Príspevky užívateľa

byla jsem z toho úplně na větvi... taková magie? o můj Hati to chci taky! ALe bohužel já mám takovou blbou magii která nestojí o řeč, ale přesto se musím pochlubit! "moje magie? já dokážu chodit nešlyšitelně... když se soustředím tak někdy u lovu podemnou nepraská sníh... Ale mám i další magii která je lepší!["/b] což si samozřejmě teď vymyslím abych ze sebe mohla udělat boha že. "slyším v hlavě další hlas který... zaříkává kouzla!" pokývu hlavou. Hati byl takový zaříkávač asi, nebo nevím.
Hodně mě to lákalo, ale bála jsem se... Hodně jsem se bála... nevěřila jsme ji dostatečně, ale věřila jsem že jednou... mi to ukáže... "já... ráda bych, ale nemůžu... Novicové nesmí za hranice. Je hezké že ty můžeš, ale já to nechci riskovat." zavrtím hlavou a dám ocas mezi nohy.
Nevěděl jsem čeho se přesně bojím, ale musela jsem udělat to co je v zákonu. "ale! jednou s tebou půjdu! to ti slibuji!"

zavrtím rychle hlavou. "vůbec! vážně je tam měla!" dupnu si packou. na vlastní kukadla jsem je viděla! Avšak zarazím se nad tím když se otočí zády. "fájn! buď naštvaná! ale já ti ji nejdou ukážu a budeš mi dávat vše za pravdu!" Prsknu po ni a otočím se hlavou pryč. Takhle se chovat nebude! Ještě uvidíme kdo vyhraje buď já nebo ona!
Hned ale ve mě hrkne když mě chytí za ucho. "Hej hej HEJ! nech moje ucho!" hNed škubnu hlavou a udělám krok dozadu. to bolelo zda si neuvědomuje! Ale zastavím se nad tím a projede mi takový divný pocit uvnitř. "samozřejmě že se nebojím!" Hodím hlavu pyšně nahoru a vykročím odpředu směrem k východu.
Zase se zastavím a kouknu na oblohu. "můžeme je najít podle pachu." což stopovat ještě neumím takže se spoléhám na tebe Omáčko!

protočí očima. "no jo jasně... Ale vidíš? jsem v pohodě... ani jedna ranka." Otčím se kolem dokola a hodím hlavu nahoru jak největší princeznička. Byla jsem možná víc než jen v pohodě. Co se týče teda fyzické stránky...
Cuknu nevrle uchem a zašklebím se jek kdyby mi něco nechutnalo. "Kdo to první viděl? Kdo to vzal první do tlamy?! KOMU SE TO LIBILO?!" postupem věty zvyšuji hlas až nakonec štěknu. Tuhle věc mi brát nebude! budu to strážit svým tělem až do konce svého života!
Pak ale vyskočím strachem když se najednou ozve nějaký zvuk. Vyděsilo mě to takže jsem byla střapatá jek ježek se svým kožíškem. "co to bylo?!" lehce zavrčím a narovnám se. Měla jsem chuť tam jít ale co kdbyy někdo zaútočil? běž brácha... já to tady pohlídam!

<< most
Trvalo to delší dobu než jsem si myslela ale i bez přestávek jsme ji společně donesli do tohodle útulného úkrytu... asi už vím kde budu otravovat bych nebyla sama a bylo by mi dobře.
Společně jsme ji dotáhli do nějakého pelechu a já se musela pořádně protáhnout potom protože jsem nečekala že tohle vlče bude tak strašně těžký! já ji asi uhryznu ty ocasy aby byla lehčí!
No čumákem jsem jí ty ocasy dala na stranu aby se někdo o ně nepřerazil. byla celá promočené od sněhu a tak jsem se dívala zda tady někde nemá nějakou deku. No víte že ano? "čmejz" upozorním na sebe když si bez povolení vezmu deku a přehodím to přes Ruo.
Pak se jen dívám co dělá Silma "myslíš si že bude v pohodě?" sednu si co nejblíže k Ruo a kouknu na to všechno co tady dává před ní.

