Príspevky užívateľa

Mensis byla pro tuto práci jako stvořená. Sice na ní zima ještě nechala nějaké stopy, ale síly za tu dobu nasbírala dost. Nebo to si alespoň myslela.
K rokli přišla s odhodláním hned jak vysvitlo slunce a odcházela vyšťavená a odřená k večeru. A to se pár dní opakovalo.
Rozhodně to nebrala na lehkou váhu, ale jak se potom mohla ujistit, tak to nikdo tady. Pár známých tváří zahlédla, ale měla co dělat, aby je z dálky rozeznala. Ale někteří jsou svým způsobem unikátně vybarvení tak, že je Mensis pozná i jako rozmazanou šmouhu. Zároveň však viděla i ty co moc neznala. Na druhou stranu tak mohla zjistit další možné členy Azarynu, na které ještě během svého pobytu nenarazila.
Krom koukání po známých a neznámých obličejů se ovšem věnovala práci. Tím, že byla bojovník a taky měla nějakou tu genetickou výbavu co se fyzické zdatnosti týče, nebála se nosit těžší závaží. K okraji rokle tlačila těžké balvany pomocí svých ramen. Nebrala však takové závaží z dálky. Zas si nepotřebovala ubližovat. Stejně zvládla jen jeden za nějakou dobu. Mezitím nosila kameny a větve v zubech. To sice nebyla dvakrát odpočinková činnost a částečně zatěžovala stejné svaly. Jeden den se vydala i dolů a vyhrabávala tam díry a tvořila různé překážky. No z její práce to vypadalo, že si Nimlóg zaběhne Velkou Pardubickou. Hlavně potom co vytvořila něco jako Velký Taxis. Akorát ve vlčím měřítku. Takže to pro takového závodního koně byla spíš překážka pro smích. A ještě k tomu to nebylo tak dlouhé na to, aby se tomu nedalo vyhnout. No myslela si, jak to s hromádkou klád a příkopem zandala, ale jakmile se na to druhý den podívala z kamenitého okraje rokle, když nesla další nástroje na ukamenování, zahanbila se nad tou maličkostí co udělala. Ale třeba někdo pochopí její nápad a přidá nějaký ten materiál a rozšíří příkop. No nicméně se rozhodla Mensis pracovat jen z vrchu.

Zklamání bylo na místě a chvíli vypadala, jako kdyby ji vyvraždili celou rodinu (nebo spíš celou smečku, o své rodině dlouho neslyšela). Jak si přála být v něčem vyjimečná a všechno se jí zbortilo a propadlo mezi tlapky jako písek. Ale nakonec se přeci jen začala tvářit veseleji než jak kdyby ji přišla pozvánka na funus. Zase potkala někoho nového, s kým se může seznámit. A podle pachu to byl díkybohu Azarynec. "Dobrý podvečer, jsem Mensis." představila se tentokrát slušně. Ale kdyby si Rufus se s zdvořilostí nezačal, měl by 'Ahoj' v ksichtě.

"No to asi nezjistíme. Leda kdyby to tu někdo ze smečky věděl." ukončila filozofování o stromě na který vlastně narazili úplně náhodou. A mohl to být prostě jen nějakej náhodnej strom, který si ani zvláštní nepřipadá. Jen je dost vysoký a všichni ostatní ho vnímají důležitě. Ale co Mensis může vědět, co si strom myslí.
Pak se zadívala k horizontu. Už se začínalo trochu smrákat. "Možná bychom to měli ukončit." poznamenala "jakmile se znovu potkáme, tak můžeme prolézt zase jiné části. Nebo můžem vyrazit i mimo území." Otočila se k Iskovi s nabídkou a nechala strom stromem.

Musela se nad jejími slovy zasmát. "A to si piš, že se rvát budeme." zazubila se. I když ji lehce unikla informace o stěhování a tak si dovolila otázku. "Kam se stěhujem?" oproti její klasické řeči vyřkla slova trochu tišeji. Trochu se hanbila zeptat, protože si myslela, že to už dávno měla vědět. Že je to podstatná informace, která byla někde vyřčena, jen ona zrovna nevnímala nebo tam ani nebyla.

Jakmile se téma jejich konverzace přiblížilo k jedné z věcí, které znala, zavrtěla ohonem a nastražila uši. "Budu moc ráda, kdybychom spolu něco podnikly. Ale zatím odpočívej, ať máš na nějakou takovou akci sílu." usmála se. "A i když si vzpomenu jak se loví, tak můžem zkusit něco chytit. Ale myslím, že nějaké ty základy, si ještě v těle nosím." dodala odhodlaně.

