Príspevky užívateľa

"I v jiných krajích moc věřících není. Respektive jsem jich příliš nenašla," pokrčila rameny. Byla překvapena, jak rychle se jal nazývat ostatní hříšníky. I když, asi by jí to moc nemělo překvapovat, že? I v její smečce takoví byli. A nebylo jich málo. Mařka to ale viděla jinak. Žij a nech žít.
"Působíš opravdu zapáleně," pousmála se opatrně. "Jak ses o bohu dozvěděl? Přišel ti o něm někdo povědět?" Možná sem dorazil někdo z její smečky, aby šířil slovo boží. Kdyby ano, byla by to hezká náhoda. Možná se i s dotyčným setká?
"Apokalypsa?" zopakovala zmateně. "A ty... ty jí máš zabránit?" O něčem takovém popravdě příliš informací neměla. Ale vzhledem k tomu, kolik zvláštních věcí se událo... tak by se možná ani nedivila.

"Opravdu? Zajímavé. Dlouho jsem nikoho věřícího nepotkala," střihla uchem. Inu, možné to bylo. Slyšela o pár vlcích ze smečky, co odešli, aby šířili víru do krajů široko daleko. Ještě se žádný z nich nevrátil, co věděla. Kdo ví, jaký byl jejich osud? Možná by se samou cestou vydala i její sestra, kdyby byla... v pořádku.
"Také jsem věřící," pousmála se přátelsky. Možná bohužel, možná *bohudík*, nebyla tím fanatickým typem věřícího. Byla velice umírněná, až by to některé dokonce uráželo. Ale ona by si z toho moc nedělala. Byla spokojena s tím, jak to teď s vírou měla. Víceméně.

"Ano..." potvrdila a na chvíli se odmlčela, jako kdyby na ni začínala doléhat tíha vzpomínek. "Ne všichni. Ale mnozí ano. A předtím, než se mohli rozpovídat, tak zmizeli." Její hlas zněl víc ponuře, i její tvář nevypadala už tolik vesele. Ale jakmile se konverzace posunula dál, tak se vrátila do normálu. Alespoň na pohled.
"To jsem ráda," pousmála se. Jistě, teoreticky jí to mohlo být jedno. Nežila tam s nimi, sotva je znala, ale Maggy nebyla přeci chladnokrevná! Nepřála by jen tak někomu smrt.
Ano, to s houbodýní myslela vážně. Samozřejmě ale nejdříve počkala, než se rohatý léčitel uklidil do bezpečné vzdálenosti. To kdyby náhodou. A jakmile se tak stalo, tak se houby dotkla. Ta se opravdu rozevřela a vyplivla ze sebe jakýsi červený oblak, který jí úspěšně obarvil hlavu. Zakašlala, protože se obsahu omylem nadýchala, naštěstí se jí po chvíli podařilo popadnout dech. Uf!

Střihla uchem. Samozřejmě byla moudrá natolik, aby věděla, že slova, že se nemusí bát, nemusí znamenat vůbec nic. Ale přesto chtěla cizinci dát šanci. Ale zatím jen z jisté vzdálenosti, kdyby náhodou. Život měla jen jeden. Kdyby se stalo něco v horách, tak by z toho mohl být nepříjemný průšvih.
"Kdo jste? Jste zdejší?" ptala se mohutného zjizveného cizince. "Moc vlků jsem v okolí neviděla..." Kotlina byla skoro až opuštěná. Proč? Bylo tu něco nebezpečného? Natolik nebezpečného, že tu zřídka kdo zavítal? Nebo to viděla až moc černě? Inu, divit se jí nedalo. Hlavně, když dotyčný vypadal, jako kdyby celý svůj život s někým bojoval a proléval krev. Ale to přeci neznamenalo, že to musel být nějaký zlotřilec, že?

