Príspevky užívateľa

Pláň zajíců >>>>>>>

I když se ráda v takových věcí přehrabovala, došlo jí, že to není zrovna nejlepší téma pro Isku. Ono to vlastně vůbec nebylo dobré téma. Bylo to spíš takové už filozofické. Ani jeden z těch dvou neznal jediného vlka z bandy spřátelených tuláků, aby si mohly domyslet nějaký důvod, proč se vydali zrovna do Azarynu. A vůbec to nemá být náplň jejich povolání. Tímto se měli zabývat jiní vlci. Jestli to se to vlastně dá považovat zabývati hodné.
Pousmála se. Přeci mu už důvod, proč se přidala do Azarynu říkala hned na začátku! Ale pak ji úsměv sklapl. Vlastně nedopověděla celý její důvod. "No nevím, jestli už jsem ti to někdy říkala, ale loni na konci jara jsem z plamenů zachránila jednu členku Azarynu." řekla ve zkratce a vynechala podstatnou část o jednom vlkovi, který tam byl navíc. "A ta zima mě donutila si najít nějaké útočiště. A tak jsem své rádoby hrdinství použila jako důvod, proč bych se měla zrovna přidat k Azarynu." a ne vedle k přízračným, dodala pro sebe.

S úšklebkem pozorovala zmateného Isku, ale nenechala ho dlouho trpět a rozhodla se mu to vysvětlit pěkně od začátku. "Setkali jsme se tu před chvilkou a dali jsme se docela do řeči. Kecali jsme o nějakých zajímavých místech a -" nastal menší zásek, neboť si Mensis nepamatovala jméno svého nového drakovlčího kamaráda. "mi doporučil trosky. A tam jsem ještě nebyla, jak už víš. Tak jsme si řekli, že uspořádáme výlet." Sedla si na kus mechu, jakoby to bylo ještě dlouhé povídání. "Napadlo mě, že bychom mohli tebe pozvat, když už tě oba známe." pousmála se. "A ty ses tu právě zjevil jako z nebes přivolaný." ukončila své 'velice dlouhé' vyprávěný.
Musela se ušklíbnout nad Cyranovou poznámkou o hromech. Ještě snad nepotkala nikoho, kdo by to bral vážně. Ale možná to jen neznal. I to se může stát. "A hromy a ani blesky fakt přivolávat nechci. To se jen tak povídá. Nikdo by nechtěl, aby do něho uhodil blesk." poznamenala a pobaveně zametla oháňkou a zastříhala ušima.
"Opravdu musíš?" otočila se na Isku. No když už vymysleli tak super výlet, tak snad s nimi přeci půjde. "Kdyžtak můžeme něco zkusit ulovit cestou. Já něco málo z mých tuláckých časů ještě umím." poznamenala a mrkla na Cyrana i přesto, že pořádně nevěděla co její nový kamarád pro smečku dělá.

Když Iska vyjádřil svůj názor, musela Mensis uznat, že je na tom něco pravdy. I když i ona byla tvrdohlavá, některé věci přijala. Navíc tohle byla svým způsobem teoretická debata. Nikdo skutečně nemohl vědět, jaký byly jejich úmysly a jejich důvody. "Těžko říct, jestli o tom vůbec věděli. Nebo jestli to vlastně brali v potaz. Možná nám opravdu chtěli i uškodit. Možná jsme byly jen na ráně." přemýšlela nahlas. "Nebo to chtěli využít, že jsme byly zrovna otevření. Abychom se lépe nachytali na jejich léčku!!!" dodala stylem, jako kdyby právě vynalezla elektřinu.
Sama se spíše věnovala konverzaci s Iskou, než aby vnímala cestu před sebou. Až se najednou před nimi zjevil obrovský strom. Ten Mensis znala zatím jen z dálky.