Cuknu uchem když mi vysvětlí pojem 'mít srdce ze zlata'. Teď už jsem si v pohodě dokázala představit takového jedince. "má maminka má srdce ze zlata?" trochu se nad tím zarazím když si položím otázku. Ale neodpovim... Zavrtím nad tím hlavou a usměju se. "ty máš takové srdce ne?" zavrtím ocáskem. Celkem se mi zdálo že on takový je, ale kdo ví co doopravdy v něm je.
Rozzáří se mi více oči nad tím a hrdě přikývnu. "přesně tak! Hati mě má rád a dal mi dokonce magii! Ostatní členové se předemnou klání!" což jsem si teď samozřejmě vymyslela ale představa by to byla hezká. Což si tak vzpomenu tak už jsme si jednoho člena zotročila... Ne že ne.
Sice jsme nevěděla co je pláž a já nevím co ještě vše vyjmenoval ale co. Jako jo dokázala jsem si to představit ale tady ve městě polovina věci nebyla. "zní to zajímavě, doufám že jednou se tam podívám. Možná mě můžeš provést tou tvou klasikou." zavrtím ocáskem a zazubím se hravě.

Přešlápnu na místě pacičkami. "jak jako nadpozemskou odolností? Ty máš taky nějakou magii?" rozzáří se mi oči nad to tím. věděla jsem že nejsem jediná kterému Hati daroval magii, ale i tak! Chtěla jsem vědět vše! Hlavně ten název mě velmi zaujal.
Lehce se ale usměju když se mnou jakš takš souhlasila. No musela když neměla na výběr. Hrála si na to co není a pak se nemůže vymotat ze situace, ale to já ještě nevěděla že tady na mě něco hraje. Zas tak chytrá jsem nebyla abych pravdu řekla.
Ale zarazím se nad pojmem 'konec světa ' "počkat... Co tím myslíš? Jak konec světa?" hned se postavím na packy když jsem seděla, a nahnu se blíž s tím že jsem co nejvíce nastrčila uši.
"já ti nevím... Co když fakt mi někdo něco udělá když s tebou půjdu." no byla jsem takový menší posera ale co s tím už že... Pravidla se musely dodržovat, už jen s tím že s ní mluvím se něčeho dopouštím že.

"ne neeee.. fakt?!" hned se narovnám. "on tě někdo bije?" no to kdyby bil někdo mou rodinu tak si bude přát aby mě už nikdy neviděl a že kdyby ona byla má nejlepší kamarádka tak to je to samé. Znělo to hodně hrubě a takhle jsem si už uvědomovala že by se nikdo takhle neměl chovat. Ale vlastně... No, ono si to někdy vlk zaslouží ne že ne.
Pak jen poslouchám co udělala a lákalo mě to víc a víc vědět. Sice jsem mohla mít strach jak jsem měla ale její povídání mě zajímalo víc. "páni... Hati tě ochránil až moc že ještě žiješ. Přece jen si ještě moc mladá na smrt." což to samé jsem mohla říct o tátovi ale kdo ví co on provedl že si ho Hati vzal do nebíčka, teda... Na měsíc!
Pak ceknu uchem a hned jako kdybych ožila. "co tím myslíš? Co mi chceš říct nebo ukázat?" tady se kujou pikle, ale tam kde se něco děje musím být i já! Samozřejmě!