"Pán s tebou?" zopakovala poněkud překvapeně. Tak možná, přeci jen! Tohle bude zajímavější setkání, než by si jeden představoval. Mařka totiž při cestách tolik pobožných jedinců nepotkala. A jen tak nepotkala někoho, kdo by vyloženě říkal pán s tebou. Ale nepředbíhat! Možná ta slova měla jiný význam, než si myslila.
"Ty jsi věřící?" ujistila se, preventivně. "Já jen v okolí hledám byliny," vysvětlila stručně. Celou pravdu by přeci na počátku konverzace s cizincem nevyplivla!

Stále byla na cestě, odhodlaná dozvědět se něco více o tom, co se stalo jí, sestře a jak to celé nějak... zvrátit. Bohužel stále nebyla o nic moudřejší, jak na samém počátku cesty. A selhání... selhání docela bolelo, ač se snažila to příliš nedávat najevo. Nechtěla ztrácet naději. Jednoho dne... Jednoho dne vše bude dávat smysl. Musela tomu věřit.
A pak spatřila světlého vlčka, kterému chybělo oko. Ah, jaký to chudák. Copak se mu asi stalo? Ať to bylo cokoli, mohlo jí to být vlastně jedno, respektive by asi bylo neslušné do toho strkat nos.
"Zdravím," upozornila cizince na svou přítomnost. "Jen procházím kolem." Rozhodně nechtěla nějaké problémy! Ale vlastně - konverzaci by se také nebránila.

Ano, slyšela zvěsti o tom, jak je v horách nebezpečno a přesto! Se rozhodla se vydat ke kotlině. Celé to místo působilo zapomenutě, skoro až opuštěně. Nepáchlo to tu žádnou smečkou, vlastně většina vlčích pachů se zdála již staršího data.
Při cestě ji zaujala řeka, u které rostla spousta kvítek. Rozhodla se některé posbírat, třeba se budou hodit! A pak se vydala po toku nahoru; řeka nejspíše musila pramenit někde v horách! Samozřejmě si dávala pozor na okolí, protože by nerada byla sežrána nějakým bájným nimlogem. Jediné štěstí, že takové bestie by si určitě všimla, jak byla veliká.
Nakonec se dostala k modrému plesu. Jaké to krásné a fascinující místo s průzračně čistou vodou! V okolí určitě také bude spousta horských bylin, které by šlo využít na leccos.
Jenže to pak ucítila pach krve, mrtvého králíka a především vlka. A pak ho spatřila. Dotyčný byl mohutný, velký jak hora, plný jizev a rozhodně nepůsobil přátelsky. Zachvěla se. Nerada by s někým přišla tady do křížku, tak se rozhlédla a zapřemýšlela, jak by mohla odsud nenápadně co nejrychleji zmizet.

"Ano, to zní moudře!" pokývala hlavou uznale. Taková zlatá střední cesta, že? Zdravý to přístup! "Moje rodná smečka byla... možná až příliš rezervovaná. I vůči svým vlastním členům," sdělila střípek svého životního příběhu, ale jen střípek! Therapy session by se jistě někdy hodil, ale rozhodně né teď. Bylo příliš brzy na to říci něco více!
"Masožraví jeleni! To jsou mi věci. Zní opravdu nebezpečně. Ale nežijete náhodou blízko hor?" tázala se překvapeně. Přeci jen, Tim hlavou ukazoval vlastně směrem k horám za obzorem! Být to na ni, tak radši žije mimo místo, kde jsou irbisové a masožraví jeleni na steroidech.
"To ráda slyším, že tu takoví nejsou. A na Azaryn si dám pozor. A na hory vůbec ostatně také," zazubila se. Byla velice vděčná za tips ohledně okolí. Jistě je... zužitkuje.
"Každopádně! Asi vyzkouším taje červeného barviva té... houbodýně? Ale samozřejmě až budete v bezpečné vzdálenosti od ní!" sdělila mu své impulzivní rozhodnutí. Inu, snad ho nebude litovat!

