Príspevky užívateľa

,,tři roky?... a mládí sis neužil.. to mi je líto. Doufám, ale že si užiješ dětství alespoň teď! Nikdy není pozdě na to užít si dětství."
Zavrtěl jsem ocasem a usmíval jsem se. Vlk po té měl stejnou otázku na mě a já se musel trošku zašklebit."
,,v tuto chvíli necelé. dva. roky."
Řekl jsme hrdě a zaculil jsem se, věděl jsem, že na to vůbec nevypadám, ale pravdy tomu naopak bylo dost! pracoval jsem ve své smečce tvrdě na to, abych zvládl odejít těsně po roce svého narození a jsme hrdý na to jaký kus cesty jsme ušlápl.

Zastříhal jsem ušima nad jeho slovy, přišlo mi smutné, že nemohl nějakou dobu se cítit jako vlčetem.
,,Kolik ti je?"
optal jsem se ze zvědavosti, přeci jen nemohu porovnávat tohodle vlka se mnou, jestli bude o dost starší než já, mně samotnému jsou necelé dva roky. co když je o dost starší než já a já samotný v jeho věku nemohl ukázat svojí vlčecí stránku? To bych si vážně nepřál a doufám, že se mi ani nestane! Miluju když si mohu v klidu hrát a nikdo se nestará, chci se navždy chovat jako vlče, aby ostatní věděli že i oni můžou ať jsou staří jak jen chtějí!

Smál jsem se, všiml jsem si toho, že se Gilga připravuje za útočit, nebránil jsem se, chtěl jsem ho nechat.. no nečekal jsem takovou šlehu, ještě blbý postoj jsem měl takže mě to svalilo do vody. Voda naštěstí zde nebyla až tak hluboká, takže jsem zde ležel a smál se tomu co se právě stalo. Hravě jsem cákl tlapou směrem ke Gilgameshovi a trošku se uculil.
,,Nikdy naztrácej pozornost."
Mrkl jsem na vlka a znovu se zasmál, nějaký výcvik jsem za sebou měl z rodné smečky, takhle nás přesně učili jako vlčata, na břehu vody a nikdy nesmíš ztratit pozornost z protivníka, ikdyž mluvíš s někým, vždy si hlídej okolí i ten nejlepší přítel ti může dát ránu.

trošku jsem se pousmál.
,,zatím ne. mám tam místo, mohu tam žít, ale zatím se do smečky přidat nechci."
Pousmál jsem se a opatrně se pohnul ve vodě, tak aby mi nepodklouzla tlapa na mokrých kamenech pode mnou.
,,Smečka přináší sílu to ano.. ale někdy vlk potřebuje být sám, aby zjistil svoje pravé já.."
Pohlédl jsem Gilgovi do očí.
,,A kdo ví.. třeba někdo i nalezne své vnitřní vlče."
Zazubila jsem se a skočil jsem ke Gilgovi tak že voda stříkla přímo na něho. Nevím co do mě vjelo, prostě jsem dostal náladu na to si hrát. Musel jsme se i nad svojí akcí zasmát.

Trošku se pousměju nad jeho větou o ignisu, přišlo mi to takové vtipné, když usoudím větu, kterou nám vždy otec říkával.
,,Táta mi vždy říkal, že až se vrátím sem ať se nikdy k Ignisu nepřidávám.. nevím jací jsou, slova mého otce mi jsou drahá, ale chci si na ně udělat vlastní obrázek než usuzovat dle slov druhých."
Pak Gilgamesh povídal o nihilu a musela jsem souhlasit s jeho slovy.
,,Jo .. my jsme 'pohodáři' jak bys ty nazval"
Zachechtám se
,,sice k nim nepatřím, ale vím jací byli moji rodiče."
Zavrtím hrdě ocáskem, vskutku moji rodiče pocházeli z Nihilské smečky, můj otec sám byl na jednom z nejvyšších pozic a já za něho byla hrdá. Po té Gilga měl dobrou otázku, kam bych šel, kdybych si musel vybrat?
,,je to těžké usoudit.. přízrační mají dost do sebe, hvězdy mám rád a rád je zkoumám... Ignis by mi ale určitě nesedl, mám rád svojí svobodu... Nihil mi je nejbližší.. mám tam pokrevní příbuzný.. Ale mají lásku ke kytkám, kterou já dotykem mohu zničit.."
Povzdechl jsem si.
,,Nejradši mám smečku 'FyG' neboli Falcon y Gracewood"
Usmál jsem se na Gilgameshe.
,,Tam kde je moje rodina jsem já mnou... a mám tam potřebnou svobodu kterou chci mít."