Když ukázal, hned jsem se podívala tím směrem. Takže nakonec tady bylo více rodin... HATIIII!!! Si dovolil těch rodin udělat nějak moc. No to to... Ale ne.. nebudu mu to přeci dávat za zlé. Nic jsem k tomu neřekla. Musela jsem si tyto informace srovnat v hlavě, ale mám chuť se jít tam podívat.. Vidět svět venku ještě víc a nějaký ten medvěd od Gájel mě nezastaví!
Pak se kouknu zpět na něho když povídá dál a měl pravdu. maminka stála o to aby se nám něco nestalo podobného co tátovi. "srdce ze zlata? to znamená co?" takové názvy jsem naznala, neboť ve městě se nic takového neříkalo.
A pak tady bylo moře.. Nevím co to sice je, ale když říkal že je to nádherné tak jsem musela souhlasit. Byla jsem až moc naivní. Věřila jsem každé cypovině. A panovnice? to kdo? "my.. my máme v čele mého tátu! tedy... měli jsme, ale i tak! mesiáš!" pak tady byl ten Hati, ale to jsem ještě nevěděla kdo doopravdy je. musela jsem zjistit.
Pak se otočím za sebe abych se koukla co tím myslel. Zasměju se tomu a zavrtím hlavou. "to jsou naše úkryty. tam bydlím já a má smečka, má rodina!" hrdě jsem se narovnala a dupla packou.

Trochu se znechuceně odtáhnu hlavou dozadu, ale pořád stojím na jednom místě. Nové věci... Nové drby! "cože co? Nihilské smečky? ona je tady jiná smečka?" Hati si dovolil udělat jiné rodiny? A mě o tom neřekl!
"já jsem Miriam..." nechtělo se mi říkat že mě taky těší, úplně jsem nebyla zdvořile vychovaná což už jen vyrůstání s jedním rodičem se na mě poznamenalo. Táta v nebíčku mě vyměnil za Hatiho! Maminka někde pořád venku, ale nedávám ji to za zlé protože... ji mám ráda! A brácha... to je jiná existence vychovanosti samo o sobě... netřeba říkat. No povzdechnu si nad tím ne že ne.
"ne ne ne... no jakože.. jo vidím že si vlk... nejsem slepá, ale... no ..." trochu se přiblížím. "už jen ta smečka je jiná... já jsem z kultu." cuknu uchem. "nedávám ti to za zlé kamaráde, ale... máma říká že si s vámi nemáme povídat, ale já mám nutkání vědět o venkovním světě, nechceš mi něco říct o tom tvém Nihi něco?" našpicuji pořádně uši.

To bylo jen jeho štěstí! Hati ho chrání až moc, což se divím. celkem se mi zdálo že si někdy až moc dovoloval, ale jak už jednou řekla maminka - Hati si přál aby jsme se narodili takže nám daroval něco dobrého. Mě dal hlas do hlavy a jemu dal nějaký neviditelný štít který ho chrání. Jinak jsem si to nedokázala vysvětlit.
Dole na zemi jsem se ještě oklepala a koukla na něho. "já nevím, prodloužit si zábavu asi." zasměju se s ním a pak kouknu zpět na plachtu. "dobře, pokud chceš tak ve volném čase si takhle můžeš hrát, dovolím ti to." což šlo vidět že ho to asi hodně bavilo. No jo... asi měl takové srandy rád a já mu to nijak nechtěla úplně zakazovat. měla jsem slabost pro staršího bráchu.

Když se zeptal, hodila jsem hlavu do boku. "pftt.. ani ne. Hati mi něco zpívá v hlavě a já to někdy opakuji." Sice jsem nevěděla zda to je úplně Hati, ale i tak jsem to tak brala. Kdo jiný by mi něco říkal v hlavě? Dušička táty? no jako jeho hlas to neznělo. Možná bych se i rozbrečela kdyby v mé hlavě mluvil táta. A to jsem ho moc neznala...
Pak ale s nadějí poslouchám jeho zpěv. pro někoho odpad, pro jiné poklad a já to vnímala jako dokonalost! Zazubím se na jeho slova a přijdu blíž k němu. "ne ne.. začátek dobrý! aš moc!" zavrtím ocáskem a pak se vrátím zpět na své místo veprostřed místnosti.
"tak co jde tobě? Když si myslíš že zpěv ne?" dám lehce hlavu na stranu.