"Páni," vydechla s nepotlačeným nadšením. "To musí být skvělé, být medikem smečky. I když nepochybně hódně stresující. Předpokládám, že sídlíte nedaleko odsud? Jinak máte opravdu zajímavý název, Přízrační... Evokuje mi to takovou hodně uzavřenou smečku. Asi nemám pravdu, že?" spustila svůj yap. Normálně si dávala více pozor, ale holt když potká léčitele, tak jde vše stranou! Hlavně když vlček před ní působil dosti přátelsky a vstřícně.
"Dobře, zapamatuji si. A co je to ten nimlóg?" Irbis byl jasný, prase celkem taky. Ale nimlóg? O ničem podobném v životě neslyšela. Nejspíš se bude jednat o bestii, která není podobná čemukoli jinému na tomto světě. I když ne, to zní jako blbost. To by si rovnou mohla vysnít bubáka.
"Samozřejmě, to dává smysl. Asi tu nesídlí smečka, která by tu vyloženě vyhledávala problémy, že?" ujistila se. O takových totiž už určitě slyšela! Lepší se jim vyhnout.

"Bohužel," zavrtěla hlavou. "Jsem na cestě už nějakou dobu, takže by ta rostlina byla mezitím k ničemu. Sušením totiž ztrácí většinu svých účinků." A nač si tahat sušenou kytičku, která je vlastně v tomto stavu k ničemu? Na okrasu? To neznělo moc moudře!
"Vážně?" zamrkala a zašvihala ocasem, jen sotva kontrolovala nadšení! "Takže jste zdejší léčitel?" ujistila se. Přeci jen, vlk může být blázen do bylin a stále medikem nebýt, že? Kdyby ale byl, tak by vyhrála loterii! Takovou známost by do života vskutku potřebovala, avšak jí z té myšlenky bylo najednou nedobře. Nechtěla ho přeci nějak zneužívat, přátelit se jen kvůli jeho znalostem!
"Pláně, kotlina... to si určitě zapamatuji, děkuji!" pokývala hlavou. "A! Ještě bych měla jeden menší dotaz, pokud nevadí. Jsou tu nějaká místa, kterým je lepší se vyhnout? Nerada bych se dostala do průšvihu kvůli své neznalosti."

"Zajímavé," pronesla zamyšleně. Mair žel nebude moci svým intruzivním myšlenkám odolávat věčně. Eventuálně tu někdo červený bude. Teď jen doufat, že nepřijde k újmě na zdraví!
Každopádně byla velice ráda, že narazila na někoho zdejšího. A vidno byl ochoten sdílet další informace! Nemohla své nadšení zcela zakrýt a zašvihala ocasem.
"Opravdu? To je super. U nás taky rostly rostliny, které jsem zatím jinde ještě neviděla. Třeba šeřenice rudolistá! Tu jsme využívali jako protijed a na posílení magie, ale muselo se s ní opatrně, jinak hrozily halucinace a ztráta paměti." Svět byl v tomto tak fascinující, opravdu! Ale v tom se jí udělalo trochu trapně. "Pardon, nechala jsem se trochu unést," zachichotala se.
"Nebyl? A nemrzí vás to třeba?" zvídala se dále. Jí třeba mrzelo, že musela odejít z domova. Jaký byl pohled tohoto jedince na zkoumání světa? Přál si to, však nemohl z osobních důvodů? Či byl v těchto krajích natolik spokojený, že ho myšlenka odejít ani nenapadla?
"Panečku! A kde roste? Ten se teď na léto bude velice hodit."

