Príspevky užívateľa
< návrat spät
Nehnula se. Dokonce se přikrčila ještě víc. Mensis by se mohla narovnat a ukázat svou sílu, ale v tomhle boji by to pro Euraidd byl spíš vtip než nějaké varování. Jediné čím by mohla Mensis překvapit by bylo zaútočit jako první a hned mířit na citlivá místa. Bohužel nedokázala odhadnout ani rychlost její soupeřky. Co když Euraidd není až tak silná jak si Mensis myslí? Co když je tohle jen hra?
Jenže nemůže jen tak podcenit sílu cizího vlka, kterého nikdy v životě neviděla bojovat! To by byla zaručená smrt.
Jestli chce šedivá vlčice pokračovat ve svých nekonečných cestách za dobrodružstvím, nezbývá nic jiného než kývnout na kompromis. Nebyla to pro ni nejpříjemnější záležitost. Nerada prohrávala. Ať už by mohla být o mnoho slabší než její protivník, bojovala by dokud by ji síly stačily. Nebo dokud by ji rival nezabil. Tak moc nenáviděla prohrávat.
Přeci jenom si nemohla dovolit pořád jen vyhrávat. Uznat porážku není žádný odznáček malomocenství, který by si nesla do konce života. Je to jakýsi rozvoj osobnosti, kdy vlk uzná, že ne vždy měl pravdu a ne vždy musí za každou cenu vyhrát.
"Kdo by nevyměnil trochu krve za život?" poznamenala. Dokonce ji unikl i menší úsměv a uši lehce narovnala. Svoji touhu po soutěži v porovnání sil musela uklidnit. Je fajn si trochu zabojovat, ale nemuselo by jít zrovna o život.
Všechny ty myšlenky o strachu ze smrti a soutěživém duchu se míchali. Chvíli přesahovala jedna druhou a pak zase naopak. Nakonec přeci musel zvítězit rozum.
Stočila se k vlčici čelem a mlčela. Byla zklamaná. Zklamaná ze sebe sama. Byla v jasné nevýhodě, i přesto, že věděla o druhé vlčici pramálo. Takový brzo prohraný boj ještě nezažila. Srdce ji zuřivě bušelo a hrdlo vyschlo. Přikrčila se.
"Nevěřila byste tomu, ale mám to v plánu." poznamenala a stáhla uši. Přeci jenom chtěla pořád žít a nezbývalo nic jiného než se rozhodnout mezi zbrklým útěkem nebo útokem, který by též nekončil dvakrát slavně. Ať už jedno nebo druhé, netušila co by bylo výhodnější. "Nevadilo by vám povědět něco o sobě? Ať vím, kdo bude mým vrahem?" ještě pořád hrála na slušnou notu. Ještě je tu šance, že najde nějakou skulinku, nějaký malý detail, nějakou malinkou naději, která by mohla zvrátit nepěkný osud. Nebo to bude ještě horší.
Vrčení si odpustila. Pořád se může s agresorem domluvit a zbytečná agrese by akorát vyvolala souboj. Snažila se být klidná, ale přes hrozbu smrti se to lehce řekne než dělá. Žadonit o smilování zatím neměla v plnu. A přiznat porážku už vůbec.
Zůstala bez hnutí stát. Upřeně zírala na svého soupeře. Vyčkávala na odpověď.
Strach z možného nebezpečí s ní zatřásl. I když si pořád nebyla jistá, zda ji opeřená vlčice chce obelstít, chtěla být alespoň připravená. Na krku a na zádech se ji instinktivně naježila srst. Svůj zrak zaostřila na vlčici.
O své společnici nevěděla nic. Nevěděla jak moc je silná nebo jestli není vlastníkem nějaké magie. I kdyby magii ve svém životě neobdržela, měla andělská vlčice výhodu skrz svá křídla. Mensis se dostala do patové situace bez jednoduchého východiska. Útěk nebude o nic jednoduší jako protiútok. V rukávu má nějaké to eso, ale těžko říct, jestli se ji v možném souboji vyplatí. Nezbývalo ji nic jiného než se modlit, aby se její obavy nenaplnily.
"To mě taky. Ale ne vždy se jedná na o příjemnou společnost." poznamenala a pozorovala, jak vlčice plachtí kolem ní. Mensis neuniklo jejího lstivého plánu, kterým nejspíš chtěla zablokovat cestu pro možný útěk. Tohle byl dostatečný důvod, aby ji přesvědčili o pravdivosti jejích obav. Začala proto zběsile couvat, aby zhatila Euraidd plán a při nejlepším i přistání. Snažila si za každou cenu udržet volnou cestu k možnému úniku.
