Príspevky užívateľa

Medora vlčici zřejmě vyděsila, to poznala podle rychlého pohybu, patrně na stranu či dozadu, který zaslechla. Také se od vlčice ozval nějaký zvláštní zvuk a vzápětí jí cosi přistálo na čumáku. Medora se na ni "podívala" s nechápavým výrazem v bezoké tváři. Co to mělo být? To už se však vlčice začala omlouvat. Medora nad tím mávla jednou ze svých předních pacek. "Ale to je jedno, také se občas ztratím nad úvahami o bohu tak, že jsem pak jako omráčená. Snad se ti teď stalo něco podobného?" Zeptala se s nadějí v hlase, přímo totiž toužila po spřízněné duši, která by byla na stejné vlně jako ona.
"Ach." Řekla pouze, když vlčice odpověděla, že není zdejší. "Tak to jsme dvě, jen já bych se už docela ráda usadila. Ale nevím, jestli můžu..." Pravila naoko smutně, patrně snažíc se vzbudit v druhé vlčici soucit. Nedělalo jí morální problém ani otevřeně lhát, když se vlčice zeptala na její zranění. Tušila totiž, že kdyby se přiznala ke kanibalismu, tuto od "pohledu" milou vlčku by tím dost vyděsila. Nevypadala jako jedna z vlků jejího rodu. "Ach, kousek odsud, v Kotlině, mne napadl jeden vlk. Ale neboj se, to nic není. Za pár dnů budu jako nová." Pousmála se.

Medořina pouť pokračovala. Po náhodném setkání na první řece, kdy se jí podařilo zmást či vyděsit druhou vlčici jen svou přítomností, pokračovala dále rovnou za nosem, až dokud nenarazila k řece druhé. Tolik řek? Vím, že jsem boha noci ještě nedávno prosila o trochu vody, ale aby mě navedl k tůňce a pak hned ke dvěma řekám zároveň? To je snad až trochu moc... Proběhlo jí hlavou a ona se ušklíbla. Bůh noci vždy věděl, co zrovna potřebuje, ačkoliv to někdy ani ona sama nevěděla. I v tomhle tedy musel mít pravdu. Ale co to znamenalo? Zmateně se na řeku "zadívala". Snad mi sděluje, abych se naučila lovit ryby? Je pravda, že mám teď docela hlad... Obrátila hlavu na své břicho, které už zase nepříjemně kručelo. A když jsem to nepochopila napoprvé, musel mi dát do cesty ještě druhou řeku, aby se mi připomněl. Ano, to bude ono. Posadila se tedy na břeh a chvíli "sledovala" proudící vodu, respektive ji poslouchala, hlavu otočená jejím směrem. Ale jak? Ach bože, už zase mě zkoušíš? Trestáš? Co máš na mysli? Vždyť já nemám jak lovit ryby! Vlezla předními a prostředními packami na zmrzlý okraj řeky a jednou z předních tlap v ní zamáchala.

