Príspevky užívateľa

Že by jsme se tady začaly dohadovat kdo má více známostí? Boj o kraviny které našem jsou v rámci možností k ničemu? No dalo by se říct že já těch známostí mám dost ale všechny špatné. Miluju pozornost ale neumím udělat dobrý dojem. Možná to bylo něco co jsem si musela vypracovat ale teď jsem to řešit nechtěla. Zatím mi o život nešlo.
Vzpomínky na náš boj byly špatné... Nedokázala jsem si pamatovat co přesně jsme řešily ale tam už o ten život šlo. "v tu dobu jsem byla ještě mladá a blbá... Kously jsme se do nějakého tématu o rodině kde na mě začala ukazovat zuby. Ale já jsem ji ukázala kdo je tady pánem!" s brekem jsem utekla. Hah... Jak krásné co?
Na chvíli jsem se zamýšlela na její slova. Asi měla pravdu... Ty dvě byly pokrevní sestry a měly k sobě opravdu blízko... Záviděla jsem jim protože já už Anukiho neměla u sebe.
"jo jasně..." povzdechnu si zklamaně. "věřím že se váš vztah zlepší... Možná když s ní promluvís tak na mě už nebude agresivní." nerada bych to zažila znovu. Kdysi dávno těch bojů bylo víc a když jsem byla starší, nůž žádné boje nebyly. Byla to škoda nebo ne? No tak či tak tady byla nuda.
S lehkou nadějí v očích jsem se na ní koukala a přemýšlela. Nad tou představou jsem se lehce usmála. "určitě ano. Miluju trávit čas s tebou." otřela jsem se o ní hlavou než jsem šla pomalu k místu kde svítilo měsíční světlo skrz díry ve stropu.
Sedla jsem si tam a zvedla hlavu nahoru k měsíci. "Hati mi sice vzal brášku ale tebe mi nikdo nevezme... Jsi jediná kterou teď můžu otravovat" uchechtnu se pro sebe.

Ať se město chovalo jako domov či ne pro mě, bylo to ta jediná věc kterou jsem znala, co se týče obydlí. Vždy mi bylo zakázáno chodit ven ale když vlk byl ve smečce na vyšší pozici, přesvědčila jsem se o tom že mohou chodit ven a objevovat nová zákoutí které můžou představovat nové domovy. Já byla však věřící a tak jsem zůstala ve městě a brala to zatím jen jako svůj domov. někde kde mám blízké, kde se cítím bezpečně... Pokývala jsem hlavou. Zatím jsem to mohla brát jako domov v rámci možností, i když... S okřídlencovým vedením tento domov pomalu zanikne a to jsem si byla jistá i se svou intuicí.
Zabolelo mě u srdíčka když se zmínila o mém tátovi v přítomném čase. Lehce nervózně jsem se koukla do strany. "ne... On umřel... Mesiášem byl a vše bylo v pohodě do doby než si ten stávající mesiáš usmyslel že on bude vést smečku." opravdu jsem Nirixe neměla ráda. Myslel si že jen tak může zastoupit tátu? Sice jsem tátu neznala tak moc ale věděla jsem že vše bylo v pohodě až do té doby co sem přišel okřídlenec. Dokonce i maminka a bráška byli šťastní.
O Hatim jsem nechtěla moc mluvit, věděla jsem že by to ona nepochopila. Byla nevěřící, špína jak byli někteří nevěřící označováni ale když mi pomohla, věděla jsem že oni jsou také jen vlci. Bůh ví jestli ona v něco věřila ale nevypadlo to tak. "Hati je bůh noci... ochraňuje nás a dává nám vše co potřebujeme. Komunikovat s ním mohou jen vyšší vlci ale já ho slyšela od narození." kdybych však věděla že ten hlas co slyším v hlavě není Hati...
"je... Je to komplikované, to by jsi nepochopila." byla jsem možná v tomto tvrdohlavá ale nechtěla jsem ji zatěžovat něčím co ona nemá co dičinění s tím.

