Príspevky užívateľa

Přikývla. Věděla, že ke každému použitelnému učení patří taky opakování, ale je pravda, že by ji asi nebavilo až do západu slunce manévr opakovat. Nicméně šestkrát – to zvládne.

Dala tedy Adainovi znamení a bylo to tu znovu. Tentokrát už stála sebevědomě a věřila svým tlapkám, že ji dokáží nést tak, jak potřebuje. Uhnula do strany a opřela o něho všechnu váhu, jakou jí její pozice dovolila. Doufala, že ho skutečně dokáže shodit, ovšem tak trochu ji držela zpátky obava, že pokud se jí to povede, půjde ona s ním. Nakonec tedy jen poraženě položila bradu na jeho křídlo.

Bude to muset zkusit znovu. A znovu a znovu…

Podezřívavě se zamračila. „Tak jinam! A kam? Počkej, nech mě hádat! Chystáš se k Přízračným! Proto se touláš takhle blízko u Ignisu!“ Hlasitě zavrčela. Pokud to skutečně bylo tak, jak jí její lehce poblázněný instinkt napovídal, nemohla dovolit, aby se tahle cizinka přidala do řad jejich nepřátel! Co by to byla za Ignisanku, kdyby ji nechala jen tak zvesela vstoupit do rivalské smečky a posílit ji?

Naježila se a výhružně vycenila tesáky. Zatím se ale do žádného souboje nevrhala. Čekala na reakci od cizinky.

Pokývala hlavou. Nebyla zrovna zkušená bylinkářka, spíš naopak, ale dokázala si představit, že když je jaro v plném proudu, tak už budou mít léčitelé ke sbírání víc než dost. Nicméně pořád se jí tak úplně nedostalo odpovědi na její skutečnou, nevyřčenou otázku.

„Já se tu jen tak procházím,“ odpověděla mu. „Chtěla jsem se na chvíli trochu vzdálit od toho všeho co se teď děje. A hlavně co nejdál od Přízračných.“ Mohlo by tohle být ono? Že by Feiera užírala celá ta záležitost s Přízračnými? Nedivila by se tomu. Sama ohledně toho konfliktu cítila silné emoce, ale v jejím případě to byla především zlost.

Také to ale mohlo být něco úplně jiného. Zase jednou litovala, že její magie nedokáže myšlenky vlkům také brát a zjišťovat z nich informace.

Mírně sebou cukla, když Adain škubl křídlem. Tolik síly v takové troše peří… Skoro začínala mít respekt i pro obyčejné ptáky. Být obyčejní bažanti vlčí velikosti, mohla by s jejich lovem mít pěkné potíže.

Ale už chápala základ pohybu, který po ní Adain chtěl. Když to jednou víceméně zvládla, zdálo se jí to rázem mnohem proveditelnější a věřila si, že už to tentokrát dokáže udělat lépe.

Počkala, až Adain dojde na své původní místo, zhluboka se nadechla a kývla mu na znamení. Dívala se jak běží. Tentokrát už žádnou nejistotu necítila. Pevně stála a když byl Adain dost blízko, opět uhnula do strany. V mžiku už se celou svou vahou opírala o Adainovo rameno s bradou přímo na jeho křídelním kloubu. Snad bych ho tentokrát mohla malinko ždibnout, pomyslela si, usmála se té myšlence, zaplašila ji a schovala nenechavé tesáky.

Zírala na tu podivnou vlčici, ale nebyla si jistá, jestli je prozrazena. Když po ní však vlčice štěkla, bylo rázem jasno. Zvedla se ze svého úkrytu v křovinách a promluvila. „Nazdárek.“ Znovu si pohledem změřila černou vlčici a přepočítala končetiny, aby si mohla být jistá, že se jí to nezdá.

„Poslouchej, nevím, co jsi zač, ale nelíbí se mi, jak blízko se pohybuješ u Igniské hranice,“ zavrčela. „Cizáky tu netrpíme. Zvlášť ne v téhle době.“

Vítr se obrátil k ní a ona ještě jednou zhodnotila pach cizí vlčice. Nepoznávala v něm Přízračné. To mohlo být jedině dobře, ale kdo ví, co může mít za lubem tahle šestinožka sama o sobě. Nechtěla, aby si musel kdokoliv z Ignisu dělat starosti s takovým mutantem pobíhajícím po území. Co když je to nakažlivé?