Dál pokračovala ve své cestě, polemizující o tom, jestli jí skutečně blo dáno do vínku, aby tady, v těchto horách, skončil její život. Všude kolem byl slyšet jenom tichý, kulhavý krok jejích pěti tlapek a občasné vzdychání, jak si Medora postupně uvědomovala, že nemá tušení, jak daleká cesta je před ní a zároveň že se v žádném případě nedokáže vrátit, prostě neví kam. Nechala se tedy dál vést směrem, kterým myslela, že jí bůh noci vede, byť od něj už dlouho nezaslechla jedinou zprávu, jediný sen či myšlenku, který by ji navedl na správnou cestu. Ach bože, jsi-li právě na nebi či kdekoliv jinde, sleduješ-li mě z dáli, dej mi nějakou zprávu, kam mám jít nebo co mám dělat, neboť jsem tu ztracená a brzo asi zemřu. S posledním takovým povzdechem se "zadívala" na nebesa a vyslala k nim tichou modlitbu.
Ať to bylo vlivem modlitby či prostého osudu, brzo zaslechla kroky, které nebyly její. Byly velice tiché, ale její dobrý sluch si nemohl nevšimnout křupání sněhu, které se ozývalo nalevo od ní. Medora to pochopitelně vnímala jako znamení od svého boha, proto mu v duchu tiše poděkovala a přidala k tomu: Jen dej, ať je tento vlk přátelský. Otočila se jeho - tedy jejím, jak zjistila, když chvíli zkoumala její pach - směrem a pousmála se, když vlčice po chvíli promluvila.
"Bůh noci s tebou." Pravila svým charakteristicky hrubým hlasem, zároveň se ale slabě pousmála. Nebyla vlčicí, která by se jen tak normálně usmívala na cizince, ale zoufalé situace vyžadují zoufalé činy a Medora věděla, že pokud vlčici vystraší, možná už nikdy nedostane možnost se z těchto hor vymanit. "Ano, tak nějak." Neochotně přikývla, nesnášela přiznávat, že potřebuje pomoci. Ale jak už bylo řečeno, zoufalé situace vyžadují zoufalé činy. "Medora Dern no Torryn, těší mě." Potřásla hlavou, když se vlčice představila, a i Medora nakonec přidala své jméno. "To máš pravdu, místo je to nehostinné. Už si ani nepamatuju, jak dlouho tady chodím nebo jestli skutečně jdu dopředu, či chodím pořád dokola. Normálně bych na takové místo ani nepáchla, ale tentokrát se mi dostalo zprávy, že bych právě tímto směrem měla jít, a tak tedy jdu." Pokrčila rameny, jako by to byla naprosto samozřejmá věc. Nu, pro Medoru byla, požadavky boha noci se přece neodmítaly. Ale jak mohla jistě vědět, že zrovna tudy má jít?

Dále stála na místě a polemizovala o tom, co jí asi bůh noci naznačuje. Vždycky měla jasno v tom, co po ní chce, až do té doby, než vyrazila na tu jeho cestu do neznáma. Najednou si nebyla jista ničím. Dokázala tušit, že její bůh skutečně chtěl, aby vyrazila, ale od té doby byly jeho zprávy nejasné a matné.
Její přemýšlení přerušil nějaký vrčící buran. Naštěstí zřejmě nevrčel na ni, ale jen tak pro sebe, jak si později uvědomila. Holt jí něco občas trvalo zprocesovat, jak neměla oči a nemohla tedy číst řeč těla ostatních vlků.
Vlk na ni promluvil - až v tento moment si uvědomila, že zřejmě vrčel sám pro sebe, neboť nezněl nijak nepřátelsky. Jeho hlas zněl pěvně, avšak ne agresivně. Zřejmě jen nechtěl, aby chodila blíže, ale pokud zůstávala na místě, mohli být kamarádi. Medora to respektovala, ve své rodné smečce taky neměla vůbebc ráda, když jim někdo lezl na území. "Co si asi myslíš, že dělám?" Zeptala se a byť to znělo drze, její hlas také nebyl nijak provokativní. Prostě to jenom... řekla. "Vím, že je tohle území smečky. Smrdíte." Ušklíbla se nad tím. Byla to pravda, pach cizího vlka nedokázala v množství čerstvých i starších značek skoro rozeznat. "Možná nemám oči, ale ostatní smysly mi fungují víc než dobře. Možná právě proto." Pokrčila rameny, pokud by Nirix více zkoumal její hlas, zjistil by, že za pláštěm hrubosti, jak její hlas zněl ostatně vždycky, byla poznat uvolněnost. Ano, Medora byla tak zrelaxovaná, jak mohla být. Prostě tam jen stála, jeden by řekl, že dokonce odpočívala, a "hleděla" Nirixovým směrem. "Medora Dern no Torryn, těší mě." Prohodila nakonec a střihla uchem, snad na znamení toho, že to ve výsledku nemyslí nijak zle.