Hrdě přikývnu a pak se na ní zahledím s rozzářeným pohledem. mít dvě schopnosti takové byly něco jako splněný sen. umět nebýt slyšet a mít kožich který splývá s mnou ohohoooo ano prosím. Bylo mi jedno že řekla že to není magie, ale i tak! já to tak hrdě brala a ráda si to co nejrychleji odzkouším.
Pak přikývnu naposledy. Možná mi Anuki bude závidět a to bylo to nejlepší. už jen ta přestava mě povyšovala. Hati mě měl určitě rád až moc.
No ale dost přemýšlení! teď jsme se museli vydat domů a to bylo hlavní. Co kdyby nás náhodou sejmulo slunce? hmmmm?! nechceme riskovat

Zvednu packu a ukážu na její hlavu. "z mládí si pamatuji že měla další oči pod očima." ne že bych teď ještě nebyla mladá, ale bylo to na mě dost dávno abych věděla moc přesně jak kdo vypadal když já byla malá koule chlupů.
"nebyly nakreslené, takovou masku myslím že nikdo z nás nemá, ale fakt živé!" což mě samo o sobě zajímalo jak musela vidět. Asi se ji zeptám když ji zase někdy potkám.
Chvíli stojím na místě a přemýšlím nad jejím nápadem. "počkej... co chceš dělat venku? to... e co?" Lehký guláš se mi vytvoří v hlavě. Teď jsem nevěděla jestli chce jít ven když bude slunce nebo ven te´d a nahánět je po celém městě. "město je velké... To nepůjde ta rychle někoho najít, zvláště maminku a brášku kteří mají kožíšek jak já!"Zavřu oči a skočil do největší temnoty místnosti. "nejdeme vidět ve tmě."

Chvíli si tak zpívám pro sebe, až když mě zastaví něčí hlas. Byl to úplně jiný hlas než který jsem slyšela v hlavě. Hned přestanu zpívat a otočím se. Nic moc nešlo vidět, ale Měsíček hezky osvítil sníh a tím pádem jsem mohla vidět lehký obrys vlka. černo bílého se tak zdálo. švihnu ocasem a otočím se čelem k němu.
pomalu cupitám se sněhu blíž, ale pořád si hlídám hranice, abych Hatimu neudělala ostudu. Nevěděla jsem jestli se jedná o Kulťana, ale asi ne když tak hulákal. Nechtěla jsem moc s ním mluvit, ale když už začal tak jsem musela odpovědět, jinak to nešlo. "Co tady voláš? Ztratil ses? Nevypadáš jako jeden z nás." poslední větu prohodím tišeji.
Když jsem došla blíže, postavila jsem se na rádoby špičky a nosem jsem nasávala všechny pachy co od něho šly. překvapivě byl o něco starší než já, ale pořád mladej. Co tady dělal?

Cuknu celkem nevrle uchem když si tak v hlavě promítám své vzpomínky. Zatím nikdo na mě tak zlý nebyl, ale co kdyby! "no... ne? Zatím se mi to nestalo...Ale nepřijde mi to v pohodě.. pokud tedy si ten trest nezasloužíš, to pak je jiná věc." Hodím hlavou lehce nahoru.
Stáhnu pak uši dozadu a trochu se odsunu dozadu. Bylo hnusné si představovat někoho smrt medvědem. "co si ale dělala ty když si ho viděla?" No to bych ovšem chtěla slyšel! Nedávalo by smysl kdyby ona s ním bojovala, ale co kdyby.. ano?
trochu pootevřu tlamku když to řekne a vlastně to dávalo smysl. "to je vlastně pravda!" dupnu nožkou a hrdě se narovnám. Byla jsem ráda za Hatiho očividně až moc.