Príspevky užívateľa

Dlooouho jsem nebyla tady. Naposledy když jsem byla malá a zima ještě nebyla taková velká. No na to že nemáme chodit až tak moc ven, sem neřešila. Máma mi to neodpustí ale co už. Chtěla jsem se projít a najít zase něco nového. Vždy když se Anuki vrátí domů, přinese něco nového a tak i já jsem musela jít a najít něco hezkého co by zdobilo naši noru!
Skončila jsem tady... Na místě kde jsem se naposledy setkala s poloviční ségrou. No poloviční... Ona to nebyla moje sestra ale brala jsem ji tak. Dlouhou dobu jsme se neviděli, ani Suteki jsem moc neviděla, ale nechala jsme je tak. Já měla své starosti.
Nikde nic jsem nenašla, ale to co jsem cítila bylo jiné. Čerstvý pach vlka. Hned jsem se ohlédla ale nikdo nikde nebyl. Jakto? Že by můj nos lhal? Ne ne ne... To je blbost...
Vydala jsem se jen tak po mostě a dívala se kde co může být. Nikde nic, jen hnusný vítr co mi do očí cpal sníh nebo jen ten sníh. Přejela jsem si packou po obličeji a koukla zase kolem. Pokrčila jsem nad tím ramena a pokračovala dál.
Po chvíli cesty jsem stoupla na něho měkkého a teplého. Koukla jsem dolů protože mi to přišlo divné a o můj bože.... "RUO!" sehla jsem se k ní. "hej.. HEJ! Vztávej! Tady nemůžeš spát!" packou jsem do ní strčila ale ona nereagovala. Proč? To spí tvrdě? Strčím do ní pořádně a několikrát ale nic.
"hej hej hej hej! Nedělej si ze mě srandu! Vztáveeeeeej!!!" vyhrknu zoufale a strkám do ní dál. Tohle se mi nezdálo. Něco bylo špatně. Hodně špatně.

A samozřejmě jsem tu rybu potřebovala k životu! Sice jsme nevěděla jak to chutná ani jak se to loví, ale Omarka mi dala slib že mi to jednou ukáže, i když to neřekla slovy. Ale trochu jsem se lekla nad jejím úsměvem se zuby, takže jsem se přestala vlnit a jen na ni udiveně zírala.
Tak tohle se mi líbilo, cítila jsem se tak povýšeně. Zasmála jsem se nad tím ďábelsky a dala hlavu co nejvýš to šlo. Ale to další si dovolila hodně! vypísknu když mě kusne do ucha a následně se na ní dívám zda je normální. "však počkej... já ti to oplatím!" Rozhlédnu se a když vím co teď, skočím po jejím ocasu a chytnu ho do svých perliček aka ne moc dobrých zubů.
Pak se pustím a jemně se zamračím. "u mě si respekt vyvoláš tím že se budeš držet za mnou!" stála jsem si za tím že já tady budu ta lepší. I když vím že ve stáří budu reagovat jinak.
"já mluvila s bráchou, mámou, Šlimou, tátou aaaa to je asi vše? ale je tu dost vlků, možná budeš mít větší štěstí." pokrčím rameny.
Ale radostně přikývnu. "samozřejmě ti dám vědět! Budu první co to zjisti muhehhehe." zasměju se ďábelsky pro efekt.
Ale líbilo se mi jak tady kujeme pikle proti okřídlenci, už teď vím že to bude zábava.

Usmála jsem se na ni když se mě naposledy dotkla a pak vyrazila kupředu. vnímala jsem každý krok maminky a přemýšlela nad tím. Bylo to trochu jiné než mi ukázal táta kdysi dávno.
Držela jsem se u ní a hlídala ze všech stran. Jakmile jsem viděla že už skáče, zůstala jsem jak socha na místě. Tolik zajímavých zvuků a dějů se tam dělo. Moc jsem toho neviděla, ale zahlédla jsem jak jeden bažant utíkal hned pryč a byl celkem blízko. To byla má šance!
Natáhla jsem krok a běžela za bažantem. Soustředila jsem se jen na bažanta a nic víc. Skrčila jsem se jak to udělala i maminka a svůj zrak měla jen na opeřencovi. Nevnímala jsem nic jiného, ani zvuky a vlastně ani žádné zvuky kolem mě nebyly, protože soustředěním se na jeden bod jsem zase vyvolala svou magii která umožnila to, že pod mými tlapami nešel slyšet praskající sníh.
Opeřenec si toho asi nevšiml a trochu zpomalil, takže jsem se pokusila skočit a chytit ho. A ano! už jsem ho měla v tlamě, ale jeho křídla a pařáty mi trochu ublížila a lekla jsem se toho, takže jsem ho pustila, vyjekla a už se jen dívala jak utíká dál.
Po chvíli dívání se jak utíká se mi začal mlžit zrak. chvíli jsem se jen tak houpala na nohách a pak se obrátila na mámu jak je na tom ona.

