Príspevky užívateľa

Aby byla upřímná, Isku by viděla všude, ale moc ne v Azarynu. Ale neříkala to nahlas. Přeci tady pan Cyrano byl ve smečce dýl jak ona a určitě toho ví i víc. Vlastně když nad tím tak přemýšlela, tak měl asi pravdu. Iska zvládl zkoušky a je tu rád, tak to asi ničemu nevadí.
"Přijde ti? Mě ani moc ne. I když oba pocházíme ze severu, no." opět se zamyslela. Trošku si podobní přeci jen jsou. Jsou takový tmavý, lehce do modra, oba mají bílí ksicht. Třeba si budou vzdáleně příbuzní. Nebo to taky mohla být náhoda.
"Kdybych měla úkryt a věděla bych, co přijde a jak dlouho to zhruba bude trvat. tak bych to možná zvládla." dušovala se. Až na to, že není rosnička a úkryt si dvakrát nehledala ani v průběhu oné zimy, tak by to přeci zvládla. "A být sám není zas tak hrozný. Ale ve smečce je to o něco lepší." dodala na závěr.

Iska by měl být právoplatně hrdý na svůj vtip, neboť se mu Mensa zasmála. "Ani bych se nedivila, popravdě. Divných věcí je Norest úplně nasáklej. Odkud mám očekávat králičí útok?" smála se. Mensis je prostě jednoduší a zasměje se každému pšouku.
"No..." zahrabala v paměti. Dneska ji to moc nešlo. "Byl to takovej ten okřídlenej zrzavej." šmátrala, ale moc toho nenašla. Pak ovšem přišla otázka na průběh zkoušky. No a to si hned vzpomněla na svůj fail. Jak si myslela, že to bude jen hihihaha přeběh přes louku. No a že nebyl. "No běžela jsem teda pro ten růžek a tam na mě čekal ten zrzek a vyzval mě k souboji." řekla ve zkratce. "A ty jsi dělal co vlastně? Byly jste něco chytit?" Ten den se soustředila hlavně na sebe a ostatní omegy a dospělá děcka opomenula. Ale kdo by ji to měl za zlý? Vždyť to byl tak náročný den!

Měla co dělat, aby se nerozbrečela jako malé děcko. No, bude ještě muset zapracovat.
Když ji Jarumi pustil a odstoupil, zůstala Mensis zaraženě stát jen ho svou velkou hlavou s očima doprovázela. Zdálo se, jakoby ji veškeré odhodlání opustilo. I když ono tam stálo bylo, jen se teď hanebně schovalo a situaci pozorovalo z dálky. Ocas měla stažený mezi půlky a uši svěšené, už už čekala, že bude další rána.
Když v tom ji Jarumi začal gratulovat. Na to se narovnala a zmateně se na něj dívala. No myslela si, že ho bude muset porazit. Díkybohu to skončilo jen 'výpraskem' (takto zpětně nazvala ten poslední kousanec, co dostala od Jarumiho) a ne něčím horším.
Tak či tak se má co učit, aby vůbec opeřenému mistrovi sahala po drápky.
"Děkuji." pípla a vydala se pro svoji trofej. Sem tam se ohlídla po něm, aby se ujistila, že zkouška nemá nějaké jiné, skryté pokračování. Vzala sebou vaky a pomalejším poklusem se vydala zpátky. Až v polovině cesty ji došlo, že zkouškou prošla a teď se může hlásit k bellatorům. Pousmála se skrz parůžek a na souboj na chvíli zapomněla. Na co však nezapomněla, byly pohmožděniny, z kousance a pádů. Na ty ještě nějakou chvíli nezapomene.