Byla to pravda, dnešek byl opravdu nádherný den. Škoda jen, že to Medora nemohla vidět. Jakmile se totiž tato vlčice objevila na scéně, mohlo si okolní zvířectvo okamžitě všimnout několika zajímavých faktů o jejím těle. Více ocasů, více nohou, zároveň jedna chybějící, a nakonec, to nejzajímavější - neměla oči. To byl ten důvod, proč místo pozorování malebné krajiny raději koukala do země, jeden by řekl, že snad ani nedává pozor, jestli dává tlapky správně pod sebe. Ale zatím nezakopla, byť by se dalo říct, že se trochu motala, tak snad alespoň nějaký pozor dávala.
Pozor dávala minimálně do té doby, než ji do čumáku udeřil pach cizí vlčice. Oběd? Naskočilo jí v mysli hned, okamžitě však tu myšlenku zapudila. Může být ze smešky, nemsíš hned všechny žrát! Navíc, vidíš, jak jsi posledně dopadla. Byla to pravda, po Medořině těle si pozorný pozorovatel mohl všimnout mnoha a mnoha drobných ran, některé z nichž ještě slabounce krvácely. Bylo vidět, že se o ně vlčice nestarala, snad jakoby si přála na svém těle další jizvy. Jakoby jí to množství jizev, kterými už disponovala, nestačilo.
"Bůh noci s tebou, drahá." Začala proto velice přátelsky, možná až moc. To se jí nepodobalo. "Jsi zdejší? Víš, já na toto území teprve před několika dny přišla a... no... potřebovala bych navést, kam dál." Pokračovala hned otázkou.

Medora měla vzhledem k absenci zraku vyostřené ostatní smysly, druhé vlčice si tedy všimla ještě o několik momentů dříve, než na ni promluvila. Prvně ji do čumáku trkl cizí pach, to se chvíli rozhlížela a větřila, než svou bezokou hlavu otočila směrem, kterým tříbarevná přicházela. Díky tomu si vlčice mohla všimnout nejen mnoha a mnoha ocasů a pěti nohou, ale měla-li dobrý zrak, pak také chybějících očních bulv. Byl to detail, ale důležitý, vzhledem k tomu, že pro Medoru znamenal absenci důležitého smyslu... a také celoživotní šikanu ze strany rodiny.
Poté zaslechla křupání pod nohama oné vetřelkyně. Nu, vetřelcem či cizinkou tu asi byla spíš Medora, vzhledem k tomu, že byla na tomhle území nová, přesto si nemohla pomoci a vetřelcem nazývala každého vlka, který se vetřel do jejího zorného smyslového pole. A potom, potom si nemohla všimnout, jak na ni druhá vlčice promluvila. Medora se uchechtla. Musí teď být tak zmatená... V těchto momentech skutečně proklínala boha noci, že jí nenadělil zrak, aby se jím mohla podívat na překvapené a zmatené výrazy kolemjdoucích, když ji viděli. Chvíli také přemýšlela, jaká bude její reakce. Měla by dnes hrát překvapenou, či však jít s pravdou ven a říct jí, že se takhle narodila? Těžký to výběr. Nakonec se rozhodla pro nejvíse šokující variantu. "Vidíš dobře." Začala nevinně, dokonce se na vlčici, jejíž jméno zatím neznala, usmála. "No, víš... mí příbuzní už se tuto skutečnost snažili spravit, ale jak vidíš, nebyli při tom zrovna úspěšní." "Zadívala" se na pahýl, který byl vším, co zůstalo po její levé zadní noze, a zahýbala jím.

