Príspevky užívateľa

Nastražil jsem uši, když se na mě Gilgamesh podíval, určitě si všiml není blbej! Jelo mi v myšlenkách a cítil jsem valící se teplo do mých tváří. Trošku mě aji znepokojilo jak ztuhnul, ale brzo se podíval zpět na oheň a já radši taky, nevím co si v tu chvíli Gilga myslel, ale nevypadalo to moc dobře i přes to, že se usmál.
Po té gilga začal mluvit o tom, jak zde ani nemusíme být a já nepříjemně polkl.
,,Tož dúfám že ne.."
Pověděl jsem a koukal na oheň.
,,zas já si života vážím.."
Mírně jsem se pousmál.

Mírně jsem sklopil uši dozadu, soucítil jsem s ním a trošku záviděl, že může najít způsoby jak se tomu vyvarovat, ale jak já mohu něco takového najít bez toho, abych někomu ublížil? To vůbec nevím. Po té se Gilga zeptal na otázku, kterou jsem jistě očekával i tak ve mě hrklo z těch slov. Pohlédl jsem gilgovi do očí, neměl jsme co skrývat s mojí magii to je jistý.
,,Svoho otčína.. Ač léčitelé řekli, jest věk, nemoc a tož podobné... Já vím své"
Nyní jsme pohlédl k zemi a pár kapek slz mi steklo po tváři, nerad jsem o tomhle mluvil a komu by chtělo? v necelém roku se probrat vedle mrtvého těla vlastního otce a pak pod vámi furt umírá tráva! Nejhorší věc jak se vlče může dozvědět o své magii.

Jistě mě zaujalo to, že měl Gilga bratra se kterým sem přišel, tož i já sem měl přijít se svojí sestrou, ale ztratili jsme se, již to byla nějaká doba a já furt doufal, že sem furt příjde avšak naděje dnem ode dne mizela. Po té jsem se trošku přiblížil ke Gilgovi, né furt moc blízko a usadil se, sledující Gilgameshe. Bylo roztomilé jak sledoval oheň, byl tak jím fascinovaný! jak já! Musel jsem se nad tím usmát.
Když se vlk na mě promluvil, nastražil jsem uši a lehce se zachechtal furt s pohledem na něm.
,,No.. Tož dufám. a aby ťa někdo nepřeběhl."
Zazubil jsem se, musel jsem si do něho slovně šťouchnout. Vlk ani neví co se stane zítra a už přemýšlí nad tím jak mě další rok pozve na ples! ale musel jsem se nad tím usmívat.

mírně jsem se pousmál, věděl jsem, že má Gilgamesh pravdu, ale já měl z toho furt přeci jen strach.
,,prozatím jest nechám bejt."
Usmál jsem se na Gilgu a pak poslouchal jeho popis magie, její plusy a mínusy aji využití. Když vše dopověděl pohlédl jsme mu do očí.
,,už... si někom ublížil?"
Optal jsem se vlka osobní otázky. Zajímalo mě co mi vlk odpoví, ale ať to bude cokoliv, nebudu ho odsuzovat, vím co jsem udělal se svojí magií.

Lehce jsem se pousmál nad jeho slovy, jistě byl jsem originální, ale za jaké ceny? Naše rodina, celý náš rod je mírumilovný, měli jsme přísná pravidla a já už nejspíše jednoho vlka zabila i přes to že jiní říkali, že to bylo věkem.
,, tož jediné plus.. "
Řekl jsem s menším smutkem v hlase. Po té se Gilga optal na víc.
,, zapravdy nejsem si jist.. Neň potřeb tolik spát.. Mož starším pomoc na dróh straň.. A tož asi vše..? "
Nepracoval jsem se svojí magii, neměl jsem vůbec tušení o tom co všechno moje magie dokáže.
,, co ty neses? "
Optal jsem se ohledně jeho magie

,,v porjádku."
Pousmál jsem se lehce. Sledoval jsem Gilgameshe jak testuje mrtvý mech, který za mnou zůstal, mírně jsme stáhl uši dozadu a vyčkával nad reakcí, zatím jen má rodina nereagovala špatně na mojí magii, jinak byl každý znechucený a začal se mi ze strachu vyhýbat. Mírně mi cukli koutky do polo úsměvu když řekl, že nikdy nic takového neviděl.
,,Jest já jedin s takovo magii v moj rodné."
Pověděl jsem vlkovi a po té již měl otázku.
,,Ano. květve ukazují jak moc jis mám.. čím víc záře tím víc energie... Ale přehžen to nesmím."
Cukl jsem mírně uchem a čumáčkem ukázal na květiny.