Hovor mezi neznámým Arrakisem a Riverou pokračoval a já poslouchala vše co se mohlo v jejich konverzaci. Bylo jasné že ten druhý s tím nebyl nadšený, možná se jednalo o vyšší postavení. Nechápala jsem jako hierarchii tady měli ale to bylo teď jedno. Já pořád ležela v klubíčku pod dekou a přemýšlela nad tím vším. Díky vůni soli a mokrého dřev jsem zjistila že to je příjemné a uklidňující jen tak zavřít oči a poslouchat. Tak či tak jsme byla unavená takže jsem nabírala síly a někde tam hluboko v hlavě přemýšlela co se se mnou stane až zaleze sluníčko zpátky za okraj hor nebo kdekoliv jinde a nastane noc. Hati si mě najde a já půjdu zase domů.

Konverze s Riverou byla jaksi... Klidnější než s kterýmkoliv jiným vlkem z kultu. Ne že by konverzace se Suteki nebyla klidná ale ona se chovala jako kdyby ji záleželo na tom co cítím. Nebyla jsem na to zvyklá. V kultu byly emoce potlačeny, nebo aspoň jsem to tak vnímala já. Bylo jedno jaký máš názor protože Hati vždy měl poslední slovo. Což jsem chápala ale i tak jsem byla lehce překvapená vším co se zde dozvídám.
věř jim a vše bude v pořádku.
Hlas v mé hlavě mluvil jasně, oddechl a jsem si a koukla dolů jako kdybych přemýšlela nad svými myšlenkami. "záleží mi na rodině která mi zbyla... Věřím že Hati nás ochrání ale já také musím být silná abych ochránila všechny... Být jako táta... Být mesiášem který vede všechny vlky dál." maminka byla jediná která mi zbyla ale do výhledu pomalu vstupovala i Suteki u které jsem měla potřebu ji chránit. Byla to moje sestra.
Zavrtím hlavou na její další otázku. Pravděpodobně to nikdo nevěděl. Stalo se to tak náhle. Bůh ví zda Hati sesílá zprávy i přes den. No ale... Co by doopravdy oni udělali? Dovolil by okřídlenec abych umřela za porušení pravidel i když jsem za to nemohla?
"okří-" zarazila jsem se, bylo to neslušné ale tak se mi hnusilo mu říkat titulem. "mesiáš je moc měkkosrdcatý. Myslím že by to pochopil ale... Naše slovo určuje Hati a já nevím... Co by řekl on." vždy tady byl Hati pro mě ale bude mě chránit i teď? Mohla jsem si vybrat... Zhynout tady ve spárech jiné smečky nebo doma kde budu brána za zahrádce.
Pak už jsem byla jen schovaná v dece a poslouchala všechny zvuky co se dějí kolem mě, nechtěla jsem problémy a tak jsem se ani nehla ale jedno očko se mi zatoulalo do strany když jsem se koukala přes malou díru v dece. Podle obrysu ten "Arrakis" bude větší než já což mě lehce děsilo. Ale musela jsem být silná. pro Hatiho.

Všechny ty řeči co jsem slýchávala od různých vlků, to jak o nás ale i Hatim mluvili .. to vše mi znělo teď v hlavě ale světlá vlčice se spíše zdála jako někdo, kdo nevěděl o Kultu nic. Nechápala jsem to. Kult byl sice temným místem pro mnohé ale že by o něm nevěděla nic ani z povídaček a fám ostatních se mi věřit nechtělo.
Znejistila jsem lehce. "no... Většina vlků tak o nás mluví. Já sice nemám důvod zabíjet teď ale nikdy jsem nikomu neublížila." no pokud se braly ty kultský rvačky s Ruo, bylo lepší říct toto a dělat že jsem andílek.
Položila jsem si hlavu na zem a vnímala to že mě přikryla. Byla jsem za to vděčná teď protože opravdu jsem nechtěla aby se mě sluníčko dotklo. Nevěděla jsem co by mi to udělalo. Nožky jsem si schovala pod sebe a těžce vydechla.
Věděla jsem že budu mít problémy ale něco zde muselo být jinak... Jako kdyby bylo předurčeno že se tohle stane. "já nevím..." oddechnu tiše a kouknu do strany. "slyšela jsem prasknutí ledu pod sebou a pak... Pak jsem se objevila vedle tebe." krásné že? Bylo to tak narychlo že jsem ani nevnímala co se stalo ale pochopila jsem že jsem asi spadla do řeky která mě odplavila. Proč bych tady také jinak byla?
Naplnila jsem se na její slova. Tohle byl můj konec! Zabiju mě na místě! Ne ne ne musela jsem Riverce věřit no ne? Už mě jednou zachránila tak musí i podruhé ne?
Oh bože ani nevíte jak jsem se teď cítila trapně. Nechtěla jsem aby se to stalo, proto jsem si i pod deku schovala hlavu a modlila se v hloubi srdce aby se nic špatného nestalo.

