Príspevky užívateľa

Nadskočila a srst na jejím hřbetě se naježila v první chvíli, kdy Feiera spatřila. Její podezřívavost převzala kontrolu dříve než zdravý rozum. Jakmile se však rozkoukala a uvědomila si, že ten vlk, který se tu před ní zjevil, je Ignisan a ke všemu tenhle Ignisan, opět uvolnila napjaté tělo a schovala tesáky, které ani nevěděla, že vycenila.
Zdál se jí nějaký divný. Teda, on Feier nebyl zrovna známý pro veselé hopkání a usměvavou tvářičku, ale přesto jí připadalo, že dnes ho možná opravdu něco hryže. A ji pro změnu zahryzala zvědavost zjistit, co to je. Napadalo ji několik možných důvodů, většina z nich alespoň okrajově propojená s jejich přízračnými sousedy. Nicméně mohla se také mýlit.

„Ahoj, Feiere,“ odpověděla a udělala pár kroků blíž. „Zkoušíš novou běžeckou trasu?“ vyzvídala. Třeba se jí povede z něho nenápadně něco vytáhnout.

Teo x Huntley


Ryumee x Mendriko

Dlouhými kroky vystoupala na vrchol jednoho z nižších kopců a rozhlédla se kolem. Zírala na hory, které se tyčily všude kolem ní. To jsou mi teda Nízké hory.

To byla zase jednou procházka. Za hranice Ignisu přes Věžovky až sem... docela štreka. Ale proto se sem taky vydala. Necítila se na žádné velké běžecké akce, ale dlouhá byť klidná procházka pořád představovala dostačující výzvu.

Obrátila se proti větru a zavětřila. Ne že by snad plánovala hledat nějakou kořist. Už jen z myšlenky, že by měla nějakou laň nebo srnu táhnout s sebou horami až k noře, se jí ježila srst na krku. Ne. Ale chtěla se ujistit, že ji nikdo nesleduje. Kdo ví, jak daleko by si Přízrační došli pro nějakého Ignisana. Ať si zvědi říkají co chtějí o tom, že Rivotra nezabili. Nevěřila Přízračným ani vousky na čumáku.

Nebyla z těch instrukcí úplně moudrá. Tak nějak si nedokázala představit, jak to bude vypadat v praxi. Takové věci se asi lépe ukazují. Ještě že Adain byl stejného názoru. Pevně se postavila, zhluboka se nadechla a přikývla, aby Adainovi dala znamení, že může běžet.

Stála, zírala na něho a pořád si nebyla úplně jistá, jak tenhle manévr provede. Když však byl těsně u ní, jako by všechny pochybnosti zmizely. Při uhnutí do strany trochu škobrtla, takže nebyla tak úplně v ideální pozici, ale přesto se jí nakonec povedlo opřít o Adainovo rameno. Potlačila všechnu chuť ho do křídelního kloubu přeci jen jemně kousnout a místo toho na něj položila bradu, podle Adainových instrukcí.

Silmä x Erora

Zvedla se ze země a bedlivě poslouchala, co říká. Snad abychom do Ignisu sehnali taky pár vlků s vodní nebo ledovou magií, pomyslela si. Pak bychom mohli s ohněm lovit, jak by se nám jen zachtělo. A že Mornie by se zachtělo. Už od chvíle, kdy se poprvé podívala do plamenů u řeky Igny cítila zvláštní přitažlivost k tomuto živlu. Jako by ji Ignis nějakým podivným způsobem volal k sobě už tehdy…

Protáhla se a udělala pár kroků k Feierovi, aby srnu chytila za druhou nohu a pomohla mu. Ještě před sebou měli dlouhou cestu.

Anjel x Mendriko

Imamu x Skaði

Obrátila čumák proti větru v naději, že zavětří něco jedlého. Už byla za Igniskou hranicí, ale věděla, že touhle cestou čas od času chodí malé daňčí stádo.

Místo oběda pro smečku však ucítila něco jiného - čerstvý pach cizince. Nebyla už na Igniském území a ani v pachu nepoznávala Přízračné. Ale přihlédnutí k situaci, ve které se smečka momentálně nacházela, ji stejně přinutilo zježit srst a vycenit tesáky. Nemohla riskovat žádné vetřelce.

Vydala se tedy přímo za nosem. Netrvalo dlouho a spatřila mezi keříky temný stín, ze kterého se brzy vyklubal černý vlk s mrazivým vzezřením. Její srdce vynechalo úder, když si uvědomila, že ty prapodivné pahýly na vlkově těle jsou ve skutečnosti končetiny.

Zhluboka se nadechla a bez jediného zvuku se vydala blíž.

