Príspevky užívateľa

Modré vlčici stačil jediný pohled. Jediný pohled na tu čtveřici zelených očí, které na ni náhle zamrkaly, když ji větévka prozradila. Nevěděla, na co se to vlastně dívala a nehodlala se to pokoušet zjišťovat. Zapomněla na myšlenku nenápadného odchodu, místo toho se bleskově obrátila a rozhodla se spíše spolehnout na svou rychlost. Upalovala od hranice Kultu a v duchu si slibovala, že už se tam nikdy neukáže. Už vůbec ne v noci. Raději zůstane v blažené nevědomosti.

V tom tichu se z náhlého odkašlání Mornie zježila srst. Žádný jelen. To je vlk. Náhle se její plány omrknout smečku zdály velmi naivní. Nechtěla jen zbaběle stáhnout ocas a utéct, ale zůstávat se jí tu taky rozhodně nechtělo. Pomalu začala couvat ze svého původního místa a hledat co nejsnazší cestu pryč. Zjizvenou zadní tlapkou však šlápla na větévku, jejíž prasknutí v tom nočním tichu znělo jako rána z děla. Modrá vlčice ztuhla. Dala si záležet, aby zůstala za hranicí, ale stejně měla obavy, že se po ní neznámý vlk vrhne.

Morniino srdce vynechalo úder, když zaslechla jakýsi šramot. Že by přece měla zase někoho potkat? Přikrčila se blíž k zemi, ale zároveň se pokusila mezi větévkami houští zahlédnout původce toho rozruchu. Mohl to být jen zajíc. Nebo jelen. Nečekala bych, že tu nějakého potkám, ale i ti pánbíčkáři přece musí něco jíst. Neviděla však nic. Ani zajíce, ani jelena, dokonce ani žádného vlka. Všechno bylo ponořené v temnotě. S tlukoucím srdcem čekala dál. Možná by prostě měla odejít, ale momentálně neměla odvahu se ani pohnout. Nechtěla přitáhnout pozornost toho, co se kousek od ní plížilo tmou.

Mornie se krčila v houští kousek od toho záhadného místa. Už sem kdysi zavítala – na podivné místo plné podivných vraků a zřejmě i vlků, které páchlo jako sama smrt. Zvědavost ji sem dnes zavedla znovu. Zdálo se jí, že by se někdo měl mrknout, zda místní smečka náhodou nekuje nějaké pikle. Kdo ví, co měli tihle podivíni za lubem. Nenacházela v sobě však odvahu překročit hranici, a tak jen tiše zírala do tmy. Tohle byl stupidní nápad. Třeba zahlédne aspoň matný pohyb. Říkala si, jestli tu ještě pořád stráží ten vlk, kterého potkala posledně. Zajímalo by ji, jestli je vůbec ještě naživu.

Hodila po Mensis udiveným pohledem. „To bys vážně udělala? Šla bys se mnou, kdybych se ho rozhodla vyhledat?“ Po tom všem, co ten šílenec předvedl u Cayny by si myslela, že se k němu Mensis už nebude chtít ani přiblížit. Ani ona sama se zatím necítila na to, aby po něm nějak blíže pátrala. „Vážně máš kuráž.“

Na chvíli se odmlčela. „Prosím, nech si ty události u řeky ještě na chvíli pro sebe. Vím, že je to možná těžké, ale ještě si nejsem jistá, jak k tomu budu chtít přistoupit. Rozhodně se něco stane. Ale momentálně čekám, až se naučím žít s těmi jizvami, co mi zůstaly.“ Blýsklo se jí v očích a usmála se. „Ale až se odhodlám, ty budeš první, kdo o tom bude vědět.“

Všimla si krvavého pachu jen několik úderů srdce po své společnici. Nezdál se jí tedy příliš nimlógovitý, ale přeci jen k takové obludě ještě nikdy nečuchala. Možná takhle nimlógové prostě páchnou.

Sledovala spolu s Asphodelle stopu, až dorazily ke krvavé scéně. Trochu se zastyděla nad tím, že i ji ten pohled trošku vyděsil. Díky nebesům, že tam před nimi ležel jen jelen a ne vlk, i když ani to v první chvíli nebylo úplně jasné vzhledem k tomu, v jakém stavu mršina byla.