Za jiných okolností by mi nevadilo běžet co nejrychleji abych se dostala do bezpečí ale teď ani chůze nebyla příjemná. Nevěděla jsem jak dlouho to bude do úkrytu ale modlila jsem se ke všemu možnému aby cesta netrvala moc dlouho. Slunce bylo zrádné a mohlo se stát že rychle výjde a bude mi svítit na kožíšek.
Musela jsem se však zamyslet nad tím co jí říct. Byla jsem hrdá na Kult ale... ostatní si mysleli že Kult je nebezpečné místo plné zabijáků. "víš... to není tak lehké..." začala jsem. držela jsem se na chvíli a přemýšlela co říct aby mě neodsoudila. "já... jsem z Kultu... ale nejsem vrah! přísahám!" tvrdohlavost vyhrála nad rozumem, ale tohle byla zoufalá situace! bůh ví jak by se jiní zachovali.
"vezmu si... pokud budu mít hlad... díky." zamumlám a kouknu se do strany. V Kultu by se všichni prali o jídlo ale tady? Proč to byli tak jiné?
Když se zdálo že v dálce je nějaká divná postavená věc, skoro to byla parodie na nějakou stavbu, ale to jsem jim dokázala prominout, teď nebyl čas na výsměch. Já si s její pomocí zalezla někde kde se to zdálo být bezpečné a natiskla jsem se na zeď za mnou. Schoulila se do klubíčka a oddechovala úlevou. Podařilo se mi se schovat a já mohla být vděčná všem za toto.
Moje tělo se však napnulo když ona mluvila o panovníkovi. Pochopila jsem že je to něco jako mesiáš a to mě znejistilo. "díky ale prosím... neříkej že jsem z kultu... Myslím že Hati nechce problémy" Cítila jsem se teď hodně slabě a bezmocně, ale opravdu nikdo nechtěl problémy. prostě přežiju den jako vždy a odejdu. Nic víc v tom nebylo.

Ať jsem přemýšlela jak jsem chtěla, několik vlků mě napadlo kteří by nám pomohli ale nebyla jsem s nimi tak velký kamarád. Jednalo se o vlky s kterými si nebylo radno zahrávat a ani manipulace tady nepomohla, neboť já jsem si dokázala přiznat že jsem pako v manipulaci. Doslova od mě odešel i ten kterého jsem na chvíli milovala. Hnusí se mi pořád ta představa na toho malého okřídleného synáčka Bellanny ale nevěděla jsem proč.
"zkusím se poohlédnout po městě a najít nějaké spojky a informace. Neznám tolik vlků osobně, ale myslím že menší souhlas bude stačit." i to nejmenší ano by bylo to co by jsme potřebovaly.
Když se konverzace zase uchylovala s její sestře, dívala jsem se na ní způsobem - ani náhodou! "doslova mě málem zbila ta mr--- dobře... přenechám ti to, ty s ní promluv a vem si zbytek." usmála jsem se nevinně i když jsem nevinná vůbec nebyla ale to jsme už dávno věděli.
NA její magii jsem přikývla a usmála se. "ráda uvidím co moje kamarádka má darem dané." i když to vyžadovalo oběti, já bych se velice ráda koukla.
"kašli na to... Ruo je prostě... Ruo... sice ti jako jediná zbyla ale zase máš zbytek smečky, popřípadě mě." Já také přišla o zbytek rodiny a maminka se začala distanzovat ale brečela jsem kvůli tomu? V rámci možností ano, ale ne teď.