Musel jsem se zasmát nad jeho slovy, ale měl jsem i hned otázku.
,,Brat? ty jest máš brata?"
Pohlédl jsem na Gilgameshe a musel se ihned začít usmívat, když jsme viděl jeho zaujatý pohled do ohně, bylo zajímavé vidět že se nám oboum líbí oheň, ale komu by se nelíbil, když tedy... To není agresivní z nenadání co vezme každou věc která dýchá sebou do záhrobí.. To se mi nelíbilo, ale ta barva? To teplo? ta volnost ohně! to byla ta nádherná věc na ohni. Dost jsem sám k tomu ohni se přirovnával.. Vypadá neškodně, ale dotekem ublíží všemu.

Bylo mi nepříjemně z toho objetí, ač dotek byl dokonalý.. chyběl mi.. měl jsem i strach, který se zmírnil, když na Gilgovi nešlo vidět až tolik změny než jsme čekal. Oddechl jsem si, že tenhle vlk zde nepadnul a tak by to snad mohlo i rozpoutat kdo ví co což jsme nechtěl riskovat, nechtěl jsme riskovat, že by mě Voltaire viděli jako nepřítele nebo něco. Musel jsem se však usmát když jsme viděl ten hrdý vítězný úsměv Gilgy a mírně jsem zavrtěl ocasem.
,,Dobře.. užijem si téhle"
Zavrtěl jsem znovu ocasem a po té pohlédl jsem mírně škádlivě na Gilgameshe.
,,ty jest máš štěstí, že rostliny zvadávají pod mém dotekem. Nebo bych z teba tuz louku udělal"
Zasmál jsem se nad tou představou Gilgameshe jako chodící louky, byla to roztomilá představa. Však brzo mojí pozornost zaujal hlas Voltaire a Rivery, začali mluvit o tomhle dni a hned na to se vydali aji s dobrovolníky zapálit hranice. Celou dobu jsme vrtěl ocasem a usmíval se, bylo to nádherné! A ten oheň! Celkově to promyšlení dnešního plesu bylo úžasné!

Lehce jsem se pousmál.
,,neužil. prosím ženské rod ze pro mojí rodinu a jinak ano"
Opravil jsem Tmavého vlka. Myslel jsem že bude nějak klid, jenže po té se Gilgamesh zeptal na mé tlapky a já nasucho polkl.
,,no.. Ano.. Umírá.. moje magie jest tak nepříjemná"
Vysvětlil jsem popravdě vlkovi, alespoň ví teď jak jsem myslel to, že nechápu proč ho osud přivedl ke mně.
,,nejsem zať moc rád.."
šeptl jsem, nelíbila se mi ta magie, celá má rodina měla tak milé magie a pak zde sedím já, s něčím co dokáže zabít jen dotekem.

musel jsem se nad tímhle zasmát.
,,tož dost vlků mi dává víc, jez pravda že já vyrůstal v dospělckém prostředí víc než v tom vlčecím."
Usmál jsem se a zavrtěl jsem ocáskem. Mé tělo se však oklepalo nad větrem a než jsme stačil něco říct, Gilga už se ozval a já jen s jeho slovama mohl souhlasit.
,,jo.."
Usmál jsem se, zvedl se a hned vyrazil ven z vody. Vyskočil jsem do trávy, která hned pode mnou začala umírat, odstoupil jsem dál od vody a oklepal jsem zde ze sebe všechnu přebytečnou vodu na sobě.

Trošku jsem váhal, ale nedokázal jsem jeho přemlouvání říct ne.
,,..jen chvílu."
Upozornil jsem Gilgameshe, pak jsem se k němu přiblížil a objal ho hlavou, měl jsem stažený uší a lehce napnuté svaly, ale po chvíli jsem se uvolnil a i na chvíli zavřel oči. Užíval jsem si tohle objetí, bylo to příjemné po tak dlouhé době někoho u sebe cítit i přes to že jsem cítil svojí magii aktivně pracovat. Tuto chvíli překazilo až následky přebírání energie, cítil jsme tupost v hlavě a proto jsem se hned odtáhl od Gilgameshe a pohlédl na květiny, které zářili víc než před tím. Polkl jsem a oklepal se abych ze sebe dostal stres. Nesmím to přehnat. Pomyslel jsem si.
Radši jsem se nyní soustředil na slova Gilgameshe.
,,no.. já nemám zdání ak často, ale možné jednou do roka?"
zeptal jsem se spíše sám sebe.
,,Mohu se pak připtat u Voltaire"
Zacukal jsme ušima a pak jako Gilgamesh jsem i já pohlédl na vlky a pousmál se, tolik radosti tam bylo a hlavně doteku, toto nejsou akce pro mne stvořené, pokud nemají koutek 'nedoteková část'. Musel jsem se usmát nad tou myšlenkou.
Po té jsem pohlédl na Gilgameshe.
,,Rád bychž vytvořil třeb vénec z kvítí.. bohužel.. tož by bylo mrtvé.."
Pohlédnu pod své tlapy kde je mrtvá tráva a trošku jsem se musel nad tím zasmát.