"Červené barvivo?" zopakovala překvapeně a opět pohlédla na tu prazvláštní hubku. Přepadla ji intruzivní myšlenka, že prostě MUSÍ do onoho pršivce drbnout. I proto onu houbu chvíli hypnotizovala. Naštěstí se však ovládla a opět pohlédla na tmavého cizince. Ale kdo ví, třeba po tomto setkání se schválně nechá pokydat tím barvivem. Možná bylo léčivé! Možná by pomohlo potlačit účinky její magie!
Zamyslela se. Inu, ráda by mu řekla plnou pravdu, ale ta byla moc dlouhá a nechtěla cizince, jehož jméno znala jen pár okamžiků, zatěžovat. Takže se bude muset spokojit s velmi zjednodušenou verzí.
"Já jsem Mair Magdalene, těší mě! Jsem tu z důvodu výzkumu rostlin, jejích účinků a tak podobně. Proto mě takto rostlina zaujala, pokud... to vůbec rostlina je. Vy jste, předpokládám, zdejší, že?"

Byla tak zaujatá tou houbodýní, až se skoro cizince lekla! Zvedla hlavu a pohlédla na něj. Naštěstí působil přátelsky, pokud ta slova, aby se držela dál, nebyla actually výhružkou. Předpokládala, že to tak nebylo, tak snad se jí to okamžitě nevymstí.
"Pěkný den také přeji!" přála cizinci. Měl modrá oka, ve kterých by se dalo ztratit. Šlo poznat, že dotyčný už leccos zažil. Možná by se od něj mohla mnohé naučit a třeba ví něco, co by jí mohlo pomoci? Ale to myslila moc dopředu. Jako obvykle. "Pročpak? Jsou jedovaté?" optala se. Nebo zde byl jiný důvod? Byla velice zvědavá! A aspoň bude vědět, které zdejší rostliny jsou bezpečné ke konzumaci, či ne. Ačkoli se tentokrát o rostlinu nejednalo, že? Ne, že by průměrný vlk rozlišoval striktně mezi rostlinstvem a hubkami.

Mair byla na cestě již několikero měsíců, ale stále měla pocit, že není cíli ani o krok blíže. Stýskalo se jí po domovu, ač o ni domov nestál, ale cožpak se mohla vrátit takto s prázdnou? Věřila, že někde nalezne pomoc. Třeba i zde rostou zvláštní rostliny, či zde žijí zvláštní zvířata! A ta by mohla být klíčem. Bylo to obtížné, ale naději ještě neztrácela.
Při svých toulkách narazila na louku. Soudě dle vlhkého vzduchu a půdy zde nedávno pršelo. A na louce cosi rostlo! A to cosi svým vzhledem připomnělo dost... divnou dýni. Maggy se zvídavě ke kytičce přiblížila a očichala ji. Pachem připomínala houbu, což jí docela zmátlo. Pochopitelně nevěděla, že se jednalo o houbu typickou pro Norest, tedy o pršivce výbušného. Snad neudělá špatný krok, jinak skončí celá červená!

Meno
Mair Magdalene

Prezývka
Maggy, Madge, Gwen, May

Vek
Dospívající (2 roky)