Kdybych věděla cestu a nebyla dezorientovaná, trefila bych do města sama a rychle ale teď jsme musela věřit v sílu Hatiho aby mě dotáhl cestou do bezpečí i když nebyla pomalu noc. Ale... Okřídlenec mi to nebude moct vyčítat. Stalo se to omylem.
Chvíli jsem mlčela jako kámen. Nechtěla jsem ji říct příliš ale moje tvrdohlavost nebyla až tak velká. Pomohla mi a řekla mi své jméno tak jsem se rozhodla jí to oplatit.
"Miriam mi říkají." řeknu tichým hlasem a koutkem oka se na ní kouknu.
Krok co krok jsem šla vedle ni a neprotestovala. Hanbou jsem se mohla propadnout do země, kde bych se i schovala před sluncem ale teď nebyl čas na blbé kecy! Mumlat pod fousky jsem si mohla později.
Dívala jsem se chvíli na to, jak bere nějaký úlovek... Jo to bylo to co mi předtím nabízela. Jak hodné od ní ale i nedomyšlené.
"každý si své úlovky loví sám... Nechci nic od tebe..." povzdechnu si lehce a pokračuju s ní do neznáma.

---> Nihil

Nelíbilo se mi když na mě takto sahala. Neznala jsem to... Takový něžný uklidňující dotek jsem neznala. Zvláště když vyrůstáte ve městě že...
Největší bolest však byla co ta vlčice řekla o slunci. dárce života? Kušuj! Pod sluncem vyrůstají zrádci Hatiho! neměla bych ji poslouchat ale teď opravdu šlo o život. Musela jsem ji pohoršeně poslouchat. Hati nedívej se.
Hned se zvednu na nohy, sice zakolísám ale díky ní se opřu o něco co mě drží na nohách. Ale to něco bylo... Ona... To zlo zrádcovské! Dobře dobře klid ... Dokud mi pomáhala, neměla jsem čas na to na ní házet špínu za to že není z kultu.
"díky... Teď musíme pryč... " sice jsem nevěděla jak jí to vysvětlit ale... Bylo lepší ji neříkat nic. Co by si pomyslela? Nikdo kult neměl rád... Ještě by mě tady nechala. "j-jo jsem alergická..." zamumlám poraženecky a snažím se pohnout z místa, krčím se vedle ní abych se zakryla aspoň trochu před sluncem. Sice my šly vidět záda ven ale lepší než nic.