Pozorovala každičký pohyb, který andělská vlčice udělala. Spíš než kvůli opatrnosti tak kvůli obdivu. "Vlčic na cestách potkávám stejně tolik jako vlků. Za mě to není taková není vzácnost," poznamenala, "ale je to občas příjemnější potkat vlčici."
Opět se zvedl vítr. Ne tak silný jako ty předtím, ale i tak to stačilo vnuknout myšlenku. Jednu malou pochybnost. Ne-li jeden malý strach. Možná... Ale opravdu jen možná! To nemusí být tak milá osoba jak se zdá. Tahle myšlenka ji pošimrala mozek až se stala jakýmsi alarmem. Ona nejistota se na ni taky projevila. Uši stáhla do boku a oči ji lítaly z jedné strany na druhou a pak znovu na Euraidd.
"Ne, vůbec ne! Můžete tady klidně přistát, jestli si tu najdete místo." vyhrkla a postavila se bokem. Spíše couvla směrem, kudy přišla. Kdyby náhodou, tak ať alespoň utíká cestou, kterou již prošla. "Jmenuju se Mensis. Cestujete takhle sama často?" zeptala. Párkrát zamávala ocasem, aby zahnala svou nejistotu alespoň vizuálně, ale škody už byly napáchány. Občas by si přála, aby nebyla tak průhledná. Ještě má co dohánět, jestli nechce skončit s roztrhaným hrdlem. Ještě k tomu v neznámém prostředí. Bůhví, jestli by ji tu někdo v těchto zapadlých končinách našel dřív než shnije a patřičně pohřbil. Jenže to už by ji nemuselo trápit. Vnímat už nebude.
Chvilka zděšené strnulosti se vystřídala s milým překvapením, když se ona bílá šmouha přiblížila natolik, že Mensis dokázala rozeznat vlka.
Když na ní vlčice promluvila trvalo ji dobrou minutu, než se stihla vzpamatovat a ještě další půlminutu, než ze sebe něco dostala.
"Omlouvám se, ale sama nemám ponětí." vzpamatovala se. Sjížděla vlčici zvědavým pohledem. Velice ji zaujalo andělské vzezření. Ve svém životě už měla tu šanci spatři okřídleného vlka, ale ještě nenarazila na někoho tak nebesky vypadajícího. "Přišla jsem do téhle krajiny poměrně nedávno. Bohužel nemohu pomoci." odpověděla mile. Pro sebe si opakovala jak je důležité udělat na někoho cizího dobrý dojem. Ať už si zprvu o něm myslíme cokoliv. Nikdy si vlk nemůže být jistý, jestli to právě nepotkává svůj osudový převrat. To, že ten převrat nemusí být vždy k lepšímu, nebylo Mensis řečeno. V hlavě už měla plán jak se svou novou společníky, kterou ještě neznala jménem, dostanou z tohohle pekla, možná spolu něco uloví a jaký to pro ni bude skvělý zážitek. Pro sebe si zavrtěla oháňkou a pro andělskou vlčici vykouzlila úsměv.
"Kdy tohle peklo skončí?" ptala se sama sebe nahlas. Plahočila se po cestičce, která se táhla podél stěny kaňonu. Bůhví, jestli tahle cesta vůbec někam vede... Zafuněla a na chvíli se zastavila. Slunce na ní pražilo a sem tam se do ní opřel větrný poryv. Zadívala se dolů, kde hučela řeka a až teď si uvědomila jakou měla žízeň. Jenže jak se k řece dostat bez nějaké újmy na zdraví? Břeh se skládal z velkých a ostrých balvanů a římsa, na které se linula ona cestička, byla dostatečně vysoko na to, aby se z Mensis při skoku na balvany stala sekaná.
Ještě chvíli shlížela dolů. Když v tu si všimla jak se cosi mezi balvany blýsklo. Je to snad rybka? Nebo lesklý kámen? Pro ostatní rozeznatelné, pro krátkozrakou vlčici jen bílí flíček. Teď by se samou zvědavostí klidně obětovala a skočila na kamenitý břeh. Přeci jenom, kdyby to rybka byla, nepohrdla by tak lehkým lovem a možným obědem.
Najednou se do ní opět opřel vítr. Možný oběd nechala možným obědem a zadívala se na druhou stranu kaňonu. Cosi bílého a o dost většího zaujalo její pozornost. Ale pořád to byla pro ni pouhá šmouha. Ať už se snažila zaostřit sebevíc, nedokázala určit o co nebo o koho se jedná.
Když se její nová společnice usmála, nezbývalo nic jiného než ji to oplatit. I když to moc na sobě nedala vědět byla radostí bez sebe, že se může konečně seznámit s někým novým. Jakoby zapomněla na to své, zbytečně zbrklé jednání, kterým vlčici v černobílém kožíšku se zeleným doplňkem zbytečně vyděsila.
