pustila se za ní. Od posledního setkání nějaká doba přece jen uběhla..

Lunary svou pozici neopouštěla. Jen se pomalými kroky procházela tam a zpět, ale z toho grázlíka své modravě zbarvená očka nespouštěla.
"Takže mám tohle brát jako pomstu?" Zeptala se lehce povyšujícím tónem. "Tenkrát ses tam pěkně ztrapnil." Pověděla tak, aby to Stadley dobře slyšel.
Provokace zřejmě teď nebyla ta nejsprávnější cesta, avšak bylo to jediné, co Lunu v této chvíli napadlo.. Vlastně ne tak docela... Trochu se jí ten pohled na Stada líbil, i když si to právem přiznat nechtěla.
"Když odejdeš teď, nebudeš mít potíže." Pověděla jako poslední varování. Teď závisí na něm.

Lunary pohlédla na tmavě zbarvenou vlčku. Nemohla tušit, jak se vlastně teď cítí, ale lehce ji trápilo, že ji možná vystrašila až moc a ještě k tomu zbytečně-
"Smečka jako Přízrační s tuláky na území problém nemá. Pokud nelovíte, je vše v pořádku." Pověděla a nepatrně se usmála. Chtěla jí sdělit alespoň nějakou dobrou zprávu..
No, nato, že to byly jen slova, vlčka to vzala až moc vážně.. Zajímavé... Lunary jen tak něco prohodila do větru a už je z toho halo.
No, brzy to hodila za hlavu.. Dle ní to byla jen ztráta času.

Lunary nenápadně pohlédla na Aishilu. Zdálo se jí, jakoby z ní vyzařovala jakási tajemnost, ale zřejmě to byl jen pocit.
Lunary byla ale na druhou stranu velmi napjatá. Nemohla se dočkat, až jí Aishila předvede svou magii v celé své kráse.
Zrak přitom stále upírala na nebe.
Každou minutkou bylo slunce níž a níž..............až naráz zapadlo úplně..
Krajinu pohltila tma a u Černého jezera to bylo ještě silnější. Byla tma jak v pytli, nebylo vidět téměř na krok, ale měsíc už visel vysoko a ze zhora oběma vlčkám svítil.

Lunary na vlčku mrkla a hbitě odpověděla: "Nejlepší bude jim na území vůbec nelézt.. Jednak proto, protože na jejich území není vítaný nikdo-ani tuláci a jednak pro to, protože tam za mě ani nic zajímavého není." Uchechtla se. Musela se Stadleymu vysmát i tak na dálku, určitě by teď puknul vzteky.
"Myslela jsem spíš... že máme každý na tuto věc svůj názor.." Pověděla docela zmateně neboť ji poslední Noctřina věta lehce unikla.

Lunary pozorně poslouchala. "Tak, Ignis je tady za rohem a Přízrační sousedí s nimi. Nihil se nachází u pobřeží." Podotkla jednoduše. Dále už toto téma rozebírat nechtěla, ale Noctřiny obavy chápala.
"Chápu, to zřejmě nikdo.." Odvětila a povzbudivě se na Noctru pousmála.
"To máš pravdu. No, ve smečkách je to sice jednodušší, ale i přes to... nom, každý víme své." Odpověděla černé vlčce s úsměvem.

Lunary se zamyslela. Sice jí očividně taky vadilo, jak se Noctra vyptává, poněvadž by to mohlo přinést nejen její smečce v budoucnu potíže, kdyby jeden tulák věděl až moc.. No, nakonec se rozhodla Noctře odpověď poskytnout.
"Není to o potravě a místě. Spíš o vlcích jako takových. To ti spolu mají vzájemné potyčky." Odpověděla tak, jaký na to měla názor.
"Ovšemže. Norest je veliké místo." Pověděla. "Vím minimálně ještě o jedné." Pověděla a zamyslela se. Nedaleko odtud se nacházelo opuštěné město a Lunary tušila, že to není jen tak.. Byl tam až moc silný pach... Je tedy možné, že i tam by se smečka nacházet mohla...
"Ne, Ignis nemá spojence. Kdyby byli chytří, nedopadnou takhle." Odpověděla suše. "My a ta druhá smečka si uchováváme vztahy dobré." Odpověděla, ale o spojenectví se rozhodla raději neříkat.. Vlk nikdy neví-

Šla tichounce a naslouchala okolí. Jemny vánek jí probíral srst a nesl s sebou drobounké vločky.
Po Luniných stopách zůstávaly ve sněhu otisky tlapek, ale nebyly tu její stopy samy.. ve zmrzlé zemi bylo vidno stop mnoha jinych zvířat.
Lunary milovala zimu. I pres to se rozhodla vratit zpět mezi své-za hranice smecky Přízračných.