Zadívala jsem se dolů na to co dělala drápkem a poslouchala její slova. No... Zdálo se mi že Suteki nebyla úplně přátelský typ. Je vůbec zázrakem že my dvě spolu vycházíme. Navíc... Ona a její sestra byly úplně jiné. Jedna mě měla ráda, druhá mě chtěla zabít. Kde ten smysl je?
"nemusíš mít ráda některé členy. Do toho tě nikdo nenutí. Stačí si vyvolat respekt a pak si s nimi můžeš dělat co chceš." ušklíbnu se lehce.
Měla pravdu. Ohledně soudu toho jakésiho vlka byly větší hroty. Nirix nebyl ani schopný to vyřešit rychle a efektivně. Navíc bůh ví kolik nám toho tají a to se musí hned změnit! "určitě už porušil tolik pravidel které by se se nedaly tolerovat ale jak je mesiášem tak mu to všichni prominou. Já bych mu to neproměnila! Hned bych ho sesadila a hodila na devianta! Oh bože jak se mi vaří krev když si ho představím!" zachvěju se až mi stoupnou chlupy na zádech. Vůbec se mi to nelíbilo ať jsem chtěla nebo ne. Muselo se s tím něco udělat ale kdo by mě také poslouchal že? Chce se to spojit s vyššími postaveními že -
"oh bože." znechuceně se kouknu dolů. Moje myšlenky mě přivedly z hnusné situaci. "tvoje sestra je popravčí..." nevěděla jsme jestli ji nenávidím víc než okřídlence. Ona byla tak strašně... Egoistická!
"raději se s ní nebudu spojovat" zamumlám a zavrtím hlavou.
Pak jsem se koukla zpět na ní a poslouchala jsem co tím chce říct. Ach ano... Neměla rodiče... Musela ji jakš takš vychovávat moje máma.
Povzdechnu si lehce než k ní přijdu a otřu se o ní hlavou. "díky že to nechceš dělat ale zvládla bych to. Vidět něčí magii mě někdy fascinuje." uchechtnu se. No představa nad tím byla hrozivá ale co bych já nedokázala vystát?
"a ty máš rodinu... Jsem uražená teď! Hmf" odvrátím uraženě hlavu do strany. To si teď pokazila! Sama jsem ji brala jako sestru a byla jsem ráda že ji mám protože... Byla jediná která mi zbyla z blízkých. Maminka teď... Se mi vyhýbala a to bolelo u srdíčka.

Ta obloha mě děsila nejvíce. Co by se stalo kdybych se dotkla slunečního světla? Pustili by mě zpátky do kultu? Ne ne ne.. nebude to jen tak určitě. Zhřešila jsem už jen tím že jsem za hranicemi ale dalo by se to nějak obkecat? Možná že i jo. Pokud ke mě bude promlouvat Hati, vše bude v pořádku. Ale teď ho nesmím zklamat... Musím se schovat ať se děje cokoliv!
Pomalu jako největší troska jsem se převalila na břicho a koukla kolem sebe odkud vychází ten hlas. Ah... Někdo mimo hranice a vypadá normálně. No díky bohu tato vlčka byla hodná a možná se jí odvděčím pokud mé vezme pryč.
"ne.. jediné co chci je... Skrýt se!" naléhavě na ní koukám, uši lehce stažené dozadu. "slunce... Ono... Ubližuje." nejlepší výmluvu si vybrat nemůžeš co? Šikovná Miriam. Ať tak či onak jsem nevěděla co slunce dělá ale tato výmluva mohla pomoct.

Zdálo se mi jako kdybych byla na nějakým neznámým místě. Všude kolem mě byla tma a nikoho jsem neviděla. Hlas v mé hlavě nemluvil i když jsem se sama sebe ptala kde můžu být. Že by tohle bylo to místo kde najdu Hatiho? Konečně bych se viděla s bráškou a tátou? Hledala jsem, dívala se kolem sebe ale nikdo tady nebyl.
tvá cesta ještě nekončí. Žij život a zkoumej možnosti než nadejde čas.
Hlas se ozval po chvíli než se před mnou objevilo malinké světýlko. Hati ty mě někam vedeš že? nevěděla jsem proč mi tohle říkal ale věřila jsme mu víc než bych chtěla.
Když jsem se dotkla světýlka, vrátila jsem se zpět z mé hlavy do reality. I ten neznámý dotek a tichý hlas mi pomohl v probuzení. Ale tady nastala ta otázka... Kdo má tak měkký hlas?
Odkašlala jsem trochu vody z úst abych se mohla nadechnout, ale už jsem neměla energii na to cokoliv jiného udělat. Moje oči se pomalu otevíraly a přes mlžící se obraz jsem viděla jako první oranžovou oblohu.. už svítalo... musím se schovat

