Príspevky užívateľa

Lunary se udiveně dívala na to roztomilé štěně... Opravdu se dokázalo zahrát s čímkoli a tento případ nebyl výjimkou.
No, Lunary u sebe tohle vlče jménem Alaric nemohla mít přeci věčně... Docela ji znepokojilo, že je jeho smečka nedaleko, neboť k Přízračným nepatřil, to věděla a jiná smečka poblíž byla jen Ignis. Lunary taky měla svou smečku-Přízračné, se kterými byla ráda.
"Zavedu tě domů, tady zůstat nemůžeš." Pověděla starostlivě, znepokojeně se rozhlížejíc po okolí... Co když ji někdo nařkne, že chce vlčeti ublížit?... To by rozhodně dobře nedopadlo...

"Ah tak." Pověděla Lunary zaujatě, naslouchajíc Aishile.
No, bylo jí tu s ní dobře, tohle byl opravdu krásně prožitý den, zase něco nového a to se Luně samozřejmě velice líbilo!

"To je úžasné!" Pověděla, když se motýlci rozletěli kolem.
Když jí jeden sedl na nos, zaujatě a s úsměvem jej pozorovala. Právě se k ní vrátila taková ta krásná, dětská radost ze všeho, co na světě vůbec bylo.

Lunary, přestože toho o vlčatech moc nevěděla, přivinula si Alarikca k nohám aby jej alespoň nějak zahřála.
"Počkej." Pověděla a o nějakou chvilku později se dočkala použití magie, její srst vzplála. "Už je to lepší?" Zeptala se vlčete s úsměvěm.
"Není zač." Dodala ještě. Alespoň, že byl slušný a dovedl ocenit pomoc, i když Lunary nebyla nikdo, koho by vlče znalo.
"Kde máš mámu?.." Zeptala se. Někde sice mít domov musí. Až to Lunary poví, zanese jej tam. Snad není z Ignisu... Pomyslela si znechuceně, neboť s touto smečkou moc dobré zkušenosti neměla...

Lunary se přiblížila k Aishile tak, aby ji oheň hřál, ale aby ji nepálil, to totiž zrovna moc příjemné nebývá...
"To vskutku ne" Odpověděla pobaveně na Aishilinu otázku.
Hned po té si urovnala trávu pod sebou na kterou si po té lehla, samozřejmě, aby ji nic nepíchalo a ona mohla pohodlně odpočívat.

Jak si tak Lunary hupkala po kamenech okolo říčky, nedaleko něco zaslechla.
Vzhledem k tomu, že jí to znělo jako vlk, vyděšeně se rozběhla tím směrem, odkud křik přicházel. Dlouho však jít nemusela, neboť oného vlčka k ní zanesl proud tak nějak sám.
Když jej spatřila, bleskurychle jej za kožíšek vylovila z vody a jemně položila na zem, před sebe. Bylo to ještě štěně, to si uvědomila už při prvním okamžiku, jakmile jej spatřila.
"Jsi v pořádku? Jsem Lunary." Pověděla mi milým tónem, aby se hned tak nevyděsil. Lunary neměla příliš ráda vlčata, ale věděla, že se s nimi musí zacházet jako v bavlnce. A že to nebylo jednoduché, se o vlče starat!

Lunary se stále loudala táborem, tedy.. až do doby, než ucítila pach vlka. A ne ledajakého, tohle už nebyl nějaký protivný tulák, nýbrž Přízračný. Luna se vydala cestičkou po pachu. Ani to netrvalo dlouho a kousek před sebou vlka spatřila, tedy... vlčku, přesněji řečeno. Nedaleko od ní stála Beatrice. Vlčice, která ji před nedávnem přivedla k Hvězdné jeskyni. Za tu dobu se toho docela dost změnilo, tedy alespoň z Lunaryiny strany nýbrž už ve smečce nebyla čerstvým nováčkem.
"Zdravím Beatrice." Pozdravila a na Beu se přívětivě usmála, stojíc naproti ní.

Tato sivá vlčka tentokrát zavítala o kus dále, než se čnilo území smečky Přízračných, do které se před poměrně krátkou dobou přidala. No, táhla ji sem zvědavost? Minule zde narazila na to štěně-Stadleyho, kterého ten den pořádně naprudila. A že se jí to líbilo! No, tohle nebylo nic, čím by se mohla chvástat. Tato vlčka měla jako ostatní své dny. Jednou byla ta nejvznešenější a po druhé byla nejhubatější, jakou kdy svět viděl, no, nemůžeme tvrdit, že je jediná, žeano.
No, vzhledem k tomu, že Lunary byla opravdu rychlá, sem se zabloudit nebála. Kdyby jí náhodou něco hrozilo, nějaké nebezpečí by zpoza rohu vykouklo, ona by se třemi skoky ztratila nepříteli z dohledu. To se ještě nepočítá její magie! Třeba ji dneska využije.