Pozorně naslouchala, co Cyrano povídá. Přeci jen tu byl už o nějaký ten pátek dýl jak Iska s Mensis dohromady. A za tu dobu by už měl vědět víc jak oni.
Před vstupem do smečky musela Mensis lovit sama, aby se uživila. Ale myšlenka skupinového lovu se jí velice líbila. Ne až tolik, aby měnila povolání, to zas ne. Ale lov jí svým způsobem byl blízký, přestože už nějakou dobu se mu nevěnovala a zatím to ani nehodlá měnit.
Pak se Cyrano obrátil k ní. Zpozornila a upřela na něj pohled. Avšak pořád vnímala okolí, na rozdíl od drakovlka. Všimla si, že brzo narazí do stromu, ale než stihla otevřít tlamu, už se okolím ozývala rána. I když by se spíš měla zajímat o kamarádovo zdraví, dala se spíš do smíchu. Až si musela sednout, jak se nekontrolovatelně hihňala. "Jsi v pořádku?" zeptala se a nepřestávala se smát.

Na chvíli odvrátila pohled. Ano, byl to šílenec a asi by se ho měla bát, ale přeci by nenechala, aby si to s ním Mornie šla vyřídit sama. Kor když je na jedno oko zřejmě oslepená a bůhví jestli jí ten oheň nevzal i nějaký ten sval. Navíc Mensis se vyučí na belatora a může mu nakopat zadek! "Jistěže! Už nedovolím, aby se to opakovalo." I když tě ani pořádně neznám... pomyslela si v duchu.
"Pomlčím o tom. Ale neslibuju, že to bude na věky. Nechci aby se to promlčelo." lehce pohrozila. Ale už byla alespoň uklidněná a srst na hřbetě ji zase slehla. Teď když je součástí Azarynu, nechce aby se to jen tak zametlo pod koberec. Co když ten samý vlk otestuje své tesáky na někom dalším ze smečky.

Z jejího rozjímání nad zapadajícím slunkem vyrušil jakýsi ptáček, který kolem ní poletoval. Byla natolik očarovaná atmosférou a její lovecké instinkty byly otupělé, že nechala ptáčka ať si dělá co chce. Přitom ho sledovala. Nemohla uvěřit svým očím, že si vůbec dovolil se k ní takhle přiblížit s nebojí se o svůj opeřený krk. Připadala si jako Disney princezna. Ještěže nezačala zpívat.
No jaké to bude zklamání, až zjistí, že se jedná o vlka a že Mensis není vyvolená.

Dneska alespoň byla při smyslech a tentokrát si všimla, že nad ní něco lítá. Chvíli na ni mžourala a přemýšlela o koho se jedná. Mensis neměla moc dobrou paměť a už vůbec na jména. Ale něco jí říkalo, že tuhle vlčici už někde viděla. No určitě někdy upoutala její pozornost. A nejspíš to musel být ceremoniál, kde bylo vlků mnoho, ale někteří tam byly více viditelní. No velká černá křídla a dlouhý ocas nebylo zrovna dvakrát těžké přehlédnout. Trochu si na ní vzpomínala, ale teď má příležitost ji i poznat blíže.
Mensis zaujalo jak je vlčice geneticky vybavená. Teď když ji viděla z blízka všimla si i jejích rohů a pírek. Chvíli na ní hleděla s vyvalenýma očima, než se vytrhla z transu a promluvila. "Vůbec! Já stejně nemám moc co na práci. A budu moc ráda za nějakou společnost." vyhrkla ze sebe bez nějakého pozdravu.

Příjemný stínek a vyčerpání ze sluníčka ji trochu unavilo a tak měla co dělat aby neusnula. Mžourala očkama na travnaté plochy, které rozdělovali řady menších stromků. Dokonce ji i přišlo, že na chvíli usnula. Hlava najednou tak byla těžká, že Mensa měla co dělat, aby ji udržela vzpřímeně. Nebylo proto divu, že Zathův vtípek byl příhodný. Než by vůbec pomyslela, že by možná měla dávat pozor okolo sebe, už toho mohl i nějaký tulák zneužít. No díkybohu to v tuto chvíli byla známá tváře.
Na poslední chvíli ucítila Zathrianův pach, ale už nestihla nic jiného než jen otočit hlavu. Viděla jen jak na ní letí latí Zath. Už jí nezbývalo nic jiného než přijmout svůj osud.

Jak už to měla Mensis ve zvyku, procházela se ledabyle po okolí. Vlastně tento zvyk měla už nějaký ten pátek. A mělo to spoustu svých odůvodnění. Chtěla poznat ostatní členy smečky a zároveň si prohlídnou její novou domovinu kámen po kameni. A ještě k tomu ji to nějak nutilo k nějaké té aktivitě.
Dneska se vydala po proudy řeky v domnění, že najde její pramen. Netušila kam až řeka vede a jestli třeba nezačíná mimo území. No měla alespoň nějaký cíl a ještě k tomu výšlap do kopce. Dokonce i letní slunce bylo o něco mírnější a neždímalo z ní litry potu. Sem tam se mrkla na blyštivou hladinu řeky a zamýšlela se nad tím, jestli si neschladí packy.