Pořádně se na mrtvé zvíře zahleděla, pomalu ho obešla, aby si ho prohlédla z několika úhlů a dávala si záležet, aby s ním sama zatím příliš nehýbala. Ač bylo zvíře v příšerném stavu, všimla si Mornie několika ran, ze kterých šla vidět část obtisku chrupu.

„No, vlk to rozhodně nebyl,“ zamumlala a dál pečlivě zkoumala rány. Zdálo se jí, jako by se na nich leskla ještě jiná tekutina než krev. Cosi podivně zbarveného, ale pach se jí nepovedl přes všechnu tu železitost krve zachytit.

„Určitě to mohl být on,“ prohlásila, „ale jisté si zatím být nemůžeme. Taky to mohl být medvěd nebo jiná podobná škodná. Pojďme se podívat ještě kousek dál, třeba najdeme jistější stopy.“

Mensisino dojetí bylo nakažlivé. Usmála se. „Jsem ráda, že i ty jsi v pořádku. Táhla jsi mě pěknou dálku a vlastně si pořádně ani nevzpomínám, jestli tě taky nezasáhly plameny.“

Na moment se tiše zamyslela. Dopadlo by to jinak, kdyby Mensis zasáhla dříve? Reagoval by ten parohatý blázen jinak? Reagovala by ona sama jinak? Možná, že by se povedlo situaci zklidnit, ale nedala se vyloučit ani varianta, že by si plameny nakonec pochutnaly i na Mensis. A to už by nezbyl nikdo, kdo by je zachránil.

„Skrývat se před rozzuřenými vlky uprostřed vyhrocené hádky je jedině rozumné. Neznala jsi ani jednoho z nás, neměla jsi důvod zasáhnout dřív. Vždyť jsi nemusela zasáhnout vůbec. Ale stejně jsi vytáhla z plamenů vlka, který se sám nemohl dostat ven. To je odvážné.“

Byla ráda, že smečka neví, kdo přesně se to tehdy u řeky rozohnil. „Nechtěla jsem, aby smečka věděla, že ten oheň má na svědomí někdo z Přízračných. Nevím, jestli ti už někdo vyprávěl o tom konfliktu, který mezi našimi smečkami proběhl, ale tou dobou, kdy jsem se setkala s Paroháčem, už se pomalu svítalo na nějaké rozumné ukončení. Celá smečka mohla konečně zas mít klid. Ale kdyby dozvěděli, co se stalo u Cayny… kdyby se to dozvěděl Feier… všechno mohlo skončit úplně jinak. Respektive to naopak vůbec skončit nemuselo. Nechtěla jsem, aby naše střetnutí přiživilo celosmečkový konflikt. Tohle je mezi námi dvěma. A nevím, jak je na tom on, ale já s ním tedy rozhodně ještě neskončila…“

Polibek chladného větru v modrém kožíšku Mornie připomínal, jak vypadá zapomenutý chlad severu. Už brzy bude kraje nedaleko odsud společně se zbytkem Azarynu nazývat svým domovem.

Ale nejdřív je čeká poslední úkol. Budou si muset své nové území vydobýt ze spárů obávaného nimlóga. Slyšela o té bestii spoustu, ale pořád se jí zdálo, že zdaleka nevědí dost na to, aby ho mohli skolit. Rozhodně však věděla, že ohnivá zranění dělají své a pravděpodobně nebude moci položit v akci tlapku k dílu. Přesto nehodlala jakožto venandi zanedbat svou povinnost kořist alespoň vystopovat.

Obrátila čenich proti větru ve snaze objevit nějaký nový, neznámý, třebas aspoň trochu nimlógovský pach, ale necítila nic než horský chlad. Hbitě zrakem přelétla okolí a pak se otočila po svém doprovodu. Neznala tu vlčici příliš dobře. Rozhodně ji zahlédla na schůzích smečky a u nory, ale nemohla jí pořádně ani přijít na jméno. Also… Apso… Asphodelle? To by mohlo být ono.

