Půvabná postava, zdravá lesklá srst i peří a ryšavé flíčky v tmavé srsti. Že si tato vlčice zakládá na svém vzhledu poznáte na první pohled. Své vlnité vlasy má při fyzických aktivitách stažené do drdolu, aby si je snad neušpinila a nezacuchala, peří na křídlech pečlivě rovná a vždy vystupuje se svůdnou elegancí. Je zastáncem názoru, že první dojem je důležitý, a ona pro společnost žije. Vzhledem ke svému vytříbenému způsobu života je Madox málokdy dlouhodobě sama. Je vázána na společnost, kterou chce mít za zády, a nezáleží jí na tom, zda jde zrovna o dočasné spojence, vlky co jí dluží či členy rodiny, ke kterým chová respekt.
Málokdo získá její plnou důvěru a málokoho skutečně upřímně nazývá "přítelem", protože vlky v okolí obvykle vidí jako pouhé nástroje. Obzvláště jedince opačného pohlaví. Kdo se jí ale blízkým stane - jako třeba její sestra Calantha - pro ty je schopná páchat zločin, jak se říká. Užívá si pohodlí - přestože se sestrou cestovaly a příroda jí je blízká, má radši stálou základnu, která se jí stává svatyní klidu.
Madox je čarodějka a loutkař. Svět je pro ni její kouzelnickou show a šachovnicí, kde plánuje své tahy dopředu s veškerou podlostí, kterou má. Nevynechá šanci si přilepšit, i kdyby to bylo na cizí účet, ale snaží se si nedělat nepřátele a nabízet něco nazpět. Miluje moc a vliv nad druhými. Dalo by se říct, že je na něm závislá, jako je každý bůh závislý na svých ovcích. Jde za svým cílem i když je cesta trnitá, ale sama si tlapy cizí krví špiní jen výjimečně. V konverzacích se vyznačuje trpělivostí - to je vlastnost, kterou si musela osvojit, aby dokázala s druhými manipulovat a získat to, co chce. Je mistryní přetvářky, ale když déle nejde po jejím, často projeví i svou nesympatickou, jedovatou tvář, která metá výhružky. Kde totiž nefunguje šarm a dobrá vůle, tam funguje strach, jak se domnívá. Svou dualitou a intrikářstvím, ve kterém často zahrnuje i svůj čarodějnický um, umí vlkům do hlavy zasadit pochybnosti. Lže, když se jí to vyplatí, ale málokdy mlží svůj původ. Na své čarodějné dědictví je hrdá a snaží se k němu přivést další.
Ovládá sice základy z různých odvětví, ale je stereotypem vlčice - není žádný bojovník. Její největší zbraní je vlastní jazyk a magie. Má příliš velkou pýchu aby bez následků přijala dlouhodobější prohru a v nitru jí třímá velká pomstychtivost a prokleté představy, které by nejeden smrtelník nazval šílenými. Ne nadarmo si je nechává pro sebe, stejně jako jiná tajemství. K cizím tajemstvím velký respekt nechová, pokud nedostane dobrý důvod pro jejich zachování.

Cení si schopností druhých a také cení vlastní svobody. Spojenectví, obchody i rodinu zvažuje jen v momentech, kdy vidí možný zisk, ale podřídit se svazujícím pravidlům smeček a přidat se k nim neplánuje. Někdy je jí dostatečným ziskem i vlastní pobavení.