Pousmála se nad jeho nadšením. Taktéž zavrtěla ocasem. I když se mohlo zdát, že mu četla myšlenky, spíš se jednalo o navázání na stejnou vlnu. No co si budeme nalhávat, některé vlastnosti mají společné. Nejsou zrovna nejinteligentnější, ale za to jsou dobří a zdánlivě kdy usmýšleli nějakou levárnu. Oba dva pocházeli ze severu a dokonce i podobně vypadali. Mensis se i jednou zamýšlela, zdali Iska není její vzdálený příbuzný.
Ochotně se za Iskou vydala a šla po jeho boku. Tak jak by šla s kýmkoliv, s kým by chtěla poklábosit.
"No... moc ne." zamyslela se. "Možná nějakou tu cestičku jsem objevila. Ale tu mohli udělat i vlci." poznamenala a zadívala se okolo.

Už ji začali docházet síly. Dost už jich vyčerpala při přeběhu a na rozdíl od Jarumiho, nedokázala s energií pracovat v boji. Už se začala vyčerpávat, ale nešlo to na ní poznat. Ne že by to chtěla zakrývat. Jen se to projevuje v jiném stylu. Normálně by Mensis nad svými počiny alespoň trochu přemýšlela (tak jak tomu bylo na začátku), ale teď už se jen bezhlavě oháněla zuby. Pro někoho, kdo v boji nemá žádné vzdělání, by to nejspíš mohlo způsobit nějakou tu ránu. Ale pro někoho jako byl Jarumi to spíš mohla být komedie. Mensis je moc pomalá a její reakční doba se čím dál tím víc prodlužuje.
Okřídlený vlk se ji zakousne do krku. Kdyby to byl nepřítel byla by to konečná. Pro Mensis to je spíše výprask. Hanba ti. promluví k sobě sama a oči se ji zablyští slzičkami.

Mensis patří mezi ty jednoduší a když na ni někdo nemluví srozumitelně nebo lehce jinak, má co dělat. Ale to jí nijak nenaštvalo. Brala to jak to je. Vždyť ona sama není nejsociálnější. Možná ji i trochu začala znervozňovat Cyranova vlna energie. Zatřásla nad tím hlavou a dala se do řeči. Přeci jen, jestli se s tímhle Iska kamarádíčkuje a ještě k tomu ho tenhle přemluvil na Azayrnskou stranu, tak neměla pochyby o nějáké levárně. Iskův kámoš, můj kámoš. pomyslela si.
"V pořádku, to se občas stává." začala. Ale bylo to takové bezvýznamné a Cyro už přešel na jiné téma. "Vypadá to, že je tu Iska i docela rád. Jako naposledy, co jsem ho potkala tak si nestěžoval." poznamenala. Dokonce i vypadal šťastnější, než tenkrát v nízkých horách. Nebo jí to tak alespoň připadalo. Ona osobně, šťastnější byla.
"Zima nebyla zrovna nejlaskavější a i když jsem schopná přežít cokoliv." začala a nezapomněla vychválit svou odolnost, "Tak jsem se obávala, že to sama nezvládnu a rozhodla jsem se vydat k nejbližší smečce. Což byl Azaryn." Na závěr si dovolila trochu překroutit pravdu. Do Azarynu šla spíše s tím, že se přihlédne k jejímu hrdiskému činu. Nedaleko přeci byli i Přízrační, kteří by byli tulákům otevřenější.

Chápavě přikyvovala a ještě dodala: "tak to bych měla prozkoumat každý kout, ať vím, kde se může nepřítel schovávat." Usmála se na Isku a zamávala ocasem. Takže plán pro dnešní odpoledne byl jasný. "Tak nepůjdeme spolu? Je fajn si věci prolézt fajn, ale když je větší počet očí, tak je to ještě lepší." navrhla s odhodláním. I kdyby se rozhodli jít každý svou cestou, budou dělat to samí. Tak proč by to nemohli spojit a pokecat. Třeba si něco poví navzájem o vlcích, které potkali. Na koho si dát majzla a s kým se třeba dát do řeči. No Mensis sice neměla tolik co nabídnout, ale pár vlků už poznala. I když ji doposud trochu bralo, že se nepředstavila těm dvěma vlčicím s porostem na srsti. Pořád nevěděla jejich jména. Ale na to taky jednou dojde.