šlo hezky vidět jak moje nápady nejsou k ničemu, to však se změnilo když to aspoň brácha zkusil. Našel totiž nějaký nový způsob hry, ale že dokonalý způsob.
Sice jsem se lekla toho jak zhučel i s mou plachtou dolů, ale vypadala to jako zábava. Docela jsem si i divila že to nějak nedopadlo špatně.
Hned jsem se vydala dolů po schodech za ním a obhlížela jsem ho zda mu nic není. "jsi v pohodě? nespadl jsi moc na hlavu?" očichala jsem si ho a hledala cokoliv nového... nějaké zranění nebo tak.
"to co si vyváděl že jsi se skulal dolů i s mou praskací věcí?!" dupnu si nohou. Zase si všechnu smetánku slízl sám a mě nic nezbylo. Já chci taky zábavu brácha!

hrdě přikývnu. ať už to bude postavením nebo výškově, velká chci být ze všech stran a ukázat Hatimu a tátovi na nebi jak se mi bude vést. sice se na mě dívají z výšky, ale až budu na jejich úrovni tak nebudu litovat všeho co jsem udělala. t\o jsem si ale ještě neuvědomovala jak dlouhá bude má cesta.
vlk řekl své jméno a já se nad tím pousměju. "Bailey jo... zajímavé to jméno. Já jsem Miriam. Pokud chceš mi říkat jinak tak na to zapomeň." Jen kamarádům nebo rodině jsem povolila mluvit na mě jinak. Což jsem věděla že kult je pro mě jednou velkou rodinou, ale devianty jsem tak nebrala zatím.
zavrtím ocáskem a rozejdu se do prostoru. "nič nemám. Možno prozkoumání, ale jinak nevím. Bráška je beztak zase někde venku a maminka nevím... zase šla lovit pro smečku, takže nikdo v pelechu nebude." a nechtěla jsem být tam sama.
nějakou dírou se protáhnu do další místnosti a kouknu kolem. "pokud chceš tak si můžeš se mnou jít zazpívat.. pošlední dobou hledám nějaká místa kde je dobrá ozvěna." otočím se na něho a trochu se usměju.

no i kdyby se to objevilo tak se asi budu muset s někým spojit a aspoň vyhnat toto zvíře protože MOJE MESTO NESAHAT!
První jsme si plně vyslechla co to ryby jsou a pak nad tím uvažovala. Pokud to je jedné a je to chutné tak to musím zkusit! rozzářím nad tím očka. "to potřebuji!" prohlásím. Ale bude to těžké protože ještě ani neumím plavat takže pokud jsou ve vodě tak to bude těžší pro mě. Postavím se ale a začnu se na místě tělem pohybovat ze strany na stranu a vrtět ocasem. "takhle se pohybují?" kouknu na ni. Jinak jsme to úplně nepochopila.
Ale z jejího vyprávění o postavení jsme měla jakože ego up. muheheh to znělo dobře že jsem byla nad ní. pousmála jsem se škádlivě. Ale pak zatřepu hlavou. "ale nějaký ten 'respekt' máš i ty když říkáš že se tě okřídlenec ujal. ne?" trochu nakloním hlavu. Ještě jsme v tom neměla jasno tedy.
"máma je popravce. To je zástupce? ono je tu totiž prý více těch popravců. jeden věštec a pak věřící nějací... ale kněž? biskup? o tom jsme neslyšela." no když jsem ještě mladá tak úplně nemám v tom všem jasno no.
"a já ti pomůžu!" A za tím jsem si stála!