Ásvaldr. Vesnice čarodějek ukrytá v hloubi hustého a záhadného lesa, dokonale izolovaná od zbytku světa. Žila natolik v souznění s přírodou, že jejím obyvatelům nic nechybělo. Přesně tak se jim to líbilo - cizinci tu nebyli vítáni, a hranice jejich domova byly ověšeny předměty a symboly, které je před zlem a chaosem měly chránit. Sem se Madox i její sestra narodily. Vyrůstaly v krásném prostředí a v náboženství Wiccy. Jejich babička Ethelia vesnici vedla a díky ní kultura vzkvétala. Sestry se učily o přírodě, čarodějné moci, o nemilosrdném světě, tvůrčí činnosti, psaní... Mládí bylo pěkné, a ve vesnici se všichni znali. Nejvýše tam byly postavené samozřejmě samice a na samce se kvůli událostem často hledělo s nedůvěrou, ale to na ně se spoléhalo při fyzické obraně smečky. Zatímco Calantha se k nim chovala odtažitě, Madox v nich viděla... Zábavu. Jejich potřeby byly jednoduché - chtěli, aby se někdo měl rád, aby jim někdo naslouchal a aby cenil jejich sílu, a to Madox byla schopná dál. Tímto začala její kariéra mistryně loutky a zvykla si, že těžkou práci vůbec nemusí vykonávat. Soustředila se na svá studia, vřele po rituálu přijala svou magii a začala se jí učit.
Že je svět mimo vesnici k čarodějkám skutečně nemilosrdný, jak jim říkala většina vesnice, se ukázalo když byly sestry už starší. Kalvatská smečka vedená charismatickým vůdcem Garronem vyslala na hranice Ásvaldru bojovou skupinu vedenou svým synem Eldricem. Měli za úkol zničit veškerou magickou obranu vesnice. Setkali se při tom s vlky z vesnice, kteří ale nedokázali nepříteli obstát. Obě strany utrpěli ztráty a vztahy zůstali vyostřené i další měsíce navzdory snahám Ethelie o diplomatické řešení. Těžko se ale mluvilo s někým, kdo nenávidí čarodějky, když jste čarodějka. Aby nebylo málo komplikací, samci ze smečky se ozývali, že se cítí nedocenění. Madox se tehdy mírně stavěla na jejich stranu, ale potom, co na ni jeden ze samců plivl, dramaticky změnila názor a dotyčného bez varování proklela. V té době sestry opustila jejich matka, která se vydala hledat jejich otce, kterého sestry nikdy nepoznaly. Ani to Madox zrovna nepomohlo s utvářením stabilních vztahů, dříve vlídná vlčice zhořkla.
Kalvatská smečka jednoho dne pronikla dovnitř obranného pole a smečka byla napadena v jejím srdci. Jistě zrádce, pomýšlela Madox. Během středu sama pomohla čarovat a jednoho z útočníků zlila kyselinou, z čehož má dodnes překvapivou radost. Tento útok byl odražen a vedlo to i ke zlepšení vztahů se samci vesnice, ale zásadním problémem bylo, že Kalvatská smečka ve své misi uspěla. Ethelia, babička sester a nejdůležitější vlčice Ásvaldru, zmizela. Vesnice se mobilizovala a organizovaně se ji po skupinách vydala hledat.
Do jedné z těhle skupin patřily i Madox s Calanthou. Dostaly se blízko k nepřátelské smečce, ale byly rychle odhaleny a po krátké honičce chyceny a uvězněny. Následovalo mnoho dní, ve kterých se je smečka snažila zlomit. Bylo to čekání na popravu, které se - jak se dozvěděly - jejich babička už vyhnout nestihla. Ale sestry i uvězněné... Prosperovaly. Využívaly svou magii a praktické dovednosti, hlavně řeč, aby přežily, a získaly na svou stranu některé strážné. Poctil je kvůli tomu svou přítomností i sám Garron, ze kterého Madox dokázala získat vzorek srsti. Posedla ho a v jeho těle vlkům Kalvatské smečky navyprávěla věci, které zasely nedůvěru a pochybnosti. Toto zopakovala i s dalšími členy, než se jim díky Calanthě povedlo uprchnout z vězení. A pak nastal moment pravdy, kdy znovu čelily Garronovi. Madox stačilo dát jednomu z Kalvatských malé popostrčení, aby Garron před jejich zraky zemřel. V krvi a bolesti, přesně jak si Madox přála. Byla to pomsta. Život za život.
Pohled dříve nepřátelské smečky na čarodějky se změnil a mír byl obnoven. Sestry si usmyslely, že je čas čarodějnictví a Wiccu šířit dál, a prohlásily to za svůj životní cíl. Po ceremonii v Ásvaldru se zamířily do Norestu, o kterém slyšely od poutníků a jiných. Chtěly tam vybudovat nové společenství a pokračovat v ochraně a rozvoji znalostí o magii. Přinášejí si s sebou nejen své věci, ale i silná přesvědčení.