>>>>> Nejvyšší strom

Z celého setkání se jí do očí vehnaly slzičky. Znovu se na ní podívala a už na ní nechala svůj pohled. Trochu se ji na tváři rozzářil úsměv. Vlastně byla neskutečně ráda, že jí mohla po tom všem vidět.
"Já tě tak ráda vidím v lepší situaci, než naposledy." Nechala pár slziček stéct po její huňaté tváři a přitom se usmála. Ona si tedy nemyslela, že byla pro Azaryn vyvolaná. Určitě se tu cítila jako doma, ale že by byla hvězda, to jí zrovna nepřišlo. Kdyby se s tím vlkem od Přízračných měla utkat, tak by nejspíš nebyla tak hrdinská. "Zas tak moc odvážná nejsem." poznamenala a hned na to navázala: "Já jsem vás totiž pozorovala už při hádce. Měla jsem tam už vkročit. Možná by jsi nemusela tolik trpět." odvrátila na chvíli pohled.
Když se její oči zase setkali s tím Morniíným jedním zdravým, nedovolila se jí jen tak zeptat na to, co opravdu chtěla. A tak ji nechala mluvit. "Jen, že jsem tě od tama vytáhla a donesla sem. A to jsem řekla Zathrianovi a Feierovi, když mě přijímali do smečky. Ptali se mě na to, kdo ti to udělal, ale nic jsem jim neřekla. Nechala jsem to na tobě. Přišlo mi, že máš důvod, proč to ještě neví." přiznala se a zároveň naznačila tu svou otázku.

Bylo pravdou, že Mensis věděla jen o části. Jen o malé části. Pak už jen věděla, že se ještě někteří Azarynci poprali s nějakou druhou skupinkou tuláků. To, že tam někdo z jejich smečky umřel, už nevěděla. Ale očividně v tom nebyla sama.
"Sobecké to je. Ale když je hlad, tak uděláš cokoliv." poznamenala. Ona věděla, co ten hlad tě dokáže přinutit udělat. Však i kvůli němu se rozhodla pro Azaryn. "A je ti jedno, že tě za to bude celá smečka bude nenávidět. Hlavně že je to pryč." Už se neusmívala. Samozřejmě, že to nebyla dobrá věc, ale chápala, že to neudělali jen tak. Kor když byla krutá zima, která si vzala z vlků mnoho sil. A z některých i život. "Ale je pravda, že teď se raněným tulákům nejspíš nebude tolik pomáhat. Teda pokud to není zřetelný, že opravdu potřebují pomoc. Pořád si můžou dojít vedle k Přízračným." poznamenala na nakonec.

Teď zářila jako sluníčko na nebi. Už si ani nepamatovala kdy vyrazila s přáteli na výlet. Pokud vůbec nějaký takový výlet kdy pořádala... Ale to v tuhle chvíli bylo irelevantní. Nějaká její ne moc zlatá minulost ji přeci nebude kazit den.
No Mensis sice naráží na kde koho, ale hledat někoho ještě nepotřebovala. A tak si usmyslela, že bude nějakou chvíli trvat, než Isku najdou. Beztak se vydal zase na nějaký průzkum a je bůhví kde. "No nevím, jestli se nám to podaří ještě dneska." poznamenala. Avšak pro ni se stačilo jen pootočit a už viděla ten známí šedobílý kožich. No ten přišel jako na zavolanou! "No to ať mě hrom udeří! Zrovna jsme tě chtěli pozvat na výlet! A ty se tu zjevíš, jakoby tě nám nebesa měla seslat!" zvolala na nic netušícího kamaráda, který se zrovna nešťastně (nebo možná i šťastně) nachomýtl kolem.

Šmejděníčka šmejdění měla očividně málo a tak ani dnešní den nenechala náhodě a vydala se k horám. Ne že by nějak extra hory milovala, že by je musela co chvíla prozkoumávat, ale stalo se tak, že hor tu bylo hodně. A když takhle prozkoumávala, dávala si záležet, aby u toho alespoň trochu potrénovala kondičku, kterou se snažila po zimě zase získat. Byl to takový samovolný bezvýznamný trénink, ale bylo to lepší než sedět na zadku. A taky alespoň zmapovala okolí.
Sluníčko vystoupalo do výšin a začalo intenzivně zahřívat skály. Jak se blížilo poledne, kameny začali smažit packy a tak se vlčice uchýlila na travnaté úseky. Skoro letní sluníčko ji dalo zabrat a začínalo z ní tahat veškerou energii.
Nakonec to musela Mensa na chvíli vzdát a sednout si pod jeden z menších stromů, aby si trochu odpočinula a hlavně, aby se zbytečně nepřehřála.