Pohlavie
samica

Matka
María

Otec
Michéal

Súrodenci
Lazarus, Bethany

Ďalšia rodina
-

Charakteristika
Mair Magdalene je ztracenou duší, kterou pohání touha najít odpovědi na své otázky. A tou hlavní otázkou jest - jak zachránit rodinu a přátele před jakousi neviditelnou hrozbou, která postihla i ji. Jednoho dne se totiž vzbudila bez vzpomínek na předešlý den s tím, že najednou vypadala jinak, cítila se jinak a přišla o svou prvotní magickou schopnost. Z věčně veselé, křehké a milučké vlčice se stal výbušný jedinec, který měl pro strach uděláno. Jako kdyby ji posedla cizí duše. Své náhlé změny si byla ale dobře vědoma a od té doby se snaží, aby ji temno neposedlo úplně. Což se jí poněkud daří, neb její agresivní drzé já je většinu času upozaděno. V popředí tedy vyniká její zvídavost, přátelskost a tendence být druhým nápomocna. Je to takový skoro až mateřský typ, dokonce i věří v to, že se kdejaký zlosyn může změnit a obrátit se k dobru. Pokud by však dotyčný ohrožoval vlčata či ty, které miluje, tak by se nebála prolít krev. I v takových situacích se může projevit její neohrožené já, které se stejně snaží nasměrovat k dobrým účelům. Pokud by totiž někomu vážně bez závažnějšího důvodu ublížila, jen tak by si to neodpustila.
Mair je cílevědomá a jen tak se nevzdává, pokud je to možné. Je si vědoma svých limitů, ale přesto je někdy schopna zariskovat a jít za ně, což ne vždy dopadne dobře. Její hlavní zranitelností je fakt, že jakákoli drobná ranka na jejím těle může způsobit silné krvácení. Z toho důvodu se snaží být opatrná, jak se dá, ale někdy toho má sama natolik plné zuby, že přeopatrné chování vystřídá hrubá nedbalost. Nepomáhá tomu ani její tendence k hrdinství. Kdyby potkala někoho v nouzi, hned by mu šla na pomoc, ač to není vždy úplně moudré.
Vůči cizím bývá mnohdy zpočátku rezervovaná, respektive se nehrne jim prozradit svůj životní příběh a úděl. Po přátelích ale touží velice! Když si takové dobré přátele najde, tak by pro ně riskovala leccos, ale svůj vlastní život zpravidla nikoli, ledaže by se jednalo o opravdu dobré přátele. Svůj život má totiž rezervovaný pro svou rodinu! Proto také odešla ze svého domova, aby nalezla způsob, jak zachránit sebe i je.
Jak již bylo zmíněno, tak Maggy není čistokrevné zlatíčko. Když se začne ozývat její druhé já, které se probudilo při její proměně, tak může být zlá, sarkastická a posměšná. To je ten dobrý případ. V tom horším případě je opravdu jako vyměněná, posedlá a především bojechtivá, bez špetky strachu. Zvláštností je, že si tyto silné stavy pak zpravidla sotva pamatuje.
Mair se velice zajímá o byliny a zná jich opravdu spousty. Před odchodem ze smečky si totiž přála být medikem! Také s kvítky často experimentuje, aby přišla na to, co může její novou magii potlačit, a to nejlépe navěky věků. Na lov bohužel není zdaleka tolik talentovaná jako na léčitelství, respektive při takové fyzické aktivitě je podstatně větší šance, že se někde přerazí a tím aktivuje svou magii. Bohužel jíst musí, takže se s tím musí nějak poprat.