- Narodila se do čarodějnické rodiny, ze které si nese rozsáhlé znalosti o přírodě, magii a výrobě praktických předmětů a látek
- Do Norestu přišla s mnoha šperky a se zavazadly. Vlastní kožené váčky plné obvykle bylin a kostí, barevné kamínky, flakónky, misku, kus látky co využívá jako přenosné lůžko, drobný zápisník, cosi jako hřeben a nějaké užitečné nástroje pro tvůrčí činnost. Na náramcích nosí křesací mechanismus, se kterým rozdělává oheň.
- Klíč na jejím náhrdelníku je její "ohniskový předmět". Považuje ho za magický a vždy ho má na sobě, když používá své magie.
- Věří v energie z předmětů a magická působení přírodnin i sigilů, ale ne tolik jako její sestra. Magie, kterou provozují čarodějnictvím, není skutečná - je založená na pověrách a víře.
- Ovládá psaní v Theban jazyce
- Madox je zapálený sběratel všeho druhu (straka energy) a ráda si těmito sbírkami svá bydliště zdobí. Z domova si jich přinesla jen hrstku, ale o to větší pro ni tyto předměty mají význam. Nejvášnivěji sbírá kosti a mrtvý hmyz.
- Velmi si zakládá na čistotě
- Navzdory tradičnějším materiálům vyznává že nejsilnější magický element je krev
- Vlasy jí dorůstají, pravidelně je zastřihuje
- Dlouhé řasy má od přírody

Possess

Technika, díky které dokáže čarodějka ovládnout mysl cizích vlků. Funguje na dálku a k aktivaci vyžaduje maximální soustředění podpořené rituálem. Pro ten je potřebné rovné suché místo (aspoň 3x3 metry), na které se nakreslí čarodějný kruh - lze použít barvy, jiné materiály (např. písek) nebo rytí. Čím zřetelnější kruh, tím je kouzlo účinnější. Pokud kruh není správně nakreslený nebo je čára přerušovaná, kouzlo selže. Rituál poté vyžaduje další materiály - množství kostí, esenciálních bylin a ohně rozdělané ve čtyřech koutech čarodějnického kruhu. Nejdůležitější složkou rituálu je však materiál pocházející ze samotného vlka, kterého se Madox snaží ovládnout, který se při rituálu společně s Madox nachází uprostřed (dále jako "esence"). Musí jít minimálně o trs chlupů, pár prachových pírek/ jedno delší obrysové, nebo aspoň pět kapek nezašpiněné krve.
Při splnění všech složek rituálu je možné zahájit soustředění a magii aktivovat. Linky kruhu se rozzáří a Madox upadá do bezvědomí, ve kterém není schopná vnímat svět okolo svého těla po celou dobu, co magie působí. Její vědomí v tu chvíli vyhledá a napadne mysl, kterou si přeje ovládnout, při úspěchu ji ovládne. Nejjednodušší je ovládnutí v případě, kdy vlk zrovna spí. Nejtěžší je v případě, že se její oběť nachází příliš daleko nebo ovládá psychickou magii - takové pokusy o ovládnutí často selžou.
Při úspěšném spojení Madox okamžitě přebere vládu nad tělem hostitele. Vidí jeho očima, cítí jeho nosem a vnímá i jeho únavu a bolest. Nezískává žádné vzpomínky či myšlenky dotyčného, ale může využít jeho magií, které přirozeně ale nedokáže ovládat a musí se s nimi učit. Pokud jsou tyto magie psychické, pokus o jejich ovládnutí znamená téměř jistě nepříjemnou ztrátu vlády nad loutkou. Vědomí hostitele je ve stavu loutky buď zcela zatlačeno do ústraní nebo zůstává bdělé jako pozorovatel všeho co Madox udělá. Může působit jako tichý hlásek v hlavě. Při silné vůli hostitele (či v případě že dotyčný ovládá psychickou magii) dokáže hostitel způsobit i pohyb, který loutkař nezamýšlel, či vyřknutí jiného slova.
Přechod do nového těla je náhlý a šokující pro Madox i pro vlka, jehož se snaží ovládnout. V novém těle dokáže zůstat jen dokud neupadne do spánku nebo není vystaveno bolesti, kterou sám loutkař nedokáže unést. Zatímco usnutí v novém těle zajišťuje příjemný návrat do vlastní kůže, přerušení spojení bolestivým podnětem či pokusem o ovládnutí magie hostitele je náhlé, nepříjemné a může zanechat duševní i zdravotní následky na Madox.
Studium této magie zabere mnoho pokusů, než začne fungovat tak jak má. Vyžaduje odhodlanou cvičenou mysl a jasný účel. Po úspěšném použití magie bývá její vlastník vyčerpaný a nemůže magii znovu použít, dokud znovu nenačerpá síly, což může být i několik dnů. Často se necítí ve své kůži a jeho senzorické vnímání může být po rituálu i pár hodin zmatené.