Trinity x Lunary

Vítězoslavně zavyla, když zvíře konečně padlo k zemi. Po bradě jí stékala krev, kterou hbitě olízla a posadila se do sněhu.
Když konečně pořádně popadla dech, zahleděla se na ulovenou kořist. Asi bude mít trošku tužší maso, ale zase ho nebude málo a spoustu vlků spolehlivě nakrmí. Rozhodně se netěšila, až ji budou vléct k noře, ale oproti téhle honičce už to byla jen klidná procházka, která ji dělila od pořádné večeře.

„Bylo to parádní,“ kývla spokojeně. „Rozhodně to nabízí víc možností. Myslím, že by se s ním dala vyvinout spousta skvělých strategií.“ Už teď se jí hlavou honilo pár nápadů, ale věděla, že je nebude moci realizovat sama. Tedy, pokud se jí nepovede někde náhodou splašit ohnivou magii. „Ale to bychom samozřejmě museli ještě někdy vyrazit na lov,“ mrkla.

Všimla si, jak Feierův pohled mezi ní a kořistí. „Tak pojď,“ řekla s úsměvem. „Musíme to ještě donést k noře.“

Lehce uvolnila svůj postoj. Hodlala tuto jejich malou mírovou dohodu dodržet, nicméně si nebyla jistá, zda to není z Adainovy strany nějaká kulišárna. Když však začal povídat, povolila úplně.

Poznat válečníka od nezkušeného vlka pro ni snad nebude tak složité. Konec konců byla obklopená vlky, z nichž hromada usilovala o pozici bojovníka. O tom, jak se to pozná na použití křídel toho ale moc nevěděla.

Ucukla, když jí předvedl jeden z možných útoků, a instinktivně odhalila tesáky, připravená po křídle chňapnout. Byla ovšem ráda, že ji minulo s dost velkou vzdáleností. Z toho by si také mohla odnést pár vyražených zubů. Špatný nápad, Mornie.

Nelíbila se jí představa, že by měla brát nohy na ramena jakmile zjistí, že její protivník je silnější než ona. Zdálo se jí to poněkud zbabělé. Nicméně co jiného mohla v takové situaci dělat? Vrhat se do boje, který nelze vyhrát, by byl nerozum. A ten často bývá horší, než zabělost.

Že by však dokázala nějakého méně zkušeného opeřence rozcupovat, to se jí zamlouvalo. A znát zranitelný křídelní kloub, to se jí jistě bude hodit i při případném lovu větších ptáků.

"Takže hádám, že bych si měla začít zvykat na chuť peří," uchechtla se.

Ryumee x Bellanna

Hlasité štěknutí ji vyvedlo z míry, lehce se zapotácela a trochu ztratila rychlost. Ne však na dlouho. Když ve změti všeho, co se kolem dělo, spatřila oheň, okamžitě zareagovala a vrhla se ke staré lani, kterou teď už ta mladší nemohla ochránit. Modrá musela uznat, že laň má na svůj stav evidentně celkem výdrž, ale ještě víc obdivovala Feierovu rychlou ohnivou reakci.

Zdálo se, že zvíře konečně začíná zmáhat únava. Krok laně zpomalil, znejistěl. Nakonec lovená zakopla o kámen ukrytý pod sněhem a to byla Morniina příležitost. Vrhla se plnou rychlostí zvířeti po krku. Po jejím jazyku se rozlila kovová chuť krve.

Pozorně poslouchala každé jeho slovo. Vybavila si hnědou vlčici a pousmála se. Mluvily spolu jen jednou, velice krátce, ale v poslední době o ní pořád od někoho slyšela a samozřejmě se vídaly na setkáních smečky.

Když Adain začal mluvit o detailech boje s okřídlenými vlky, vloudily se jí do hlavy myšlenky, že by měla využít nestřežené chvíle a zaútočit. Ale nakonec se rozhodla, že tím by se ochudila o hodnotné vědomosti od vlka, který evidentně ví, o čem mluví. Raději dál nehybně naslouchala. Zvažovala, zda alespoň získat náskok svou magií – ale stále si dobře pamatovala, jak se to proti ní obrátilo posledně.

Zvažovala, jak odpovědět na jeho otázku. Mohla by konečně prostě vyrazit a vrhnout se do toho. Jenže Adain je evidentně v dobré kondici, a navíc ví co dělá. To je nejhorší protivník pro někoho, kdo za běžných situací válčí pouze se srnami, k tomu křídla ani nepotřebuje.

„Ještě bych si snad raději něco poslechla,“ řekla modrá nakonec. „Abych se ujistila, že umíš teorii,“ vtipkovala.