Príspevky užívateľa

Usmívala se na něho též a nevadilo ji, že neví jak ji v tomto pomocí. Cítila se dobře, že v tom není sama. „Nevadí táto. Aspoň nejsem jediná co to neumí." Možná už nevypadala jako to malinké klubko, ale pořád měla v sobě ten kousek elánu a tak brzo se ho vzdát nemohla. „Tak jo. Ráda to zkusím." Hopsla si a postavila se vedle táty. Jakmile začal koulet čumákem přidala se hned taky. Pomalými ladnými krůčky s tátou dělala sněhovou kouli. Když na to byli dva hned to šlo lépe a koule začala brát na objemu. Zvětšovala se jim před očima a Aruš z toho měla vážně neskutečnou radost. Chtěla ji koulet dokud nebude větší jak ona! Nedomyslela však, že bude těžší a těžší. Začala si toho všímat až postupně, kdy pociťovala tíhu sněhu. Jak už to na ni bylo těžké, tak se ji na místě klouzaly nožky a samozřejmě uklouzla. „Juuuuu jak je velká!" Vrtěla nadšeně ocáskem.

Okamžitě se otočila za známým hlasem. „Juuu Ahoj táto." Zavrtěla vesele ocasem. „Ne! Tahle sněhová koule mi prostě nechce držet. Vždy se rozpadne." Taková nespokojená ze sněhové nadílky. I když se ji tohle všechno bílé nadělení líbilo no našlo to malé nevýhody. „Jak mám udělat, aby to bylo takové jaké chci?" Ráda by pochytila pár rad a možná si i trochu pohrála. Využít mládí i také na hraní.

Zimní radovánky byly pro ni vážně něco. Šourání se sněhem se ji opravdu zamlouvalo a hlavně z toho někdy šli dělat i koule! Někdy to nešlo zrovna podle představ a hned se ji rozpadla. Nechtěla to vzdát jen tak, takže čumák zase zabořila do sněhu a hned se dala na další tvoření koule. No opět po chvíli válení se ji zase rozpadla. „Ach jo!" Vyskočila se vzpřímenými nožkami a koukala na tu hromádku sněhu hrozně nespokojeně. Jak to, že to nechtělo držet hezky pohromadě? Sedla hned na zadek a naštvaně odvrátila od hromádky zrak. Nechtěla tuhle neplechu už ani jen vidět! Taková drzost, aby se ji to zničilo. V čem pak asi spočívat ten fígl?

Nebyla v tom zrovna dva krát nejlepší a neměla zatím tu čest se všemu naučit. „Tvoří moc krásná souhvězdí, ale ne všechny znám. Nebo si je sama začnu spojovat do obrázků. Jednou jsem si je spojila i do obrázku ryby." Usmála se na menší pobavení. Byla klasické hravé dítě a v zimě snad bude obloha ještě víc kouzelná a plná vloček. Na mráz a chladný vítr se zrovna moc netěšila, ale radovánky ve sněhu snad budou zábava, pokud se zapojí všichni z rodiny a budou si moci hrát. No na teplo domova nemá nic na světě. „Někdy mám pocit, jak kdyby se mnou mluvili. Tak zvláštně někdy v noci šeptají." Možná zněla lehce jako cvok, že by hvězdy vydávaly nějaký zvuk či meluzínu. „Mluví se mnou" Neustále se dívala na oblohu během svých vět. Zvláštní pocit něco takového cítit a snažila se to co nejhlouběji prožívat. Na chvíli zavřela oči a vydechla. Představila si hvězdu a ta se objevila i před ní. Byla zatím jedna s krásnou září a později se objevovali i menší kolem. Otevřela oči a jak se lekla, tak to i zmizelo. Ucukla se hned schovat k mamince.

Tohle zírání ji zkrátka fascinovalo čím dál víc, ale pak ji někdo vyrušil. „O ahoj mami." Lehce se přimazlila do jejího kožíšku, když přišla. „Dívám se na hvězdy. Jsou tak úžasné." Byla ráda, že maminku vidí a začala vrtět svým huňatým ohonem. Její oči se nedokázaly vynadívat až začla jimi být posedlá. Ale ani přes tohle si dokázala povšimnout, že se maminka moc neusmiva. Taky toho musela mít určitě hodně. Chtěla ji objetím rozveselit.