TW: kanibalismus¨
Vysoká vlčice mladšího věku se procházela po Kotlině. Kdyby měla oči, jistě by si všimla, jak krásný je v tomto místě západ slunce. Ale neměla je, takže jediné, na co dokázala myslet, bylo, že měla hlad. V zasněžené krajině však od té doby, co sešla z hor, neucítila jediný pach kořisti. Povzdechla si. V týhle zimě bych sežrala i druhýho vlka. Proběhlo jí hlavou a ona si tak vzpomněla na kanibalistické zvyky některých svých příbuzných. Nikdy jim příliš neholdovala, ale v tuto chvíli dokázala pochopit, jak hladově ostatní bořili čelisti do masa sobě rovných. Tedy ne úplně, její rodina byla plná polovičních či částečných démonů, ale i tak... pro Medoru byli vlci jí rovni, přece jenom sdílela jejich krev. Nedalo se však říct, že by se úplně bránila stravování se na tvorech své krve, to zase né. Medora nepohrdla nicím a zrovna vlka by spořádala radši než nějakou tři dny starou mršinu, do té by zuby zabořila jen kdyby byla hodně hladová.

Z místa známého jako kotlina pokračovala Medora směrem k nějaké řece. Upřímně, dost ocenila, že už nebyla v riziku laviny. Jelikož neměla křídla, neměla by se před ní kam schovat. Proto když zaslechla zvuk řeky, skoro se k ní rozběhla - ale jenom skoro, aby stihla včas zastavit a nenamočit si ani chloupek. Ono kdo by se v takovém počasí chtě máčet, že.
Žijou tu v i tomhle období ryby? Proběhlo jí hlavou. Medora byla i přes svůj hendikep poměrně zdatná lovkyně, ale s rybami jí to nikdy nešlo. Možná proto, že ryby nemají žádný specifický pach, který by byl cítit i přes vodní tok, právě naopak - ve svém přirozeném prostředí zcela splynou s okolím, nemá-li jeden k dispozici zrak. A to Medora neměla. Přesto teď vypadala, jakože se do vody kouká. Byla k ní natočena a prohlubeninami v místech, kde normálně byly oční bulvy, mířila přímo do vody. Co se jí asi honilo hlavou?

Vlčice, od pohledu poměrně mladá, ale už dávno ne vlče, konečně sestoupala ze zrádných hor. Fuj, to bylo něco. Otřásla se při pomyšlení na terén, ve kterém to málem vzdala. Ještěžepak narazila na tu vlčici, která ji navedla, kudy ven. Díky tomu měla teď Medora tlapky zpátky na trávě, byť měla dojem, že hory jsou těsně za ní. Taky tam stále byla pořádná zima, ale to je v tomhle ročním období asi všude. Musím být na severu... Pomyslela si.
Najednou sebou trhla. Za ní se ozval zvuk mnoha křídel a najednou se jí nad hlavu vznesly desítky havranů. Ty Medora pochopitelně neviděla, zato je slyšela krákat a utíkat. Vylekalo ji to, havrany přece nevylekala ona, to by museli vylétnout mnohem dříve. Vylétli takhle sami, nebo tu nebyla o samotě? "Je tu někdo?" Pravila svým charakteristickým, hrubým hlasem, tentokrát v něm zněla kapka nejistoty.

