Príspevky užívateľa

Lunary se tohle rozhodně nelíbilo, jenomže... stále cítila nějakou tu zodpovědnost nad tímto vlčetem. Co když ho nedoprovodí, on zakopne a spadne opět do vody a utopí se?? Co pak?... Pokládala by si to za vinu?...
No, nakonec se rozhodla, že jej doprovodí domů... Snad ji za to Ignisani neuškvaří zaživa.
A tak vlče dvěma velkými skoky doběhla a zařadila se za něj. Snad si cestu domů pamatuje... Prosila v duchu.

Lunary se pozvolna procházela a občas také prodírala lesem, jemuž se přezdívalo Zelený. Vlastně to i dávalo smysl, neboť rostlinstvo odjakživa zelené bylo.
No, vlastně ani netušila, za jakým účelem narazila právě na toto místo. Snad se jen chtěla projít. No, smečka jí sice nějakou extrémní zátěž nedávala, ale i přes to byla toho názoru, že je dobré si občasně za hranice vyjít. Jeden hned přijde na nové myšlenky.

Lunary se na Aishilu potěšeně zadívala.
"Tak to mě těší, vlastně to mám úplně stejně. Bylo to super, díky moc za společnost." Pověděla a pobaveně se usmála.
"Mám ještě otázku... Když formuješ ze světla ty různé věci, dá se po nich fyzicky chodit? Jako třeba u toho převisu?" Optala se se zájmem. Moc ji tato magie uchvacovala, bylo to vskutku něco, vidět Aishilu v akci.
Svou srst opět nechala "uhasit" neboť byla toho názoru, že už jsou nejspíše obě vlčky dostatečně vyhřáté a tak není potřeba magii dále používat.

Lunary ještě nějakou dobu na vlče prostě zírala. Poté párkrát zamrkala a zpozorněla.
"Eeh, promiň, ale to fakt neznám.. Zní to dost bláznivě.." Uchechtla se na vlče, věnujíc mu milý, pobavený úsměv.
"Smečky? Ah ano, kdysi jsem do jedné patřila, ale to už je dávno. A ne, nevím. Slyším o tom prvně." Odpověděla na další Sindřinu všetečnou otázku. No, možná je dobře, že o těch veverkách neví... Neznělo jí to úplně příjemně...

Lunary se na štěně zmateně dívala. Naprosto nepobírala, co se jí vlče vlastně snaží říci... Vlastně... Ještě více ji děsilo, že to jsou otázky, na které vlče hledá odpověď a s tímto problémem se obrátilo právě na sivou, nevinnou vlčku.
Trpělivě seděla před vlčetem a poslouchala její myšlenky, které jí ani trochu nedávaly smysl...
Holá veverka, či co? Opakovala si nevědomky v duchu.
"Jak to myslíš, holá veverka?..." Poptala se. Na víc už neměla energii ani čas. Věděla, že rozhovory s vlčaty jsou vždycky únavné, ale že až takto?...
Ach.. Zasténala nad svou úvahou.

Lunary na vlka tiše hleděla. Hleděla mu jen do očí, jako kdyby v nich chtěla něco nalézt. Ze zamyšlení ji vytrhl hlas onoho vlka-Shaariho.
Na jeho slova už nebylo co dodat. Zachoval se rozumně a to sivá vlčka ocenila. Netušila sic, zda jsou jeho slova myšlena vážně. No, nic jiného než věřit tomuto tulákovi jí nezbývalo.
Jeho slovům plně naslouchala. Chtěla se ho zeptat, co tím myslel, ale vlk se rozhodl odejít. Nuž, nebude ho tedy zdržovat. Snad se ještě někdy setkají aby jí mohl říci, co těmi slovy myslel.
"Mě také." Pověděla a na tváři se jí vykouzlil nepatrný úsměv, po kterém následovalo nenápadné kývnutí hlavy.
Zdálo se jí, že tento tulák se ostatních lišil. No, třeba jich ještě nepotkala tolik, aby to mohla posoudit, ale jistě si z tohoto setkání něco vezme. Snad jej potká ještě někdy.

Lunary naštvaně přecházela ze strany na stranu a z vlka nespouštěla zrak.
To, co si on dovolil k Přízračným bylo mnohem vážnější, než co si dovolila Lunary právě k jeho smečce. Zaslouží si tento vlk vůbec odejít bez škrábnutí? Ne to nezaslouží! Pomyslela si pohoršeně a vytasila tesáky.
"Copak o to jde? Ať se mě bojíš, nebo ne, tolerovat tě tu nebudu." Pronesla a pokusila se si nahnat jakýsi ten vnitřní klid. "Chceš bojovat?" Křikla na něj a soustředěně jej pozorovala.