Prokletí

Mezi zdroje pýchy někoho, kdo čarodějným řemeslem zcela žije, patří bezpochyby aplikování magie. Je snadné si udělat nepřátele nebo se dostat do situace, kdy jeden potřebuje dokázat svou moc a zasít špetku respektu - a proto existuje prokletí. Vlastník magie může jiného vlka proklít, a to v různých kategoriích, které určují náročnost seslání kletby a délku jejího účinku.
Kletbu lze seslat pouhými slovy v doslechu proklínaného - čarovná slova ale nesmí být nijak přerušena, jinak kouzlo padá a formule se musí vyslovit znovu, vcelku. Čím delší kletba, tím déle je očarovaný prokletým. Jednoslovné kletby platí maximálně deset minut, deset slov dokáže ovlivnit celý den a kletba o třiceti slovech už ovlivní i dva týdny v životě prokletého. Pokud je proklínaný hluchý nebo nevnímá slova, intenzita prokletí znatelně klesá.
Prokletý vlk je vždy obklopen temnou aurou, kterou necvičené osoby nezachytí - brzy po prokletí však poznává, že se se stal magnetem na nešťastné náhody, kterým by se za normálních případů vyvaroval nebo by nebyly tak pravděpodobné. Může jít o škálu přírodních a sociálních jevů od zacuchané srsti, zakopnutí, náhlou průtrž mračen když není v dohledu úkryt, zkažený lov, napadení parazity... Ale i srážku s predátorem, blízký zásah blesku nebo srdceryvné "štěstí" k nalezení zesnulého přítele. Jaký konkrétní účinek kletba má nikdy sesílatel nedokáže ovlivnit. Tak jako tak vyžaduje seslání kletby pro proklínajícího blízkost jeho posvátného ohniskového předmětu. Kletby může seslat maximálně dvě za den.
Vlk s touto mocí vládnoucí může mít sklony k tomu druhé manipulovat a požadovat služby. Proklínání však není zdarma - v rodinné slovesnosti se říká, že každá kletba se třikrát odrazí na duši sesílatele. Každé použití skutečně ovlivňuje i sesílatele kletby, který je poté nesvůj, cítí vinu, může být náchylnější k nemocem, sám úzkostně očekává nešťastné náhody a trpí nočními můrami. Nadměrné využívání se v minulosti u vládců této magie prokázalo být chorobné - vede k trvalé nestálosti, touze po moci, impulzivnímu chování a může končit i šílenstvím bez zábran.
Kletbu může zrušit sesílatel nebo další vlk vládnoucí této magii, a to očišťujícími slovy teprve po uplynutí aspoň poloviny trvání prokletí, kdy už temná aura prokletého slábne.