No Iska nezněl moc přesvědčeně jako byla Mensis. Ta si pro změnu myslela, že kdyby se jednalo o něco vážnějšího a života ohrožujícího, věděli by to všichni. Přeci jen se najdou vlci, kteří ho budou shánět z různých důvodů. Ale už to nechala plavat. I sám Iska změnil téma.
Na chvíli se zamyslela. "No, víceméně jsem se flákala. Vyjma nájezdu tuláků a jarního úklidu. A dneska jsem měla v plánu si trochu území Azarynu projít a něco málo prošmejdit." pousmála se. Možná by mohla zvážit něco aktivnějšího. A taky si třeba dát nějaký ten trénink. Ale to by musela nejprve trochu pozapomenout na to, co se stalo na ceremoniálu.

Už v průběhu útoku vyčenichala, že je něco jinak. Přišlo ji, že na začátku byl Jarumi uvolněnější. Teď to začal brát vážněji. Mensis nevěděla, jestli to má být součástí nebo ne a nehodlala se nad tím pozastavovat. Už tak měla co dělat, aby ji útok vyšel.
Už byla u něj a v jejích očí to vypadalo, že se Jarumi vůbec neuhne. A pak frnk! A už před ní nebyl ani chloupek. Mensis byla moc pomalá a už se nestihla uhnout. Vlk ji srazil na zem. Opět se válela na kamenité zemi. Nějaký ten kamínek se jí nepříjemně zavrtal mezi žebra. Neprotrhl kůži, ani nic nezlomil. Ale nějaká ta modřina tam nejspíš bude. Bolest teď neucítí. Ta ji zavolá, až bude po ceremoniálu.
Vyškrábala se na nohy. Ani se pořádně nezdvihla a už startovala po okřídlenci. Opět mu mířila na nohy, protože před tím ji to alespoň z části vyšlo. Ale tentokrát to chtěla na poslední chvíli stočit a zakousnout se mu do krku.

Upřeně se dívala pod nohy, aby neuklouzla. Vyděsilo ji, že na ni někdo promluvil. Trhla sebou a zmateně se podívala na vlka, který k ní promlouval. Jak si mohla všimnout nebyl to úplně jen tak vlk. Jako něco s vlkem měl, ale ne všechno. A jak nad tím Mensis přemýšlela, přestala pořádně vnímat, co ji vlastně říká.
"Mensis." vydala ze sebe, když už se trochu probrala z šoku. Teda přesto že má jméno dosti zvláštní, ještě nikdo ji nenazval po menstruačním cyklu.
Jak už začínala být při smyslech, vzpomněla si na nedávné setkání s Iskou na planině zajíců. Ten mu říkal něco o svém kamarádovi. Že by to byl zrovna tenhle? "A ty budeš ten Iskův kámoš, asi že?" zeptala se pro jistotu a vydala se k němu blíž. Hlavně aby na něj pořádně viděla.

"To si dám. To se opravdu neboj." pousmála se.
Musela podivit nad jeho reakcí ohledně Feiera, ale zase taky uznala, že není zrovna dvakrát příjemný slyšet, že se něco alfovi smečky stalo. A ona to brala na lehkou váhu. Trochu ji nedocházelo, jak vážné tohle může být. Hold dlouho ve společnosti nebyla a když mluvila o Feierovi, ještě ho tolik nebrala jako toho vedoucího. Jistě, že to nemyslela úmyslně. Spíš byla zvyklá na to, že si tuláci byly rovní.
"No vzhledem k tomu, že si máme pořád stejného alfu, tak předpokládám, že je v poho." řekla trochu nervózně. Úplně to nebyla zkontrolovat, i přesto, že přímo u toho byla. Nebyla to její věc a nebyl důvod se do něčeho takového zaplétat.