Vysoká vlčice bez očí kráčela krajinou. Nedávno jedla a pila, nevypadala proto tak zbídačeně jako při setkání s Heidi. Dokonce už věděla, že místo, kde se právě nachází, se jmenuje Norest. Zvláštní název. Pomyslela si, když si opět převalovala onu myšlenku v mysli. Netrvalo však dlouho a její pozornost zaujalo něco věru jiného. Zasněžená louka, po které kráčela, se začala měnit. Ze země zde začaly vyrůstat jakési kolosy, betonové domy. A jakpak tuto skutečnost zjistila? Jednoduše do jednoho z nich narazila. Poté, co se jí nepodařilo vylézt nahoru, dům byl zkrátka moc vysoký a hladký, pochopila, že to jsou ty lidské výtvory, na které už nejednou narazila. Nikdy tedy na lidi samotné, ale představovala si, že musí být moc mocní, ovládajíli magii staveb těchto míst.
Dále postupovala už opatrněji, nechtěla narazit do další hromady betonu. Svými ocasy, roztaženými do kola jako větrník, si pomáhala při cestě, aby opět do něčeho nevrazila. Musela přitom vypadat vskutku zvláštně, alespoň pro oči běžného vlka bez démonické krve. Vlčice bez očí, s mnoha ušima, nohami a dlouhými ocasy, zmíněné ocasy používající jako slepecké hole. Zajímavý pohled.
Pod tlapkami ucítila, že to nejsou jen domy, které se na louce objevují. Je to celý terén. Měla dojem, že právě překročila železnici, stavbu, kterou také znala ze svých toulek opuštěnými městy a Keirlandem, nikdy však nepochopila, k čemu je. I teď k místu přičichla, ale nemohla pochopit, za jakým účelem lidé taková místa staví. Nemohla si však nevšimnout pachu mnoha a mnoha vlků. Hranice smečky. Proběhlo jí hlavou. Nebylo pochyb, že tu žila nějaká smečka či alespoň tlupa tuláků. Někteří vlci toto místo jistě nazývali svým domovem. Medora si vzpomněla, že jednou o takovém místě snila. Byl to jeden ze snů, během kterých k ní nepřímo promlouval bůh noci. Že by mi říkal, abych se tu usadila? Medora nakrčila čelo. Nevěděla, co si o tom myslet. Zůstala proto stát na hranicích, celá zamyšlená. Nechtěla si totiž dělat problémy nějakým nedovoleným překročením hranic, co když ale bůh noci skutečně chtěl, aby se do této smečky přidala?

Vysoká bezoká vlčice se motala na úpatí jedné z hor. Bylo znát, že je zmatená, jistě také hladová a dehydratovaná. Jak dlouho už asi po tomhle místě bloudila? To nikdo nevěděl, ani ona sama ne. I kdyby vlastnila ten lidský výmysl jménem hodinky, pramálo by jí to pomohlo, vzhledem k její očividné slepotě. Ach, Bože, takhle jsem si Tvou pouť nepředstavovala... Proběhlo Medoře hlavou a ona vzdychla. Bylo to už dlouho, co něco ulovila. Teď možná umrzne, nemohla si totiž nevšimnout všudypřítomného sněhu a mrazu, který její pouť doprovázel a kterého přibývalo, jak vstupovala do hor. Ona, nevedená zrakem, ale Bohem noci, však měla dojem, že tento směr je přesně ten, který si pro ni Bůh vysnil. Že přesně tam najde to, co má pro ni připravené. Chce snad Bůh, abych zemřela? Polekala se. To ne, došla už tak daleko, nemůže přece zemřít! Ale pokud si to Bůh přeje... Z medořiných úst se vydral další povzdech. Byla unavená a chtěla spát, věděla však, že lehne-li si, už se nezvedne. A tak snadno se dát nehodlala.

Jo ještě přezdívka - Dora

Mágia
Démonovo oko
Medořina magie zkráceně spočívá v tom, že je schopna lokalizovat vlky v okolí pomocí jakéhosi radaru, a bezprostředně poté na ně vyslat svůj démonický protějšek. Jeho polohu poté také vidí v hlavě, aby ho dokázala ovládat.
Radar dokáže zobrazit vlky a psovité šelmy v okolí 10 metrů, avšak jen jako obrysy na červeném pozadí. Jako vlče dokázala vlky zobrazit jen jako tečky či neurčité tvary, poslední dobou se však zlepšuje a tvary dostávají podobu přesných obrysů vlků, všimne si proto i třeba křídel, chybějící nohy či pohybů, které vlk vykonává. Při použití radaru se jí na hlavě otevře červené oko - červené jako pozadí, na němž obrysy vlků vidí.
Démonický protějšek má podobu Medory, s tím rozdílem, že znaky na jeho těle září. Takový klon je o něco silnější a má větší výdrž než Medora, je také možné ho zabít - po zabití jednoduše zmizí. Klon necítí bolest, ale jakoby ji posílal všechnu na Medoru. Příklad - ukousnete klonu nohu - noha je ukousnuta klonu, ale i Medora, byť její noha není ukousnuta, cítí bolest, jakoby jí ukousnuta byla. Proto je také velmi náročné bojovat a zároveň u toho vysílat klon. Je to možné, ale obnáší to skoro až neskutečné množství bolesti, po kterém si i Medora, byť normálně na bolest dosti odolná, musí dlouze odpočinout.
Magie má kromě bolesti, kterou Medoře přináší, i další svá omezení. Například “radar” může používat jen bezprostředně před, při a bezprostředně po vyslání klonu. Klon, a tedy i radar, smí použít jen třikrát denně, nejčastěji s několikahodinovým odstupem. Je možné vyslat klon ihned po jeho zabití, je to však velice energeticky, fyzicky a psychicky náročné, Medora si poté musí dlouze odpočinout a ve výjimečných případech ji to může přivést až do několik minut až několik hodin trvajícího kómatu. Také nemůže vyslat více klonů naráz, nový může vyslat pouze po zabití a zmizení stávajícího klonu.