Po nechutném vedru se konečně chýlilo k chladnějšímu večeru. Mensis se rozhodla vydat na menší výpravičku. Jen tak pro sebe aby měla alespoň něco za ten den nachozeno. A taky doufala, že bude mít větší šanci na někoho narazit a třeba se i něco nového dozvědět. I když dneska by ráda viděla i ty co už jednou potkala. Vůbec by se nezlobila kdyby to byl její kámoš Iska nebo Cyrano. Dneska pro ni nějaká sociální úzkost neexistovala.
Hrdě si to kráčela údolím a hleděla na to co jí v podvečer obloha nadělila. Postupně se totiž začala zbarvovat do oranžova a červena. No byla to nádherná podívaná.

Pousmála se. Víc k tomu nechtěla říct. Nebo možná ani nechtěla. Možná už na to nechtěla tolik myslet, i když pořád měla o ni starost. A při tom se sotva znají. Ale co se stalo se stalo. Hlavní je, aby se to neopakovalo. A že se o to Mensis postará!
Zavrtěla hlavou, aby ji to u přešlo. Ale přeci jen se rozhodla to završit nějakým slovem. "Takže je venandi. Hmmm." zamyslela se nahlas a pak už věnovala koruně obrovského stromu.
"Vypadá docela bytelně nemyslíš." poznamenala a předními packami se opřela o kmen stromu, jakoby po něm chtěla vyšplhala. "Asi tu ještě nějaký ten rok i bude. Vypadá docela zdravě." žvanila co jí zrovna napadlo, aby konverzace nestála.

No pokud neexistoval v Azarynu ještě někdo další se spáleninami, o kom Mensis nevěděla, tak to byl už jen jeden adept. "No... Nevím jestli ji znáš." začala. Nedivila by se, kdyby ne. Připadalo ji, že se radši ostatním vyhýbá. Ale to se jí mohlo jen zdát. Taky ještě nepotkala všechny. "Říká ti něco jméno Mornie? A kdyby ne, tak ji docela bezpečně poznáš. Je taková namodralá a má rozsáhlé popáleniny po těle." zeptala se.
Než to ze sebe Mensis vymáčkla došli do stínu pod korunou nejvyššího stromu. Mensis si sedla k jeho kmenu a zadívala se mezi větve. Sem tam mezi pučícím listím přelétl nějaký ten ptáček. "Jak dlouho tady ten strom asi je." zamyslela se nahlas.

Mornie měla pravdu. Skočit mezi rozzuřené vlky by nebylo zrovna dvakrát chytrý. Ale běžet mezi plameny aby zachránila někoho koho vůbec nezná taky moc ne. Všechno se stejně stalo před takovou dobou, že už není důvod se tím moc zaobírat. Co se stalo se stalo. Je tu však jeden větší problém co se s tím táhne.
"Možná tak ožehly pár chlupů, ale nic velkého." poznamenala a trochu se pousmála. Jediný co ji tak poznamenalo byla ta náročná cesta od Cayny sem. Ale po nějakém tom dni odpočinku za hranicemi tehdejšího Ignisu, byla zase jako nová.
"Asi máš pravdu. Furt byl zázrak, že jsem tam vůbec byla." dodala navrch. Mensis byla během svých tuláckých let pomalu všude a byl vůbec zázrak, že byla zrovna u Cayny v ten den, v tu hodinu.
"Ten tehdejší konflikt jsem z té hádky vycítila. Ale doposud jsem se v tom nechtěla tolik šťourat a nikoho se na to zatím neptala." poznamenala. Jenže pak se jí přestalo líbit jak to Mornie zakončila "Já věřím, že se ti konflikt nechce znovu otvírat, ale tohle by se nemělo jen tak zamést pod koberec. A hlavně bys to neměla řešit sama. Když už ti jednou takhle ublížil, příště tě může zabít." Naježili se jí chlupy na hřbetě už jen přitom pomyšlení. "Když už někam půjdeš tak mi řekni. Půjdu s tebou. Přeci jen se mě to taky týká. Alespoň trochu."

No Iska by musel opravdu přidat, aby ty dva přesvědčil. Nebo alespoň Mensis. "Já si ráda zalovím třeba. A proč bychom ti nemohli prostě jednou pomoct?" poznamenala a radostně se vydala za Cyranem. Už se nemohla dočkat jak tam dorazí. Akorát si při cestě úzkou pěšinkou musela dávat pozor na Cyranův ocas, ale ne že by si stěžovala. Za chvíli se třeba cesta rozšíří a můžou hezky jít vedle sebe a plkat o všem. To bude ale fajn den! Mensis byla tak ráda, že konečně měla nějaké kamarády a že ještě s nimi jde na výlet.
"No já jsem bellator. A co ty?" odpověděla a hned se optala na to samé. Mohla se už sice optat dávno, ale to nevadí. Občas není potřeba všechno hned vědět. A někdy je to i zbytečné.

>>>>>> vřesoviště