Zhluboka jsem se nadechl, když řekl, že změníme téma, jako by mi kámen spadl ze srdce, ač mě znepokojovala jeho věta, že již taky zabil 'né vždy to tak zamýšlel' takže někdy zabil a chtěl...? Oklepal jsem se, abych ze sebe dostal stres a uklidnil se trošku.
,,no.. vím pár věcí."
Pohlédl jsem na Gilgu.
,,Vím o ignisu a jejich agresivitě...přízrační a jejich víru ve hvězdy a pak Nihil, smečka míru"
Pousmál jsem se trošku nad tím, smečka míru a žije u nich doslovná smrt.. jaká to ironie.

Stáhl jsem uši dozadu a pohlédl pryč od Gilgameshe, bylo to nepříjemné, přesně mi vyběhla vzpomínka na mého otce.. jako by se to stalo včera.. Byl to nepříjemný pocit, nelíbilo se mi to. Mé ticho protínal jenom zvuk řeky, protékající mezi mýma tlapama, uklidnovala mě nyní, furt se mi špatně mluvilo o oné ztrátě a komu by ne? Probrat se a zjistit, že nejen mám novou magii, ale i to, že ta magie zabila blízkého. Je to ostrá rána do hrudi.
,,Nedobrovolně.."
Dodal jsem do jeho slov potichu, ale furt tak, aby má slova mohl slyšet.

Trošku jsem ve vodě přešlápla, bylo mi nepříjemné o tomhle tématu mluvit, ale tento vlk mi dával divný pocit důvěry.. možná svým chováním? Kdo ví.. I tak jsem o tom moc nechtěl mluvit na přímo, ze strachu? Z odmítnutí? Z obratu chování? kdo ví.. zažil jsem po zjištění magie hodně.
,,Dalo by se říct, že vlci by ke mně chodili pro poslední tlapu.."
Doufal jsem, že tuto divnou větu Gilgamesh pochopí, neuvědomoval jsem si, že ostatní vlci nemluví v podobných hádankách jako jsem se já bavil se svými sourozenci. Pohlédl jsem na Gilgameshe, abych zjistil, jestli větu pochopil nebo ne.

napnutí mi projelo každým svalem v těle, cítil jsem jak se stáhli, ale ne z pocitu nepříjemnosti ba naopak, byl to nezvyk slyšet takové věty mým směrem.. vlci v mé rodné smečce se ode mě drželi trošku dál, byl tam respekt to ano, ale nikdy mi nikdo neřekl větu, kterou právě mi tenhle vlk, kterého znám sotva hodinu, řekl.
Samozřejmě mojí reakcí bylo slabší začervenání, květiny lehce zazářili a zavrtěla jsme ocáskem jako nějaká srnka.
,,hehe.. nevím zda je přímo dobře že si tvůj osud vybral přímo mě.."
Řekla jsem popravdě vlkovi a nervózně se zachechtala. Nemyslím si, že je přímo štěstí potkat vlka jako jsem já, s magií jakou mám? to maximálně by osud měl ke mě zavát někoho, kdo už život nechce mít! Pokud tenhle vlk nad tím nepřemýšlí..
Pohlédla jsem na Gilgu a lehce se pousmál.

Usmál jsme se nad jeho slovama, vskutku zde bylo nádherně až magicky.
,,Magické je v tomhle světě vše.."
Zachechtala jsem se a pomalu se zvedl, popošel jsem pár kroků k vodě a pohlédl do vody. Gilgamesh mohl vidět nadšeného vlka ze života, ale já viděl pravý opak, štěstí a radost ze mě dávno zmizelo, ale maska zde byla vždy.
,,Sám nemohu dát názor na Norest"
Pohlédl jsem na Gilgameshe s úsměvem.
,,Ale mohu tě ujistit, že osud má vždy něco v plánu"
Zavrtěla jsem ocáskem a pomalu jsem vkročil do vody, přesněji na její mělkčinu, nechtělo se mi plavat.
,,Osud vždy dokáže s životem zatočit"
Povídal jsem s pohledem do vody.
,,Vždy má něco pro nás připravené"
Zachechtal jsem se. Pohlédl jsem na Gilgameshe, jestli půjde za mnou nebo radši zůstane na břehu, já si potřeboval schladit tlapky, bylo na mě vedro i přes to, že byla nádherná noc.