Minulosť
Medora se narodila do rodiny vlků s démoní krví jako jedna ze dvou sester, Odmalička byla tou “horší”, méně milovanou - zřejmě kvůli tomu, že se narodila bez očí a tedy slepá, což bylo jejími rodiči - zejména matkou - viděno jako velká imperfektnost. A imperfektnosti se v jejich rodě tvrdě trestaly. Přesto mladé vlče obdrželo jméno Medora, znamenající něco jako “matčin dar”.
Vyrůstala v rodině, kde vedla tvrdá ruka matčina a zejména tvrdá ruka babiččina. Jak Medoru, tak její sestru Ciannait vychovávaly tvrdě a bez lítosti k tomu, aby jednoho dne byly správnými členkami rodu - tedy nevyjadřujícími emoce ani jakoukoliv slabost, schopny na slovo poslouchat příkazy v rodu výše postavených a zejména Boha - démona, který celý rod vedl.
Zde se však dostáváme k hlavnímu sporu, který Medora a její matka měly. Zatímco rodu vládl Bůh - démon, malá Medora měla už skoro od narození vize o jakémsi bohu noci. Tyto sny byly jediné, během kterých dokázala vidět a dávaly jí tedy pocit sounáležitosti s ostatními vlky. Dokonce jednoho dne došla k tomu, že její slepota byla trestem rodičů za nevěření v tohoto boha - neboť bůh noci vládne tmou, a tma byla jediné, co bezoká Medora dokázala vidět.
Zbytek jejího rodu však v žádného boha noci nevěřil, a to vedlo k další Medořině ostrakizaci. K jizvám se přidaly utržené části těla, to však Medoru v její víře pouze utvrdilo - bůh noci pouze testoval její loajalitu a co vše vydrží. Jak vyrůstala, sny a vize také nabíraly na počtu a naléhavosti a Medora začínala mít pocit, že musí odejít. Že si bůh noci přeje, aby odešla. A tak si jednoho dne sbalila svých pět švestek, opustila rodnou smečku a vyrazila do světa, hledat to, co pro ni bůh noci přichystal.