povzdechnu si nad tím a dám pohled směrem ven kde se hezky měsíční světlo odráží o třpytivý sníh. "ale nic prosimtě." cuknu uchem a kouknu na ní celkem nudným pohledem. Někde v mé hlavě cosi říkalo že je vše špatně, ale radši jsem to nijak nerozebírala. Nestálo by to za to.
Její výklad o prasetech jen pochopila až moc. stáhla jsem uši k hlavě a dala hlavu trochu dolů. "no tak doufám že tohle nikdy město nenavštíví.... Nikdy jsme to neviděla ale už jen z tvého povídání vím že je to děsivé." sice mě uklidnilo že medvědi v zimě spali, ale prasata? O tom nebyla ani řeč takže to jistě spát nebude v zimě. Ach hati... ochraňuj tohle město před tímhle.
"ani nevím co jsou ty ryby... to je také něco velkého?" zvednu hlavu, ale uši nechám dole. no co ještě zde je mimo město nechci vědět. pravděpodobně budu navždy v tomhle městě a okolí mě nemusí zajímat.
zavrtím hlavou na její otázku. "já jsem Novic. Nevím jak výše postavená jsem, ale už jen to že mám tátu mesiáše mě dělá velkou." pousměju se nad tím. Zdálo se ale že mě to nezajímá... jaká postavení.. pf...
"no úplně jako Hati ne, ale i tak krásný hlas. většinou v některých budovách je hezká ozvěna takže hlas je pak hezčí." zavrtím ocasem a usměju se jako kdyby se před chvílí vůbec nechumelilo.
Trošku se ale zamyslím nad tím, na co se ptala. Bylo těžké něco takového říct. sice něco málo se za můj živůtek stalo tady ve městě kde se setkala celá smečka ale myslím že kult byl takový... introvertní. "Ani moc ne. Možná tak nějaké velké události. Ale myslím že ten tvůj bratřík může něco udělat když ho požádáš." pokrčím rameny.

cuknu uchem a skloním svůj zrak dolů k zemi. "umřel... nevím jak... máma mi nic nechtěla říct." což mě trochu štvalo ale dokázala jsem s tím pracovat. někdy jsem to hodila za hlavu a někdy na to myslela až nějak moc. teď to však bylo jedno, i když cítím že jeho duch stojí za mnou.
ale moje spodní čelist sletěla dolů jakmile zmínila něco tak... neférového! "nemožné! Ten vlk je... je... ahr!" naštvaně jsem škubla ocasem a obrátím hlavu pryč. "není fér!" takže nebavka teď je ze mě... karma!
trochu jsem se ale zamyslela nad tím co řekla. trochu zamračeně se na ní kouknu. "co jsou ti.. medvědi a kanci? Máma mi řekla jen o bažantech, myších a králících..." tyto zvířata jsme neznala. To potřebuje větší vysvětlení očividně.
ušklíbnu se. "máma říkala že to slyší jen vyvolení a vyšší postavení. Možná ho uslyšíš také jakmile ti ten tvůj bratříček vyhoví." nevím jak ale mesiáš dokázal divy takže možná přemluví Hatiho zpívat i pro ní, ale to už mě nezajímalo.
"vážně? já myslela že zase slyším Hatiho." trochu vykulím oči. ale co už. Poslouchala jsme její píseň a by vážně tak dokonalá jak jsem si představovala.
"ach ano... máš krásný hlas na zpěv, možná mi pomůžeš pak zazpívat pro celé město." zasměju se trochu a zazubím se. a kdyby to neklaplo, tak tady si asi udělám z někoho otroka.
Na další věci a obhajobu se zamračím. "já ho neznám, nikdy mě a bráchu nepřišel hlídat... asi měl nějaký dobrý důvod si tě takhle přivlastnit jako svou ségru." Pokrčím nad tím rameny. "ale jak myslíš... nebudu ti na něho sahat, tím si buď jistá." Já měla svého bráchu tak nemám důvod se prát o jiného.

