Príspevky užívateľa

Lunary nad vlkem poměrně vyčnívala, neboť její vysoká postava byla tak možná o deset dobrých centimetrů vyšší, než ta neznámého vlka. I to jí dodávalo poměrně dosti na sebevědomí.
"Tak co jsi zde chtěl dělat, když ne lovit??" Zeptala se ho. Neměla v plánu na vlka nějak vyštěknout, ale tohle ji opravdu dokázalo naštvat. Zdál se jí na první pohled jako nějaký hlupáček, který ani neví co dělá, ale zřejmě měl něco za lubem, což se sivé rozhodně přestávalo líbit.
"Jsi na území Přízračných." Pověděla a na vlka nasadila neutrální výraz.
Jakmile si ji začal obcházet, zůstala klidně stát, jen ocas se jí párkrát pohoupnul.
"Jsem Lunary, hrdá členka smečky Přízračných, tuláku." Pověděla a z vlkova kroužku vystoupila. Vlk vlastně téměř neměl pach, tedy- Asi se jí to zdálo, neboť v poslední době bylo pachů smečky opravdu mnoho, ale tento vlk, zdálo se jí voněl spíše po okolí a krajině, tedy... Jako ona, když ještě byla tulákem.

Lunary celou dobu ochotně následovala vlčici Aishilu.
"Nevím, popravdě nic takového příliš nepociťuju." Pověděla a na Aishilu se pobaveně uškrnula. "To je pravda-" Pověděla Lunary, než--
Ah ano, tato vlčice vskutku vodu ochutnala- V Lunary zprve hrklo, ale jakmile se přesvědčila, že je Aish v pořádku, spadl jí kámen ze srdce.
Ona sama byla raději opatrná, protože opatrnému se toho příliš přihodit nemůže, avšak na druhou stranu. Nezkusíš, nevíš-
"Seš v pohodě?..." Zeptala se, aby se ujistila, že Aishile nic není.

Lunary na vlčka pochopitelně s nadzdvihnutým obočím zírala celou tu dobu, co se tak nějak probíral. Jakmile na ni promluvil, ještě se ho přejela svým ohnivým pohledem a pak se tak nějak uráčila mu odpovědět. "Ahoj." Pověděla poměrně napjatě a ne příliš přátelsky. "Takže ty opravdu nevíš, kde to jsi?" Pověděla a párkrát si jej nedůvěřivě obešla poměrně malými kruhy. Cizinec nevypadal, že by jej něco tížilo- no, pochopitelně ani netušil, že se nachází na území smečky Přízračných. Lunary, jako přízračné jeho přítomnost vadit příliš neměla, avšak jako bývala členka jedné ze severských smeček věděla, že lovit na cizích územích příliš vítané není. "Jestli jsi chtěl lovit, tak věř, že toto to správné místo není." Pověděla mu. Věděla, že Přízračí nejsou agresivní a ani nemají rádi násilné konflikty, avšak jak by smečka nakrmila své jedince, kdyby na svém území neměla kořist?..

Lunary, jako nová členka se opět toulala po území její smečky-Přízračných. Byla na sebe pyšná, neboť našla to, co hledala. Ve smečce byla velmi šťastná a nic jí zde nechybělo, tedy... až na sestru. Ano, Rawen vskutku postrádala, přestože se s ní stýkala kdy to jen šlo.
No, její chaotické a neuspořádané myšlenky něco vyrušilo. Přestala na ně myslet a vrátila se zpět, jak se říká do reality. Nebylo to jen tak něco. Čísi pach. Lunary přesně věděla, komu pach patří.
Tulák. Ozvala se v duchu a vyběhla po jeho pachu.
Netrvalo dlouho a na vlka vskutku narazila. Ležel si v klidu a nedaleko před ním se tyčilo hejno ušáků. Sivá je sice vyplašit nechtěla, ale na výběr neměla. Pytlačit zde rozhodně nebude! Pomyslela si a rozešla se směrem k vlkovi.
Zastavila se tak možná jeden myší ocas před ním a zlověstně se zde tyčila.
"Ale ale, kohopak to tu máme." Promluvila na vlka v polospánku, který měl zřejmě první šanci se vůbec dozvědět, že jej někdo pozoroval.

Lunary sice pozorovala okolí a byla u toho zabraná, avšak tento známý pach jí rozhodně utéct nedokázal a ani nemohl.
"Marielle?" Řekla poněkud překvapeně a páru skoky se ocitla naproti vlčce. Vlastně už to byla docela doba, co se s ní setkala naposled. Tak nějak věděla že patřila do smečky, ale to se jí v dobu, kdy se ucházela o členství úplně vykouřilo z hlavy, takže když ji opět potkala, byla z toho poměrně vyjevená.
"Ahoj. Jak už je to dlouho, co jsme se naposledy setkaly?.." Pověděla radostně. Tedy, radost měla z toho, že ji opět vidí, po takové době.

Lunary se na ni nevěřícně a zároveň pobaveně podívá.
Bez nejmenšího váhání se rozběhne a skočí za Aishilou také, do vody v Černém jezeře.
Lunary se vlastně tahle střeštěně chovala naposled jako štěně. Eeeh.. no, netušila, co ji to popadlo, ale byla to docela zábava.

Lunary ještě nějakou dobu pozorovala dno jezera a nevěřícně u toho mrkala očky.
"Nechápu proč. Je to pro dobrou věc přece." Pověděla a na ksichtíku udělala pobavený úškrn.
"Jsou! Výborně!!" Pověděla vesele a napodobila Aishilin výskok.
"Takže teď víme, že v jezeře můžou normálně žít zvířata." Pověděla a zamyslela se.
"Teď tam vlezeme samy?" Pověděla a opět se na vlčku uškrnula.