Courala se a potulovala kam mohla jen strčit čumák. Ne že by nedokázala chvíli v klidu posedět, ale objevování je přece jen o něco větší zábava. To její chození většinou sama na průzkumy ji začalo trošku vadit nemít si s kým popovídat aspoň na chvíli. Z druhé strany takto měla možnost se víc soustředit na to co chce. Neměl ji tak kdo rozptylovat. I přes to musela uznat, že to tu je prostě kouzelné. Každé místo má své krásné vlastnosti, ale tady to bylo prostě něco víc speciálního. Hlavně ten úžasný pohled na hvězdy byl vždy k nezaplacení. Jakoby k nim měla blíž a blíž aniž by chápala proč. Cítila, že je v tom něco víc, než jen skrz rodiny. Ráda by zjistila co ji tak přitahuje a proč. Poslušně přitom koukání už seděla, aby se ji nezamotala hlava a nenatloukla si čumák.

Pokračovala ve svém výšlapu už tedy spolu s bratrem. „Moc ne." Krom pár nějakých pachů, kamení a občasné zeleně toho moc zajímavého nebylo. „Co ty? Našel jsi neco?" Předpokládala, že se na něco díval taky, když už chtěl s ní na výpravu. Čtyři oči víc, než jen dvě. Ráda by šla dál, ale její nožky už začaly pěkně bolet. Ani ta cesta se už nezdála tolik bezpečná. „Co teď?" Koukala na bráchu jaký na to bude mít názor on

Jakékoliv výlety ty ona prostě měla neskutečně ráda. Jen kdyby věděla na jakou dálku se to vydají, tak by protestovala už doma a nevytáhla by ani paty. No podle mamky to bylo důležité a museli tam být, tak jim asi nic jiného nezbývalo, než se přidat. Příroda byla opravdu krásná, ale její nohy ji po nějaké době začaly dost bolet a moc se jim už nechtělo šlapat. Každá přestávka byla vážně za odměnu no kdyby jen trvaly déle jak pár minut. Jak tak koukala nebyla jediná kdo byl také unavený tímto výšlapem. Později však ten výhled stál za to, když se mohla podívat kam až se to pak dostali Taaaakova výška pane jo. Moc pěkný. Později se tu objevil další vlk, který měl opravdu divné růžky. O hodně jiné, než má třeba ona a hlavně byli moc pěkné. Dobrých pár minut se na to nemohla vynadívat panečku. ,,Mami? kdo je to? jůžky moc pekne" Špitla k mamince, když se k ní dostala blíže. To ji pak hned lehla k nohám jak moc byla utahaná.

Pochvalu od brášky si tahle malá vlčice nechala líbit a to bylo poznat i podle vrtění ohonem. Bylo to od něho opravdu moc milé. Cítila se tak výjimečně, když ji to řekl a musela nahodit úsměv. ,,Dekuji." Olízla si čumák a z nápadu jejího brášky se usmála. ,,Jo. Jáda." Menší společnost konec konců neuškodí no ne? Pokud by rád s ní nebránila mu v tom. Vyhupsla na nohy a rozešla se vstříc objevování.

Netrvalo dlouho a opravdu se objevil. Měla pravdu, že to bude někdo z bratrů jak jinak. Byla pravda, že trošku byla překvapená a ucouvla si. Avšak hned hodila trochu rozzlobený výraz. „To j-jsem ši mohja mysjet." Sedla si a dala hlavu na stranu. „Sjedovat mě je zabjava? Nebo?" Ne že by nebyla úplně ráda za nějakou společnost, ale takové nečekané věci....měla by si začít pořádně zvykat. Takové situace se budou dít nejspíš častěji než by si přála. Když už tu však byl asi by mohli něco podniknout spolu.

Různě měnila směry podle toho, co se ji zrovna zdálo zajímavé. Až později uslyšela nějaký šramot z sebou a prudce se otočila. Zkoumala kdopak to za ní pořád chodí. ,,Kjo je tam?" Neměla zatím všechna slova úplně k světu, ale snažila se. Začala čmuchat, jestli něco nezjistí, ale přece jen možná něco. Ten pach ji nebyl cizí jak ty ostatní kolem ní. Nehodlala se hnou z místa dokud dotyčný nevyleze. Typovala na někoho z bratr no přece jen kdo by za ní dobrovolně lezl a pronásledoval jí, než něčí zvědavý čumák. Stála si však sebejistě za svým.