"Já jsem Mensis." představila se a zavrtěla oháňkou. Až teď, když byla v klidu, si začala všímat detailů, kterými Rio disponovala. Krom žlutých očí její pohled sjel až k předním packám. I když Mensis bylo odepřeno ostré vidění, všimnout si obvázané tlapy pro ní nebylo bůhví jak těžké. Přesto si dospělá zvědavá vlčice nechala otázku pro sebe a opět se zadívala Rio do očí.
"O tom mrazu mi ani nepovídej!" poznamenala "jestli teď přijde teplejší jaro, upeču se za živa. Z toho hrozného mrazu během cestování mi narostla tak hustá srst, že by se ani blechy nedostaly skrz." postěžovala si s úsměvem.
Podobně jako její společnice, taky nebyla z deště nadšená. Nebála promočeného kožichu, spíš si dělala starosti ohledně shánění potravy. Nenávidí, když musí lovit a půda je mokrá a rozbahněná. Hrozně to klouže a nejednou se ji podaří ztratit kontrolu a už místo masa se živí bahnem. Avšak ještě víc ji štve, že propásla svou šanci před bouří svým odpočinkem. Tuhle starost si zatím Mensis nechala pro sebe a zaměřila se na Rio, ze které byla momentálně nadšená.
"Odkud pocházíš? Patříš do nějaké smečky?" spustila Mensis a lehla si na zem. Nejspíš tu nějakou dobu ještě zůstanou, tak se rozhodla udělat si pohodlí.
Po varovném signálu se začala postupně oddalovat. Postupně tišila svoje vrčení.
Když se oddálila od vetřelce dostatečně na to, aby uvědomila si, co provedla, zmlkla úplně. Mráz ji proběhl tělem, jakmile spatřila o něco menší vlčici.
Omylem zaútočit na cizího vlka je to poslední, co by chtěla aby se stalo. Vždycky se vyhýbala konfliktům s vlky, které neznala. Obávala se, že by se proti ni spikla celá smečka. A pak jedné poklidné noci by ji někdo zardousil ve spánku. Sama občas přemýšlí, jestli to nejsou přehnané obavy, ale ráda by měla alespoň v něčem jistotu.
Dlouhou chvíli se na onoho vetřelce zmateně dívala. V hlavě měla zmatek. Nevěděla jak začít, jak se vůbec omluvit. "Vůbec se neomlouvej! Chyba je na mé straně!" vyhrkla. Přikrčila se, aby nepůsobila tak velice. Narovnala svoje uši. Přeci jen byla ráda za nějakou tu společnost. Dlouho s nikým nemluvila. "Měla jsem se nejdřív ujistit, jestli jsi vlk nebo něco jiného..." poznamenala. Byla to pravda. Neměla dělat zbrklá rozhodnutí. Ale škody už byly napáchány. "Můžeš tu zůstat jestli chceš." dodala.
Venku už na kamení bubnoval déšť a sem tam osvětlil nebe i jejich úkryt blesk. Kdyby se Mensis povedlo přesvědčit o svém dobrém úmyslu, byla by to nejlepší strávená bouřka, kterou prožila během svého cestování.
Mensis propadla hlubokému spánku. Po tak dlouhém cestování by si to nejeden zasloužil. Spokojeně se nechala unášet proudem snů, vzpomínek a myšlenek na nový domov. Nemohla se dočkat, až prozkoumá novou oblast, najde skrytá místa a vytvoří si nové známosti. To ještě netušila, že se ji jedna taková touha splní právě teď.
Probudilo ji mohutné hromobití, které zatřáslo zemí pod jejím spícím tělem. Trhla sebou a zvedla hlavu ze země. Vytřeštěnýma očima hleděla do pološera, které vytvořily bouřkové mraky. Matně si vzpomínala, že tu nějaké byly, když se rozhodla, že si na chvíli odpočine.
Jakmile se vzpamatovala z vydatného spánku, její uši zaznamenali dech, který ji nepatřil. Druhé varování přišlo z cizího pachu, který pošimral její vycvičený čumák. V koutku oka zaznamenala pohyb. Vetřelec! Vetřelec! Někde je tu vetřelec! Nevěděla o koho nebo o co se jedná. Instinkt ji dal podmět k naučené reakci, kterou povětšinou zastrašovala náhlou nevítanou společnost. Neváhala ani setinu a varovně vystartovala po narušiteli. Sklopila uši a ze svého hrtanu vydala zlostné pronikavé zavrčení. Kožich naježila. Své mohutné tělo vymrštila jak nejrychleji mohla, až si málem zpřetrhala svaly na zádech. Svou tlamou imitovala pokus o zakousnutí. Zuby ji scvakly těsně před kožichem vetřelce. Dokonce ji i pár cizích chlupů zaseklo v zubech.