Nadskočila a srst na jejím hřbetě se naježila v první chvíli, kdy Feiera spatřila. Její podezřívavost převzala kontrolu dříve než zdravý rozum. Jakmile se však rozkoukala a uvědomila si, že ten vlk, který se tu před ní zjevil, je Ignisan a ke všemu tenhle Ignisan, opět uvolnila napjaté tělo a schovala tesáky, které ani nevěděla, že vycenila.
Zdál se jí nějaký divný. Teda, on Feier nebyl zrovna známý pro veselé hopkání a usměvavou tvářičku, ale přesto jí připadalo, že dnes ho možná opravdu něco hryže. A ji pro změnu zahryzala zvědavost zjistit, co to je. Napadalo ji několik možných důvodů, většina z nich alespoň okrajově propojená s jejich přízračnými sousedy. Nicméně mohla se také mýlit.

„Ahoj, Feiere,“ odpověděla a udělala pár kroků blíž. „Zkoušíš novou běžeckou trasu?“ vyzvídala. Třeba se jí povede z něho nenápadně něco vytáhnout.

Teo x Huntley


Ryumee x Mendriko

Dlouhými kroky vystoupala na vrchol jednoho z nižších kopců a rozhlédla se kolem. Zírala na hory, které se tyčily všude kolem ní. To jsou mi teda Nízké hory.

To byla zase jednou procházka. Za hranice Ignisu přes Věžovky až sem... docela štreka. Ale proto se sem taky vydala. Necítila se na žádné velké běžecké akce, ale dlouhá byť klidná procházka pořád představovala dostačující výzvu.

Obrátila se proti větru a zavětřila. Ne že by snad plánovala hledat nějakou kořist. Už jen z myšlenky, že by měla nějakou laň nebo srnu táhnout s sebou horami až k noře, se jí ježila srst na krku. Ne. Ale chtěla se ujistit, že ji nikdo nesleduje. Kdo ví, jak daleko by si Přízrační došli pro nějakého Ignisana. Ať si zvědi říkají co chtějí o tom, že Rivotra nezabili. Nevěřila Přízračným ani vousky na čumáku.

Nebyla z těch instrukcí úplně moudrá. Tak nějak si nedokázala představit, jak to bude vypadat v praxi. Takové věci se asi lépe ukazují. Ještě že Adain byl stejného názoru. Pevně se postavila, zhluboka se nadechla a přikývla, aby Adainovi dala znamení, že může běžet.

Stála, zírala na něho a pořád si nebyla úplně jistá, jak tenhle manévr provede. Když však byl těsně u ní, jako by všechny pochybnosti zmizely. Při uhnutí do strany trochu škobrtla, takže nebyla tak úplně v ideální pozici, ale přesto se jí nakonec povedlo opřít o Adainovo rameno. Potlačila všechnu chuť ho do křídelního kloubu přeci jen jemně kousnout a místo toho na něj položila bradu, podle Adainových instrukcí.

Silmä x Erora

Zvedla se ze země a bedlivě poslouchala, co říká. Snad abychom do Ignisu sehnali taky pár vlků s vodní nebo ledovou magií, pomyslela si. Pak bychom mohli s ohněm lovit, jak by se nám jen zachtělo. A že Mornie by se zachtělo. Už od chvíle, kdy se poprvé podívala do plamenů u řeky Igny cítila zvláštní přitažlivost k tomuto živlu. Jako by ji Ignis nějakým podivným způsobem volal k sobě už tehdy…

Protáhla se a udělala pár kroků k Feierovi, aby srnu chytila za druhou nohu a pomohla mu. Ještě před sebou měli dlouhou cestu.

Anjel x Mendriko

Imamu x Skaði

Obrátila čumák proti větru v naději, že zavětří něco jedlého. Už byla za Igniskou hranicí, ale věděla, že touhle cestou čas od času chodí malé daňčí stádo.

Místo oběda pro smečku však ucítila něco jiného - čerstvý pach cizince. Nebyla už na Igniském území a ani v pachu nepoznávala Přízračné. Ale přihlédnutí k situaci, ve které se smečka momentálně nacházela, ji stejně přinutilo zježit srst a vycenit tesáky. Nemohla riskovat žádné vetřelce.

Vydala se tedy přímo za nosem. Netrvalo dlouho a spatřila mezi keříky temný stín, ze kterého se brzy vyklubal černý vlk s mrazivým vzezřením. Její srdce vynechalo úder, když si uvědomila, že ty prapodivné pahýly na vlkově těle jsou ve skutečnosti končetiny.

Zhluboka se nadechla a bez jediného zvuku se vydala blíž.

Trinity x Lunary