Lunary ji pozorovala s pobaveným úšklebkem na tváři.
"To máš pravdu.. Každý má asi něco do sebe." Dodala ještě k tématu a zamyslela se.
Z přemýšlení ji vytrhla další Aishilina věta. Luna se na ni otočila a jakmile spatřila, co Aishila pozoruje, upřela svůj pohled na totéž.
Nebe se začínalo barvit do ruda, neboť slunce už zapadalo.
"To já taky!" Pověděla, nedočkavě pozorujíc oblohu.

Lunary pozorně naslouchala Aishiliným slovům.
Sem a tam se ještě koukla po stmívající se obloze, která se rozplývala nad nimi.
"To zní úžasně. No, ne že by se mi to nelíbilo, ale pořád mám radši ty "reálné" vlky, jestli chápeš." Odpověděla sivá vlčka pobaveně.
"To určitě dokážeš, máš na to." Pověděla povzbudivě a po té na tmavou vlčici mrkla.

Lunary hleděla na Mari upřímným, laskavým a radostným pohledem. Přestože byla již unavená z toho všecho, co se v jejím životě posledně odehrálo, dokázala dát najevo ti starou dobrou naladu, kterou měli snad všichni vlci.
"Asi máš pravdu. Snad u Přízračných útočiště najdu." Pověděla s úsměvem. No, Lunary byla ráda, přestože Marielle až tak moc dobře neznala, že se teď stála její společnicí. Navíc ani netušila, co by tak měla dělat- Jako nováček se potřebovala do své smečkové role teprve "dostat" a to může trvat dlouho.

Lunary toho vlka pozorovala. Škvařil se v ní hněv. Měla na něj vztek. Do jeskyně nemá právo vstoupit snad ani tulák, natož nějaký prašivý Ignisan.
¨"Co si jako myslíš, že děláš, hafane?" Začala. Začal se v ní hromadit odpor k tomuto vlkovi a nejenže jeho poznámky nebyly vůbec vtipné, ale nejvíc jí vadila jeho přitomnost. Zneuctil posvátnou jeskyni a za to zaplatí!
"Varuju tě štěně, vrať se k mámě, nebo bude mazec." Vychrstla ze sebe, stavíc se do bojovného postoje. Jeskyně měla (pravděpodobně) jen jeden východ a ten teď Lunary bránila. Ignisan je v pasti a tak jednoduše jí neuteče.

Lunary pobaveně naslouchala a občas ji ze soustředění vyrušili zajíčci, kteří hopkali okolo, nebo motýlci, kteří tu a tam na vlčice přistáli.
"To zní fantasticky. Určitě si užíváš že máš takovou magii. Je to praktické." Dodala pobaveně a s úsměvem.
"No, já vždycky milovala oheň a za svou magii jsem také vděčná." Pronesla ještě na závěr a opět pozorovala předměty zhotovené ze světla.?

Lunary naslouchala Aishiliným slovům.
Jen co se ušáci rozběhli, Lunary je zaujatě pozorovala, jejich veselé skoky a hrátky.
Když jí jeden vyskočil na záda, soustředěně, s radostí v očích jej pozorovala.
"Co je to za magii?" Zeptala se s úsměvem, ale nevěřícně své společnice.
Tohle bylo naprosto dokonalé, Lunary se to neskutečně líbilo, Aishilina magie byla opravdu velmi zajímavá a pravděpodobně i také opravdu důležitá.

jak tak Lunary šla, dostal se k ní závan pachu. Začínala být znepokojená, jelikož to nebyl nikdo z Přízračných... Kdo zde může něco pohledávat?? Ptala se sama sebe. Následovala tedy pach až do doby, kdy bylo jasně rozpoznatelné, komu vlastně patří.. Hromadil se v ní vztek, že vůbec toho modrého šmejda tenkrát provokovala a on, to štěně sem muselo prostě přijít a udělat nějakou hloupost.
Luna přeskočila přes okraj skalisek a dostala se až do jeskyně, kde okamžitě zahlédla tu modrou srst, která se jí už při pohledu protivila.
Neříkala nic. Nechtěla předčasně zaútočit.. Tohle bylo posvátné místo, které sivá vlčka zneuctít nechtěla...

Lunary se také zvedla na nohy a čekala na dění. Nic se ale nestalo...
"Jakým směrem máš domov?" Zeptala se jej vlídně. Jak ho přeci mohla vzít domů, když nevěděla, kde jeho domov leží.
No, ne že by měla k Ignisanům nějakou tu úctu, ale tohoto vlčete jí bylo líto. Jak ráda by ho vzala s sebou domů, no... docela se jí zamlouvalo, Alaric se jí nezdál tak zlobivý jako ostatní vlčata a to se jí na něm zamlouvalo nejvíc. Nom, ale vlčata beztak nějak příliš v lásce neměla... byla o ně příliš velká starost-