Lunary se tichounce, až neslyšne procházela touto zamrzlou krajinou. Prestože už v údolích začínalo jaro, zde po něm nabyly stopy naprosto žádné... Zastesklo se snad sivé vlčce právě po mrazivém chladu, který toto místo skrývá?
Zahřála ji vzpominka na Arthemis. Vlčici, se kterou toto místo navštívila poprvé. Zdatnou a sebevědomou, přestože slepou.

Lunary pozorne poslouchala Noctřinu odpověď.
"No, to zas nemusíš. Uzemí začíná až kousek za vřesovištěm. Hranici bys poznala." Opáčila. Zase ji nechtela ze začátku hned strašit. "No, co se týče vlka, ktereho jsem potkala, tak...byl dosti vybušný a po té take agresivní." Povědéla zamysleně. Pravě se zmínila o Stadleym, nebyrostlým stěnětem z Ignisu.
"Jsou to nepřatelé naší smečky, tudíž já v nich dobro nevidím." Dodala nakonec a svůj ocas si obtocila kolem tlapek.

Lunary upírala zrak na Noctru a střídavě taky kamsi vedle.
"Těší mě, Noctro." Řekla a nejistě se usmála. Lunary, až na její úsměv nejistě nevypadala, ale její společnice Noctra zjevně ano. Luna z ní cítila hrozné napětí a to jí nedovolovalo se uklidnit, musela být stále v pozoru.
"Ah, tohle? Ne ne, ne. Má smečka má území dál." Odpověděla hbitě. Nechtěla, aby si o ní Noctra myslela něco, co neí pravda. "Zde sídlí smečka jménem Ignis. Jsou s nimi časté potíže, radím ti se jim vyhnout." Pověděla a znechuceně nakrčila čumák.

Lunary se volně procházela až do chvíle, kdy ucítila pachy... Poměrně blízko... Sebemenší rozrušení však na sobě znát nedala. Jakmile se ale onen neznámý vlk přiblížil, ona uslyšela jeho kroky a menší šelesty vysokého porostu. Zastřihala ušima a zpozorněla. Včas jí došlo, že vlk nemusí být nepřátelský a tak je třeba nezačínat moc zostra.
Otočila se a pozvolna, pomaloučkým tempem se rozhodla k tmavé vlčce přiblížit.
"Zdravím, jsem Lunary." Pověděla neutrálně, při tom se pokusila nepatrně se usmát. Snad to není žádný prašivý Ignisan- Poprosila s nechutí.
Byla to ale pravda. V okolí bylo pachů poměrně hodně a tak se často stávalo těžkým, leckdy nemožným zaměřit se na jeden pach -> jednoho jedince. I lov je zde zřejmě náročnější.

Lunary se pozvolna procházela probouzející se krajinou. Bylo vidět, že je Jaro. Nejenže se to dalo poznat na přírodě, ale také ve vzduchu už bylo cítit. Zmrzlé časy pominuly a opět nastává teplo, příroda se opět probudila. Na pastvinách je možné spatřit jeleny. Celá stáda!
No, Lunary věděla, že nedaleko tohoto místa se nacházejí hranice Ignisu, ale byla dostatečně pozorná na to, aby za ně nevstoupila. Další nepříjemnosti už nechtěla a hlavně ani nepotřebovala. Navíc nechtěla přitížit své nové smečce-Přízračným.
Poměrně dávno se zde střetla s Raymondem-milým vlčkem, který šel náhodou okolo. Bylo to vlastně ještě před zimou.

Lunary na Aishilu spokojeně pohlédla, na tváři se jí vykouzlil úsměv.
"To je něco. Miluju noc, hvězdy i měsíc. Mám pocit, že se nemůžu ztratit. Přestože je noc temná, je zároveň tak jasná. A to si to ani nedokážeme uvědomit." Pověděla Lunary zasněně.
Luna vskutku zbožňovala noc. Občas sice byla chladná a tmavá, ale vždy se našlo východisko.
Jakmile se Aishila začala připravovat, Lunary na ni pohlédla, ve tváři pobavený výraz.

Lunary se ulevilo, když se vlče rozběhlo za něčím, co je mu známé. To je důkaz, že jdou dobře.
"Jak daleko máš smečku?" Poptala se, aby měla alespoň představu o tom, jakou dálku musí tato dvojice ujít.. No, pro Lunary to až takový problém nebude, ale co vlče Alaric?? Zvládne vůbec jít tak dlouho?
Co tak postřehla... Alaric se nějakou dobu vezl v řece, a vytahovala ho právě sivá.. Ví vůbec, jak daleko má jeho smečka tábor?