"Když se to tak vezme tak jo." zamyslela se. Vlastně to bylo docela irelevantní. Na vetřelce mohl narazit úplně kdokoliv, kdo by se zrovna nachomýtl u hranic. Hlavní bylo, aby poznal, že se jedná o vetřelce a zavolal o pomoc. A to snad zvládne každý.
"No já jo, ale zpočátku to tak nevypadalo. To bylo jak na nás udělali nájezd ty tulačky. Dvě z nich asi měli odvést pozornost. Jedna z těch dvou dělala, že si poranila nohu a ta druhá hrála úplnou hysterii. Nebo možná hysterka byla." vyprávěla. Přitom si vybavovala jak se ta okřídlená poťáplice ověsila kolem Zathriana a prohlásila jej i s Mensis za kněze. "Ale tou dobou Azaryn ještě přijímal Tuláky, tak jsme byly vůči ním shovívaví a chtěli jsme jim vyjít vstříc. Hlavně když jedna z nich byla 'zraněná'." dodala velice důležitou poznámku- Pak to završila: "No a pak se stalo, co se stalo."

"To je pravda. Dokonce bych i řekla, že ty budeš mít větší pravděpodobnost na vetřelce narazit. Akorát já s ním budu muset vyřizovat ten přestupek. Ale zatím si budeme muset postačit s pachem Azarynu a doufat, že někdo nepřijde na to, jak nás takhle oklamat." pousmála se. Koutkem oka pozorovala, jak Isku zaujal jakýsi keřík. No vypadalo to, že své práci opravdu věnuje nějaké to úsilí. I ona by mohla něco vynaložit. Alespoň si dát nějaký trénink.
"Přesně! Kameny nejsou v ničem dobrý. Bolí na packy nebo když se do nich vybouráš. Můžeš z nich sklouznout. Jediný v čem jsou dobrý, když je po někom hodíš. " poznamenala. Ani sama nevěděla, proč je ty kameny tak vytočily. Jsou tak všudypřítomné. Vždycky tu byly a budou. Je to něco jako kdyby se zlobila na trávu nebo bahno.

"No já bych měla vědět kdo všechno k nám patří a kdo ne." poznamenala. "Ty když nepoznáš vetřelce tak to není zas tak hrozný než kdybych je nepoznala já! Ještěže mi čumák dobře slouží." zasmála se, ale zároveň se začínala v hlavě proklínat za výběr svého povolání. Ale už nebylo cesty zpět. A pořád bude radši belator než cokoliv jiného.
"To je pravda. Třeba sklouznout na kameni není taky dvakrát příjemný." poznamenala a vybavila si tu situaci, kdy napoprvé potkala Isku v Nízkých horách a rozsekala se na skále. Asi to neměla připomínat, když se za to stydí, ale Iska si to pořád pamatuje. Takže pokud to zůstane jen mezi nimi, tak bude spokojena.

Podívala se směrem, kterým Cyrano ukazoval. Odsud byla zřícenina krásně vidět. Div si toho nevšimla, když šlapala nahoru. Ale to bude nejspíš tím, že si dávala pozor kam pokládá své tlapky.
I když Mensis prošla ledacos, tak trosku vskutku ještě nenavštívila. Bylo to takové to místo, které si "nechá na později" a pak na něj zapomene nebo se vzdálí natolik, že už nemá cenu se vracet. Přitom jí lákalo se tam jít podívat. "No to bych se tam měla podívat!" usmála se od ucha k uchu. "Ráda se tam půjdu s tebou podívat! A můžeme vzít Isku sebou." Už skládala výletní skupinu bez toho, aniž by si vůbec zjistila, jestli tam náhodou Iska už nebyl. Vlastně jí to bylo jedno. Chtěla prostě strávit nějaké to odpoledne s přáteli.