Trošku jsem zacukala ušima, když se Volt zježila srst, začal jsem tedy víc poslouchat jejich mluvu. Poslouchal jsem jejich slova a mírně se usmíval, mluvili o smečce hezky ač jsem se trošku zarazil nad tím začátkem, Je zvláštní, že mizí členové z tak hezké smečky.. Pomyslel jsem si a mírně zas zacukal ušima. Musel jsem se pousmát, když mi pověděli o tom jak se zde bolesti bát nemusím, To spíše jde strach z mé magie.. Pomyslel jsem si a na vteřinu stáhl uši dozadu. Pak vlk začal mluvit o spojenecké smečce, zněla vskutku zajímavě! A hvězdy jsem měl sám rád. A pak jsem konečně zaznamenal 'Nás', 'Jsme', mluvili v množném! Tady byl ten zádrhel co se Voltaire nezamlouval!
,,Než začnu...Vaše smečka zní velmi překrásně.. jako vytažená z příběhů! A těším se až poznám smečku!"
Usmál jsem se a zavrtěl ocáskem.
,,Co se týče o mé smečce hezky si potrpí na výcvik vlčat královské krve, lov a hlavně spolupráci v týmu, sám jsem jako vlče prošel každou profesí naučil se od všeho základy a pak se pomalu uchytil u šamanství či lékařství, tedy.. v době kdy ještě moje magie nebyla.. jaká je teď.. ale rád pomáhám druhým vlkům. Jsme velká smečka, tedy.. alespoň myslím, nikdy jsem neviděl jiné smečky je těžké posoudit. Stejně jako u Vás tak i tam u nás nám dost záleží na okolí a hlavně respektu."
Chvíli jsem pátral v myšlenkách co ještě mohu dodat.
,,To je asi vše co mohu říct o Naší smečce"
Zachechtal jsem se trošku. Pomalu jsme již obešli onu horu a můj zrak tak upadnul na území smečky, ihned jsem zastavil na místě a pohlédl na tu krásu před sebou.
,,páni.."
Vydechl jsem a prohlížel si každý kousek co jsem mohl, bylo to tu hezčí než jsem si kdykoliv mohl představit z popisu od mých rodičů, dokonalost to byla.

Poslouchal jsem slova vlka, zajímalo by mě, kolik vlků na tomhle území je zdejších a kolik ne když tak nad tím přemýšlím. Trošku jsem se zachechtala nad tím, že vlk zde musí toho hodně objevit, to není jedinej. Po té padla otázka zpět na mě a já lehce zacukal ušima.
,,No.. nejsem zdejší, ale moji rodiče odsuď pocházeli, já se jen vrátil, abych zjistil jaké to tu je"
Zavrtěla jsem lehce ocáskem a lehce přivřel oči pří návalu seretoninu v mém těle.
,,A musím zatím uznat, že to tu je nádherné."
Zachechtala jsem se. Ale nikdy to tu nebude tak hezké jako u mě doma... pomyslela jsem si.
,,A co ty Gilgameshi? jak se tobě tady líbí?"

Musel jsem se zachechtat nad jeho větou o mém vykání, tak tak již byl jsem zvyklý na slušnost a nějak mi to nedocházelo.
,,JIstě."
Usmála jsem se a sám se usadil.
,,Gilgamesh? Překrásné jméno máš."
Zavrtěl jsem svým malým ocáskem a květy v mé srsti lehce zasvítili.
,,A vy...tedy ty.. jsi zdejším vlkem? nebo jsi sem odněkaď došel?"
Optal jsem se na další otázku, chtěla jsme o tomhle vlkovi se dozvědět víc, ale zároveň zas pomalu, nemusím z jednoho sezení o něm vědět vše.

Šla jsem po stopách Volty a prohlížel jsem si každý kousek který zde byl, příroda zde byla nádherná, ale nikdy se nebude rovnat mé domovině. Usmývala jsem se a pohlédla na horu ke které jsme se pomalu s vlčicí přibližovali. Těšila jsem se až poznám smečku až zjistím, jak to zde funguje.
,,Řekla bys mi něco o smečce? prosím."
Pohlédl jsem na vlčici před sebou a čekal na slova, moc jsem se chtěl dozvědět o věcech ze smečky, jak to zde chodí, co mě zde bude čekat a tak podobně.

Cestování.. to máme společné.. pomyslela jsem si nad slovy vlka a lehce se pousmála, odkud asi tento vlk byl? Zajímalo mě, ale to je otázka jiných dnů. Vlk nyní byl potichu a poslouchal okolí a já se zaposlouchal taky. Bylo příjemné zde poslouchat přírodu, vítr, tok vody.. a vlastně všechno. Na chvíli jsem zavřela oči a ve své fantazii jsem se dostala zas zpět.. ke svojí rodině, ke svojí rodné smečce.
Z myšlenek mě vytahl onen vlk, který zde byl se mnou a já otevřela oči a pohlédla na něj.
,,Mé jméno je Malachiel a prosím, tykejte mi."
Usmála jsem se a lehce zavrtěla svým malinkým ocáskem.
,,A jaké jméno nesete vy?"
Zeptala jsem se.