Dorazila na planinu. Rozhlédla se po okolí a čumákem zkontrolovala okolní pachy. Usmyslela si, že menší odpočinek ji neuškodí. Cestovala již dlouho a i když nebyla tak unavená, trochu odpočinku by určitě ocenila. Našla si tedy větší kamen, který by ji alespoň trochu chránil před případnými narušiteli. Lehla si a hlavu položila na přední packy. Pozorovala, co za potvůrky se pohybuje v trávě a občas zamířil její pohled k nebi. Mermomocí se snažila udržet vzhůru, ale to nebeské ticho ji zavírali víčka a nelehko se proti tomu dalo bránit.
Opravená registrace:
Jméno: Mensis
Věk: 4 roky (4. 6.)
Matka: Neznámá
Otec: Neznámí
Sourozenci: Neznámí
Výška: 83 cm
Charakteristika: Po fyzické stránce je Mensis velice odolná a přežít o samotě v hladu a zimě není pro ní velká přítěž. Je poměrně vysoká a mohutná. Na první pohled se zdá být i velice neohrabaná, ale nejeden je později překvapen její mrštností. Je velice zdatná i v lovu. Mensis je velice soutěživé povahy ohledně lovu. Když k nějaké té soutěži dojde, Mensis je schopná udělat cokoliv, jen aby vyhrála. Pak od ní celý den neslyšíte nic jiného. V případě prohry je skleslá a nechce se moc bavit. Avšak stačí málo a je hned o něco veselejší.
Sem tam projeví tu svou náladovost a je schopna změnit svou náladu během jedné konverzace. V době, kdy je nejvíc rozhozená, se uchyluje ke skalkám, kde se při nejlepším schová před okolním světem a pozoruje život v mechu.
Mensis je, co se týče společenského života, sociálně neohrabaná a je velmi dobře manipulovatelná. Na první setkání se snaží být přátelská a nekonfliktní. Ovšem vzhledem k dlouhotrvajícímu přátelství, to je u ní vzácnost.
Co se týče vlčat, Mensis není moc rodičovský typ. Stejně tak jako rodič je i romantik a je těžký s ní navázat vztah.
Mensis přicestovala do Norestu ze severovýchodu, aby si našla novou smečku do které by zapadla a měla tak jistotu na lepší život.
Mensis se snaží být pracovitá a pomoct všude kde to jde, ale občas ji nějaká ta lenivá nálada přemůže. I kdyby se jí sebevíc nechtělo, je schopná vstát a udělat vše, co si od ní druhý žádá.
Zajímavosti: Mensis je krátkozraká (nevidí dobře na dálku) a taky ji víc přitahuje stejné pohlaví.
Má ráda: jednou její zálibou je pozorovag život pod svými tlapkami. Občas ji můžete pristihnout jak jen sedí a pozoruje všemožnou havěť, co žije v trávě nebo jak prolézá různé skalky a převrací různé kameni.
Nemá ráda: Mezi její méně oblíbené může být hlídání nebo i jen prostá konverzace s vkčaty. Ne že by jim chtěla nějak ublížit či ponížit, jen se jich šťítí.
Magie: Žádná
https://sta.sh/0vhjj5ebxyh
Další postavy: žádné další postavy
Jméno: Mensis
Věk: 4 roky (4. 6.)
Matka: Neznámá
Otec: Neznámí
Sourozenci: Neznámí
Charakteristika: Po fyzické stránce je Mensis velice odolná a přežít o samotě v hladu a zimě není pro ní velká přítěž. Je poměrně vysoká a mohutná. Na první pohled se zdá být velice neohrabaná, ale nejeden je později překvapen její mrštností. Je velice zdatná i v lovu. Na druhou stranu je sociálně neohrabaná a je velice dobře manipulovatelná. První setkání se snaží být přátelská a nekonfliktní. Ovšem co se týče dlouhotrvajícího přátelství, to je u ní vzácnost. Mensis je velice soutěživé povahy a ještě raději vyhrává. Sem tam projeví i svou náladovost.
Co se týče vlčat, Mensis není moc rodičovský typ. Stejně tak jako rodič je i romantik a je těžký s ní navázat vztah.
Mensis přicestovala do Norestu ze severovýchodu, aby si našla novou smečku do které by zapadla.
Zajímavost: Mensis je krátkozraká (nevidí dobře na dálku)
Magie: Vzdušné cestování - Mensis má dvě formy. Jednu pozemní a druhou s křídly a rohy. Okřídlenou verzi používá k rychlejšímu cestování vzduchem a pozemní k rychlejšímu cestování po zemi a v některých bojích (je tak mrštnější a křídla ji jednoduše nepřekáží)
https://sta.sh/0144bc4psj0a
Další postavy: žádné další postavy