Lehce jsem nadzvedl a ouška. V tom něco bylo... Že bych já mohla zabránit okřídlenci v jeho na nic vládě? Velmi ráda! "v tom neco bude." zamyšleně se kouknu na zem a přemýšlím co udělat. Byla jsem věřící a neúcta nebo zabití mesiáše by znamenalo smrt což jsem nechtěla, ne když jsem ještě nedosáhla vrcholu.
"jako dítě Hatiho ze 100% čisté krve bych měla možnost tomu zabránit. Chce to první přivést ostatní vlky na naši stranu a bum! Mělo by to vyjít. Chci demokracii! Všichni musí mluvit za sebe!" ale aby se kult proměnil pak v nějakou formu komunismu to fakt ne. Já bych nebyla dobrý diktátor a to dokážu říct jasně.
Po chvíli jsem se koukla zpět na ní a přemýšlela. "Hmm.. každá magie je na něco dobrá, já můžu lovit v tichosti třeba." usměju se abych ji podpořila.
Poté jsem se zamyslela nad tím. Mohla jsme ji věřit abych řekla čeho se nejvíce bojím. Ale... Čeho jsem se bála nejvíce? "no abych pravdu řekla... Bojím se že zůstanu sama... Už mám jen mámu a bojím se že ona mi také odejde."

Dramaticky zavrtím hlavou. Měly jsme na to očividně podobný až nebezpečně stejný názor. To co však bylo v našich nitrech bylo... Už nezodpovězeno a nehodlala jsem se nad tím zastavovat. Možná by jsme přišly na tolik teorií které nám otevřou bujnou fantazii která tady ani nebyla tak moc potřebná. Ono šířit nepravdivé informace se mi zdálo proti srsti.
"možná mu ukázal že něco umí. Také bych chtěla umět toho hodně a být jako můj táta. Okřídlenec vede kult špatným směrem, je třeba to napravit." už řeknu klidnějším tónem. Opravdu mě tato věc štvala stejně jak ta věc předtím. Nedokázala jsem se od toho odpoutat. Co když táta umřel kvůli němu?
Mohly jsme se shodnout že by jsme chtěly vědět víc věcí v kultě. Aspoň s mou povahou jsem musela slyšet vše co se kde šuškne. avšak věc s magií mě pořádně probrala z přemýšlení. Nastražila jsem ouška a koukla na ni. "magie? Jaká to je? Co umíš? Dá se to využít?"

"samozřejmě že ne jen... Mi vletěl prach do očí až jsem stoupla špatně a spadla!" obkecám to. Samozřejmě to byla lež jak kopyto ale nechtěla jsem ji nijak odsuzovat. Nikdy bych ji to nedávala za zlé!
S úšklebkem za ní přijdu a dívám se na ni. Opravdu se nezměnila, dobře pro mě takže jsem mohla v klidu říct že je to opravdu ona. Krásná majestátní vlčice.
"neasi, naštvalo mě to, nejvíc mě naštvalo že si dovolil vztáhnout packu na mou milovanou sestřičku! Nechci být zla ale je dobře že už není mezi námi. Určitě to byl trest za to že ti ublížil! Ani to nebylo 100% dítě Hatiho! Prý měl rodiče nevěřící!" dramaticky jsem si dala packu na hruď.
Měla jsem k tomu svůj názor a tohle mě štvalo nejvíce. Hati si bral do smečky někoho kdo nebylo vrození věřící. Asi mi víra lezla do hlavy.
"ale co ty nového? Chci slyšet nové drby"

Nevšímala jsem si zvuků kolem sebe, to šlo i hezky vidět jak mě překvapil hlas který se ozval za mnou. Lehce jsem si poskočila až mi uklouzla nožka že stroje a s vyjeknutím jsem spadla dolů.
"au au au..." jako troska jsem se pomalu zvedala. který idiot by mohl jen tak někoho vyděsit na tak nebezpečném místě?!
Oklepala jsem se z toho prachu co jsem pobrala cestou než jsem pomalým krokem vycházela zpoza stroje. "kdo si myslíš že -" pohled mě však překvapil. Tady nebylo se třeba zlobit!
"ohohoho! Kohopak to tady máme?" zazubím se a s ladnými kroky jsem šla ke známé tvářičce.
"dlouho jsem tě neviděla a Hati mi tě sám přinesl, skoro si myslím že jsi nějaký anděl."