Minulosť
Mair Magdalene se narodila do zprvu milující rodiny sídlící v nábožensky založené smečce. Měla dva sourozence a spoustu dalších vrstevníků. Někteří vlci na vlčata této generace ale nahlíželi skrz drápky, jako kdyby byla prokletá čímsi příšerným. Její rodiče se tedy postupně svých potomků více a více stranili, aby jejich místo ve společnosti nebylo *tolik* ohroženo. Mair si toho všimla brzo a i si všimla, že podobný osud potkal i její kamarády. Byla však statečná a hned se ujala role mámy skupiny. Držela skvadru i se sourozenci pohromadě a tuto “práci” milovala, ač byla velice náročná a docela i nevděčná. Snad na to měl vliv i fakt, že byla prvorozenou a rostla nejrychleji. Za své sourozence by i život položila, ale naštěstí nebyli v takovém nebezpečí, aby jim něco reálně hrozilo.
Atmosféra však začala houstnout po čtvrtém měsíci jejich života, kdy bylo zřejmé, že druhý, o tři měsíce starší, ochránce skupiny věděl něco, co ostatní ne - a bylo to něco velmi špatného. Mair nebyla hloupá a vycítila, že se něco děje, ale neměla odvahu kamaráda, který se jmenoval Azazel, konfrontovat. Věřila tomu, že to nemůže být *tak* zlé. A kdyby bylo, tak by něco řekl, ne? Snažila se hlavně kamarády udržet pohromadě, s čímž pomáhal nejen onen Azazel, ale i podobně starý vlček Eden. V této odměřené smečce měli jen sebe, jeden druhého, a nic je nemohlo rozdělit.
Se smrtí se Mair i její přátelé setkali brzy. Možná až příliš brzy. Když jim bylo pět měsíců, za zvláštních okolností umřela jejich vrstevnice Édith a zmizel její bratr Apollyon. Sestra Édith a Apollyona Lilith byla zdrcena a bylo to stejně jen horší a horší. Po této tragédii byla smečkou vybrána, přičemž to celé její rodiče velmi nahlas podporovali, k obětování bohu, aby smečka byla očištěna od hříchu. Měla uhořet. Mair i Azazel (a pár dospělých) tomu hlasně odporovali, ale co mohli dělat? Azazel byl ve svých protestech však podstatně hlasitější. Mělo to své ovoce, ale i on sám na to tak trochu doplatil. Lilith byla obětována, ale… jen zčásti. Obětován byl její zrak a co se týče Azazela, tak na pár dnů zmizel a vrátil se zbit a se zlomeným rohem.
Mair Magdalene i její přátelé byli těmito událostmi velmi otřeseni. Už se tolik nestýkali a skupinka se postupně začínala rozpadat, byť dělala, co se dalo, aby se tak nestalo. Pak se eventuálně stejně začala věnovat více svým sourozencům. Její bratr Lazarus byl dlouhodobě křehký a často nemocný, sestřička Bethany byla o něco silnější. Milovala víru přes to všechno, co se událo, viděla v ní hlavně to dobré a právě to chtěla šířit dál a dál. Magdalene mezitím nalezla vášeň v léčitelství, a to především díky své léčitelské magii. Vždy měla u sebe batoh ve tvaru srdíčka, ve kterém skladovala různé bylinky. Při svých cestách našla i mašličku, kterou od té doby nosila ve svých vlasech. Snažila se i v těžkých časech udržet pozitivitu a pomáhat svým sourozencům a přátelům, ale netrvalo dlouho, než jí život opět začal házet klacky pod nohy.
Jednoho dne se Maggy vzbudila v lese bez absolutně žádných vzpomínek ohledně předešlého dne. Vlasy měla najednou jen na jedné straně hlavy, její srst byla trochu jiné barvy a i její pravé oko začalo měnit barvu. A co víc - její magie léčení zmizela. Její optimistické já začalo mizet, jako kdyby byla vyměněná. Stala se poskvrněnou - přesně toho, čeho se vlci smečky obávali. Měla ale štěstí, neb si změny byla více než vědoma - bojovala s ní, a to celkem úspěšně. To samé se žel nedalo říci o její sestře Bethany, která se také o něco později stala obětí poskvrnění - z jemné vlčice se stal krvežíznivý fanatik. I někteří její přátelé se změnili. Její bratr byl však v pořádku. Ale na jak dlouho? Mair Magdalene ho chce ochránit, zachránit svou sestru i sebe, a proto učiní obtížné rozhodnutí. Vydá se na cestu, aby přišla na to, co prokletí způsobuje a jaký je možný lék.

Zaujímavosti
-trpívá na anémii kvůli své magii
- je inspirována stejnojmennou postavou ze hry The Binding of Isaac.
- ze své domoviny si přinesla batožinu ve tvaru srdíčka, ve které nosívá preventivně měsíček, pokud je to možné.
- ve vlasech někdy nosí mašličku a krk jí zdobí přívěsek s kamenem, který dostala od svého smečkového kamaráda.
- je překvapivě silná, což dává ráda najevo prostřednictvím bear hugs! Vlastně vůbec má ráda doteky.
- má přirozeně dlouhé řasy
- umí poznat spoustu kvítí