Meno
Medora Dern no Torryn

Prezývka
–

Vek
Mladý dospělý
4. 2. 2019

Pohlavie
samice

Matka
Micah Dern no Torryn

Otec
L’ethe Dern no Torryn

Súrodenci
Ciannait Dern no Torryn

Ďalšia rodina
—

Charakteristika

Medora je de facto správná vlčice svého rodu. Její výchova byla velmi tvrdá a vedla k tomu, že Medora, ač očividně postižená absencí zraku, zřídkakdy dává najevo slabost. Je to sebevědomá a samostatná vlčice, která ke svému životu nepotřebuje nikoho jiného, snad s výjimkou své rodiny.
Na matce se v průběhu svého vyrůstání stala trošku závislá, jakmile se však rozhodla odejít od rodné smečky, od této závislosti se odpoutala. Ztratila však také jakékoliv ponětí o tom, kde na zemi se zrovna nachází, neboť od svého dětství znala jenom okolí rodné smečky a Keirland, zemi, odkud celý její rod pochází.
Ač nemá vzhledem k absenci zraku dobrý orientační smysl a tedy de facto neví, kde je, její cíl je jasný - Norest a zdejší smečka boha noci. Zůstává tedy velice cílevědomá a zaměřená na svůj cíl, chodí při něm doslova přes mrtvoly.
Bavíme-li se o mrtvolách, je nutné zmínit, že Medora je z rodu kanibalů a ač ona sama zrovna vlčí maso nevyhledává, je-li hlad či má-li před sebou čerstvou vlčí mrtvolu, nepohrdne. Obecně jde o poměrně krvelačnou vlčici, její hendikep ji nijak nezastavuje v tom, aby vyhledávala boje- a zpravidla je vyhrávala.
Tím se dostáváme k faktu, že jde o vlčici, která velmi dbá o své tělo, pravidelně trénuje, aby si uchovávala sílu a je tedy doslova chodícím buldozerem svalů. Její svaly mohou být jednou z věcí, kterými si kompenzuje ztracený, či spíše nikdy nenabytý zrak. Kromě vnitřku ji však zajímá také její zevnějšek a ač se nevidí, snaží se mít alespoň vždy upravený kožíšek.
Její kožich je také plný již výše zmiňovaných jizev. Ty se však díky matce naučila nebrat jako známku slabosti, nýbrž jako známku boje a tedy i síly. Je na všechny, včetně její utržené končetiny, tedy náležitě pyšná a urazíte-li je, právě jste si udělali nepřítele. Osvaleného nepřítele.
Přestože byla výše popsána jako agresivní, krvelačná hromada svalů, faktem je, že většinou se chová úplně jinak. Navedete-li s ní přátelskou konverzaci, ráda vám povypráví o své víře, rodině či co měla zrovna k obědu. Její frustrační tolerance je podezřele veliká a možná nakonec zvládne i nějakou tu urážku jejího pověstného boha noci.
Byť je většinu času klidná, nedá se o ní říci, že by byla zrovna přátelskou vlčicí či rodinným typem. Ke své rodině je oddaná, stejně jako ke smečce, pokud se však někdy rozhodne pro možnost vlčat, bude je vychovávat ve stejném stylu, jako vychovávala její matka ji, plus k tomu přidá víru v nočního boha.

Minulosť
Medora se narodila do rodiny vlků s démoní krví jako jedna ze dvou sester, Odmalička byla tou “horší”, méně milovanou - zřejmě kvůli tomu, že se narodila bez očí a tedy slepá, což bylo jejími rodiči - zejména matkou - viděno jako velká imperfektnost. A imperfektnosti se v jejich rodě tvrdě trestaly. Přesto mladé vlče obdrželo jméno Medora, znamenající něco jako “matčin dar”.
Vyrůstala v rodině, kde vedla tvrdá ruka matčina a zejména tvrdá ruka babiččina. Jak Medoru, tak její sestru Ciannait vychovávaly tvrdě a bez lítosti k tomu, aby jednoho dne byly správnými členkami rodu - tedy nevyjadřujícími emoce ani jakoukoliv slabost, schopny na slovo poslouchat příkazy v rodu výše postavených a zejména Boha - démona, který celý rod vedl.
Zde se však dostáváme k hlavnímu sporu, který Medora a její matka měly. Zatímco rodu vládl Bůh - démon, malá Medora měla už skoro od narození vize o jakémsi bohu noci. Tyto sny byly jediné, během kterých dokázala vidět a dávaly jí tedy pocit sounáležitosti s ostatními vlky. Dokonce jednoho dne došla k tomu, že její slepota byla trestem rodičů za nevěření v tohoto boha - neboť bůh noci vládne tmou, a tma byla jediné, co bezoká Medora dokázala vidět.
Zbytek jejího rodu však v žádného boha noci nevěřil, a to vedlo k další Medořině ostrakizaci. K jizvám se přidaly utržené části těla, to však Medoru v její víře pouze utvrdilo - bůh noci pouze testoval její loajalitu a co vše vydrží. Až jednoho dne mluvila s dalšími členy svého rodu, kteří jí vyprávěli o dvou vlcích - Semie a Tiamovi. O dvou vlcích, kteří žili ve smečce, která byla bohu noci zasvěcená. A tuto smečku se Medora vydala hledat.