Jen co mohla pořádně chodit a měla tu možnost se dostávat dál než jen být v noře, tak toho skoro hned využila, aby mohla zkoumat svoje okolí. Musela prolézt úplně všechno co se jen dalo. Nechtěla, aby ji něco uniklo. Z úplného začátku se daleko od rodičů nevzdalovala, aby ji měli aspoň trochu a očích. Nevěřila si hned ze začátku někam chodit daleko. Až později se dokázala přemoct, aby se vydala dál, než jen před noru. Bylo toho přece tolik co zkoumat no ne? Taková nekonečná příroda jen čekala na tuhle malou slečnu. Cupitala si to ani pořádně netušila kam, no zajímalo ji kde co tady je. Každý zajímavý kámen si očuchala a zkoumala i zdejší pachy. Sem tam se i proběhla a kdo ví až kam její nohy tuhle malou zavedou. Snad za nějakým dobrodružstvím

Většinu svého času se válela u maminky pokud zrovna nebrouzdala kolem. Teda se spíš vždy jen plazila, ale i to se počítalo jako kvalitní útěk...Teda aspoň pro ni. Neměla zrovna v lásce pískání co se většinou linulo odevšud. Měla ráda svoje ticho, tak si sem tam zabořila hlavu k mámě do kožichu, aby to trochu utlumila. Pokud její sourozenci hodlají být tak hluční pořád, tak jim asi to těch jejich tlamiček jednoho krásného dne narve listí. I během těchto nepříjemných chvilek je pořád měla moc ráda, i když to tak zrovna dva krát nevypadalo.
Jak dny plynuli konečně mohla vidět víc, než jen tmu. Takových barev co se ji najednou naskytlo. No naprostá paráda. Okamžitě musela všechno vidět a všechno očuchat. Takže svoje plazení a potácení se pozvedla na vyšší úroveň, když už viděla kam až se dostane. Nevytrácela se však z dohledu svých rodičů. Nechtěla, aby ji pak někde hledali. Pokaždé co byla delší dobu odloučena od maminky vždy se vrátila se zase pomazlit a zachumlat se do jejího kožichu.
Ráno ji probudil něčí hlas a to přece nemohla nechat jen tak a musela zjistit o co jde. Této malé vlčici nemůže uniknout ani smítko prachu, které se tu objeví. Byl to ale táta, který chtěl, aby se šla maminka projít. Nebyla z toho nadšen=a, že jde zase pryč, ale také chápala, že si musí protáhnout nohy a trochu si odpočinout. Zývla si pořádně a už se snažila dostat k tátovi. Pokaždé jen co měla příležitost mu lezla k nohám a snažila se dostat jeho pozornosti. Většinou to končívá, že mu zalehne packu.

Charakteristika: Nebojácná vlčice, která se nebojí jen tak něčeho. Ráda zkouší nové věci a nechá si v něčem poradit jen hrozně nerada. Bývá tvrdohlavá s vlastní hlavou a někoho poslouchá jen když musí. Což bude taková elegantní vlčice někoho poslouchat? To ani zdaleka. Výjimka jsou pouze její rodiče a vysoce postavený vlk jinak si nenechá od cudzích skákat po hlavě. Konflikty se snaží řešit s klidnou a chladnou hlavou. To ovšem neznamená, že si nedokáže štěknout, když to situace vyžaduje. Její úpřímný a někdy ostrý jazýček dokáže dělat divy, ale tuto nepříjemnou vlastnost si dokáže vynahradit svou ladnou chůzí a krásně huňatým ocasem. Samu sobě považuje za téměř naprosto dokonalou co se vzhledu týka. Snaží se vždy vypadat co nejlépe a péči o sebe bere vskutku vážně. Co se cizinců týče nemá problém se s někým bavit, pokud jsou nějak dle její úrovně normální, jinak je moc nemusí. Svou dôveru nevkládá do pacek jen tak někomu a pokud se to vážně stane, tak musí být dotyčný vlk výjimečný, aby to udělala. Její základ i obyčejného kamarádství je prvně prověřoval a co nejlépe vlka poznat. Když už se vám povede si ji získat dokázala by za vás položit i svůj život. Její loajalita dokáže být až natolik silná. Když tuhle elegantní vlčici někdo zradí dokáže to vzít hodně špatně, pokud měla někoho ráda. I když to na sobě nechce nechávat znám zraní to její srdíčko hodně. Dokáže být někdy trochu hysterická a občas dělá z komára velblouda. Zábava mnohdy nepatří na její seznam oblíbených věcí, ale nepohrdne ani tím.

U očištění od maminky v klidu ležela. Bylo ji to docela příjemné a jen co ji dala k sobě hned se musela zavrtat ji do kožichu. Příjemné teplíčko které teď tak moc ocenila. Chtěla si hezky zdřímnout, ale její bříško ji začalo protestovat, tak začala vyhledávat čumákem něco k jídlu. Chvíli ji to trvalo, ale nakonec se přece jen přisála a začala baštit o sto šest. Kdyby ji teď někdo chtěl dát bokem, tak by nejspíš těžce neuspěl jak byla přisáta. Jedno malinký hladový vlče.