Nedokázal jsme odolat zavrtění ocasu nad jeho větou, bylo to tak příjemné slyšet tak milá slůvka.. Pak, ale Gilgamesh začal s objetím a já jen tak tak zadržel potřebu stáhnout uši dozadu.
,,Nevím Gilgameshi.. nejsem si tím jistý.."
Nechtěl jsem mu ublížit, je prvním vlkem se kterým mluvím zde na území Norestu, pokud neberu Voltaire, nesnesl bych, kdybych ublížil dalšímu vlkovi.. jeden stačil.
,,nevím jak silná má magie dokáže být.."
Povzdechl jsem si, ale pak jsem se hned usmál.
,,Co mamka říkala, plesy zde byli vždy kouzelné.."
Pohlédl jsem na ples.
,,A měla pravdu, jsou dokonalé."
vydechla jsem šťastně a usadila se. Pozoroval jsem plac když Gilgamesh pověděl, že mi to sluší. Můj ocásek začal nekontrolovatelně se vrtět a mým tvářím úsměv vůbec neunikl.
,,d-děkuji...Tobě to taky sluší!"
Usmál jsem se na Gilgameshe a v hlavě nadával na svůj ohon a mé reakce.

Procházel jsme pomalu zeleným lesem, byla již tma a přes stromy mi na cestu prosvítal měsíc. Dneska jsem se rozhodl jen se někam projít v okolí Nihilské smečky a případně přes den zajít někam dál.

Můj zrak ale upoutala zvláštní záře z jarní pastviny. Nastražil jsem uši a pohlédl tím směrem.
,,co tam září?"
Zašeptal jsem si k sobě, byl jsem zvyklý si mluvit pro sebe, připomínalo mi to domov, kdy jsme se sourozenci byli skoro všude spolu, necítil jsem se tak sám. Změnil jsem směr své cesty a pomalu došel na kraj lesa, rozhlédl jsem se po okolí, zda někoho neuvidím, když mé oči nezahlédli žádného živáčka pomalu jsem se rozešel do prostoru. Uši nastražené a hlídal jsme si každý krom, který jsme udělal, abych náhodou nešlápl na větvičku, jedné co prozrazovalo mojí přítomnost byla záře mých květů.

Pomalu jsem došel k zdroji světla a musel jsem se usmát.
,,takové kytky jsme ještě neviděl.."
Zamumlal jsem si znovu pro sebe.

Procházel jsem lesem sledující dění na place, když mé uši zaslechly kroky za mnou, otočil jsem se hned, napjaté svaly připravený se bránit - instinkty z bývalé smečky. Nastražil jsem uši hned jak jsem zjistila, že to je Gilgamesh, musel jsem se usmát.
,, co pro tebe má osud asi přichystané, když tě furt vede mým směrem? "
Řekla jsem s potlacujicim smíchem.
,, objal bych tě.. Ale nechci riskovat tvé zdraví "
Usmál jsem se s lehčí bolestí v hlase, ale hned jsem se usmál a změnil téma.
,, copak vlk jako ty dělá na akci jako je tato? "
Optal jsem se.

Pomalu jsem našlapoval do lesní trávy, procházel jsem ladně mezi stromky a pozorovala dění přede mnou. Měla jsem strach se přiblížit, nechtěl jsem zničit tak nádherné výzdoby, tak příjemnou trávu, cokoliv tam. Bylo tam dost vlků, bál jsme se, že tam přijdou i vlčata, nechtěl jsem nikomu ublížit, proto tedy jsem byl spíše v lese a pozoroval dění mezi výzdobami, bylo to překrásné, Volty nechali vybrat správné vlky na tuto překrásnou událost, bylo mi líto, že zde není rodina, nebo alespoň moje sestřička, aby viděla jak to tu vypadá.
Dneska jsem svůj batoh nechal v Noře, aby mi nepřekážel a nedával tolik pozornosti, už takhle je zde nezvykem vidět vlka s květinami na sobě a mít sebou batoh s noži, herbářem a tak podobně? ne.. to jsem vážně nechtěl riskovat..