Lunary Aishilu ještě nějakou dobu sledovala. Jakmile přistála, věnovala jí plnou pozornost.
"Výborný nápad!" Pověděla, s pootevřenou papulkou zírajíc na Aishilinu magii.
Neváhala, drapla tolik klacků, kolik unesla a vydala se na světelný převis za Aishilou.
Jakmile na něj vyšlapala, přikrčila se a plna očekávání pozorovala hladinu. Vlastně nejen hladinu. Nesměla se zapomenout koukat takřka pod ni.
Zdálo se jí, jako by tam přece jen něco žilo.
Neváhala, drapla jeden z klacků a mrštila je do vody. (To jezero bude vypadat fakt tedy xDDD)

Lunary spokojeně honila králíka až k hranicím, kde jej také připravila o život. Drapla jej do tlamy o vydala se spolu se svou kořistí někam pryč.
Náležitě si pochvalovala své počínání, kterým taky vlka chytře převezla. Vlastně to žádný chytrák nebyl. Jen nevyrostlé štěně. Nic víc, nic míň.
Vlastně slyšela i jeho poslední slova, ale na ty moc nedala, neboť nevěřila, že ji vůbec ještě někdy potká. Tedy... vlastně to nebylo tak nepravděpodobné, jak čekala. Území Ignisu bylo hned vedle Přízračných a tato sivá vlčka rozhodně nechtěla ohrozit svou smečku, do které se nedávno přidala.

"A tobě snad patří??" Uchechtla se a netrpělivě zašvihala ocasem.
"V tom případě zde zůstanu jak dlouho jen budu chtít." Pověděla pyšně a hned po té se na něj uškrnula.
Tohle by vlastně mohlo dopadnout ještě hůř. Lunary věděla, že by z toho mohla mít problémy... Stojí jí to za to? Patřičně se nad tím ale zamyslela. Jen tak přece odejít nemůže.
Asi by tu seděla a dumala až do aleluja ale nedaleko se prohnal jeden ušák. "Vlastně budu muset jít, uteče mi svačina." Pověděla, a už byla ta tam, tedy- začala králíka hodit. Věděla, že místní zvěř patří Ignisu, ale takový problém z toho snad nebude...

Lunary se na něj nenávistně zamračila. Rozhodně neměla za potřebí poslouchat ještě štěně. (usoudila tak podle jeho výšky, neboť byla v domnění, že samci - nezáleží na původu jsou od přírody větší než vlčice, sice věděla, že pár výjimek se najde, ale u tohoto takto usuzovala) Vlastně by ho neposlechla, any kdyby byl klidně o 100 let starší než ona! Nemá snad svůj vlastní rozum? Navíc se rozhodně takhle nenechá zastrašit.
"Kdo mě napadl jako první?? Hmm?? Jestli sis nevšiml, bylo to tu v pohodě než ses sem přifařil." Pověděla a hlavu pyšně zvedla. "Nemáš šanci. Jsi ještě štěně." Řekla mu a v duchu se musela usmát.

Lunary pozorně sledovala počínání Aishily. Udivovala ji její vynalézavost.
"Vyletět?? Jak jako? Ani jedna z nás křídla nemá..." Pověděla Lunary docela znuděně, neboť nechápala, jak to chce tmavá provést.
"Fíha! Tak to je něco!" Zalapala sivá po dechu, když Aishilu sledovala v akci.
"Sleduju sleduju, ale z výšky máš asi lepší výhled.." Přitakala, sledujíc ji na nebi.
Vlastně to bylo opravdu chytré.

Vlastně ani nečekala, že se tento vlček do souboje až tak zapálí...
Takhle naštvat jej sice nechtěla, ale stalo se. Musí být připravená na vše.
Vlastně ani nečekala, že tak rychle zareaguje a tak stihla jeho pohyb zaznamenat jen částečně... Vlastně ucítila na noze lehkou, štiplavou bolest, neboť nestihla zareagovat včas a tak nohu vysmekla až ve chvíli, kdy ji vlk sevřel, tudíž jí na noze zůstala ranka. Jednání vlka však nebylo tak rozumné, jak zřejmě čekal. Vlastně to nebylo rozumné vůbec... Příliš se přiblížil k jejím plamenům a to si s sebou neslo daň nýbrž popálení neuniknul.
Rozhodla se jen bránit. Na cizím území by útok neměl moc smysl..

Lunary se na Aishilu s chutí usmála a ochotně drapla jeden z klacků do tlamy.
Neváhala a zahodila jej nejdál, jak vůbec dokázala.
Sice to bylo sotva tak metr a něco, neboť pusou moc házet nejde a tlapama už vůbec ne, ale jejich přání se splnilo.
Pozorně sledovala hladinu, co se stane. Vlastně se nemohla dočkat. Byla nesmírně natěšená.
"Teď ten převis?" Podotknula nakonec.

Lunary soustředěně hledala v trávě. Aishila byla však první a tak jí Luna začala věnovat pozornost.
Na její slova příliš nereagovala, avšak na poslední větu. Očka se jí rozzářily a ona s chutí drapla hned několik kousků.
"Tak dem!" Pověděla přes klacky, které jí trčely z pusy a vydala se opět na břeh onoho černého jezera.
Zde položila všechny klacky, které Aishila ukořistila a počkala, až ji tmavá dostihne.