„Cítíš něco?“

Mensis. Mornie si dala záležet, aby se jí to jméno vrylo do paměti. Už to bylo dlouho, co potkala vlka, jehož jméno by si musela fixovat. Tak dlouho se přede všemi skrývala…

„Jsem moc ráda, že tě konečně pořádně poznávám, Mensis,“ řekla.
Překvapeně zamrkala, když vlčice zmínila, že ji Azaryn přijal do svých řad. A při tom to dávalo perfektní smysl. Kdo jiný by měl k Azarynu patřit, když ne ta, co se vrhla k plamenům, aby ji zachránila? „Vážně? To ráda slyším!“ řekla a svá slova potvrdila veselým švihnutím ocasu. „Azaryn je ideální místo pro někoho tak odvážného, jako jsi ty.“

Zajímalo ji ale, kolik toho o tom jejím statečném činu ostatní vlci ze smečky věděli.
„Ehm... Mluvila jsi s někým o tom, co se stalo tehdy u Cayny?“

Její tělo, stále unavené z hojení ohnivých zranění, se ozvalo v zuřivém protestu proti té namáhavé aktivitě, ale Mornie se tím nehodlala nechat vyrušit. Někdy se k tomu vrátit musela a už byl nejvyšší čas. Pokud se jí povede přetrpět to tentokrát a možná ještě párkrát potom, bude brzy zase v plné síle.

V hlavě se jí ozval tenounký hlásek, možná jakási feierovitá myšlenka, kterou v ní azarynský alfa zanechal. Nesmíš své tělo po tolika měsících nicnedělání hned tolik namáhat. Na to se musí pozvolna! Jen beze slova protočila očima a pokračovala v cestě. To se nějak vsákne. Teď není čas ztrácet čas. U nory čekají na svou hostinu!

>>> Nora

Párkrát zkusmo do kance kousla, než našla místo, které se jí zdálo ideální. Zabořila zuby do drsné srsti zvířete a chvíli počkala, než i Iska najde svoje místečko. Měli před sebou ještě docela dlouhou cestu a divočák bude sice lahodným, ale přesto těžkým břemenem. I bez všeho toho ledu, který k němu byl ještě před chvílí přimrzlý.

Když se oba bezpečně zakousli, kývla na Isku, napjala svaly a dala se do pohybu. Byla zvědavá, co na ten jejich úlovek řekne zbytek smečky. Zajímalo ji, co ulovil druhý nově příchozí lovec, kterého měl na starosti Adain. Ale to už se beztak brzy měla dozvědět.

Sledovala, jak se led konečně uvolnil a jejich kořist byla připravená k přenosu na hostinu. „Měla jsem ti o své magii říct dřív, než jsem ji použila,“ řekla. „Mohl z toho být zbytečný zmatek. Ale teď už o ní aspoň víš a budeš na ni připravený, jestli spolu někdy budeme lovit.“ Na což pravděpodobně dojde, smečka nemá mnoho dalších lovců, se kterými by Mornie mohla vyrazit na společný lov.

„Mimochodem,“ dodala ještě, „Dobrý lovec si musí uvědomovat i své slabiny a limity. Každý nějaké máme. Umět s nimi pracovat je důležité. A umět je přiznat jiným vlkům stejně tak. Jedině tak ti můžou pomoci, když to opravdu potřebuješ.“ Narážela pochopitelně na to uvíznutí v ledu. Bylo to konec konců podobné riziko, jako když se vlk s ohnivou magií může o vlastní oheň popálit. To přichází spolu s každou silnou magií.

Udělala pár kroků blíž, aby mohla divočáka nějak rozumně chytit a vydat se s ním zpátky k noře na hostinu.

Pro Mornie bych poprosila náhrdelník s kančím klem. Pro Eroru bych poprosila zbraň - řemdih, ideálně zavěsitelný na ocásek místo klasické násady :3

„To musejí být nešťastné situace. Ale hádám, že se z nich nějak dokážeš dostat, pokud jsi pořád tady.“ Jaly se jí malé obavy, aby mladý lovec jednou neskončil zmražený takovým způsobem, že se sám nedokáže z ledu vysekat. Ovšem po svém dnešním výkonu bude mít za zády smečku, která se ho dříve nebo později vydá hledat, takže ani takové nehody by neměly být problémem.

„Umím vlkům posílat své vlastní myšlenky do hlavy,“ odpověděla nonšalantně, jako by na tom vůbec nic nebylo. „Dokážu se napojit na jejich myšlenkovou vlnu a potom jim posílat vzkazy, vzpomínky, obrazy nebo třeba i pocity. Ale z druhé strany to nefunguje. Do hlavy ti nevidím, nemusíš se bát.“

Feier x Mornie


Mornie x Mensis


Bellanna x Sasha


Lesley x Majdalenka


Anjel x Ryumee


Bellanna x Anjel


Deetrah x ArKadien