Zaujímavosti
- Narodila se bez očí, je tedy (až na magii) kompletně slepá.
- Má vyostřené všechny smysly kromě zraku, zejména pak sluch - tomu pomáhá nejen fakt, že má 6 uší, ale také její slepota, která vyostření ostatních smyslů tak nějak vyžaduje.
- Má celkem 6 uší, 5 nohou (původně 6) a 7 ocasů (z nichž 2 už jsou jen pahýly).
- Při použití magie se jí na čele otevírá červené “oko”.
- Její matka byla zastánkyní velmi tvrdé výchovy, Medořino tělo je tedy pokryto mnoha a mnoha jizvami, výjimkou nejsou ani utržené části těla.
- Od mala má vize a neobvyklé sny a věří proto v neurčitého “boha noci”.

Mágia
Boží oko
Medořina magie se dá rozdělit na dvě části - tzv. boží radar, tedy to pravé boží oko, při jejímž použití se jí otevírá červené oko na čele, a démonický klon, který může Medora díky božímu oku ovládat a útočit s ním.
První část je zcela jednoduchá. Medora se narodila slepá, ale díky této magii si může na krátkou dobu vrátit část svého zraku, respektive lokalizovat vlky v okolí. Ve chvíli, kdy začne používat magii, otevře jakýsi radar, fungující pouze na ostatní vlky a psovité šelmy. V tu chvíli dokáže na červeném pozadí “vidět” jejich obrysy a tedy zaregistrovat jejich pohyby, přítomnost v prostoru apod. Nedokáže je však vidět barevně či s detaily, vidí skutečně jen přibližné obrysy. S věkem se také její magie zlepšuje, zezačátku “viděla” jen neurčité tečky a tvary, v dospělosti už jsou však obrysy poměrně konkrétní, dokáže si tedy všimnout taky křídel, rohů nebo otevřené tlamy. Tuto část magie dokáže používat pouze na několik minut, zato několikrát denně. Pokud magii používá moc dlouho, začne kromě únavy cítit také pálení v červeném “oku”, které se postupně stává méně a méně snesitelným, až je donucena magii vypnout.
Druhá část obnáši vytvoření Medořina démonického klonu a vržení jej na nepřítele, kterého pomocí svého oka lokalizuje. Takový klon je o něco silnější a má větší výdrž než Medora, je také možné ho zabít - po zabití jednoduše zmizí. Medora ho poté může vyslat znovu. Tat část magie však má větší omezení než ta první, klon může vyslat dohromady jen třikrát za den, zpravidla s několikahodinovým odstupem. Vyslat ho vícekrát (opět max. třikrát) po sobě je velice energeticky, psychicky i fyzicky náročné. Zejména proto, že klon necítí bolest, ale jakoby ji posílal všechnu na Medoru. Příklad - ukousnete klonu nohu - noha je ukousnuta klonu, ale i Medora, byť její noha není ukousnuta, cítí bolest, jakoby jí ukousnuta byla. Proto je také velmi náročné bojovat a zároveň u toho vysílat klon. Je to možné, ale obnáší to skoro až neskutečné množství bolesti, po kterém si i Medora, byť normálně na bolest dosti odolná, musí dlouze odpočinout.

Obrázok

Registrovaním sa stránke https://vlci-brloh.eu potvrdzujem, že mám povolenie na obrázky mojej postavy a neporušujem tým žiadne autorské práva. Všetky obrázky sú kreslené mnou alebo pre mňa.

Doplnky
—

Ďalšie vaše postavy na brloh
Omara, Everett, Tae’ha, Sassafras

Discord meno
eggtist