za každou cenu jsem to nenechala být, ale už jsem mu k tomu nic neřekla. Bylo by to zbytečné hádání a o to jsem vážně nestála.
"no jasné... ty si slízneš to nejlepší a mě necháš to špatné co... ne ne hezky půjdu s tebou a tady si vezmu ty zajímavá místa." narovnám se abych vypadala větší a nahodím upřímný pohled. Takhle to chlapečku nefungovalo. Dokud jsem tady já tak taky vše prolezu a zjistím všechna kouzla tohodle města!
Pak jsme ale vzali tu divnou křupající věc a začali to hezky táhnout ke schodišti, bylo fajn že na mě bráška myslel a jednou mu to oplatím! Tím si buďme jisti!
s rozzářeným pohledem a vrtícím se ocasem za mnou to hezky dotáhneme ke schodům u kterých se zastavím.
"chceš riskovat úrazu nebo to shodíme samo dolů bez toho aniž by jsme to tahali?" už v tam mladém věku mi to celkem myslí co? no já bych klidně i tu tlamu hodila aby bylo nějaké žůžo dobrodrůžo, ale když tu byl on, tak všechny zábava se musí utlumit. Kouknu na něho a čekám na odpověď.

nechtěl jsem ji vyrušit a vystrašit ale co jiného už se dalo dělat. Ale bylo v pohodě že se pak nějak sama trochu uklidnila. Možná jsem byla takový malý duch, ale neublížila jsem. možná tak infarktem muhehe.
"Omara... Moc hezké jméno! Já jsem Miriam, dcera bývalého mesiáše a nejlepšího popravce." och ano na to jsem byla vysoce hrdá. Sice jsme ještě nevěděla jak které postavení funguje, ale bylo hlavní, že jsme je vůbec měla, i když táta už tady není.
"jeeee ty se máš, Taky bych chtěla mít hvězdičky v kožíšku." celkem smutně si povzdechnu, ale jinak to moc neřeším. "mě dal hati černý kožíšek který nejde vidět ve tmě zas!" ale zas na to jsem mohla být aspoň pyšná.
Docela jsem se divila že tady není dlouho, byla ještě mladá na to se potulovat venku a jak mí říkali - venku to bylo opravdu nebezpečné. Takže jsem si ji i cenila že to dokázala přežít. Hleděla jsem na ní však úplně nevěřícně a zasekle.
Zavrtěla jsem hlavou a konečně se pustila do slova. "já miluji zpívání! Hati mi vždy v hlavě něco zpívá a já pak to zpívám nahlas. Všechny zvuky... ty krásné zvuky co všechno vydává... ach jak to já tak miluji." Kouknu se rozzářeně kolem sebe a usměju se na všechny věci kolem o které vím že vydávají dokonalý zvuk pro mě. "škoda že jsem tě neslyšela zpívat, byla jsem zabraná do svých myšlenek takže jsem si tě ani nevšimla. Nechceš mi to zazpívat?" Kouknu pak na ní úplně štěněcími oči což říká že prosím na kolenou abych to slyšela. Stála jsem si za tím a už si představovala jak to musí dokonale znít.
"je mi 9 měsíců. Možná zdání klame, ale budu větší než si můžete myslet!" štěknu a narovnám se abych vypadala vyšší. Už jednou mě tím naštval zrzek v nemocnici tak nemusí teď další. však počkejte... já vás všechny přerostu!
Pak se zaseknu nad okřídlencem, jeho jméno jsem už zaslechla ale za boha si nemůžu vzpomenout jak se jmenoval. "no přece ten... ten... černej... Na pohřbu táty říkal že bude náš nový mesiáš či co... ale nevěřím mu, byl takovej přičmoudlej." zavrtím hlavu, ale byl to jen můj názor. Ještě jsem ani nevěděla jak se chová a už od pohledu vím jaký je. no jo...

Tak to se začínám těšit na to až se naučím všechny techniky a budu nejlepší lovec tady! Aspoň se pak mohu vychloubit že mě to učila moje nejoblíbenější vlčka a to máma!
"budu se snažit... To ti slibuji." usměju se na ní a pak se už dívám po těch bažantech.
To co mi o bažantech řekla mě uklidnilo trochu, ale přesto se bojím toho že mě sejmou! Prý není příjemné že mě pleští křídly... Oni maj křídla?! Oni mi uletiiiiiii.
Vydala jsem se za maminkou a dívala se zda náhodou nejsou kolem nás. Co kdyby na nás vyskočili ze zálohy?! Musela jsem ochránit maminku ne?