Lunary už se pomaličku začala stahovat. Tento vlk očividně za nic nemohl, ale ona věřila svým očím... No, občas je důležité naslouchat. To se teď mladá vlčka naučila.
"V pořádku, uznávám, že jsem na tě též příliš vyjela, promiň." Pověděla. No, tato slova ohledně její chyby jí z pusy moc nešly, ale bylo potřeba spory urovnat.
"Nemusíš, nevyženu tě." Zavtipkovala. "Klidně zůstaň, ale jak jsem řekla, žádný lov." Dodala ještě nakonec, pro pořádek, aby bylo vlkovi ve všem jasno.
Jasněže Přízrační tuláky nevyháněli, ale Lunary už taková prostě byla... Navíc si byla jistě a byla tím naprosto přesvědčená, že má pravdu.

Jak se tak Lunary "toulala" po území Přízračných, zachtělo se jí opět vidět něco známějšího-tábor. Vydala se tedy k němu. Cesta nebyla dlouhá i díky tomu, že Lunary byla opravdu rychlá. Navíc ani ten úsek tak dlouhý nebyl.
Jen co zde dorazila, tiše si tábor procházela.
Byl vcelku rozlehlý, ale Lunary se už začínala orientovat jak v něm, tak i v území Přízračných.
Tato sivá vlčka byla velmi učenlivá a přispusobit se také dokázala, i když to bylo v některých případech lehce složitější...

Lunary vlka napjatě pozorovala. Připravená, kdykoliv zaútočit. Že by se tak rychle vzdal? To bylo docela rychlé, no... Tedy byla v právu ona, tudíž ať vlk řekne cokoli, bude to blbě. No, ve vlkovi stále zbyla ta špetka drzosti která ji na něm iritovala nejvíc. Rozhodla se ji ignorovat, protože ona sama též není úplně nejslušnější.
Na jeho slova jen pokyvovala a pečlivě si je vrývala do mysli.
Na další větu se nenápadně usmála. Vyhrála jsem. Pochválila se v duchu a vlku naslouchala. "Taky mě těší.." Pověděla, tak nějak nechtěně tlapku Shaariho přijala.
Pche. Každé moje slovo opakovat nemusíš, tuláku. Pověděla si docela s odporem, ale navenek jen nadzdvihla obočí.
"Dobře. Přízrační nemají problémy s tuláky na jejich území, jen nám vadí, když tu lovíš. Copak je Norest tak malý?.." Dodala nakonec.

Lunary se pozvolna procházela po skalkách. Prozkoumávala co se jen dalo, a že toho na území Přízračných tedy nebylo málo! Dalo práci, než jste obešli celé jejich území křížem krážem, ale Lunary měla okolí smečky ráda a tak si v podvečerech, když už začínaly být vidět hvězdy brázdila cestičku.
Tak nějak se dostala až k Hvězdné jeskyni. Zaujatě ji pozorovala. Odtud vycházely její vzpomínky, inu, nebylo to tak dávno a od té doby z ní strach viditelně opadnul, ale stále k tomuto místu cítila nějaký ten respekt, jako asi každý Přízračný.

Lunary měla poslední dobou poměrně podivné dny... Občas byla vážná a někdy zase roztěkaná. Vlastně... tak nějak jako tenkrát u Černého jezera s Aishilou. Jakmile si na to vzpomněla, v duchu se nad tím pobavila.
"No to jsem. Vlastně jsem ani nevěřila, že tě ještě někdy vůbec potkám. Ani jsem netušila, že se někdy sejdeme v jedné a té samé smečce. Jsem ráda, že jsem tě opět, po tak dlouhé době zase potkala." Pověděla a na tváři se jí objevil úsměv.
"Vidím, že se toho docela dost změnilo, vyrostla jsi." Pověděla Mariellce a pobaveně se pousmála.

Jen co se Lunary vydrápala na břeh, tam si sedla a pozorovala Aishilu, která byla o kus dál před ní.
Na její slova se pobaveně zasmála, s Aishilou byla stranda a takováto společnost se jí náramně líbila. Byla ráda, že na tuto rozjařenou vlčku narazila.
"Počkej, přijdu k tobě." Pověděla tajemně a připlížila se k Aishile.
O nějakou chvilku později, jakmile se Lunary soustředila, její srst vzplála tyrkysovým ohněm a oči se proměnily v bílou záři.
Otočila se na Aishilu a přívětivě se na vlčku usmála.

Lunary kráčela sebevědomě a hrdě, nedávno se stala členkou Přízračných a v této smečce byla opravdu šťastná. Tedy, až tak dávno to vlastně nebylo-
No, každopádně hlad už měla a tak se vydala do lesa pokouknout se po něčem malém. Aestou ještě nebyla, tudíž neměla ještě žádné důležitější postavení, takže si lovila jen tak pro sebe. (snad jsem ta pravidla Přízračných pochopila takto správně xD)
Od té doby, co byla Přízračná se naučila rozpoznat pár nových pachů, tedy, všude se to pachy jen hemžilo, neboť smečka byla vcelku početná.

Lunary se na Aishilu pobaveně dívala. Jakmile vyjekla, krve by se v ní nedořezal, na chvilku coklo s celým jejím tělem.
"Fooh, tys mi teda dala!" Pověděla a pobaveně se zasmála.
"No, radši už půjdeme. Přece jen, noci ještě nejsou zrovna nejteplejší, tak ať stihneme uschnout." Pověděla, plovouc ke břehu.
Lunary vskutku plavala velmi ráda. Milovala vodu už jen pro to, že to byl element její milované sestřičky.