Pousmála se. "To já taky." Teď mohla být konečně někým. Už by nebyla jen pouhou tulačkou. A co víc. Už se nemusela bát, že druhý den nic neuloví nebo že si nebude mít kam lehnout. Teď už konečně měla nějakou životní jistotu. "To je pravda. A taky jedna z prvních, kdo to půjde řešit." pozasmála se. No jo, i když to teď zní jako adrenalin, sranda to nebude. A to ještě musí všechno potrénovat.
"Já jo. Naštěstí jsem byla u těch dvou slečinek, co odváděli pozornost. Takže žádná velká bitka. Ale i tak se Feierovi podařilo nějak zlomit nohu." poznamenala a vzpomínala na celé to fiasko.

Chvíli nevědomky vyhrocení situace pozorovala, než ji došlo, že by měla něco dělat. A to bylo něco málo potom, co je vyslal Feier. Rozeběhla se za uprchlicemi, ale už tak tak měla nějaké to zpoždění. Mensis bohužel nebyla zrovna nejrychlejší, ale měla tu výhodu, že běžela po vyšlapané cestičce sněhem, kterou zanechali zločinci.
Během naháněné neměla moc času přemýšlet, ale určitě by se ptala, jaký to mělo význam? Takové divadlo pro co? To ještě nevěděla, že se na jiné straně údolí odehrává boj o jídlo. Ale teď bylo pro ni chytnout tulačky.
Jednu z nich doháněla. Byla to černá s červenými a bílými pruhy. Ale na jediné, co si mohla dovolit bylo ji štípnout pár chlupů z ohonu, ani to ne.

Mensis sice provedla chytrý krok, ale bohužel Jarumi byl už na tyhle věci vytrénovaný. No bodejť by ne, když ji teď zkouší!
Jakmile se ho snažila převrátit, využil situace a převalil ji přes sebe. On sice dopadl na bok, ale Mensis na zadá. Jak vlčice letěla vzduchem, vůbec nevěděla co se děje. A až dopad ji opět probudil. A že to bylo žuchnutí! Omylem se při tom kousla do jazyku, ale díkybohu si jej neukousla. To by by se teda moc nepředvedla, hned po chvilce si ublížit.
Vyškrábala se na nohy. Bylo ji jasné, že Jarumi už bude na nahou a že už bude čekat, jaký bude její další krok. Již ji začalo prudit, jak měl navrch, i když to byla samozřejmost. Prostě to začala nenávidět.
Opět k němu přiskočila jak tenkrát, ale na místo úskoku na bok soupeře teď zvolila jinou taktiku. Již tolik nepřemýšlela nad útoky jak před chvílí. Už to chtěla mít za sebou.
Vrhla se po jeho obličeji zubama. Kdyby se ho snažila seknout tlapou, nejspíš by obdržela další kousanec. Přeci jen trochu při smyslech ještě byla a tak si dávala bedlivý pozor, aby při náhlém pohybu soupeře i ona byla připravena na změnu. A to tím, že se nebude snažit za každou cenu Jarumiho kousnout a když se uhne pro ni nevýhodným způsobem, uhne i ona a tím si získá další pokus. Ale těžko říct, co si pro ni nachystá zkušenější bojovník.

Dnešní den začala s odhodláním. Probudila se po hojném šlofíku a zadívala se na hory. Že by si ozkoušela svou fyzičku nějakým výšlapem? Proč ne? A tak se dala na cestu. Jejím cílem bylo vyšplhat co nejvýše co se dalo.
No že měla odhodlání větší jak sílu se brzy ukázalo. Po nějakém tom metru strmého výšlapu to vypadalo, že se raději otočí a skálu sjede po zadku dolů. No ale její cíl ještě nebyl ani z půlky splněný a ještě se vzdát nechtěla.
Sem tam se podívala dolů do údolí, které sice viděla rozmazaně kvůli svému handicapu, ale za to ji zahrálo mnoha barvami. Takový výhled potěšil její očíčka, ale vždy se pro něj musela zastavovat. Kdyby se jen na chvíli nedívala na cestu, vymlela by se stejně, jak při prvním setkání s Iskou. Možná i hůř.