Mágia

Toxická krvácivost
Její magie se aktivuje, pakliže dojde ke vzniku rány na kůži, nezáleže na místě. Z této rány pochopitelně začne krvácet, ale podstatně více a podstatně rychleji. I z obyčejného škrábance začne téct nevídané množství krve. Tato krev má však zvláštní vlastnosti, a to sice, že se chová jako žíravina. Pokud cizí vlk přijde do kontaktu s touto krví, ať už kousnutím či prostým dotekem, tak ucítí silnou bolest, přičemž po trošku delším kontaktu hrozí poleptání. Účinky jsou silnější, pokud její krev přijde do kontaktu s otevřenou ránou protivníka, s očima či ústy. I rostliny negativně reagují na kontakt s krví. Samotná Mair Magdalene je však vůči těmto účinkům imunní.
Jak již bylo zmíněno, vlivem magie může i kvůli drobnému škrábanci přijít o velké množství krve, avšak množství této tekutiny funguje u ní jinak jak u normálních jedinců, resp. vlivem magie se jí vytváří opravdu hodně. Takže i taková ztráta krve, která by normálního jedince dávno poslala na hřbitov, s ní toho tolik neudělá. A pokud jsou rány větší a vážnější, tak z nich může krev i stříkat.
Magie je účinná v rámci obrany v boji na blízko. Mohou se kolem ní tvořit nemalé louže krve a i většina jejího těla může být od krve, což může nepřátelům ztížit pokusy ji zranit, pokud tedy nemají možnost jí ublížit z dálky. Problém je, že ne vždy se magie aktivuje v rámci ohrožení. Přeci jen, přerazit se může vlastně kdykoli.
Dalším problémem je skutečnost, že jakmile jí z rány, a to i sebemenší, začne krvácet, tak krvácet přirozeně nepřestane. Ani klasické ošetření nepomůže. Může jí pouze pomoci kontakt s dvěma rostlinami - kopřivou nebo měsíčkem, přičemž stačí jen jedna z nich.
Pokud včas krvácení nezastaví (záleží podle ran - pokud se jedná o ránu drobnou, jak po trnu, tak může mít na “první pomoc” čas i kolem půl hodiny, pokud se jedná o mnohačetné rány při boji, tak má čas zpravidla sedm minut. Nikdy ale nemá stoprocentní jistotu ohledně toho, kolik jí zbývá času, protože se to liší případ od případu.), tak se jí zmocní jakýsi zvláštní stav, podobný silnému přívalu adrenalinu, díky kterému se jí na pár minut zvýší energie, síla, přestane tolik vnímat bolest, ale i sebe vůbec - tak nějak nad sebou začne ztrácet kontrolu a začne být silně nepředvídatelná. Může i zaútočit na ty, které má ráda. V tomto stavu jí krvácí z úst i z očí a více touží po krvi druhých - doslova. Jako kdyby si tím chtěla instinktivně léčit ztrátu té své.
Pokud po těchto symptomech nezastaví krvácení, tak dojde k bezvědomí, které působí jako smrt - druhý vlk není schopen u ní rozpoznat dýchání ani tep. Mair ale reálně mrtvá není a velmi opatrný sok ji může v tomto stavu snadno poslat do věčných lovišť. Po nějaké době, přičemž rozpětí je tři minuty až dvacet minut, se probere. Následky jsou pak nemalé - Magdalene cítí vyčerpání, nevolnost, slabost a častý je i výpadek paměti a silná dezorientace vůbec. Tyto neduhy se s ní pak drží po celý zbytek dne, kdy je nepoužitelná a velmi zranitelná.
Magdalene samozřejmě může v rámci boje zemřít na vykrvácení či vůbec z důvodu vážných zranění, což je nemalý problém, neb je téměř nemožné odhadnout, jaká ztráta krve už je život ohrožující průšvih a jaká je jen příznakem magie. Pokud jí třeba někdo prokousne krk či ji někdo zraní na jiném místě, tak v obou případech tu bude hodně krve, avšak zatímco zranění na takové noze by mohla v pohodě přežít, prokousnutou krkavici už samozřejmě nikoli.

Obrázok


Ďalšie vaše postavy na brloh
Hariuha

Discord meno
Sandworth