"No vzhledem k tomu, že co chvila potkávám někoho nového, tak bych se ani nedivila, kdybych všechny členy neznala." pousmála se. "Neberu to jako povinnost, ale na škodu to není." vyřkla svůj názor. Hlavně ona, se svým mozečkem zlaté rybky, by měla co dělat, aby si je všechny pamatovala. Už tak ji dvě postavičky proklouzly beze jména při jarním úklidu.
"To by byla spíš nevýhoda ne? Nebo já bych se byla schopná vymlet na blátě, nevím jak ty." No jo. Na tohle byla expert. Když musela lovit pro sebe nebyla moc nadšená z mokré půdy. I když by to mohla využít pro svoje dobro, většinou to šlo proti ní. Nejednou si dala bahenní koupel.

To se teda trefil s vychloubáním. Mensa byla dlouho odkázána na sama sebe a nějaká rodina už ji byla velmi daleká. Trochu zbystřila, když se zmínil o své sestře. Alespoň se dozvěděla něco nového. Je fajn vědět nějaký ty mezivlčí vztahy, co tu jsou. Avšak zbystřila ještě víc, když Cyro řekl, že je její sestra větší dračice. Zprvu si totiž představila úplně něco jiného, než to Cyrano zamýšlel. Pak ji ale postupně začalo docházet, jak to mladý vlk zamýšlel. V duchu se uchechtla a nechala to plavat. I když by velice ráda jeho sestru někdy viděla. "Ještě jsem ji nepotkala. Ale až ji uvidím tak budu vědět." To ještě nepočítala s tím, že si sourozenci vůbec nepodobají. Ale co už.
Na chvíli se zamyslela. "Ještě jsem to tu řádně neprozkoumala, abych si něco oblíbila." poznamenala. Ještě měla co dělat, co se průzkumu týče. Ale měla na to času kolik chtěla. "A ty máš něco? Třeba by jsi mohl něco doporučit." pousmála se. Nebylo by vůbec na škodu se o nějakých tajných místečkách dozvědět.

"Tyjo. Tak to abych ho šla zkontrolovat." zazubila se. Její mozek zlatý rybky na to nejspíš během několika málo minut zapomene, ale sranda alespoň byla. No aby je nakonec ti zabijácký zajíci opravdu nepřepadli.
"Já se s ním nejspíš ještě párkrát uvidím. Tak ti pak řeknu jak se jmenuje." Již počítala s tím, že se někdy ještě uvidí. Musí. A uvidí se. Vždyť bydlí na stejném území!
"Já si myslím, že kdyby jsi měl přidat k belatorům, tak by jsi aspoň trochu předpokládal, že s někým budeš muset porvat ne?" Teda ona s tím počítala. Přeci jen kdyby šla za medika, tak nebude celý den válet šunky a nechat vlky trpět nemocí. "Nevím jak s porovnáním s ostatními, ale jsem pořád tady. Živá a ve většině i zdravá. Až na nějaký modřiny." poznamenala a zadívala se na chvíli do dálky, jakoby tam měl stát právě ten okřídlenec. Trochu se jí naježila srst a párkrát zamrkala, než se podívala zpátky na Isku. "A chytli jste ho?" zeptala se ze zajímavosti, jakoby se před chvíli nic nestalo.

Měla co dělat, aby překousla jeho jazykolamy. Byla si plně vědoma, že za to Cyro nemůže a že se občas stává, že jeden má problém s řečí. Ale Mensis neměla tu mozkovou kapacitu na a nad každým jeho slovem přemýšlela až se ji z toho z hlavy zakouřilo. "To bude nejspíš náhoda." poznamenala po chvilce. Stává se, že jsou si dva vlci podobní i když v rodokmenu není ani jedna čárečka, která by je spojovala. Naopak někdy sourozenci vypadají, jako kdyby byly z dvou různých světů. Jako to bylo u Cyrana. I když zrovna informaci o jeho sourozencích ještě neměla.
"No už to tak bude." zamumlala nad touto skutečností. Nebylo u ní žádným tajemstvím, že s vlky moc nevychází i přes její víceméně přátelskou povahu.