Nevěděla jsme že tady někdo je. Nikoho jsem si nevšimla a pach jsme ještě nerozpoznala. Vyrušilo mě až bouchnutí něčeho. Hned jsem se ohlédla a koukla kolem. Nakonec jsem uviděla ten jemně modré svítící kožíšek.. nebo spíše pro mě světélka. Hned k tomu přiběhnu zezadu a dívám se kdo to co to proč to atd...
"modré světýlka... Ty máš hvězdičky! Hati ti dal hvězdičky do kožíšku nebo spadlá hvězda?" hned se kouknu na ní a projdu po jejím boku. Vypadá úplně jinak než ti které jsem mezitím potkala za celý svůj život.
"jak dlouho jsi tady? Vypadáš mladě strašně... Okřídlenec má asi vkus." asi má Nirix vkus pro hvězdy.. asi ho pochválím že vzal do kultu někoho normálního. Vypadal totiž dost neschopně. Vím že je to náš mesiáš a mám chovat účtu ale co se dalo dělat. Mám svou hlavu.

Stála jsem jak skála na jeho slova. Měla jsem to brát jako další urážky? No měl jsem pěkný guláš v tom a trochu mi bylo do pláče z toho, ale nakonec jsme nad tím pohodila hlavou a koukla trochu smutně na zem. Nedostali by jsme se dál s tímto přístupem a radši jsem nechtěla dál řešit. "Jednou ti to ukážu jak budu velká..." odfrknu si tiše a otočím se směrem pryč, abych se na něho nedívala.
Ano byla jsem malá a mladá zároveň, ale já vše radši řešila teď i když jsem na to nebyla zkušená. To však jiný vlk nedokázal pochopit.
"jak se jmenuješ vlčiško?" cuknu uchem a očkem se na něho ohlédnu. když už budeme sdílet jedno město tak se přece zeptám ne...

"ale já nechci aby si byl kvůli tomu smutný..." o to jsem vážně nestála abych mu tady pak dělala psychologa. Já radši dělala něco jiného než poslouchala povzdechy a já nevím co ještě. Ale samozřejmě to bylo na něm. možná vážně si najde cestu jak Hatiho slyšet a možná ještě lépe než já.
Stála jsem jak Y a dívala se na zem. Možná tam bylo nějaké zvíře? ne to tak nesmrdělo.... Uvolněná podlaha? Na to to bylo moc měkké nebo ne? Já na to neviděla. Ale bylo hezké od něho jak si mě chrání. "tak proč jsme tady šli potom? aby jsme se přerazili?" zasměju se lehce nad tím a packou trochu ještě šlápnu na měkké místo. Dělalo to i takové praskavé zvuky.
Jezdila jsem po tom místě tlapou a líbil se mi velice ten zvuk. Po chvíli jsem ale zjistila že místo má nějaké hranice, byl tam nějaký malý schod.. přechod k normální zemi. Střihla jsem ušima a dala k tomu čumák. Dalo se to chytit... Hah dobře pro mě! Chytla jsem to do zubů a pokusila se to odtáhnout na světlo. Šlo to těžce, ale nakonec jsem viděla co to je. Kus staré plachty. "takže tohle dělá takové hezké zvuky. A já už se lekla že se zem propadá." Ohlédnu se na Anukiho a pak zpět na okolí. Chtěla jsem něco říct ale všechny myšlenky se točili tak moc kolem mě že jsem vydala jen lehký povzdech.

Nevím co se mu potom honili hlavou. Najednou ztichl a nevydal ani hlásku. Naštvala jsem ho? Nebo..? Najednou ale promluvil takovým divným tónem hlasu a já věděla že moc v pohodě s tím není. "neboj... Já si s Hatim promluvím a řeknu mu aby ti zpíval také" hrdě zamávám ocasem. Sice mě samotný Hati neposlechne ale můžu to zkusit. Za zkoušku nic nedám ne?
Pak ale zase štěkl normálně a to už nevím co mu preskočilo. Taková minutová reakce ne? Šroubek nechám šroubkem a radostně se za ním vydám. Sice párkrát hodím tlamu o schody jak jsem celkem malá ale to nevadí! Dostanu se v klidu za ním a kouknu co zas tady je. "v té tmě nic moc nevidím. Měsíček tady nesvítí tak moc." nebo se mi to jen zdálo? Vykročím do prostoru dalšího patra a dívám se všude možně. Nakonec stoupnu na něco měkkého tak rychle vyskočím a následně kouknu na to. "divná měkká zem... Myslíš že na nás nic nespadne?'